PinokKio

Smutné. Je vám třináct let a vy si místo sexuálního loudění u spolužaček chodíte spíš vybírat tu nejhezčí urnu a přemejšlíte, kterou básničku si nechat natisknout na parte. Jeden jedinej vadnej článek v tý podělaný DNA a celej život na prd. Lidi vás raději přehlížej, farmatickejm společnostem nestojíte za snahu vymyslet nějakej lék (přece jen vás není tolik) a k tomu všemu si v tom svým progerií zhuntovaným tělíčku pomalu umíráte. Brrr.. Ještě že jsou lidi, kteří neházej bubenický paličky do žita a maj chuť s tím bojovat.

Dort splácaný z Pomejí. Bystroň opětovně skočil Po hlavě do prdele, když k tomuhle napsal scénář a poté Novákovi předal pomyslný filmařský Klíček do už tak dost semletého a nudného Kameňákova plného trapných postav z TV Nova ..

Vtípek z natáčení Maxe a maxipříšerek, který možná pobavil členy štábu .. já ho ale raději hodnotit nebudu ; )

Život spjatý s kolečkovým prknem očima mladičkého Spike Jonze .. kdo by si tenkrát pomyslel, že to dotáhne až k sošce Oscara : ) A překvapivě se tam víc než mihnul i Jason Lee, který to ale za těch třiadvacet let dotáhnul filmově někam úplně jinam a to k adopci otravných a uřvaných Chipmunků ..

Studentská koprofilní půlhodinka která není tak úplně o hovně ..

Lee se oproti Parkovu originálu liší jen v drobnostech, přesto to není tak úplně zbytečný remake. Postavy jsou vykreslenější, kameraman jak kdyby vynechal svou dávku barbiturátů a příběh si to přímočaře sviští do finiše, jenže nějak mi nepadl do noty ten přehnaně úchylnej Copley a čekal jsem i větší porci slibované brutality. Uvolněnost původní verze je pryč, stejně jako jsou tupí Američani ušetřeni pro ně nepohodlných titulků (asi proto je tak málo účastníků soutěže ve spelování) a o to šlo zjevně nejvíc ..

Úvodní vyLaděné logo studia Universal navnadilo, abych o pár sekund později, při sebekritickém srdceblivném zhodnocení pěveckého vystoupení pochopil, že tenhle film asi nebude mým šálkem vodky s red bullem. Přežil jsem, halellujah! (no vida, taky umím zpívat : )

Obrovské barvami přetékající záběry, kam je vstup povolen jen krásným, elegantním a usměvavým hercům / herečkám .. to je kýčovitý svět Baze Luhrmanna .. a já nevím proč mu tohle opět bez okolků žeru! Nechávám se rozpustit v té spleti barev, podupávám si při jeho dalším hudebním výletu proti proudu (současný hip-hop ve 30. letech minulého století zafungoval, ačkoliv ho nemusím) a užívám si tajemný příběh Jaye Gatsbyho. Všechno jede na plné obrátky a .. najednou mám pocit, jako by se v půli vyměnili režiséři. Bombastičnost je pryč, na paletě snad došla většina barev nebo se slila v jednu nevýraznou šmouhu a nekonečná party se přesunula o dům dál. Když už jsem psal o tom žraní .. naštěstí jsem se na úvod přecpal všemi lahodnými filmovými ingrediencemi, takže pak nebyla taková lačnost po dalším nášupu, ale v bříšku mně přece jen škrundalo ..

Chtěl bych se každé ráno probudit s pocitem, že jsem známý kosmonaut / sportovec / milionář / agent 006 / atd. .. prostě neškodné snění, ze kterého mám tak maximálně mokré pyžamo. Kdežto Sixto Rodriguez se jednoho dne probudil a zjistil, že je větší hvězda než kdokoliv z Beatles. Mohl se možná nechat uštípat, jestli neblouzní, ale stalo a je to realita. V tomhle vidím sílu dokumentu .. jen se otřít o zajímavé téma a nakonec je z toho něco neskutečného ..

Jukanda do podpalubí experimentálního představení bratří Formanů Nachové plachty.Janek moji zvědavost, jaká že tahle hra vlastně je, neukojil, ale zároveň mne ani nenavnadil k tomu, abych si koupil na tuhle plavbu lístek a zažil to spolu s posádkou a dalšími cestujícími živě ..