Moje oblíbené filmy

• Hodný, zlý a ošklivý (1966) "When you have to shoot, shoot. Don't talk." Nejlepší film co znám. Tečka. ♫ Hodnocení OST: 5/5

• Dobyvatelé ztracené archy (1981) "Adios, blbečku." Dodnes si pamatuji ten osudný den kdy se mé cesty poprvé zkřížili s Indym. V necelých sedmi letech na škole v přírodě to bylo. Panovalo deštivé odpoledne a nebyly tedy žádné venkovní aktivity. Aby měli učitelé pokoj, tak se hordě děcek pustilo video. Akorát, že nebylo po ruce nic animovaného (vlna hmatatelného zklamání mezi námi prcky) a tak nezbylo než nám pustit něco hraného z ohrané kazety. Nejdřív se nějaký film rozběhl, ale byl záhy zastaven (největší záhada mého života - co to jen mohlo být?). Kazeta byla přetočena do své druhé půlky. Následně nám učitelský sbor pustil cosi s nějakým pánem v klobouku. Navíc divně nadabované jedním dospělákem, kterému nebylo moc rozumět. Nejdříve jsem byl strašně zklamán, ale pak se vyvalila koule, rozezněl se hlavní motiv a... a již nikdy nic nebylo jako dříve. Potkal největší lásku svého života (partnerka odpustí). Tento filmový zážitek byl, zatím, v mých očích překonán jediným snímkem (a ne, Výprava to není). Druhý den po projekci bylo už sice krásně, ale za pískotu v rytmu hlavní melodie jsme si vydupali puštění druhého dílu. Reakce u scény s polévkou byly... Ne, to už je jiný příběh. ♫ Hodnocení OST: 5/5 (nejlepší soundtrack celé tetralogie, když pro nic jiného tak pro Raiders March, Marion´s Theme a téma Archy samotné - to je vůbec nejtajemnější hudební téma co znám)

• Věčný svit neposkvrněné mysli (2004) Původně na tomto místě byl sáhodlouhý rozbor mé lásky k tomuto hravému, okouzlujícímu a hluboce pravdivému filmovému skvostu. Jenže po několika projekcích jsem si řekl "čert to vem". Takže krátce: Věčný svit neposkvrněné mysli JE to nejlepší co (nejen) v posledních letech vzniklo. Potřebujete vědět proč? Pokud ano, tak se na osudový vztah Joela a Clementine (...no jokes about her name!) budete muset podívat sami. Slovy totiž ten zážitek nejde ani popsat. ♫ Hodnocení písničkového OST: 4/5

• Nelítostný souboj (1995) Nelítostný souboj je znám především jako "ten snímek, ve kterém proti sobě konečně stojí Pacino s De Nirem". Což je ohromná škoda, jelikož oni jsou "pouhou" špičkou geniálního obsazení tohoto majstrštyku (nejen na poli kriminálek). Pevná režijní taktovka Michaela Manna s přehledem kočíruje i ty kvanta postav. Z nichž každá dostane přesně tolik prostoru kolik potřebuje a ani o chlup méně či více. Všechny motivace a pohnutky jsou naprosto jasné a přitom to není ani chvilku doslovné. Film tak má jedinou chybu a to, že některé dějové linky nejsou úplně dotáhnuty dokonce, ale zároveň naštěstí nevyznívají do ztracena. S výjimkou scény s prostitutkou, která nemá sebemenšího významu, ač se to celé dlouho přetvařuje, že je tomu přesně naopak. Prostě pěji ódy na herce, pěji ódy na Manna, pěji ódy na vše související s tímto majstrštykem a tak bylo, je a navždy bude.

• Dotek Medusy (1978) Brr... Snímek s TAK hutnou atmosférou, že na mě v dětství (a ostatně i dnes) zapůsobil více než co jiného. Žádný horror, žádná detektivka, žádná pohádka, ale právě Goldova adaptace literární předlohy. Po zhlédnutí ve vás zůstane jediné. Znepokojivě mrazivý pocit "co když přeci jen..." Odlitek Medúzy z úvodních titulků mě strašil ve snech déle než co jiného. K tomu dokonalá gradace děje (to napětí, TO napětí!), famózní herecké výkony všech herců (a to i ležícího Burtona - ten pohled, TEN pohled!), hodně zajímavé téma, naprosto výtečná hudba (ten hlavní motiv, TEN motiv!) a především TEN nezapomenutelný závěr. Dodnes mě mrzí, že se mi do rukou nedostala knižní předloha tohoto britského skvostu. Nezapomenutelný film, který u mě formoval lásku k filmu. I když poněkud mrazivou cestou. Když jsem ho pak konečně po letech opět viděl, tak jsem se v tom pouze utvrdil. Dokonce tak moc, že jsem ho prostě musel zařadit do svého místního top ten žebříčku. PS: Ač je původní dabing nebývale kvalitní, tak v originálním znění s Venturovou francouzskou angličtinou a temnou Burtonovou dikcí je to zcela o něčem jiném.

• Tenkrát na Západě (1968) Nejlepší film svého žánru. To nemohu říci. Druhý nejlepší? To již s klidným srdcem mohu prohlásit. ♫ Hodnocení OST: 5/5

• Mzda strachu (1953) "Mzda strachu je asi nejlepším thrillerem světové kinematografie, protože jeho napětí nevychází z konstrukce, ale ze skutečnosti." Britský filmový publicista Basil Wright, 1972. Za sebe jen dodám, že toto tvrzení platí i po dalších více jak pětadvaceti letech. A je to lepší i předlohy, o které se také nedá mluvit jinak než v tom nejlepším.

• Spalovač mrtvol (1968) "Nic není v životě jisté. Jenom smrt." Blažený, ba přímo nebeský snímek. Hypnoticky snová atmosféra jde ruku v ruce s inovativním technickým zpracováním. Požehnaná záležitost, abych tak řekl lidských rozměrů, nemající v naší čarukrásné zemi konkurenci. Ani v krásném okolním světě se nenajde mnoho lepších filmů. A Rudolf Hrušínský? Požehnaný to herec, který již nemusí mít pocit, že pro nás dělá málo.

• Až na krev (2007) "That was one goddamn helluva show." No, to teda byla... Často tu v ostatních komentářích padají silná slova typu film roku a podobně. Já bych se nebál jít v časové ose do poněkud širšího měřítka. Proč? Protože je to již pěkných pár hodin co projekce skončila, ale ještě teď se tetelím naprostým blahem. A něco mi říká, že ještě pěkně dlouho budu. Mám pocit jakoby to Anderson natočil přímo pro mě. Toto veledílo plně vystihují pouhá čtyři slova: cynismus (ohledně lidství), cynismus (ohledně náboženského fanatismu, respektive náboženství vůbec), cynismus (ohledně amerického snu) a cynismus (ohledně všeho ostatního). Prostě cynický egoismus jdoucí až na krev a dobrý pocit z toho, že se Anderson na Poklad na Sierra Madre díval pozorně. Doplnění: Podruhé a snad ještě lépe. Anderson mě i při druhé návštěvě kina utopil v černém zlatu. A já si to topení sakramentsky užíval. Je na čase podívat se TOPce na zoubek.

• Rošťáci (1985) Dávno tomu jest co se jednalo o můj nejoblíbenější dětský film, který jsem z ojeté VSHky sjížděl snad týden co týden. Tehdy jsem ho považoval za bezchybný a po všech stránkách dokonalý. Dnes; s odstupem mnoha let; na něm již nejednu chybu přeci jen vidím. Ovšem ani jedna není toho druhu, aby mi i v dospělosti zabraňovala si ho náležitě užít. Vše totiž zastře ta správná osmdesátková atmosféra dětské výpravy za dobrodružstvím. A samozřejmě nezapomenutelný hudební motiv, který přibije i to věčné řvaní.