Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Animovaný
  • Dokumentární

Oblíbené filmy (10)

Idioti

Idioti (1998)

Lars von Trier není režisér nýbrž výsměšný prznitel duší diváckých. Jeho film Idioti je mistrovské dílo bez použití hloupé moderní techniky. Ono se to člověku imponuje nesmyslnými výbuchy a vytuněnými snad i ponožkami. Není těžké otevřít hubu diváka divokou jízdou v autech připomínajících spíš trysková letadla. Sem tam nějaké ňadro, trocha vášně. Jde hlavně o tržby, ne o diváka. Tedy se může začít vrcholně pohrdat diváckou inteligencí. Ovšem to jsou ti druzí. Je Lars von Trier a pak ti druzí. Jiné dělení ve filmové branži jistě existuje, ale mně je ukradené, protože vylhané. Trier boří mantinely, ale co to dím, klišé věty a jejich pisatelé. Trier neví co jsou to mantinely. Stejně jako dělení filmové branže. Mantinely jsou tu pro druhé, to oni jsou nuceni vytřást ze sebe smrtelný chrapot únavy z vykonaného. Tam kde se Trier teprve rozhlíží a sestavuje úvodní titulky , ostatní se zaprděným obdivem k sobě samým skládají titulky závěrečné. Je možné uvažovat o filmové tvorbě, když točí Trier? Pochybuju. Lze uvažovat pouze o rodinných videích na téma – hele, támhle to buchlo (a krásně přehlušilo naši prázdnotu), támhle se blýsklo poprsí (jen se nekouknout do zrcadla a říct si proč), támhle se rozlévá smích nahraný na magnetofonový pásek (aby hned v zárodku zarazil ten náš, hysterický, zoufalý). Idioti jsou o skupině intelektuálů, kteří svůj život neřeší kravatovým uvázáním se k šibenici kariéry a perspektivní budoucnosti. Nakašlat na budoucnost. Nakašlat na všechno to pozlátko. Jsme, to by mělo být určující. Jsme. Nestačí to, sakra? Intelektuálové si ve filmu hrají na idioty. Na mentálně postižené. Naplněni humanismem se humanismu s ústy dokořán vysmívají. A víte co? Sluší jim to víc, než kdyby se jim z již zmíněného otvoru valily vlny transakcí naučených z učebnic filozofie, advokacie, lékařství čí kýho jiného nesmyslu. Jsme lidé. Baf. Opravdu. Nelžu vám. Nejsme jen chodící konzumenti hraček na zaplácnutí pozornosti. Ale ani vzdáleně. Stačí si jen promnout oči. Jistě, v některých případech by se mělo mnout minimálně smirklpapírem, ale s citem, pro boha. Ale ano, i Lars von Trier má ve filmu Idioti ňadra, i jemu tam trčí výbuchy. Ale ňadra jsou to výsměšně pornografická a výbuchy výhradně existencionální. Skvost filmové tvorby. Poklad, který by se měl poslat na ukázku ufonům do vesmíru.

Oběť

Oběť (1986)

To nebyl film, to byla báseň. Nekonečně krásná, bolestně nádherná.

Den cvoka

Den cvoka (2002)

Frustrace z promarněného života, odcizenost vlastní osobnosti, hrůza z nastávajícího dne, onanie nahrazující lásku, proklínání osudu. Tisíce krizí středního věku chodí po všech chodnících všech měst světa. Tu se na člověka zamračí v tramvaji, tamhle předběhne ve frontě na banány. Krize středního věku, která chce milovat, chce být milována, ale už neví proč. Nenávistné pohledy na své mládí, kde bylo ještě tolik radosti, naděje, budoucnosti. Ale teď? Hrob se blíží a zaplňuje veškerou perspektivu. Co bude? Je jedno co bude, když není na čem stavět. Minulost? Jen prázdnota vyplněná frázemi.

Výslech

Výslech (1982)

Film Výslech započíná jemným udáním a ne až tak jemným zatčením. A pokračuje výslechem. Nekonečným. Ohavně skutečným. A naprosto dokonale odehraným právě hlavní představitelkou. U tohoto filmu se pokuste zahloubat nad vlastní osobností. Je opravdu až tak snadné odolat tyranii a neudat i vlastní děti pro kontrašpionáž? Řve se to českému lidu na veřejné osobnosti. Tys udal, tys donášel, tys ten zrádce, slabý a neschopný udržet si tvář. Zakutáni do pohovek, zahlceni Rudým právem se to lidem neudávalo jedna radost. Však plnit pětiletku schován v chumlu šedé masy bylo jednoduché. Jeden si ani nevšiml, že žije v něčem špatném. Bolševismus nebo kapitalismus, prašť jak uhoď. Jít do práce, nažrat se, vychrápat se s partnerem a vychovávat potomky. Proč si všímat nespravedlnosti, když se děje někomu úplně jinému. Ta nebolí. Neudávali jsme, mohl by se na Českou kotlinou povznést hromový hlas. Ale neudávali jsme vědomě, nebo to po nás jen nikdo nechtěl? Neudávali jsme po vzoru hlavní představitelky filmu Výslech nebo po vzoru hlavních představitelů filmu Slunce, seno a bůhví co? Nesypejme si na hlavy popel, sypejme si tam rovnou kovadliny.