Helmut02

Tentokrát bohužel slabší kousek od našich severních sousedů, který má k vynikající atmosférické Pustině hodně daleko. Seriál trpí slabými hereckými výkony, velkým množstvím nelogičností a takřka nulovou atmosférou. Některé dějové linie (např. scény kolem kamenolomu) jsou navíc zcela zbytečné a nic do seriálu nevnáší. Snad jediné, čím seriál zaujme, jsou hezké scenérie Dolního Slezska v okolí města Nowa Ruda na dohled od českých hranic.

Film Boží tělo (latinská verze mi nejde do huby) sice neměl v letošním oskarovém klání v konkurenci Parazita příliš velkou šanci, ale i tak si rozhodně zaslouží pozornost. Jedná se o film volně inspirovaný zhruba 10 let starým skutečným případem, který se stal v jedné vesnici na Mazovsku, kde se 18letý kluk vydával za kněze. Tematicky je to velmi polský film, který se hodně opírá o polské reálie, ale zároveň v nich není uzavřený, takže je poměrně snadno stravitelný a pochopitelný i mimo Polsko, o čemž ostatně svědčí i nominace na oscara. V několika komentářích se objevuje srovnání se Smarzowského filmem Kler, se kterým ho ale pojí čistě jen církevní tematika a nic jiného. Boží tělo totiž není nijak proticírkevní film a v polských církevních kruzích se setkal s poměrně vřelým přijetím. Mnohem spíš je to totiž povedená sonda do života na polské periferii. Jakožto člověk, který už několik let žije jen pár kilometrů od vesnice, kde se Boží tělo natáčelo (Jaśliska v Nízkých Beskydech – mimochodem dříve se tu točil film Jahodové víno/Wino truskawkowe, ve kterém hraje v hlavní roli Jiří Macháček), mohu potvrdit, že film velmi věrně odráží reálie polského venkova (alespoň v některých regionech) a právě to je na něm pro mě zdaleka nejzajímavější.

Jako nenáročný film na jedno zhlédnutí to jde a pár povedených momentů se v něm najde. Celkově je ale plný klišé a stereotypů (postava kněze) a hlavně (což je pro film tohoto žánru naprosto zásadní) mu chybí pořádná atmosféra, která dělá ty opravdu špičkové horory. Za mě osobně ještě malé plus za vcelku zábavné zobrazení některých polských reálií (úplný závěr) a narážky, které ale běžnému českému divákovi nepolíbenému Polskem nic neřeknou.

Film je spíše průměrný z těch, na které se člověk jednou se zájmem podívá a pak je pozapomene. Na ukrajinské poměry je to ale vcelku velký počin a jedno ze zajímavějších děl současné renesance kinematografie na Ukrajině (zatímco do roku 2013 se počet ukrajinských celovečerních filmů pohyboval v řádech jednotek, tak od roku 2016 jich je stabilně přes 30), kterou umožnily mimo jiné ukrajinské reformy zaváděné po roce 2014, díky kterým mohou filmaři transparentně získat finanční podporu ze strany státu. Pro mě osobně jsou Kyborgové zajímaví hlavně z odborného hlediska jakožto dílo reflektující současný konflikt s Ruskem. Mimochodem není to zdaleka jediný film, který se věnuje této tematice – několik už jich ukrajinskými kiny prošlo a jen na letošek se chystá několik dalších.

První série mě upřímně docela zklamala a působila mimo jiné poněkud laciným dojmem. Druhá série dojem hodně napravila a za mě to vytahuje na 4 hvězdičky. Vzhledem ke konci jsem zvědav, jestli se ještě dočkáme pokračování v podobě další série.

Tohle se bohužel Agnieszce Holland moc nepovedlo. Filmu absolutně chybí jakýkoliv tah na branku a je de facto jakýmsi slepencem krásných záběrů na krajinu v okolí Kladska (to je jeden z lepších prvků) a poněkud excetrických hereckých výkonů, které občas nedávají moc smysl. Kromě toho celkovému dojmu nepřidává ani fakt, že některým hercům v originále prostě není docela často rozumět (film jsem viděl v kině v Polsku a potvrdil mi to i známý Polák, se kterým jsem na filmu byl) a to zdaleka neplatí jen pro vtipnou polštinu Miroslava Krobota.

Řemeslně velmi dobře zvládnutý film, tak jak to Poláci v poslední době umí. Tohle jim skutečně můžeme jenom závidět. To platí i o tematice polských filmů, které dokazují, že polské společnosti se (i díky odlišnému vývoji v období před rokem '89) s komunistickou minulostí daří vypořádávat mnohem lépe než Česku. Příběh kněze Jerzyho Popiełuszka, který působil v kostele svatého Stanislava Kostky ve Varšavě, u nás sice není příliš známý, ale o to větší legendou je v Polsku a jako takový si určitě zaslouží pozornost. O jeho významu ostatně svědčí i sám fakt beatifikace v roce 2010. Sám film je veskrze polský a vzhledem k tematice může být pro českého diváka, který nezná samotný příběh hlavního hrdiny filmu, ani není příliš zvyklý na náboženskou tematiku a neorientuje se v ní, těžce stravitelný. Čistě technicky je film zvládnutý velmi slušně, nicméně i tak ani zdaleka nedosahuje úrovně jiných nedávných do značné míry podobných životopisných polských filmů (Wałęsa: Człowiek z nadziei o Lechu Wałęsovi nebo Jack Strong o Ryszardu Kuklińském). Asi největším problémem filmu je jeho délka, která ubíjí jeho velmi dobré pasáže (mimo jiné první a poslední zhruba půlhodina) nepříliš zajímavou vatou. Dalším zásadním (byť zde čistě mým subjektivním) problémem čistě technického charakteru je zobrazení dobových reálií. Polsko a Varšava vypadají tak jako ve filmu dnes, ale rozhodně ne v 80. letech. Podívat se na film nicméně určitě stojí za to a věřím že se mnoha lidem bude líbit. Pro mě je to ale i ve světle mnoha skvělých nedávných polských filmů tentokrát "pouze" (kéž by se u nás točily alespoň takové filmy) lepší průměr.

Smekám před Andrzejem Wajdou, který opět potvrzuje své výjimečné postavení v polské i evropské kinematografii. Natočit takovýhle film ve svých 87 letech je opravdu kumšt. Snad hlavní předností filmu je výborně obsazená hlavní role a skvěle vykreslená atmosféra komunistického Polska 70. - 80. let. Znalce filmů A. Wajdy potěší i odkaz na starší filmy Člověk z mramoru/Člověk z železa, když se ve filmu mihne K. Janda a J. Radziwiłowicz. Nezbývá než se přidat k dalším kolegům a postesknout si nad pro nás tristním srovnáním mezi současným českým a polským filmem. O takových režisérech jako je A. Wajda, A. Holland, J. Komasa, P. Pawlikowski, W. Pasikowski nebo R. Bugajski si můžeme nechat jen zdát..

Pořád je to nadprůměrný film, ale oproti předchozím dílům (nemluvě o Pánovi prstenů) výrazně ztrácí. Děje je v podstatě minimum a co mi osobně nesmírně vadilo byl již naprosto otevřený odklon od Tolkienovy předlohy. Nejsem žádný hnidopich a chápu, že jazyk filmu je jiný než knihy, což si vynucuje množství změn včetně zhuštění děje. Přesto si ale nemohu pomoct a takové kiksy jako že skřeti normálně pochodují a bojují ve dne nebo cesta "na sever" do Angmaru (mimochodem naprosto nesmyslně samoúčelná) mě zkrátka hodně praštily do očí. Výtek by samozřejmě mohlo být mnohem víc, ale to zde shrnuli jiní.

Po technické i herecké stránce jistě dobrý film, tak jak to Poláci v poslední době dokáží. Pokud by se jednalo o "běžný" hraný film, tak bych tomu nevěnoval pozornost, ale vzhledem k tomu, že to má být údajně "založené na skutečných událostech" je děj dost přitažený za vlasy. Osobně neznám konkrétní příklad, podle kterého měl být film natočen, ale nezdá se mi, že by v našem středoevropském prostoru bylo něco podobného dnes možné. Ale třeba jsem jen naivní a mýlím se.