Vladimir Vysockyj je legendou. Nový ruský film o Vysockém však podobného uznání dosáhne jen těžko. Rozhodně ho nechci na místě odsuzovat, své příznivce si jistě najde, ale na mou osobu působil nemastně neslaně. Vlastně jako takový náhodný výsek ze života Vysockého (konkrétně koncertů a událostí v Buchaře z roku 1979), který ve výsledků nic neříká a jaksi vyšumí, což je vcelku škoda. Po formální stránce je to totiž film zajímavý. Navíc doplněný překrásnými zábery uzbecké krajiny a měst (Buchary). Asi nejvíce iritující věcí je, že ač je film o Vysockém, jeho písně zazní jen tak mimochodem na okraj v několika málo sekvencích.
Viděno 5.12.2011 v kině Україна, Городецкого 5, m. Kyjev.
Pokud někoho zajímá ukrajinská tematika a problematika havárie čtvrtého reaktoru v Černobylské jaderné elektrárně z dubna 1986, pak je tento film jasná volba. Tenhle film není žádná hrdinská óda o likvidátorech havárie nebo epický film o jedné z největších katastrof, která potkala Ukrajinu. Je to komornější film o tom, jak ona havárie změnila život obyčejným lidem žijícím do roku 1986 ve městě Pripjať. S určitostí lze tento mezinárodní projekt (FR/D/PL/UA) doporučit.
Shlédnuto v sobotu 29. října 2011 v kině Київ (ul, Velyka Vasylkivska, Kyjev).
Těžko hodnotit. V ruském prostředí je to film kultovní, avšak k jeho plnému pochopení je třeba znát reálie prostoru a času, kde se tato komedie odehrává. Problémem také mohou být titulky - ty anglické, se kterými jsem film viděl (má ruština žel ještě není na takové úrovni) mnohdy dost neodpovídaly. Takže předtím, než si tenhle film pustíte, procvičte si ruštinu a nastudujte reálie. Pak se určitě pobavíte. Specielně věci jako Песня про зайцев jsou takřka geniální (nemluvě o vynikajících - v rusku opět velmi populárních - hercích). A proč tedy snížené hodnocení? Inu film je to určitě nadprůměrný a zábavný, ale osobně preferuji trošku jiný - méně prvoplánovitý - typ humoru.
Z filmového hlediska je Příběh rudého zla zcela jistě působivý a jisté ocenění si za to zaslouží. Jenže to by se nesměl tvářit jako seriózní dokument. Nejděsivější je, že takovýto - takřka propagandistický - "dokument" je promítán na školách a vydáván za seriózní historiografickou práci. Zločin sice zůstane zločinem a je třeba ho odsoudit. Avšak při vší úctě ke všem obětem nelze dávat rovnítko mezi nacismus a komunismus nebo německé koncentrační tábory a GULag. Ale hezky popořadě.
Ve filmu zaznívá mnoho skutečných fakt. To nelze popřít. Jsou to ovšem věci, jež jsou člověku znalému historie známy (žádná "šokující odhalení" na která si film hraje). Problém je, že mimo to ve filmu zazní i mnoho nepřesností a dokonce i jasných lží. Ať už jsou to jednoznačně nadnesené počty obětí např. u ukrajinského hladomoru z let 1932-33 nebo tvrzení typu "v zemi, kde se komunisté dostanou k moci ihned vyvraždí zhruba 10% populace" (to by znamenalo 1,5 milionu obětí v Československu nebo 4 miliony v Polsku, což tak úplně nesedí) anebo, že "jen socialisté v 19. a 20. století veřejně obhajovali genocidu" (to je samo o sobě zcela absurdní). Stejně problematické je srovnávání nacismu a komunismu (resp. stalinismu). Přes svoji jednoznačně totalitární povahu (ač v SSSR ne vždy!) je nelze směšovat. Nacistická genocida vycházela ze samotných parametrů ideologie, kdežto v Sovětském svazu k tomu mnohdy příspívaly i jiné faktory (např. mezinárodní izolace meziválečného SSSR, která hrála významnou roli v provedení násilné kolektivizace, jež vyústila v onen ukrajinský hladomor - a ten lze opět, z mnoha důvodů, dost problematicky hodnotit jako genocidu). Je třeba si uvědomit, že v SSSR - přes hrůzy některých jeho historických fází - nikdy neproběhla genocida srovnatelná s Holocaustem (ten stále zůstává zcela unikátní a nenapodobený! - ostatně v SSSR nikdy žádné vyhlazovací tábory neexistovaly), která by měla za cíl odstranit VŠECHNY příslušníky předem JASNĚ VYMEZENÉ skupiny. Navíc film směšuje události, jež měly různé příčiny. Občanská válka byla hrozivá z obou stran (bělogvardějci se také nechovali moc hezky - inu občanská válka), která sice vyústila v hladomor (1920-21), ale pak ovšem nastala dekáda, kterou NELZE označit za totalitární - viz. pojem "korenizacija". V poststalinském SSSR se k ní dokonce odvolávali mnozí disidenti! Do toho se míchá násilná kolektivizace, velký teror 30. let a válečné zločiny. Každá z těchto věcí měla různé příčiny a opět platí, že je nelze směšovat!
Neméně komicky působí snahy o celkovou diskreditaci levicových hnutí. Dávat rovnítko mezi Karla Marxe (sociologie ho mimochodem dodnes uznává jako jednoho z "otců zakladatelů"!), Osvětim a GULag je dosti nefér. Film jednoznačně hraje na city a snaží se nám vnutit - za pomoci pochybných zdrojů a "odborníků" (Černá kniha komunismu, jež není žádným skutečně odborným textem) - svoji pravdu. Ostatně je velmi symptomatické, že tento film vzešel z Pobaltí. Oblasti, kde se velmi silně vystupuje proti komunismu a Rusku, avšak stále mají spoustu vlastních nacistických kostlivců ve skříni, ke kterým se tak úplně nehlásí.
Ano chápu že nadhodnocuji, ale EuroTrip je komedie u které jsem se královsky bavil. A to je přeci hlavní účel komediálního žánru. Naprosto dokonale jsou tu zobrazovány všechny možné evropské stereotypy. A navíc se to skoro celé točilo u nás. Ať žije Eifellova věž vedle Celetné ulice, Koloseum za Karlovým mostem, Vatikánské muzeum v Národním muzeu, pařížské nádraží na pražském hlavním nádraží, Čertovka jako amsterdamský kanál, obytný dům v Berlíně na Andělu, všudypřítomná česká krajina, která funguje naprosto univerzálně a hlavně Milovice jako dokonalá Bratislava! Naprosto chápu, že EuroTrip bude spoustu lidí urážet, ale takoví notoričtí uraženci jsou jen a jen směšní. Má to být přece primárně zábava. Snad nejvíce mě však odbouralo závěrečné poděkování primátoru Pavlu Bémovi.
Na filmu by se jistě dalo najít povícero problému, ale vzhledem k silnému zážitku jsem ochoten je přehlédnout. Tak jako mnoho zdejších přispěvatelů i já oceňuji téma, které je v naší společnosti stále jaksi tabu. Budu tady opakovat to co píše každý druhý, ale nedá mi než to zdůraznit. Neexistují zlí Němci a hodní Češi. Tak to nikdy nebylo a nikdy nebude, existují pouze jednotlivé individuality, které nějakým způsobem jednají a jejich jednání nelze v žádném případě vztahovat na celé etnikum či skupinu. Vyhnání tří milionů Němců (a povraždění kdo ví kolik tisíců - přesné číslo nikdy nezjistíme) je zločin, který nelze jakkoliv omlouvat (a je naprosto irelevantní, co mu předcházelo - zločin zůstane zločinem) a který si musíme přiznat. Ostatně je třeba zdůraznit, že tyto události nesmírně ochudily naší zemi. Stačí se trošku potulovat po pohraničí - jsou to regiony s nejnižší hustotou osídlení, plné artefaktů po vyhnaných spoluobčanech. Často také extrémně zničené (viz. severní Čechy). Dále oceňuji, že film není jednostranný a ukazuje zvěrstva páchaná ze všech stran (těm kteří zde mluví cosi o černobílém negativním zobrazení Čechů se nelze než vysmát - v úvodu jsou sudetské události kolem roku '38 zobrazeny více než výmluvně).
Bezpochyby vynikající satira s několika takřka geniálními pasážemi. Přesto mě Diktátor jako celek příliš nezaujal. V první polovině jsou dosti nudné pasáže s židovským holičem a ta druhá (výrazně lepší) je ukončena příliš násilně překlopeným závěrem. Oceňuji tudíž především části, ale rozhodně ne celek. Asi nejlepší je státní návštěva diktátora Napoloniho. Žánr grotesky mě obecně nechává spíše chladným a zřejmě z tohoto důvodu jsem se při oněch pasážích s židovským holičem dosti nudil.
Žádný zázrak, ale taky žádná hrůza. Zkrátka takový čistý průměr. Je to film, na který se klidně rád podívám a když poběží někdy v televizi, tak jím nepohrdnu. Jen je škoda, že filmu chybí nějaká výraznou složku, kterou by vynikal, což je při účasti vynikajících herců (a režiséra Vymítače ďábla) docela škoda. Hudba nijak nevyčnívá, kamera také ne a nevýrazný děj obsahuje pár nesmyslů (což se u podobného snímku toleruje). Obrovská škoda pak (a snad největší mínus filmu) ale je, že Friedkin nedokázal děj film nijak výrazně vygradovat. Spoustu snímků zachrání výborný konec, ale tady tomu tak zkrátka nebylo. Snad jediné na co mi alespoň nějak uvízne v paměti je krásná příroda SZ USA a západní Kanady. A kromě toho mě také pobavila úvodní scéna z Kosova. Jednak tuhle historii trošku znám, takže jsem se docela pobavil nad extrémně hypertrofovaně zobrazeným událostem z roku 1999. A hlavně jsem v jistém městě Gjakovë/Djakovica měl tu čest strávit noc, čímž pro mě úvodní scéna nabývá jakéhosi absurdního rozměru.
Rozhodně se to nevyrovná Potěmkinu a to z jednoduchého důvodu. Ač je úvodní polovina takřka geniální, ta druhá ji notně sráží (a to i přes množství vynikajících scén i v této části). Útok na Зимний дворец mohl být o něco lepší. Má to být vyvrcholení filmu, ale je to takové celé nijaké. Přesto se jedná o vynikající snímek a některé scény mi zůstanou hluboko v paměti (úvodní svržení sochy cara, kronštadští námořníci, zvedání mostů..). Je to sice celé velmi hluboce propagandistické a probolšovické, ale nerad hodnotím filmy dle jejich politického a ideologického zabarvení (ostatně snad všechny dnešní filmy jsou svým způsobem také takové - byť pochopitelně v ne tak extrémní míře) a pokud se jedná o tak úžasnou práci s montáží, jako zde, pak není co řešit. Je to tedy za pět, byť trošičku slabších za ne zcela dobré vyvrcholení a vlastně celou druhou polovinu.
Nejedná se o žádnou prvotřídní záležitost, od toho máme jiné filmy. Ale každopádně lze Milionovou bankovku doporučit jako příjemný nenáročný film, který pobaví a rozhodně neurazí. Taková pěkná jednohubka, jež je zároveň krásnou satirou s (tradičně) vynikajícím Gregory Peckem.
To byla jiná doba! Tato věta, kterou Abel Aravidze obhajuje svého otce (v takřka geniálním rozhovoru se svým synem) by mohla být krásným mottem (nejen) tohoto filmu. Podobné pokrytectví však bohužel převládá i v našich zeměpisných šířkách. Snad v každé rodině se najde někdo silně zaangažovaný v dobách předrevolučních, ale málokdo najde odvahu pustit se do konfrontace kvůli minulosti. To je břemeno, s kterým musíme ještě nějaký čas vydržet. Ale k samotnému filmu. Pokání je takřka geniální počin. Jednak smekám před autorem, že si dovolil natočit něco podobného v roce 1984. V tom Orwellovském roce, kdy v SSSR stále vládl tvrdě konzervativní režim kremelské gerontokracie. Bylo to uprostřed seriálu "kremelské pohřby", kdy stála proti režimu v SSSR pouhá hrstka odpůrců (čest takovým lidem jako byli Alexandr Isajevič Solženicyn či Andrej Dmitrijevič Sacharov) a перестройка byla v nedohlednu. Sám film je skvělou protirežimní alegorií (která ovšem může platit univerzálně - nejen jako obraz SSSR, ale jakékoliv diktatury), jež je silná v celku i jednotlivostech. Právě ona scéna rozhovoru Abela Aravidze se synem v prázdné soudní síni je naprosto zásadní a plně vyjevuje celou zrůdnost systému. Když k tomu připočítám některé další silné momenty (pronásledování Sandra a jeho ženy městem až na pole, Ode an die Freude, scéna na nádraží a mnoho dalších) a velmi hořký konec, nelze než odejít se zcela kladným hodnocením. Ovšem vězte, že pokud máte menšího zájmu o dějiny Svazu sovětských socialistických republik či celého východního bloku než já (takových bude zřejmě ve společnosti drtivá většina), pak vás toto dílo dost možná nemusí tak uchvátit.
Velmi zajímavě pojaté science-fiction. Nevím nakolik se odlišuje od knihy, avšak je znát, že některé motivy nejsou ve filmu zcela objasněny (například role gildy zůstává víceméně obestřena tajemstvím), přesto jde o velmi podařený a netradičně pojatý snímek. Pravdou zůstává, že triky působí v dnešní době často dosti směšně, ale celková stylizace není vůbec špatná a utváří jakousi zvláštní poetiku, již doplňuje vynikající hudba. Celkové vyznění je tedy velmi kladné. A snad jedinou věcí, kterou bych vytkl (avšak na hodnocení se neodrazí), je příliš okaté alegorické zobrazení některých studenoválečných reálií (ostatně už jen jméno Vladimir Harkkonen je dosti výmluvné). Vzhledem k referencím, jež jsem se o Davidu Lynchovi dozvěděl jsem docela rád, že ho poznávám od Duny a Sloního muže. Snad se brzy dostanu i k něčemu dalšímu.
Výborné. V adaptaci Sienkiewicze vyniká především úžasná atmosféra, která vzniká hlavně díky skvělému technickému zpracování. Vynikající výprava, kamera, bitevní scény a samozřejmě hudba. Jistě. Má to slabé chvilky, ale to jsem schopen odpustit. A to mimo jiné proto, že jde o historii (byť samozřejmě ne přesnou, ale není to dokument, takže je to irelevantní) zemí, které mám v oblibě. Хай живе Україна!
Asi nejlepší ze všech části trilogie, ale přesto velmi podobné výhrady jako k oboum předchozím filmů. Ta antiněmecká, antirakouská a vůbec anticizácká rétorika mi šla dost na nervy. Bitva na Vítkově je velmi zdařilá, jenom mě uchvátilo pár drobností.. tak třeba by mě zajímalo, které vojsko by takhle šplhalo na opevnění. A bylo by toho samozřejmě více, ale to už asi nemá cenu přílišně rozebírat.. viz. můj komentář u Jana Husa.
Ach ten Nejedlý. Což o to řemeslně je film zvládnutý celkem slušně, ale lze mu odpustit takové mrzačení dějin a takovou ideologizaci? Ať se snažím sebevíc, nelze od toho odhlédnout. Pro člověka znalého historie totiž některé scény působí nechtěně směšně. Neustálé řeči o českém národu, který (v dnešním slova smyslu) v 15. století opravdu těžko mohl existovat. Navíc ten neskutečný proticírkevní a protiněmecký akcent. A to už vůbec nemluvím o tom, že z Husa se místo reformátora církve stal jakýsi revolucionář a vůdce utlačovaných mas. To prostě filmu odpustit nelze. Zas taková bomba v jiných oblastech - jako třeba filmy Leni Riefenstahl nebo Sergeje Ejzenštajna - to není.
Geniální. Jiný přívlastek se k Čarodějovu učni ani nehodí. Naprosto vévodí úžasná animace Karla Zemana (kam hrabou všichni ti pixaři, dreamworks atp..) a hlavně pak atmosféra, která je tak hustá, že by se dala krájet. Skoro lituji kohokoliv, kdo tohle viděl v dětství a zároveň děkuji České televizi za zařazení tohohle legendárního díla.
Velmi netradiční a značně kontroverzně pojaté téma holocaustu. Přesto je to zcela legitimní přístup. Jednak to film neuvěřitelně zcivilňuje a přibližuje současnému divákovi. Druhak to jen podtrhuje celou tragičnost holocaustu. Když k tomu připojíme naprosto fenomenální výkon Roberta Benigniho v hlavní roli, není co řešit. A nic na tom nezmění ani jistá nevěrohodnost některých věcí (např. nevěřím, že by na tom byl někdo po pobytu v KL tak dobře, aby mohl pobíhat po táboře atp..).
Velmi dobré a ač z roku 1989, přesto stále dosti Monty Pythonovské a britské. Tedy značně šílené, ale plné skvělých nápadů a velmi vtipné. Avšak rozumnějte dobře. Není to vtipné stylem řežu se smíchy od počátku do konce, nýbrž je to celé posazené ad absurdum a do takové značně veselé roviny, která zkrátka baví. Některé věci jsou až téměř geniální. Takový ostrov Hy-Brasil či ztvárnění severských bohů. A samozřejmě nelze zapomenout na Johna Cleese, Terryho Jonese či jiné episodní postavy. Tedy hlavně (ale nejen) postava misionáře. Smozřejmě, že tu někteří budou kritizovat, že to vypadá televizně a ztvárnění vikingů nevěrohodně. Jenže o to přeci vůbec nejde (a u Monty Pythonů nikdy nešlo - viz. svatý grál). No a proč ta jedna hvězda dolů? Neboť filmy Monty Pythonů jsou zkrátka o řád lepší, ale Erik viking bezpochyby neurazí a je to příjemně strávený čas.
Tak to je záhada větší než bermudský trojúhelník. Za co to (stejně jako před rokem Slumdog Millionaire) dostalo ty oscary je mi záhadou. Děj naprosto nula. Proti tomu je i Avatar složitý příběh se spoustou zvratů a překvapení. Kamera úplná hrůza. Nic proti ruční kameře, ale musí se umět používat. V Districtu 9 či Potomcích lidí je to jednoznačné plus. Ovšem tady..škoda mluvit. Hudba nula nebo špatná (to i ten Avatar má lepší), herci nic moc. Napětí tak možná v jedné scéně a ani žádný druhý plán to nemá (narozdíl např. od Districtu 9). Naprosto to pak pohřbil poslední dialog a následná sekvence v USA. Jako celek pak prostě a jednoduše nuda. Nic tenhle film nedal a do týdne si z něj nebudu nic pamatovat. Nehledě na to, že mě neuvěřitelně iritovaly samoúčelné "cool" zpomalené záběry na padající patrony aj. pořadí nominovaných za rok 2009 tedy pro mě zůstává: District 9, Inglourious Basterds, Avatar a až někde kdesi vzadu The Hurt Locker (a to jsem ještě neviděl Up in the Air od mého oblíbeného režiséra :-)). Pokud si budu chtít dát válečný film, pak sáhnu po Save Private Ryan, Black Hawk Down, Full Metal Jacket, Paths of Glory, Tobruku (pokud realistické pojetí války, pak v tomto provedení!) aj.
Což o to. Pokud je film propagandistický či ideologicky zabarvený, ale přesto dobrý, nemám problém jej, byť s pochopitelnými výhradami, alespoň nějak ocenit. Jenže Rudá záře nad Kladnem není film Sergeje M. Ejzenštejna či Leni Riefenstahl. Je to film vskutku špatný. A není ani (nechtěně, pochopitelně) vtipný, jako mnoho děl z podobného období. Zůstává tak jediným. Nechutným pekrucováním historie a nechutnou propagandou. Příště si zkrátka pustím Křižník Potěmkin.
Zvláštní film. Hlavní devizou je bezpochyby Christian Bale. Otázka však je, budu-li si ještě něco jiného z Mechanika pamatovat. Možná poslední půlhodinu, která má docela slušnou schizofrenní atmosféru, ale v předchozích pasážích často nudí, což je docela škoda. Svou zápletkou může lehce připomínat Fight Club, jenže jeho kvalit ani zdaleka nedosahuje. Tedy. Hodnocení je hlavně za obsazení hlavní úlohy a poslední třetinu, která to celé dosti zachraňuje. Rozhodně bych Mechanika nezatracoval, mnohým se jistě bude líbit. Jenže při znalostí výše zmiňovaného Fight Clubu i jiných filmů zaujme o mnoho méně.
Bezpochyby pozoruhodné. Jako první zřejmě zaujme technické zpracování, které je rozhodně zajímavé a netradiční. Asi nejlepší je barevné ladění, kterým je zdůrazněn kontrast mezi New Yorkem a Austrálií. Kromě zpracování však stojí za zmínku jednak povedený příběh, ale také (a hlavně) výjimečná atmosféra filmu. Málokterý film ve mě dokázat vzbudit tolik emocí.
Poněkud svérázné zobrazení Řecko - perských válek, ale proč ne. Někteří budou tradičně remcat, že to přesně neodpovídá historii a hned to odsoudí. Jejich problém. Ačkoliv je mi osobně historie dosti blízká, nemám potřebu sledovat, jestli filmy odpovídají. A to obvzláště v situacích, kdy je to film dobrý. A to 300 bezesporu je. Po vizuální stránce bezchybné. Po dějové stránce samozřejmě slabší, ale příliš složitý děj o bitvě u Thermopyl zkrátka vytvořit nelze (avšak i přes jednoduchost je zůstane příběh krále Leonida a jeho bojovníků navždy silnou látkou). Slabší děj tedy nevadí, pokud film nenudí. A to po VĚTŠINU stopáže platí. Jenže. Tak zirka ve dvou třetinách se film zvrhne v dlouhou neustálou akci, kde se jen obměňují vojáci a monstra, které Xerxes vysílá proti Sparťanům. A v té chvíli už jsem si říkal, že je to poněkud dlouhé. Naštěstí to spravila poslední půlhodina. Ale přesto nelze, než 1* ubrat. Zkrátka a dobře trošku jiné ztvárnění, než které nám zprostředkovávají ve školních lavicích. Přesto si na závěr neodpustím: Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám. P.S. Bohužel jsem si (narozdíl od jiných) neužil kultovní This is Sparta!, neboť jsem příznivcem jiného fotbalového klubu :-)
Rozhodne nechci snižovat tento film, ale tentokrát to plné hodnocení nebude. A není to tím, že bych nepochopil ideu filmu. V jednotlivostech je to film vynikající. Ale problém mi dělala právě ona roztříštěnost a některé části mi tam prostě neseděly (třeba ta na šlechtickém sídle či co to bylo). Některé jednotlivosti si budu bezpochyby pamatovat ještě velmi dlouho (úvod s helikoptérou, koupání ve fontáně či zjevení panny Marie). Celek je ale až příliš dlouhý a roztříštěný. Místy jsem se sice dosti bavil, ale občas také (hlavně v posledních částech) i nudil. Od Felliniho mě to rozhodně neodradí (8 1/2 je geniální) a přese všechno jsem rád, že jsem La Dolce vita viděl v kině. Tím bych chtěl vzdát hold všem, kteří mají na starosti chod pražského kina Aero a jen více projektů jako byla právě proběhnuvší přehlídka filmů Federica Felliniho.
Tak hezky popořadě. Po obrazové stránce nelze nic vytknout. Jednotlivé obrazy, z kterých se film skládá jsou překrásné. To ostatně byla i výstava fotografií na pražské Kampě. Stejně dobrý je zvolený komentář. Z. Svěrák byl bezpochyby vynikající volbou. Dosud tedy bez výhrad. O to horší je to ale v části obsahové. V první půli je obsah komentáře velmi dobrý, zajímavý, dost pravdivý a znepokojující. Nedostatek pitné vody či nadměrné rybaření je skutečně obrovským problémem. Stejně tak děsivé jsou i např. záběry na erozí postižený Madagaskar. Kdyby zůstalo jen u toho, byl bych spokojen. Jenže pak přišla část věnující se globálnímu oteplování. A na tuto problematiku mám zkrátka trošku jiný náhled. Navíc mi vadí nepodložené spukulace o tom, co bude v roce 2025/2050/2100 atp. Nesouhlasím s příliš pesimistickým vyzněním snímku a z tohoto hlediska ho považuji jen za další prostředek k zvyšování globální hysterie.
Tedy jsem na rozpacích. Vůbec totiž netuším, co bych tomuhle filmu vytkl. Nekritický obdiv není dobrá věc, ale tentokrát opravdu nevím, co jiného psát. Má to totiž skvělý inteligentní příběh z alternativní ameriky i vynikající vizuál a hudbu. Normálně komiksy a komiksové filmy moc nemusím, ale u Strážců to jaksi přestává platit. Inu. Bez dalších zbytečných řečí uděluji za 5.
Zvláštní. Na jednu stranu v některých věcech zcela vynikající. Především pak herecký koncert Dustina Hoffmana a třeba úžasná hudba. Ale na druhou stranu si Rain Mana nebudu pamatovat jako jeden z filmů, po kterém jsem měl pocit, že jsem viděl něco výjimečného. Rozhodně nechci snižovat kvality tohoto, zcela jistě výborného, filmu, ale prostě u mě nefungoval. Ani nevím přesně proč, ale zkrátka jsem z něj neměl takový ten dobrý pocit, jako u jiných filmů.
Velmi dobré. Jen více takových českých filmů, které nejsou jen šedivé. V roce 2009 to byl Normal, Protektor a ted 3 sezóny v pekle. Teď už jen najít odvahu k točení žánrových filmů. Ale dosti toho a rovnou k samotnému filmu. Nepochybuji, že můj úsudek ovlivnil kladný vztah k undergroundu a Bondyho poesii. Co určitě ocením je atmosféra. Ta dobová Praha je prostě kouzelná. Převrat je podaný taky velmi dobře. Ač nejsem pamětníkem dob předlistopadových, mrazilo mě při průjezdu lidových milicí, výslechu v místnosti s K. Gottwaldem na stěně atp. Celý film pak působí velmi vkusně, herecké výkony taktéž velmi dobré. Zkrátka vše, co k dobrému filmu patří a já opět zvolám. Jen více takových českých filmů.
Jistě. Má to slabší děj a je to envirovmentální agitace. Ale komu to vadí. Tak úžasné univerzum jsem snad ještě neviděl. Nemám moc co bych dodal. Snad jen, že nemám moc rád Sama Worthingtona, který mi tam trošku vadil. Trošku škoda českého dabingu, ale zas tak hrozný nebyl. Jinak po všech ostatních stránkách dokonalé. Ale je potřeba to vidět v IMAXu. Každopádně mohu směle prohlásit, že James Cameron je Bůh. Viděno podruhé: Jediné co trošku nesedí, je hudba, ale celkový výsledek je stejný. Zážitek z filmu opět vynikající. Navíc člověk registruje spoustu detailů, kterých si napoprvé nevšiml.Poznámka: Potřetí záměrně viděno v 2D s originálním dabingem. Nutno poznamenat, že český dabing film nijak nedegraduje a že ve 3D si člověk film užije daleko více.
Moje komentáře
Vysockij. Spasibo, čto živoj (2011)
Vladimir Vysockyj je legendou. Nový ruský film o Vysockém však podobného uznání dosáhne jen těžko. Rozhodně ho nechci na místě odsuzovat, své příznivce si jistě najde, ale na mou osobu působil nemastně neslaně. Vlastně jako takový náhodný výsek ze života Vysockého (konkrétně koncertů a událostí v Buchaře z roku 1979), který ve výsledků nic neříká a jaksi vyšumí, což je vcelku škoda. Po formální stránce je to totiž film zajímavý. Navíc doplněný překrásnými zábery uzbecké krajiny a měst (Buchary). Asi nejvíce iritující věcí je, že ač je film o Vysockém, jeho písně zazní jen tak mimochodem na okraj v několika málo sekvencích. Viděno 5.12.2011 v kině Україна, Городецкого 5, m. Kyjev.
Terre outragée (2011)
Pokud někoho zajímá ukrajinská tematika a problematika havárie čtvrtého reaktoru v Černobylské jaderné elektrárně z dubna 1986, pak je tento film jasná volba. Tenhle film není žádná hrdinská óda o likvidátorech havárie nebo epický film o jedné z největších katastrof, která potkala Ukrajinu. Je to komornější film o tom, jak ona havárie změnila život obyčejným lidem žijícím do roku 1986 ve městě Pripjať. S určitostí lze tento mezinárodní projekt (FR/D/PL/UA) doporučit. Shlédnuto v sobotu 29. října 2011 v kině Київ (ul, Velyka Vasylkivska, Kyjev).
Briliantová ruka (1968)
Těžko hodnotit. V ruském prostředí je to film kultovní, avšak k jeho plnému pochopení je třeba znát reálie prostoru a času, kde se tato komedie odehrává. Problémem také mohou být titulky - ty anglické, se kterými jsem film viděl (má ruština žel ještě není na takové úrovni) mnohdy dost neodpovídaly. Takže předtím, než si tenhle film pustíte, procvičte si ruštinu a nastudujte reálie. Pak se určitě pobavíte. Specielně věci jako Песня про зайцев jsou takřka geniální (nemluvě o vynikajících - v rusku opět velmi populárních - hercích). A proč tedy snížené hodnocení? Inu film je to určitě nadprůměrný a zábavný, ale osobně preferuji trošku jiný - méně prvoplánovitý - typ humoru.
Příběh Rudého zla (2008)
Z filmového hlediska je Příběh rudého zla zcela jistě působivý a jisté ocenění si za to zaslouží. Jenže to by se nesměl tvářit jako seriózní dokument. Nejděsivější je, že takovýto - takřka propagandistický - "dokument" je promítán na školách a vydáván za seriózní historiografickou práci. Zločin sice zůstane zločinem a je třeba ho odsoudit. Avšak při vší úctě ke všem obětem nelze dávat rovnítko mezi nacismus a komunismus nebo německé koncentrační tábory a GULag. Ale hezky popořadě. Ve filmu zaznívá mnoho skutečných fakt. To nelze popřít. Jsou to ovšem věci, jež jsou člověku znalému historie známy (žádná "šokující odhalení" na která si film hraje). Problém je, že mimo to ve filmu zazní i mnoho nepřesností a dokonce i jasných lží. Ať už jsou to jednoznačně nadnesené počty obětí např. u ukrajinského hladomoru z let 1932-33 nebo tvrzení typu "v zemi, kde se komunisté dostanou k moci ihned vyvraždí zhruba 10% populace" (to by znamenalo 1,5 milionu obětí v Československu nebo 4 miliony v Polsku, což tak úplně nesedí) anebo, že "jen socialisté v 19. a 20. století veřejně obhajovali genocidu" (to je samo o sobě zcela absurdní). Stejně problematické je srovnávání nacismu a komunismu (resp. stalinismu). Přes svoji jednoznačně totalitární povahu (ač v SSSR ne vždy!) je nelze směšovat. Nacistická genocida vycházela ze samotných parametrů ideologie, kdežto v Sovětském svazu k tomu mnohdy příspívaly i jiné faktory (např. mezinárodní izolace meziválečného SSSR, která hrála významnou roli v provedení násilné kolektivizace, jež vyústila v onen ukrajinský hladomor - a ten lze opět, z mnoha důvodů, dost problematicky hodnotit jako genocidu). Je třeba si uvědomit, že v SSSR - přes hrůzy některých jeho historických fází - nikdy neproběhla genocida srovnatelná s Holocaustem (ten stále zůstává zcela unikátní a nenapodobený! - ostatně v SSSR nikdy žádné vyhlazovací tábory neexistovaly), která by měla za cíl odstranit VŠECHNY příslušníky předem JASNĚ VYMEZENÉ skupiny. Navíc film směšuje události, jež měly různé příčiny. Občanská válka byla hrozivá z obou stran (bělogvardějci se také nechovali moc hezky - inu občanská válka), která sice vyústila v hladomor (1920-21), ale pak ovšem nastala dekáda, kterou NELZE označit za totalitární - viz. pojem "korenizacija". V poststalinském SSSR se k ní dokonce odvolávali mnozí disidenti! Do toho se míchá násilná kolektivizace, velký teror 30. let a válečné zločiny. Každá z těchto věcí měla různé příčiny a opět platí, že je nelze směšovat! Neméně komicky působí snahy o celkovou diskreditaci levicových hnutí. Dávat rovnítko mezi Karla Marxe (sociologie ho mimochodem dodnes uznává jako jednoho z "otců zakladatelů"!), Osvětim a GULag je dosti nefér. Film jednoznačně hraje na city a snaží se nám vnutit - za pomoci pochybných zdrojů a "odborníků" (Černá kniha komunismu, jež není žádným skutečně odborným textem) - svoji pravdu. Ostatně je velmi symptomatické, že tento film vzešel z Pobaltí. Oblasti, kde se velmi silně vystupuje proti komunismu a Rusku, avšak stále mají spoustu vlastních nacistických kostlivců ve skříni, ke kterým se tak úplně nehlásí.
Eurotrip (2004)
Ano chápu že nadhodnocuji, ale EuroTrip je komedie u které jsem se královsky bavil. A to je přeci hlavní účel komediálního žánru. Naprosto dokonale jsou tu zobrazovány všechny možné evropské stereotypy. A navíc se to skoro celé točilo u nás. Ať žije Eifellova věž vedle Celetné ulice, Koloseum za Karlovým mostem, Vatikánské muzeum v Národním muzeu, pařížské nádraží na pražském hlavním nádraží, Čertovka jako amsterdamský kanál, obytný dům v Berlíně na Andělu, všudypřítomná česká krajina, která funguje naprosto univerzálně a hlavně Milovice jako dokonalá Bratislava! Naprosto chápu, že EuroTrip bude spoustu lidí urážet, ale takoví notoričtí uraženci jsou jen a jen směšní. Má to být přece primárně zábava. Snad nejvíce mě však odbouralo závěrečné poděkování primátoru Pavlu Bémovi.
Habermannův mlýn (2010)
Na filmu by se jistě dalo najít povícero problému, ale vzhledem k silnému zážitku jsem ochoten je přehlédnout. Tak jako mnoho zdejších přispěvatelů i já oceňuji téma, které je v naší společnosti stále jaksi tabu. Budu tady opakovat to co píše každý druhý, ale nedá mi než to zdůraznit. Neexistují zlí Němci a hodní Češi. Tak to nikdy nebylo a nikdy nebude, existují pouze jednotlivé individuality, které nějakým způsobem jednají a jejich jednání nelze v žádném případě vztahovat na celé etnikum či skupinu. Vyhnání tří milionů Němců (a povraždění kdo ví kolik tisíců - přesné číslo nikdy nezjistíme) je zločin, který nelze jakkoliv omlouvat (a je naprosto irelevantní, co mu předcházelo - zločin zůstane zločinem) a který si musíme přiznat. Ostatně je třeba zdůraznit, že tyto události nesmírně ochudily naší zemi. Stačí se trošku potulovat po pohraničí - jsou to regiony s nejnižší hustotou osídlení, plné artefaktů po vyhnaných spoluobčanech. Často také extrémně zničené (viz. severní Čechy). Dále oceňuji, že film není jednostranný a ukazuje zvěrstva páchaná ze všech stran (těm kteří zde mluví cosi o černobílém negativním zobrazení Čechů se nelze než vysmát - v úvodu jsou sudetské události kolem roku '38 zobrazeny více než výmluvně).
Diktátor (1940)
Bezpochyby vynikající satira s několika takřka geniálními pasážemi. Přesto mě Diktátor jako celek příliš nezaujal. V první polovině jsou dosti nudné pasáže s židovským holičem a ta druhá (výrazně lepší) je ukončena příliš násilně překlopeným závěrem. Oceňuji tudíž především části, ale rozhodně ne celek. Asi nejlepší je státní návštěva diktátora Napoloniho. Žánr grotesky mě obecně nechává spíše chladným a zřejmě z tohoto důvodu jsem se při oněch pasážích s židovským holičem dosti nudil.
Štvanec (2003)
Žádný zázrak, ale taky žádná hrůza. Zkrátka takový čistý průměr. Je to film, na který se klidně rád podívám a když poběží někdy v televizi, tak jím nepohrdnu. Jen je škoda, že filmu chybí nějaká výraznou složku, kterou by vynikal, což je při účasti vynikajících herců (a režiséra Vymítače ďábla) docela škoda. Hudba nijak nevyčnívá, kamera také ne a nevýrazný děj obsahuje pár nesmyslů (což se u podobného snímku toleruje). Obrovská škoda pak (a snad největší mínus filmu) ale je, že Friedkin nedokázal děj film nijak výrazně vygradovat. Spoustu snímků zachrání výborný konec, ale tady tomu tak zkrátka nebylo. Snad jediné na co mi alespoň nějak uvízne v paměti je krásná příroda SZ USA a západní Kanady. A kromě toho mě také pobavila úvodní scéna z Kosova. Jednak tuhle historii trošku znám, takže jsem se docela pobavil nad extrémně hypertrofovaně zobrazeným událostem z roku 1999. A hlavně jsem v jistém městě Gjakovë/Djakovica měl tu čest strávit noc, čímž pro mě úvodní scéna nabývá jakéhosi absurdního rozměru.
Deset dní, které otřásly světem (1927)
Rozhodně se to nevyrovná Potěmkinu a to z jednoduchého důvodu. Ač je úvodní polovina takřka geniální, ta druhá ji notně sráží (a to i přes množství vynikajících scén i v této části). Útok na Зимний дворец mohl být o něco lepší. Má to být vyvrcholení filmu, ale je to takové celé nijaké. Přesto se jedná o vynikající snímek a některé scény mi zůstanou hluboko v paměti (úvodní svržení sochy cara, kronštadští námořníci, zvedání mostů..). Je to sice celé velmi hluboce propagandistické a probolšovické, ale nerad hodnotím filmy dle jejich politického a ideologického zabarvení (ostatně snad všechny dnešní filmy jsou svým způsobem také takové - byť pochopitelně v ne tak extrémní míře) a pokud se jedná o tak úžasnou práci s montáží, jako zde, pak není co řešit. Je to tedy za pět, byť trošičku slabších za ne zcela dobré vyvrcholení a vlastně celou druhou polovinu.
Milionová bankovka (1953)
Nejedná se o žádnou prvotřídní záležitost, od toho máme jiné filmy. Ale každopádně lze Milionovou bankovku doporučit jako příjemný nenáročný film, který pobaví a rozhodně neurazí. Taková pěkná jednohubka, jež je zároveň krásnou satirou s (tradičně) vynikajícím Gregory Peckem.
Pokání (1984)
To byla jiná doba! Tato věta, kterou Abel Aravidze obhajuje svého otce (v takřka geniálním rozhovoru se svým synem) by mohla být krásným mottem (nejen) tohoto filmu. Podobné pokrytectví však bohužel převládá i v našich zeměpisných šířkách. Snad v každé rodině se najde někdo silně zaangažovaný v dobách předrevolučních, ale málokdo najde odvahu pustit se do konfrontace kvůli minulosti. To je břemeno, s kterým musíme ještě nějaký čas vydržet. Ale k samotnému filmu. Pokání je takřka geniální počin. Jednak smekám před autorem, že si dovolil natočit něco podobného v roce 1984. V tom Orwellovském roce, kdy v SSSR stále vládl tvrdě konzervativní režim kremelské gerontokracie. Bylo to uprostřed seriálu "kremelské pohřby", kdy stála proti režimu v SSSR pouhá hrstka odpůrců (čest takovým lidem jako byli Alexandr Isajevič Solženicyn či Andrej Dmitrijevič Sacharov) a перестройка byla v nedohlednu. Sám film je skvělou protirežimní alegorií (která ovšem může platit univerzálně - nejen jako obraz SSSR, ale jakékoliv diktatury), jež je silná v celku i jednotlivostech. Právě ona scéna rozhovoru Abela Aravidze se synem v prázdné soudní síni je naprosto zásadní a plně vyjevuje celou zrůdnost systému. Když k tomu připočítám některé další silné momenty (pronásledování Sandra a jeho ženy městem až na pole, Ode an die Freude, scéna na nádraží a mnoho dalších) a velmi hořký konec, nelze než odejít se zcela kladným hodnocením. Ovšem vězte, že pokud máte menšího zájmu o dějiny Svazu sovětských socialistických republik či celého východního bloku než já (takových bude zřejmě ve společnosti drtivá většina), pak vás toto dílo dost možná nemusí tak uchvátit.
Duna (1984)
Velmi zajímavě pojaté science-fiction. Nevím nakolik se odlišuje od knihy, avšak je znát, že některé motivy nejsou ve filmu zcela objasněny (například role gildy zůstává víceméně obestřena tajemstvím), přesto jde o velmi podařený a netradičně pojatý snímek. Pravdou zůstává, že triky působí v dnešní době často dosti směšně, ale celková stylizace není vůbec špatná a utváří jakousi zvláštní poetiku, již doplňuje vynikající hudba. Celkové vyznění je tedy velmi kladné. A snad jedinou věcí, kterou bych vytkl (avšak na hodnocení se neodrazí), je příliš okaté alegorické zobrazení některých studenoválečných reálií (ostatně už jen jméno Vladimir Harkkonen je dosti výmluvné). Vzhledem k referencím, jež jsem se o Davidu Lynchovi dozvěděl jsem docela rád, že ho poznávám od Duny a Sloního muže. Snad se brzy dostanu i k něčemu dalšímu.
Ohněm a mečem (1999)
Výborné. V adaptaci Sienkiewicze vyniká především úžasná atmosféra, která vzniká hlavně díky skvělému technickému zpracování. Vynikající výprava, kamera, bitevní scény a samozřejmě hudba. Jistě. Má to slabé chvilky, ale to jsem schopen odpustit. A to mimo jiné proto, že jde o historii (byť samozřejmě ne přesnou, ale není to dokument, takže je to irelevantní) zemí, které mám v oblibě. Хай живе Україна!
Proti všem (1956)
Asi nejlepší ze všech části trilogie, ale přesto velmi podobné výhrady jako k oboum předchozím filmů. Ta antiněmecká, antirakouská a vůbec anticizácká rétorika mi šla dost na nervy. Bitva na Vítkově je velmi zdařilá, jenom mě uchvátilo pár drobností.. tak třeba by mě zajímalo, které vojsko by takhle šplhalo na opevnění. A bylo by toho samozřejmě více, ale to už asi nemá cenu přílišně rozebírat.. viz. můj komentář u Jana Husa.
Jan Hus (1954)
Ach ten Nejedlý. Což o to řemeslně je film zvládnutý celkem slušně, ale lze mu odpustit takové mrzačení dějin a takovou ideologizaci? Ať se snažím sebevíc, nelze od toho odhlédnout. Pro člověka znalého historie totiž některé scény působí nechtěně směšně. Neustálé řeči o českém národu, který (v dnešním slova smyslu) v 15. století opravdu těžko mohl existovat. Navíc ten neskutečný proticírkevní a protiněmecký akcent. A to už vůbec nemluvím o tom, že z Husa se místo reformátora církve stal jakýsi revolucionář a vůdce utlačovaných mas. To prostě filmu odpustit nelze. Zas taková bomba v jiných oblastech - jako třeba filmy Leni Riefenstahl nebo Sergeje Ejzenštajna - to není.
Čarodějův učeň (1977)
Geniální. Jiný přívlastek se k Čarodějovu učni ani nehodí. Naprosto vévodí úžasná animace Karla Zemana (kam hrabou všichni ti pixaři, dreamworks atp..) a hlavně pak atmosféra, která je tak hustá, že by se dala krájet. Skoro lituji kohokoliv, kdo tohle viděl v dětství a zároveň děkuji České televizi za zařazení tohohle legendárního díla.
Život je krásný (1997)
Velmi netradiční a značně kontroverzně pojaté téma holocaustu. Přesto je to zcela legitimní přístup. Jednak to film neuvěřitelně zcivilňuje a přibližuje současnému divákovi. Druhak to jen podtrhuje celou tragičnost holocaustu. Když k tomu připojíme naprosto fenomenální výkon Roberta Benigniho v hlavní roli, není co řešit. A nic na tom nezmění ani jistá nevěrohodnost některých věcí (např. nevěřím, že by na tom byl někdo po pobytu v KL tak dobře, aby mohl pobíhat po táboře atp..).
Erik Viking (1989)
Velmi dobré a ač z roku 1989, přesto stále dosti Monty Pythonovské a britské. Tedy značně šílené, ale plné skvělých nápadů a velmi vtipné. Avšak rozumnějte dobře. Není to vtipné stylem řežu se smíchy od počátku do konce, nýbrž je to celé posazené ad absurdum a do takové značně veselé roviny, která zkrátka baví. Některé věci jsou až téměř geniální. Takový ostrov Hy-Brasil či ztvárnění severských bohů. A samozřejmě nelze zapomenout na Johna Cleese, Terryho Jonese či jiné episodní postavy. Tedy hlavně (ale nejen) postava misionáře. Smozřejmě, že tu někteří budou kritizovat, že to vypadá televizně a ztvárnění vikingů nevěrohodně. Jenže o to přeci vůbec nejde (a u Monty Pythonů nikdy nešlo - viz. svatý grál). No a proč ta jedna hvězda dolů? Neboť filmy Monty Pythonů jsou zkrátka o řád lepší, ale Erik viking bezpochyby neurazí a je to příjemně strávený čas.
Smrt čeká všude (2008)
Tak to je záhada větší než bermudský trojúhelník. Za co to (stejně jako před rokem Slumdog Millionaire) dostalo ty oscary je mi záhadou. Děj naprosto nula. Proti tomu je i Avatar složitý příběh se spoustou zvratů a překvapení. Kamera úplná hrůza. Nic proti ruční kameře, ale musí se umět používat. V Districtu 9 či Potomcích lidí je to jednoznačné plus. Ovšem tady..škoda mluvit. Hudba nula nebo špatná (to i ten Avatar má lepší), herci nic moc. Napětí tak možná v jedné scéně a ani žádný druhý plán to nemá (narozdíl např. od Districtu 9). Naprosto to pak pohřbil poslední dialog a následná sekvence v USA. Jako celek pak prostě a jednoduše nuda. Nic tenhle film nedal a do týdne si z něj nebudu nic pamatovat. Nehledě na to, že mě neuvěřitelně iritovaly samoúčelné "cool" zpomalené záběry na padající patrony aj. pořadí nominovaných za rok 2009 tedy pro mě zůstává: District 9, Inglourious Basterds, Avatar a až někde kdesi vzadu The Hurt Locker (a to jsem ještě neviděl Up in the Air od mého oblíbeného režiséra :-)). Pokud si budu chtít dát válečný film, pak sáhnu po Save Private Ryan, Black Hawk Down, Full Metal Jacket, Paths of Glory, Tobruku (pokud realistické pojetí války, pak v tomto provedení!) aj.
Rudá záře nad Kladnem (1955)
Což o to. Pokud je film propagandistický či ideologicky zabarvený, ale přesto dobrý, nemám problém jej, byť s pochopitelnými výhradami, alespoň nějak ocenit. Jenže Rudá záře nad Kladnem není film Sergeje M. Ejzenštejna či Leni Riefenstahl. Je to film vskutku špatný. A není ani (nechtěně, pochopitelně) vtipný, jako mnoho děl z podobného období. Zůstává tak jediným. Nechutným pekrucováním historie a nechutnou propagandou. Příště si zkrátka pustím Křižník Potěmkin.
Mechanik (2004)
Zvláštní film. Hlavní devizou je bezpochyby Christian Bale. Otázka však je, budu-li si ještě něco jiného z Mechanika pamatovat. Možná poslední půlhodinu, která má docela slušnou schizofrenní atmosféru, ale v předchozích pasážích často nudí, což je docela škoda. Svou zápletkou může lehce připomínat Fight Club, jenže jeho kvalit ani zdaleka nedosahuje. Tedy. Hodnocení je hlavně za obsazení hlavní úlohy a poslední třetinu, která to celé dosti zachraňuje. Rozhodně bych Mechanika nezatracoval, mnohým se jistě bude líbit. Jenže při znalostí výše zmiňovaného Fight Clubu i jiných filmů zaujme o mnoho méně.
Mary a Max (2009)
Bezpochyby pozoruhodné. Jako první zřejmě zaujme technické zpracování, které je rozhodně zajímavé a netradiční. Asi nejlepší je barevné ladění, kterým je zdůrazněn kontrast mezi New Yorkem a Austrálií. Kromě zpracování však stojí za zmínku jednak povedený příběh, ale také (a hlavně) výjimečná atmosféra filmu. Málokterý film ve mě dokázat vzbudit tolik emocí.
300: Bitva u Thermopyl (2006)
Poněkud svérázné zobrazení Řecko - perských válek, ale proč ne. Někteří budou tradičně remcat, že to přesně neodpovídá historii a hned to odsoudí. Jejich problém. Ačkoliv je mi osobně historie dosti blízká, nemám potřebu sledovat, jestli filmy odpovídají. A to obvzláště v situacích, kdy je to film dobrý. A to 300 bezesporu je. Po vizuální stránce bezchybné. Po dějové stránce samozřejmě slabší, ale příliš složitý děj o bitvě u Thermopyl zkrátka vytvořit nelze (avšak i přes jednoduchost je zůstane příběh krále Leonida a jeho bojovníků navždy silnou látkou). Slabší děj tedy nevadí, pokud film nenudí. A to po VĚTŠINU stopáže platí. Jenže. Tak zirka ve dvou třetinách se film zvrhne v dlouhou neustálou akci, kde se jen obměňují vojáci a monstra, které Xerxes vysílá proti Sparťanům. A v té chvíli už jsem si říkal, že je to poněkud dlouhé. Naštěstí to spravila poslední půlhodina. Ale přesto nelze, než 1* ubrat. Zkrátka a dobře trošku jiné ztvárnění, než které nám zprostředkovávají ve školních lavicích. Přesto si na závěr neodpustím: Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám. P.S. Bohužel jsem si (narozdíl od jiných) neužil kultovní This is Sparta!, neboť jsem příznivcem jiného fotbalového klubu :-)
Sladký život (1960)
Rozhodne nechci snižovat tento film, ale tentokrát to plné hodnocení nebude. A není to tím, že bych nepochopil ideu filmu. V jednotlivostech je to film vynikající. Ale problém mi dělala právě ona roztříštěnost a některé části mi tam prostě neseděly (třeba ta na šlechtickém sídle či co to bylo). Některé jednotlivosti si budu bezpochyby pamatovat ještě velmi dlouho (úvod s helikoptérou, koupání ve fontáně či zjevení panny Marie). Celek je ale až příliš dlouhý a roztříštěný. Místy jsem se sice dosti bavil, ale občas také (hlavně v posledních částech) i nudil. Od Felliniho mě to rozhodně neodradí (8 1/2 je geniální) a přese všechno jsem rád, že jsem La Dolce vita viděl v kině. Tím bych chtěl vzdát hold všem, kteří mají na starosti chod pražského kina Aero a jen více projektů jako byla právě proběhnuvší přehlídka filmů Federica Felliniho.
Domov aneb Kam směřuje naše cesta (2009)
Tak hezky popořadě. Po obrazové stránce nelze nic vytknout. Jednotlivé obrazy, z kterých se film skládá jsou překrásné. To ostatně byla i výstava fotografií na pražské Kampě. Stejně dobrý je zvolený komentář. Z. Svěrák byl bezpochyby vynikající volbou. Dosud tedy bez výhrad. O to horší je to ale v části obsahové. V první půli je obsah komentáře velmi dobrý, zajímavý, dost pravdivý a znepokojující. Nedostatek pitné vody či nadměrné rybaření je skutečně obrovským problémem. Stejně tak děsivé jsou i např. záběry na erozí postižený Madagaskar. Kdyby zůstalo jen u toho, byl bych spokojen. Jenže pak přišla část věnující se globálnímu oteplování. A na tuto problematiku mám zkrátka trošku jiný náhled. Navíc mi vadí nepodložené spukulace o tom, co bude v roce 2025/2050/2100 atp. Nesouhlasím s příliš pesimistickým vyzněním snímku a z tohoto hlediska ho považuji jen za další prostředek k zvyšování globální hysterie.
Strážci - Watchmen (2009)
Tedy jsem na rozpacích. Vůbec totiž netuším, co bych tomuhle filmu vytkl. Nekritický obdiv není dobrá věc, ale tentokrát opravdu nevím, co jiného psát. Má to totiž skvělý inteligentní příběh z alternativní ameriky i vynikající vizuál a hudbu. Normálně komiksy a komiksové filmy moc nemusím, ale u Strážců to jaksi přestává platit. Inu. Bez dalších zbytečných řečí uděluji za 5.
Rain Man (1988)
Zvláštní. Na jednu stranu v některých věcech zcela vynikající. Především pak herecký koncert Dustina Hoffmana a třeba úžasná hudba. Ale na druhou stranu si Rain Mana nebudu pamatovat jako jeden z filmů, po kterém jsem měl pocit, že jsem viděl něco výjimečného. Rozhodně nechci snižovat kvality tohoto, zcela jistě výborného, filmu, ale prostě u mě nefungoval. Ani nevím přesně proč, ale zkrátka jsem z něj neměl takový ten dobrý pocit, jako u jiných filmů.
3 sezóny v pekle (2009)
Velmi dobré. Jen více takových českých filmů, které nejsou jen šedivé. V roce 2009 to byl Normal, Protektor a ted 3 sezóny v pekle. Teď už jen najít odvahu k točení žánrových filmů. Ale dosti toho a rovnou k samotnému filmu. Nepochybuji, že můj úsudek ovlivnil kladný vztah k undergroundu a Bondyho poesii. Co určitě ocením je atmosféra. Ta dobová Praha je prostě kouzelná. Převrat je podaný taky velmi dobře. Ač nejsem pamětníkem dob předlistopadových, mrazilo mě při průjezdu lidových milicí, výslechu v místnosti s K. Gottwaldem na stěně atp. Celý film pak působí velmi vkusně, herecké výkony taktéž velmi dobré. Zkrátka vše, co k dobrému filmu patří a já opět zvolám. Jen více takových českých filmů.
Avatar (2009)
Jistě. Má to slabší děj a je to envirovmentální agitace. Ale komu to vadí. Tak úžasné univerzum jsem snad ještě neviděl. Nemám moc co bych dodal. Snad jen, že nemám moc rád Sama Worthingtona, který mi tam trošku vadil. Trošku škoda českého dabingu, ale zas tak hrozný nebyl. Jinak po všech ostatních stránkách dokonalé. Ale je potřeba to vidět v IMAXu. Každopádně mohu směle prohlásit, že James Cameron je Bůh. Viděno podruhé: Jediné co trošku nesedí, je hudba, ale celkový výsledek je stejný. Zážitek z filmu opět vynikající. Navíc člověk registruje spoustu detailů, kterých si napoprvé nevšiml.Poznámka: Potřetí záměrně viděno v 2D s originálním dabingem. Nutno poznamenat, že český dabing film nijak nedegraduje a že ve 3D si člověk film užije daleko více.
Kancl (TV seriál) (2001)
Žádný zázrak. Britské sitcomy mám rád, ale tohle mě nezaujalo.