Oblíbené filmy (10)
Dvojí život Veroniky (1991)
Magie, mystika a poezie v obrazech? :-) . Filmový koncert o téměř hmatatelných souvislostech a věcech tušených. Fascinuje mě, s jakou elegancí a lehkostí je možné sdělit neviditelné, nesdělitelné a neuchopitelné... Pastva pro oči, pro uši i pro duši...
Zelená míle (1999)
Úcta k člověku a respekt k jeho důstojnosti i v tak extrémním místě jako je čekárna u popraviště? Naděje a víra v dobro a spravedlnost v samotném pekle? Padouchové stejně jako hrdinové odhalení až na dřeň lidství ... I z toho se dá namíchat kokteil plný zázraků a tak silných momentů, že nejeden statný chlap zamáčkne slzu a ani trochu se za to nestydí...
Život Briana (1979)
Absolutně ulítlý situační humor, kde nic není nemožné... (Je vlastně vůbec něco, z čeho by si tahle partička nedokázala dělat srandu?)
Jahody a čokoláda (1993)
Lidství, něha, legrace, ideály, kontrasty, přátelství... Smích i pláč v jednom hrníčku. Moje srdeční záležitost. Důstojné navzdory místu a době, křehké a silné zároveň, neotřelé prostředí a způsob vyprávění, megalomanských efektů netřeba...
Postřižiny (1980)
Krása, poezie, láska a legrace můžou být všude. Nejvíc záleží na tom, kdo a jak se dívá...
Stalker (1979)
Nesmírně fascinující podívaná. Poetická, napínavá, tajuplná i strašidelná a - mistrovsky natočená... Jako divák jsem si parádně užila každičký okamžik. Přesto, že se dnešní filmy točí úplně jinak - nebo snad právě proto...? Předlouhé a na sebe navazující záběry, velmi poklidné hospodaření s časem,.... člověk by skoro řekl, že divák uvyklý klipovitým střihům nabitým "informacemi" se musí unudit, leč opak je pravdou! Ale kdykoli se mě někdo zeptá: "No, a o čem to teda je?", trochu se zarazím. Ale jo - výchozí situace je zhruba taková: stalo se, že kdesi kdysi nad Ruskem v neidentifikovatelném čase spadl meteorit či co a v prostoru toho dopadu se vytvořila jakási tajemná "ZÓNA", kterou uzavřelo a přísně střežilo vojsko. V určitém místě oné oblasti se totiž plní nejskrytější lidská přání... Jenomže ten prostor je tak zvláštní, nevyzpytatelný a podivný, že ne každý dojde... Proto v něm začali fungovat jacísi převaděči - Stalkeři, kteří mají za úkol dopravit odvážlivce ve zdraví tam i zpět... Film popisuje právě takovou cestu jedné malé skupinky, která se pod Stalkerovým vedením snaží splnit si díky magickému místu svoje životní touhy.
Amélie z Montmartru (2001)
Slavnosti sněženek (1983)
Moolaadé (2004)
Není mnoho filmů, které mě kdy beze zbytku a do posledního atomu DOSTALY - a tento patří mezi ně. O co menší jsem měla pocit, že filmový materiál hodlá kalkulovaně natřásat rutinní umělecká peříčka, o to fascinovaněji jsem podlehla síle a čistotě vyprávění, kterými tvůrce s takovou přirozeností a samozřejmostí disponuje. Příběh pro mě tak silný a velký, že psát o něm jsem schopná až s několikaletým odstupem - přitom husí kůže, zatajený dech, pokora a pocit respektu zůstávají. Někdy jsou prostě všechna slova krátká.
Manderlay (2005)
Nějakým řízením osudu jsem Manderlay viděla dřív než Dogville - a pořád se mi líbí víc. Částečnou roli v tom možná hraje tehdejší moment překvapení při prvním setkání s onou minimalistickou a nesmírně silnou formou vyprávění, která v obou filmech osekává z příběhů vše nepodstatné a geniálně tak umocňuje obsah. Částečně za tím ale stojí samotné nadčasové téma, přece jen snad o nepatrný kousek jemnější než v Dogville - příběh o tom, že jakýkoli pokrok může opravdu fungovat, jen když k němu lidé přirozeně uzrají. Příběh provokující, nutící přemýšlet i zapojovat fantazii, nastolující spoustu otázek i náznaků odpovědí, vizuálně i atmosférou nezaměnitelný, překvapující. Příběh, který si v sobě nesete ještě několik dní...snad i let. To mám ráda :-)