PinokKio

 

Kemper

 

„Nepřestala mě sekýrovat ani po smrti. Měl jsem její hlavu místo terče na šipky a ona po mně klidně řvala dál. Taková byla moje matka," vzpomíná mohutný sériový vrah s pobaveným kukučem. Jeho vyvinutá fyzická schránka v kombinaci s inteligencí na hranici geniality vytvořila monstrum jako z nejhorších snů.

Životní příběh jednoho z nejslavnějších sériových zabijáků Ameriky, Edmunda Emila Kempera (*1948), je přímo modelovou ukázkou toho, jak se formuje duše člověka až do podoby ztělesněného zla. Muž, který svou zlobu zaměřil stejnou měrou proti své rodině jako proti zcela neznámým dívkám a ženám, si nebere servítky, když líčí okolnosti svých zločinů a své tehdejší duševní rozpoložení. Díky tomu nabízí unikátní vhled do mysli bestie v lidské podobě.

 

CHLAPEC JMÉNEM „PROBLÉM"

Kdo ví, jakými cestami by se odvíjel život malého Eddieho, kdyby se v jeho 9 letech rodiče nerozvedli. Tak jak to je v mnoha zemích zvykem, bude chlapec bez ptaní svěřen do péče své matky Clarnell Stageové (1921-1973). Od roku 1957 žije s ní a se svými dvěma sestrami ve městě Helena v Montaně. Je to soužití více než neradostné, a nejen proto, že Kemper měl odmalička rád spíše svého otce, s nímž nyní nadobro ztratil kontakt.

VÍTEJTE V PEKLE MÉHO DĚTSTVÍ

Clarnell, Edova matka, je typická psychopatka se sklony chlapce šikanovat na každém kroku. Především si libuje v jeho ponižování, což Ed těžce nese. Vinou svého abnormálního vzrůstu se už jako chlapec stane oblíbeným terčem posměšků svých sester. A samozřejmě matky. Nemine den, aby nezapomněla chlapci připomenout, že nestojí za nic.

 

DÍTĚ VYDANÉ NAPOSPAS BĚSŮM

Ani ona sama ovšem není zcela bez potíží. Celou řadu Edových problémů způsobila patrně sama, svou hysterickou nevypočitatelností. Také tím, že ho údajně ze strachu o zdraví a počestnost svých dcer vykázala ze společného dětského pokoje a nechala ho nocovat v nevlídném sklepě. „Každý večer, když sestry vystoupaly do svého nebeského pokojíčku, sestupoval jsem já do pekla. Ležel jsem, bál se usnout a sledoval dvě malá okénka do komory hořícího kotle, která vypadala jako oči ďábla. Byl jsem jen malý kluk, ponechaný napospas svým děsům a démonům," popíše své pocity později Ed Kemper.

 

NEZACHRÁNÍHO HO ANI MILOVANÝ OTEC

Traumatizovaný Ed nenechá nikoho na pochybách o tom, jak se cítí. Když zmučí a zavraždí několik psů a koček v okolí, pošle ho matka zpátky do Kalifornie. Plná skříň zohavených mumifikovaných zvířecích těl, kterým někdo vydloubal oči a odřezal hlavy, by byla moc i pro silnější náturu. „Už ho nemůžu zvládnout, Ede, musíš ho vzít k sobě," kontaktuje chlapcova biologického otce až v Los Angeles. Ale ani pobyt u milovaného Edmunda Kempera staršího nezmění nic na chlapcově agresivitě. Nakonec ho bezradný otec pošle na vánoční prázdniny roku 1963 na ranč svých rodičů Maude a Edmunda Kempera nejstaršího do poklidného kalifornského městečka North Fork v nádherném podhůří Skalistých hor.

 

HODNÝ MLADÍK SE SKLONEM ZABÍJET

Život mimo město se ukáže být pro frustrovaného mladíka zprvu docela ideální. Ocení, že mu dědeček věnuje pušku malé ráže, a od té chvíle ho ve volných chvílích nikdo nevidí. Je totiž s rodinným psem a flintou na lovecké výpravě. Střílí králíky, sviště i ptáky. To poslední odporuje vyhlášce i instrukcím prarodičů, ale z toho si Kemper nic nedělá. V nedaleké škole se nijak špatně neprojevuje. Je klidný až zamlklý, nepáchá žádné přestupky proti školnímu řádu, zdá se, že konečně našel místo, kde se vlastně cítí docela dobře.

 

CESTA ZA HRANICE LIDSKOSTI JE PRO NĚJ KRÁTKÁ

Tou dobou je Kemperovi něco málo přes 15 let. Vzhledem k tomu, že se už delší čas chová vzorně, vyžádá si matka jeho návrat alespoň na prázdniny. Nikdo se nikdy nedozví, co mu nedlouho po příjezdu řekla, každopádně po necelých dvou týdnech je chlapec zpátky v Kalifornii, a že se něco stalo, je evidentní.

PÁR ZLÝCH SLOV HO VRÁTÍ NAZPÁTEK

„Hrozně se zhoršil, pokud jde o chování, promluv s ním," žádá Maude svého manžela v polovině léta 1964. O tom, že ohrožení ze strany Edmunda nebere na lehkou váhu, svědčí i fakt, že si s sebou na rodinné výlety i na nákupy bere rodinnou pětačtyřicítku. Necítí se ohrožená, ale má strach, aby se ke zbrani nedostal mladý Ed a nespáchal s ní nějaké nepředloženosti. Mladík na oplátku babičku z otcovy strany začne považovat za stejnou semetriku jako svou matku, a co hůř, začíná se objevovat v jeho násilných sexuálních fantaziích.

NĚCO MI ŘÍKALO, ZABIJ JI!

A pak přijde čtvrtek na sklonku prázdnin, 27. srpna 1964. V rádiu hrají The Supremes a vše vypadá nadějně. Maude sedí u kuchyňského stolu, brouká si a opravuje zkušební výtisk knížky pro děti, kterou napsala. Její manžel odjel před chvílí nakoupit. Proti ní sedí Ed a zírá na ni. Říci, že se dívá, je slabé slovo, tenhle pohled Maude už nějakou dobu nahání strach Je nepřítomný a současně jako kdyby ji provrtával nenávistí. „Ede, nedívej se na mě tak," požádá chlapce. Mladík se znuděně zvedne. Sebere z kouta svou pušku, hvízdne na psa a zamíří ze dveří, jako už tolikrát, když má namířeno lovit. Žena se skloní nad rukopis, který opravuje, a přestane mu věnovat pozornost ve chvíli, kdy ji zaujme nenápadná hrubka v předposledním řádku. Netuší, že Ed se hned za zasíťovanými dveřmi otočil a nyní ji pozoruje skrz síťku. Pomalu zvedne pušku, zamíří jí na hlavu a stiskne spoušť.

NECHTĚL JSEM, ABY JI TAKHLE VIDĚL

Hned vzápětí Kemper vystřelí ještě dvakrát. Projektily zasáhnou Maude do zad. Žena se zhroutí. Z hlavy jí vytéká krev. Ed k ní váhavě přijde. Pak si uvědomí, co udělal. Za chvíli se vrátí děda! Rychle balí Maudinu hlavu do ručníku. Vleče ji do ložnice prarodičů. Ručníkem vytírá podlahu. Krev se maže, má od ní ruce i kolena. Zaslechne zvuk auta, které zastavilo před domem. Nestihne to uklidit. Znovu sáhne po zbrani. Vidí dědečka, jak se otáčí ke korbě, aby zvedl dřevěnou bedýnku s nákupem. Nerozmýšlí se. Okamžitě vystřelí. Zasáhne muže zezadu do hlavy. „Nechtěl jsem, aby se trápil, bál jsem se, že když uvidí babičku, dostane z toho infarkt," bude později vyprávět policistům. Těžko říct, jestli mu některý z nich uvěří, že vražda byla v tomto případě akt milosrdenství.

 

PARANOIDNÍ PSYCHOTIK MEZI NÁMI

Psychiatr, kterého soud pro mladistvé požádá o sestavení zprávy ohledně duševní způsobilosti, prohlásí, že mladík trpí paranoidní schizofrenií. Také proto ho státní instituce pošlou na uzavřené oddělení psychiatrie do státní nemocnice Atascadero.

 

INTELIGENCE, MATKA NEŠTĚSTÍ

I když by se mohlo zdát, že mladý sociopat, jakým je Ed Kemper, se bude pohybovat někde u dna inteligenční stupnice, opak je pravdou. Zatímco se mladík potuluje mezi devianty a sexuálními agresory, pečlivě naslouchá jejich historkám. Ještě to neví, ale právě jejich příběhy, a to zejména příběhy o jejich dopadení, mu toho řeknou mnoho o tom, jak se sám může vyhnout podobným potížím. Současně formují jeho představy o sexualitě, jakožto o doméně útočných mužů, kteří neberou ohledy na mínění druhé strany.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE SKOULET TO S DOKTORY

Navenek působí Kemper jako vzorový chovanec. Hluboce lituje svého duševního onemocnění, které ho přimělo k vraždě babičky a dědečka. Sám se vinen necítí. Spolupracuje, pomáhá personálu, ochotně se podrobuje všem testům, které si na něj psychiatři vymyslí. Začne se zajímat o bibli a brzy se prohlásí za přesvědčeného křesťana. Když ho nedlouho po dosažení dospělosti lékaři pouštějí na svobodu, mají za to, že léčebný pobyt splnil svůj účel.

TAK VELKOU UNIFORMU NEMÁME!

Mladík studuje na vysoké škole a sní o kariéře policisty. Je tu ale jeden problém. Ed Kemper v dospělosti měří 206 centimetrů a váží 136 kilogramů. To ovšem nejsou standardní míry a Kemper vzrůstem přesahuje tabulkovou váhu a výšku, kterou tamní policie stanovila jako maximální. To není jediná špatná zpráva. Psychiatři to sice nedoporučují, americký Úřad pro dozor nad mládeží rozhodne, že Kempera jako součást podmínky pošle bydlet k jeho nenáviděné matce do Santa Cruz. Když to Kemper uslyší, první, co ho napadne, nejspíš bude, jestli by se přece jen neměl vrátit zpátky na psychiatrii do Atascadera. Koupí si alespoň motorku, aby těch špatných zpráv nebylo tolik najednou.

VZTEK SI ODREAGUJE PŘI JÍZDĚ

Bydlení ve společnosti matky je pro Eda Kempera očistec. „Šikanovala mě na každém kroku, proháněla mě, křičela na mě kvůli takovým malichernostem, jako jestli jsem si vyčistil zuby," bude později Ed vzpomínat. Rozzuřený vyjde ven. Skočí na motorku a zmizí v prachu. Nebýt chlapa, který mu na křižovatce nedal přednost, možná by mu stačila jako ventil, jenomže zlomená ruka ho načas pošle mimo hru. Uteče před hádkami do nedalekého baru Jury Room, oblíbeného zejména mezi místními policisty. Budou mu říkat „Velký Ed" a stráví s nimi hodiny zevrubným debatováním o zbraních i střelivu. K mužům zákona má totiž respekt.

 

JAK SE TRÉNUJE ZABÍJENÍ

Alespoň že mám tu novou práci u silničních služeb, říká si. Těší ho, že si konečně může pronajmout vlastní bydlení ve městě Alameda, necelých 100km severně od Santa Cruz. Má sice spolubydlícího, ale ten je často pryč a on by se spokojil i s kůlnou, jen aby minimalizoval kontakt se svou matkou. Od řidiče, který zavinil jeho autonehodu, dostane dostatečně velké odškodné, aby si mohl koupit automobil. Zjišťuje, že to s lidmi docela umí. Začne nabírat stopařky. Snadno je dokáže přesvědčit o tom, že je jenom „hodný obr", zdvořilý a neškodný muž, který je rád zaveze, kam budou chtít. Po večerech fantazíruje o tom, co by jim chtěl udělat. Tou dobou už nakupuje všechno, co by mohl v budoucnu potřebovat, igelitové pytle, nože i policejní pouta a v neposlední řadě deky, aby bylo do čeho zabalit tělo. Už totiž ví, co chce. Nechce už o zabíjení jen snít. Chce ho zažít!

 

KRUTÝ SEN PROMĚNÍ V KRUTOU SKUTEČNOST

Dvě vysokoškolské studentky, 19Ietá Mary Ann Pesceová a stejně stará Anita Mary Luchessaová, se v Kemperově autě ocitnou naprostou náhodou. Tedy z jejich pohledu, ve skutečnosti si je řidič pečlivě otipoval a vybral ze zástupu kandidátek, které ho během vyjížděk zdravily zdviženým palcem. Ani jedna z nich nemá víc než 160 cm. Obě jsou štíhlé a pohledné. „Takže na Stanford. To studujete na jedné z nejprestižnějších univerzit v Kalifornii," pokývá hlavou, když se jich zeptá na požadovaný cíl jízdy. Jeho vůz se pomalu, takřka zádumčivé odlepí od obrubníku a vyrazí požadovaným směrem.

 

VYPADÁ TO JAKO ZKRATKA

Znalost silniční sítě v oblasti získal Kemper v rámci svého zaměstnání. Teď se mu hodí. Naplánuje trasu tak, aby vedla přes málo obydlenou odlehlou oblast, a zároveň i tak, aby to nebylo divné dívkám, které veze. Lesnatá oblast nedaleko Alamedy se jeví jako dokonalé místo pro to, co má v úmyslu. Vytáhne pistoli. „Od začátku jsem měl v úmyslu je zabít. Dnes lituji toho, že jsem je neznásilnil, ale tehdy jsem neměl vůbec žádné zkušenosti," vzpomíná Kemper. Na zápěstích Mary Ann zaklapnou pouta. Vytáhne ven Anitu paralyzovanou strachy. Otevře kufr vozu. „Vlez si dovnitř!" poručí dívce. Pak kufr uzamkne.

BRUTÁLNÍ MUČENÍ NA ZADNÍM SEDADLE

Jakmile za dívkou zacvakne zámek kufr, jeho pozornost se obrátí zpátky k Pesceové na zadním sedadle. „Vyvolávala u mně pocit něhy jako žádná jiná. Fakt mi učarovala její osobnost i to, jak byla krásná. Probouzela ve mně skoro nábožnou úctu," bude i
později líčit své rozpoložení. Karty jsou ovšem už rozdány. Obrátí ji čelem dolů. Přes hlavu jí navlékne igelitový pytel. Pak ho utáhne kolem krku kusem froté, snad cárem ručníku. Dívka propadne panice, po chvíli se začne dusit. Z posledních sil se snaží bránit. Podaří se jí prokousnout tenkou fólii. Kemper zuří. Popadne lovecký nůž s dlouhou úzkou čepelí, ostrou jako skalpel. Froté pásek na dívčině krku se přetrhne. Kemper ji začne zuřivě bodat do zad. Nakonec jí podřízne krk.

CHLADNOKREVNOSTI SE TEPRVE UČÍ
„Byla to první vražda. Udělal jsem ji špatně. Všechno bylo špatně. Všude byla krev. Byla v autě, měl jsem ji na těle, na rukou. Byl jsem sám u šoku. Říkám si, udělal jsem to, udělal jsem to! Teď musím zabít tu druhou," bude Kemper později líčit svou první sexuální vraždu tónem, jako by si objednával pizzu po telefonu. Stejně chladně zavraždí i svou druhou oběť. Vytáhne ji z kufru. Ubodá ji. Potom jí podřízne krk. Těla nacpe zpátky do kufru. Zběžně utře interiér vozu, aby krev na první pohled nebyla vidět. Vyplatí se mu to ve chvíli, když ho cestou domů zastaví policista kvůli nefunkčnímu brzdovému světlu. Není ale nijak nepřátelsky naladěný a nechá ho jet. Kemper si může oddechnout. Tentokrát se mu podařilo proklouznout.

TO MALÉ TAJEMSTVÍ HO VZRUŠUJE

Spolubydlící na pár dní odjel. Kemper zamíří do svého domu. Přemístí těla dovnitř. Přichází čas morbidních her. Fotí si pornografické fotky, má sex s těly, zatímco je rozřezává na kusy. Než se zbaví těl, oddělí jim hlavu i končetiny. Hlavy použije při čemsi, co mu mělo evokovat orální sex. „Pamatuji si, že u tom bylo něco vzrušujícího. To malé prasknutí, oddělíte hlavu a držíte ji ve vzduchu. To mě rajcovalo, oddělit jim hlavu, zatímco tělo dál sedělo přede mnou," vzpomíná Kemper. Části těl zabalí do igelitových pytlů, které si opatřil již dříve. Hlava Mary Ann bude nalezena zhruba o dva měsíce později a identifikována podle zubních záznamů. Její tělo ani mrtvolu Anity policie nikdy nenajde.

 

CHCE VÍC PANENEK Z MASA, KOSTÍ A KRVE

Policie jen bezmocně přešlapuje na místě. Stopy v případu vraždy Mary Ann Pesceové chybí a o tom, že v případě Luchessaové jde rovněž o nejtěžší zločin, nemá zatím nikdo tušení. Kemper může být klidný. Jenže není. Dvojnásobná vražda v něm odstartovala něco, s čím nepočítal. Chuť vyzkoušet si to znovu. Touhu poučit k se ze svých chyb a spáchat dokonalou sexuální vraždu.

KDYŽ SÁHNOU NA KLIKU, JSOU MOJE

Teprve 15letá studentka taneční školy Aiko Koová se zdá být ideálním cílem pro realizaci jeho bestiálních snů. Dívka spěchá z lekce poté, co jí ujede autobus. Tam už ale nedorazí. Zastaví jí totiž Kemper a nabídne jí svezení. Odveze dívku na odlehlé místo. „Jsi oběť únosu," oznámí jí. Dívka propadne hysterii. Křičí, zoufá si, pláče, až to Kempera překvapí. „Já tě nezabiju, myslel jsem si, že jo, ale když vidím, jak to bereš, změnil jsem názor," říká. Postupně se mu podaří dívku uklidnit.

 

JAKO RYBÁŘ, KTERÝ CHYTIL POŘÁDNÝ KUS

Cestou do kufru pro náčiní udělá ale vrah chybu. Zabouchne si klíčky uvnitř auta. Oběť zůstane uvnitř. Kemper ji tou dobou už má zcela ve své moci. Nezkušená dívka mu uvěřila, že jí nic neudělá. Odemkne auto. Tím si podepíše rozsudek smrti. Vrah jí přelepí ústa páskou a prsty ucpe nosní dírky. Dusí ji až do bezvědomí. Potom ji znásilní. Na závěr dívku uškrtí jejím šátkem. Naloží tělo do kufru. Cestou domů se staví na pár panáků. Je v povznesené náladě. „Když jsem šel z baru, nedalo mi to. Musel jsem otevřít kufr a obdivovat svůj úlovek, jako rybář, který chytil pořádný kus," vzpomíná. Mrtvolu si odnese domů. V poklidu zneužije tělo, rozčtvrtí je a rozveze po okolí.

VYPÁČÍ JÍ STŘELU Z LEBKY

Ed Kemper se bude držet nějakou dobu zpátky. Nelegálně si pořídí zbrusu novou dvaadvacítku a nehodlá riskovat, že k sobě přitáhne pozornost policie kvůli nedovolenému ozbrojování. Uklidní se teprve 7. ledna 1973. Naneštěstí pro 18letou Cindy Schallovou, kterou unese, zastřelí a odveze na svou novou adresu. Znovu bydlí u matky. Zvolí proto jiný postup než obvykle. Tělo přes noc ukryje do skříně ve svém pokoji. Když matka ráno odejde do práce, zneužije ho, rozporcuje elektrickou pilou v její vaně a vypáčí projektil z ženiny lebky. Hlavu pohřbí na zahradě čelem k matčině ložnici. „Vždycky chtěla, aby k ní lidé vzhlíželi," okomentuje to později cynicky.

 

DVĚ MLADÉ DÍVKY HASÍ VZTEK

K dalšímu zločinu dojde už za měsíc. Soužití s matkou je pro Kempera nesnesitelné, odstěhovat se však nehodlá. To se radši pokusí odreagovat další vraždou. Tentokrát dvojnásobnou, protože obě stopařky, 23letou Rosalind Thorpeovou a 21letou Alici Liu, zastřelí ve chvíli, kdy jsou obě v jeho voze, a to dokonce za jízdy, jako by se už nemohl dočkat, až budou mrtvé. Mrtvoly uloží do kufru. Následujícího dne, když jeho matka zase odejde do práce, je použije stejně jako těla ostatních obětí.
„Když jsem je zabil, chápete, nemohly mě odmítnout jako muže. Bylo to víceméně jako vyrábět panenku z lidské bytosti a provedení mých fantazií na panence, lidské panence," vysvětluje vrah. Kusy těl svých rozřezaných „panenek" rozveze po okolí. Hlavy, z nichž před tím vyjme projektily, hodí do oceánu.

HLAVU POUŽIJE JAKO TERČ NA ŠIPKY

Edova matka nejspíš neměla sebemenší tušení o tom, do jakých hlubin nelidského běsnění její syn klesl. Tak jako každý všední večer se vrací z práce na místní univerzitě. Tentokrát nalezne syna u stolu v obývacím pokoji. „Předpokládám, že tady budeš zase celou noc sedět a fantazírovat," poznamená smutně. Její syn je pro ni tím největším životním zklamáním.

ZABÍT DOKÁŽE ZA 60 VTEŘIN

Netuší, že Ed má tou dobou ve svém pokoji ukryté kladivo. Nad ránem si pro ně dojde. Krátce po páté hodině ranní vstoupí Ed Kemper do ložnice své matky. Uhodí spící ženu do hlavy jen jednou, ale nejsilněji, jak to dokáže. Potom jí podřízne hrdlo. Vražda nepotrvá déle než minutu. Během tohoto krátkého času Kemper uřízne své matce hlavu.

VRAŽDA JAKO ŠPATNÝ VTIP

Hlasivky se pokusí zničit v kuchyňském drtiči odpadu, ale zařízení vyplivne tuhou chrupavku zpátky do dřezu. „Vůbec mě to nepřekvapilo, vzhledem k tomu, jak na mě celý život ječela," okomentuje to později Kemper. Tělo ukryje do šatníku. Hlavu sexuálně zneužije a pak si z ní udělá terč na házení šipek. „I když už byla mrtvá, nepřestávala mě sekýrovat. Nemohl jsem jí zavřít klapačku," postěžuje si později během výslechu.

RODINNÁ ZNÁMÁ JE PŘEKÁŽKA NA CESTĚ

Téhož dne, zhruba okolo páté hodiny odpolední, zazvoní v domácnosti Kemperovy matky telefon. Je to její kamarádka Sara Halletová. „Není doma, ale nechceš se stavit? Chystám pro mámu večeři jako překvapení, zvu tě," láká ji vrah. Žena skutečně přijde. Kemper je na ni připraven. Když vejde dovnitř, vrhne se na ni a začne ji rdousit. Nakonec ji zavraždí šátkem omotaným kolem krku. S jeho pomocí ženu uškrtí. Odtáhne tělo do ložnice a podobně jako ostatní ho téže noci použije k sexuálnímu ukojení.

NA JEHO ČINY TREST JEŠTĚ NEVYMYSLELI

Následujícího dne se vrah vydá na svou poslední jízdu. Zastaví na benzínce, dá si něco k snědku a pak se rozjede na východ. Tuší, že jeho útěk nemá valný smysl, protože bude první podezřelý, nicméně dojede až do Colorada, než se rozhodne sáhnout po telefonu a zavolat jednomu svému známému z policejního oddělení v kalifornském Santa Cruz. „Zabil jsem matku a Sáru Halletovou," oznámí mu.

DVAKRÁT POUŽITÝ ŠÁTEK

Potrvá nějaký čas, než se mu podaří přesvědčit policisty z Kalifornie, že není jen blázen, ale když váží dalekou cestu až do Puebla v Coloradu, vyplatí se jim to. Jakmile Edmund Kemper nejmladší skončí v policejní cele, začne se doznávat k dalším vraždám. Postupně dovede kriminalisty na místa, kde se zbavoval těl. Najdou i sbírku drobných předmětů, které si uchovával jako připomínku svých zločinů. Kriminalisté také zjistí, že šátek, kterým uškrtil Sáru Halletovou, patřil jedné z jeho obětí, mladičké Aiko Koové.

 

ZLOČIN A TREST

Jedinou obhajobu, kterou může Kemperův obhájce James Jackson zkusit na kalifornskou porotu, je tzv. „NRI obhajoba" neboli „žádost o zproštění viny z důvodu šílenství". Jackson se bude všemožně snažit přesvědčit porotu, že za všech osm Kemperových vražd může jeho duševní onemocnění. To ale smete ze stolu znalecká zpráva z psychiatrie. Soudní znalec Joel Fort potvrzuje to, čeho se všichni v hloubi duše báli. Kemper není šílenec. Zabíjí ze svého svobodného rozhodnutí. Teď už vraha nezachrání ani demonstrativní pokus o sebevraždu, o kterou se pokusí přímo v soudní síni.

ROZHOVORY, Z NICHŽ TUHNE KREV V ŽILÁCH

V době, kdy stojí Kemper před soudem, platí v Kalifornii moratorium na udílení nejvyššího trestu. Porotě potrvá jen pár hodin, než se rozhodne poslat ho za katr na doživotí. V roce 1973 Ed Kemper nastoupí výkon trestu v nejpřísněji zajištěné věznici Folsom. Podle dostupných zpráv se muž ve vězení chová vzorně. Spolupracuje s vězeňskou správou a stará se o kancelářskou agendu spojenou s péčí o odsouzené. Kemper je také považován za jednoho z dopadených vícenásobných zabijáků, kteří spolupracovali s agenty FBI na výzkumu sériových vrahů. Několikrát poskytne rozhovory také médiím. Jsou plné brutálních detailů, jako by ho těšilo líčit do podrobností zvrácené praktiky, jichž se dopustil. Nyní už je může páchat jen ve své fantazii.