de.ardoise

rafani vytvořili nový druh filmu - jakýsi splácanec mezi pseudodokumentem a filmovou esejí. výsledkem je jakési tušení, co tím asi chtěli říct, nicméně k nadšení nebo potěšení to má daleko. první polovinu se díváme na lidi, jejichž výběr nechápeme, nechápeme, proč je výpovědí právě 31 a ani se to myslím nedovíme. také nevíme, na co ti lidé odpovídají, irituje nás, proč jsou jejich výpovědi nepochopitelně usekávány. to je prokládáno tuctovými záběry z Prahy z různých lokalit. v další polovině posloucháme popis Prahy, jakýby dokázal napsat asi každý druhý a který nic nového nesděluje. rovněž záběry nejsou nijak zajímavé. zcela kontraproduktivně jsou do tét druhé části vkládána čísla a jména lidí z první poloviny. film (?) má asi dvě vrcholy: odpovědi Milana Saláka, který je neskutečně zábavný svou nechtěnou karikaturností sběratele, který už ani neví, proč to sbírá a už z toho ani nemá radost. jinak je nutné ocenit vysokou obrazovou kvalitu, která asi většinu přesvědčí o tom, že to není amatérský film. bohužel je. jeden z možných poznatků toho filmu je, že výtvarníci jsou retardovaní pošuci. ))

Dokonalý trik - dokonalý film...Tenhle film není takový, jakým by se mohl zdát...a už jen fakt, že David Bowie v něm funguje jako jako Nikola Tesla mluví snad za vše...zklamán jsem pouze jedním: a to že Bowie neudělal k tomuto filmu soundtrack...)

No, co dodat? škoda slov na tenhle mediálním humbukem oslizlý mysteriózní kýč pro Dänikovce a pohrobky křesťanské kultury...