foehr

Kdyby někdo hodnotil dekády podle filmů a porovnal dětský filmy z  normalizace s tímhle, vyšlo by mu, že normalizace byla nádherná epocha, zatímco počátek 21. století opravdové bezčasí a beznaděj.

Tenhle film je v některých místech překvapivě akční, postavy jsou hodně zajímavé a (někdy) sympatické. Při počátečním přepadení banky máte skoro strach, aby vás taky někdo netrefil – úžasné napětí na obou nepřátelských stranách (Long Riders (1980) si tuhle scénu „vypůjčili“ a udělali z ní naopak skvělý závěr). Super jsou taky dobové okolnosti (občanská válka v Mexiku), staré přátelství nebo používání (na western) neobvyklých zbraní, jako je např. Colt 1911. Jenže jako celek je to jen předlouhá a hodněkrát pokažená záležitost s přehnaným, až trapným koncem (masové zabíječka). O kolikrát lepší byl jen nakousnutý brutální konec Butche Cassidyho a Sundance Kidda (1969)! Přesto je ale věta „We want Angel“ super drsňácká!

Tenhle film má už pouze historickou hodnotu, jinak nemá smysl se na něj dívat. Wayneova postava je klasický dědouš, role jsou prkenné, většina řečí je uhozená... Nedá se věřit ani době vzniku: jsou to těžká 50. léta! Konec šedesátek do filmu přitáhla pouze blond fiflena, která ale žádnou kvalitou (kromě vzhledu) nedisponuje. Zkrátka dojezd staré westernové éry...

Povedená kurví dvojice ve snu nadrženců. Zbytek kravina. Hodnocení Písma svatého naleznete v Přísloví 5.3-4. :)

Kdyby s nimi útočil Martin Kabát, vysloužilý dragoun, bylo by to aspoň na jednu hvězdu.

Kubrick a Levinson dokončili ve stejném roce filmy o stejném tématu, ale s naprosto odlišným uměleckým zpracováním a také s nesrovnatelnou výpovědní hodnotou. Pusťte si dvouminutovou pasáž z Full Metal Jacket, kde televize dělá rozhovor s vojáky, a dozvíte se o jejich chápání války mnohem víc, než z téhle dvouhodinové ztřeštěné blázniviny. Ten chlap (s výjimkou toho sestříhaného Nixona) je nudný až na půdu! Robert Williams působí hodně ujetě – mít tam rádio, tak ho okamžitě házím z okna!

Monstrum se stalo přesně tím, proti čemu bojuje: politickou schematickou agitkou. Komunisti prý byli idioti a celá společnost stála proti němu, teda až na několik idiotů... Zdařilých je jen několik promluv sochařů o smyslu práce na takovém sochařském "díle", a vůbec o postavení umělce v takové době. Jinak je to tragédie větší než Stalinova socha.

Čekal jsem, že film bude končit obnovením sovětské Ukrajiny a zkrátka ukázkou toho, jak se dějiny neustále točí, že je všecko jenom změť režimů, ideologií, zločinů, předsvědčení a zájmů velmocí, které dříve či později zase zmizí... Takový film (kdyby takto skončil) by mohli pouštět občanstvu, aby se naučilo historické gramotnosti. Takhle (až na několik výjimek) to bylo jen polské obviňování sousedních národů z křivd proti němu (i když to byly nechutnosti na entou)... Poláci se obhájí, nacionalistické vody se rozvíří, ale jen málokomu z toho dojde, jakou roli hraje obecně ve společnosti nacionalismus, náboženství atd... Hledáte-li takový film, pak tedy zvolte Raja 1918: Porovnáním poznáte, jakou má mít úroveň historický film (skutečně) občanského státu.

Oproti "Hlasu pro římského krále" skvost! Bravo!

ČT nám hned po prezidentské debatě 25.1. 2018 pustila film o tom, jak se Karel IV. vypracoval v „největšího Čecha“. Příběh nám měl ukázat, že cesta české hlavy státu k moci není vůbec jednoduchá. Politika je totiž jeden podraz za druhým a uspět se v ní dá jen tehdy, když pamatujete na svou „českou krev“. Když nasloucháte jejímu hlasu, vyvede vás ze všech nesnází. Tolik asi o politice pro kandidáty na prezidenta, tolik pro jejich voliče… Historický film nám toho vždycky víc prozradí o době, kdy vznikl, než o časech, které se snaží zobrazit. Proto je zajímavé, že příběh vypráví o světě tvrdých chlapů, v němž ženská sedí pořád doma a je dobrá tak akorát do postele (v tomto směru je na úrovni spotřebního zboží). Když se totiž Karel vrátí po dlouhé době domů, uslyší od své manželky: „Já jsem tvoje odměna, užij si ji, jak uznáš za vhodné“ - to je její celý výstup. Při dalším setkání svou ženu (pro zpestření) před souloží svlékne pomocí meče. To Karlův otec Jan Lucemburský o sex se svou manželkou vůbec nestojí, i když ona sama by ho hrozně ráda měla: „Stačilo napsat list, byla bych poslušně splnila tvou vůli“. Jan Lucemburský souloží s celou Evropou, protože ženy nečekají jenom doma jako manželky, ale jsou úplně všude, objevují se v zástupech a automaticky se svlékají! Zato svlečený muž (do půl těla) se nám za celý film ukáže asi jenom jednou. (Ponechávám stranou snahu scénáristy propojit tyto hovadnosti co nejpodrobnějším -neproduktivním- informačním vytěžením Vita Caroli). Ideální český chlap (a zároveň ideální český vladař) je tedy podle filmu „Hlas pro římského krále“ takový buranský Jára Cimrman, který navzdory všemu přece jen dojde nakonec ve světě uznání. A ten svět si řekne: „aha, to jsme byli teda blbí, že jsme jeho velikost a význam nepostřehli dřív!“ Živení těchto stereotypů ukazuje, že lidi jako je Prognostik budou mít české společnosti ještě nějaký ten čas co „říct“...