M.Šalda

Výsadek na planetu smrti, boj s mraveništěm dokonalých zabijáků opancéřovaných plástvemi černočerného brnění, exudus na planetě, která patřila kolonizátorům, a ještě dlouho předtím někomu docela jinému... Organismům, kteří znovuvytváří svoji ztracenou říši, organismům, o jejichž původu vedeme ve svých diváckých duších pouhé spekulace. S nevídaně peprným plasmatem akce sledujeme exetrminaci „tvrdých mariňáků“ tvory vylézajícími z temnoty pročesávané sprškou plamenů a beze stopy mizícími i se svou kořistí. Jako motýli ve sbírce mistra smrti jsou na temným sekretem modelovaných stěnách „připíchnuti“ lidští hostitelé, z nichž v besnění okolního nečekaného světa vyprchalo všechno lidství a zůstala jen prosba o milosrdnou smrt před strašlivou exekucí hrudním porodem tvora, jenž byl stvořen k tomu, aby jako včela dělnice hlídal na život a na smrt svou královnu, tu, o které android Bishop říká, že je: „...něco, co jsme ještě neviděli.“

Hutná atmosféra kosmických hlubin umocňovaná nekonvenční hudbou Jerryho Goldsmithe, jenž svou taktovkou pohání monstrózní težařskou loď Nostromo vstříc gigerovsky „technoorganickému“ světu, který v nás zanechává přiboudlinu pocitu vlastní bezvýznamnosti v kontrastu k vzdáleným světům, kam nám otevírá bránu strašlivá, dechberoucí a nitro rvoucí kakofonie mimozemského signálu vycházejícího odkudsi z tlamy chladného a sterilního vesmíru ověnčeného závoji žlučovitých mlhovin, v jejichž lůně je usazena černokněžnická planeta s prstencem a přirozenou družicí představující trosečnický ostrůvek v moři vesmírného nekonečna, azylovou výspu, kde v bouřemi zachváceném povrchu trůní vrak organických kontur, který ve svých střevech třímá obrovské tajemství, tajemství, které dává zrodit jednomu z největších kinematografických příbehů všech dob, dědictví, jehož otcem je Ridley Scott.

Ve výparech těžkého a vlhkého dechu nepropustné džungle, těch obrovských zelených plic, jež dýší svou tajemností, tam v korunách košatých stromů, ladně se vznáší mlžný opar, ve kterém někteří spatřují zhoubu, jiní v něm vidí snad cosi religiózního, další pak pouhý přelud, halucinaci. Džungle ožívá a bere si s sebou první trofej z komanda elitních výsadkářů. Za oponou z exotické flóry se v posledních záchvěvech smrtelné křeči třepotají těla vysvlečená z vlastní kůže, civějí na nás obnažené bulvy poražených vojáků a zuby rámují groteskní škleby nad nečekaným démonem, jenž se zde objevil, aby lovil. Záblesky žlutých očí nám dávají tušit cosi zlověstného. Koncentrované paprsky červeného laseru hladí kmeny stromů, až spočinou na vybraném cíli, lidské hrudi, aby vytyčily dráhu modře plasmatickému balvanu nezměrné energie, jenž zanechává v útrobách lidské hrudi jen kráter s nasládlou příchutí seškvařeného lidského masa. Pulsující, uklidňující záře fosforeskující krve, jež ulpěla na listech banánovníku, dává tušit, že se schyluje ke střetu lidské rasy s vyšší mocí, kterou představuje lovec z vesmíru ztvárněný dnes již zesnulým černochem Kevinem Peterem Hallem.

Seth Brundle rázuje bulvární noční ulicí vstříc svému osudu a přitom odkusuje kousek po kousku z čokoládové tyčinky, tak jako odkusuje ždibíček po ždibíčku své člověčenství, jež je sžíráno "hmyzí rakovinou" projevující se nešťastnými symptomy. Ačkoli je její pacient nejprve nadmíru silný, záhy se před ním otevírají vrátka do hmyzího světa, jeho mysl je otravována přívalem nemilosrdného mušího chtíče, a Seth, z něhož zbyla jen skořápka lidství ukrývající zrůdné monstrum s asfaltově žhnoucíma a těkajícíma očima zasazenýma jako muší vajíčka do scvrklé hmoty prapodivných víček, sní o tom, že by se mohl stát muším politikem... vzdoruje svému přerodu do posledního momentu, kterým je dovršen tento skvělý remake předlohy z padesátých let.