PinokKio

Nemám rád: krupicovou kaši, brzké vstávání a neslyšitelný skřípot nehtů rejdících v polystyrenu. Mám rád: oranžovou barvu v kombinaci s černou, hry všeho druhu a svoji filmovou sbírku. Tolik o mne. A o filmu? K tomu přece není co dodat ;-) Audrey Tautou je krásná, pro všechny špatnosti jak stvořená a já kvůli ní klidně začnu sbírat semínka popínavých rostlin, jen aby si mne všimla :) .. Se Jeunetem mě pojí dost svérázný smysl pro humor a můžu i jeho klipovou kameru utíkající do všech myslitelných koutů. Jsem jeden z mála, komu nevadí jeho čtvrtý Vetřelec, obdivuji Delikatesy i Příliš dlouhé zásnuby. No a trpaslík (nemyslím Dominique Pinona - režisérova maskota a mého oblíbence) je kategorie sama pro sebe.

Kuželky, nihilisti, pochcaný tébich, polomrtvý scenárista, vaginální umělkyně, smradlavé spodky, kapela Autobahn, rukojmí a samozřejmě nechápavý Dude. Z těchhle ingrediencí dát do kupy něco tak dokonalého se může zrodit jen v hlavě génia, respektive dvou géniů, brášků Coenových. A já se s Dudem vždycky prvotřídně bavím a usrkávám přitom ze sklenky namíchaného bílého rusa, abych ten dojem z filmu vychutnal s dalším rozměrem ..

Tomuhle filmu není co vytknout .. soundtrack od Vangelise mi přijde jak kdyby ho někdo přepravil strojem času, stejně tak triky a kulisy jsou na tu dobu neuvěřitelné. Filmový soupeři Harrison Ford i dnes vytracený Rutger Hauer kradou všechnu mou pozornost a já na ně pokaždé s otevřenou pusou koukám a nechávám se dokolečka překvapovat při závěrečné (ne)vyrovnané partii. Jednoznačných sto .. a nejspíš i víc.

Kdysi dávno jsme Vraždy poslouchali na kotoučáku (mladší budou asi houbeles vědět, co tímhle slovem myslím), tudíž bez obrazu a nic to neztratilo ze své krásy .. spíše naopak. Ty nejlepší momenty se naslepo vynořovaly ještě víc, jelikož naše fantazie a představivost pracovala naplno. Takže - nejen Beethoven má nějakou váhu, ale i tenhle film. Pro mě absolutní jednička v domácí kinematografii ..

Idylický zapadákov se spoustou bizarních figurek dokáže možná občas nudit, převážnou část filmu jsem se ale dokonale bavil nad jejich nicneděláním a zabíjením času. Absolutně vyniká rachitická figura Jacoba Reynoldse, obzvlášť když zdokonaluje za rytmu Madonny svoje tělo či se pečlivě stará o svou hygienu : ) Hodina a půl, kterou jsem si báječně užil a u které se tak úžasně nicnedělá, ovšem rozhodně neztrácí čas.

Po zhlédnutí tohohle filmu provozuju sex zásadně v gumových rukavicích : )

Nikdo .. se mne neptejte, čím mne tenhle film uhranul. Outsiderem Williamem Blakem? Jeho dost potrhlým anti-indiánským společníkem Nobodym? Dost pošahaným lovcem odměn v podání Lance Henriksena? Spoustou růží z papíru, které to možná i zapříčinily? Vším! Přece jen neotřelý nápad Jima Jarmusche vyprávět western trochu jinak společně s výbornými kytarovými rify Neila Younga se neomrzí a já mohu být rád, že doba VHS je už pryč, protože kazetu s tímhle filmem jsem častým sledováním úplně ošoupal. Zlatá éra DVD, kdy si můžu opětovně vychutnat nášup fazolí od dosti zženštilého Iggyho Popa :)

Proč se místo miluji tě neříká třeba vejce? .. a já vím že říká, jen tomu ne všichni umí naslouchat ; )

Vždycky, když si to pustím, si připadám jako na tripu. Kamera si mi totálně vryje pod kůži, ponuré ústřední téma zabydlí někde v hlavě a já mám chuť okamžitě nastoupit odvykací kúru. A přitom je to jen film! Jenže tak sugestivní, až se bojím si ho pouštět.

Následovat sandál nebo raději tykev, toť moje věčné dilema ..