Byla to komedie, drama nebo film pro teenagery? Autoři už nevědí, co chtějí. Sledujete komedii na téma nevěry a najednou je z toho drama o smrti a o tom, že někdy už některé věci němůžete vzít zpět nebo je aspoň vynahradit a na všechno je pozdě? Nebo trapnou pubertální komedii se za vlasy přitaženými scénami? A závěr? Bláznivá komedie na způsob Smrtonosných střel, která se tváří jako film s poučením? Zatímco v Ženách v pokušení byli chlapi pitomci a ženy na to víceméně jen reagovaly tak, aby přežily, tady mi to z pohledu chlapů přijde zase o tom, že jsou to pitomci a ženy s tím nějak musí žít.
"Ještě jsem nelhal, ale později asi začnu." "Ať vás všechny sežere krokodýl!"
Pěkné pokoukání a pár nezapomenutelných postav. Rafe a Danni jako ukázka toho, že i takovouhle hru lze ustát se ctí.
Lydie jako důkaz, že i člověka, který je zdánlivě úplně "mimo svou ligu" může shoda okolností vyhodit hodně vysoko.
Judd jako v Americe velmi populární účastník, u kterého to absolutně nepochopím, protože mě se hnusil každým jeho slovním výlevem víc a víc. A všimli jste si, že při vyřazování nebyl schopen napsat jediné jméno správně? A to je měli napsaná na vlajce :-)
Někdo tu kritizoval happyend filmu. Já v něm nezaznamenala ani kousek naděje a optimismu, celou dobu mě příběh dusil depresí, že "vždycky se nějaká svi*ě najde". I konec ukazoval jen na to, že vždy se musí stát opravdu hodně zlého, aby se lidi vzepjali a zasloužili se o změnu. Jenže co následovalo? Film se vrací na začátek a tam opět upadnou do letargie a přestávají se podílet na dění, nechají ty nesprávné nenápadně převzít opratě a už se to zase veze... Nene, konec nebyl happyend. Jen se ukončil kruh.
Precizní filmařina? Ano, pokud to pro vás znamená chladně odvedený pokus o hluboký příběh. Úplně bez citu. Zajímavá myšlenka, která je ovšem známa od začátku předlouhého vyprávění, to nezachrání. Nerozvíjí se, jen popisuje. Protivná hlavní hrdinka, trochu lehčích mravů, z mého pohledu. Hlavní hrdina zcela bez vlastní osobnosti, je jen netečný pozorovatel svého osudu, kterému se nelze vyhnout. Kdybychom takhle své životy žili všichni... Forma jednoznačně zvítězila nad obsahem. Já dávám jednoznačně přednost obsahu ;)
Ja bubliny moc nemusim, mila Violeto, snad proto byl muj dojem z filmu mnohem lepsi. Pokud jste cekali akcni film, jak mi z nekterych vasich prispevku prijde, meli jste si skutecne pustit radsi neco jineho. Citlive popisovany pribeh mel vybornou atmosferu, vedl k tragickemu konci, cimz nebyla vrazda, ale opakovani se osudu hlavni hrdinky.
Dokumenty me opravdu zaujaly, myslenka vynikajici. Jen me mrzi, ze v castech "po 20 letech" nebyli panove vice korigovani, aby "neplkali" porad o sve praci a zamerili se vice na vztahy, o nichz to cele bylo. Nadherne to ukazuje, jak se vyviji zivot muze a zivot zeny a o cem je ten muzsky, o cem jsou schopni hovorit a pod. Na druhou stranu se mi zase libila moznost porovnat rodice za mlada a jejich potomky, nekdy je ta podoba uzasna.
Woody to sice nenatočil, zato si to napsal přímo na tělo, takže se není čemu divit, že je to Allenovka jako vyšitá. Měla jsem dojem, že z tohoto tématu čerpal v pozdějších filmech... A nekamanujte mě, že vztahy řeší stále... Ale ten příběh mně strašně něco připomínal (a ne Casablancu :o).
Tento film není nijak úžasný, ale nechápu vaši neurvalou kritiku (mluvím jen k některým, ostatní nechť mi prominou). To, že scéna, jaxe J. L. cpe do těch šatů, je jediné, co vás zaujalo, ukazuje jen na to, jak smutně na tom (někteří) jste. Neříkám, film je slabší, scénář moc nevyšel, ale viděla jsem věci, nad kterými slušný člověk zapláče, což mi tady nepřišlo.
Jednička se mi líbila. Byla osobitá, napínavá a měla myšlenku. Z dvojky jsem měla obavy, riskla ji a litovala. Těží z jedničky, ale její klady tu chybí. Nic moc k přemýšlení ve filmu není, lidé - oběti - se vůbec nesnaží uvažovat nad nápovědou, takže to jsou spíš hromadná jatka. I ten konec...no nevím.
Někdy mívám dojem, že lidé jsou neskutečně zaslepení, ovlivnitelní a nezodpovědní k sobě a v případě rodičů i k dětem. A povzbudivé je, že na tom u nás ještě nejsme jako v Americe.
Jelikož Rozum a cit je můj oblíbený film, těšila jsem se i na tento. Mírně jsem se zklamala, neboť struktura příběhu mi přijde až příliš podobná a průhledná. A tolik mě to nenapínalo a nedojalo. Ale Keira Knighley okouzlila i mě :o) a kamera určitě stojí za povšimnutí.
První půlka filmu byla dobrá, to se tady s někým shoduji v názoru. Ovšem v té druhé mi to přišlo artově přitažené za vlasy. Místo aby film šel více do hloubky a zabýval se psychikou, udělal z toho akčňák se šíleným studentem v čele vzpoury. McDowell byl úplně stejný jako v Mechanickém pomeranči. Podle mého by se ostatní nepřidali k podobné hrůze a McDowell nehrál normálního studenta, ale úchyláka. Nemohla jsem to brát jako oprávněnou vzpouru, nepřišli mi tak ultačováni. Filmoví odborníci teď nejspíš pláčou, ale já to tak vidím :o)
W. Allena mám ráda a tenhle byl poměrně vydařený :o) Ne, jde o něco jiného, je to film z kategorie těch zkoumajících vztahy, což je pro každého blízké, neboť to zná. Proplétají se tu tak trochu obyčejné příběhy, které na mě ale jako celek působí moc příjemně a mile.
Jak nekdo psal, ja to nevidim zanrove rozpolcene. Myslim, ze jako romanticka selanka to zpocatku pusobilo schvalne. Nechci psat vic, abych nekomu neprozradila, co ho ceka... Libilo se mi, jak to do sebe hezky zapadalo.
Snad jeste slabsi nezli jednicka. Rekla bych k tomu zhruba totez. Sceny na tu dobu sice asi prelomove, dnes uz pusobici spise smesne. A tento druh prulomu ve filmu me osobne neucarovava, proto kvuli tomu nehodnotim film o nic lepe.
Ja na tenhle film nemam sentimentalni vzpominky z detsvi, takze ani za to filmu hvezdicku nepridam. Jedina scena, kdy jsem se zasmala, byla s Funesem v posteli, kdyz mel v usich ucpavky a snidal. Pak jeste par seku, ale nic mimoradneho, Funese taky uz dobre zname, milionkrat videne rozcilovani, byt ho mam rada, uz tak nerozesmeje. Ze byl film ve sve dobe prelomovy? To nejspis ano, ale kdyz se zamyslim nad tim, co asi tak prinesl, bez ceho bych se ja v dnesnich filmech neobesla... :o(
Mam dojem, ze je cim dal vetsi problem natocit film, aniz by mel prekombinovany scenar, vymysleny sileny pribeh, ze ktereho ovsem stejne film nakonec nedostane to, co by mohl. Neprislo mi to ani vtipne a akcni filmy/strilecky ci automobilove honicky me vazne neberou... Nuda.
Krásné, prosté, ale krásné. Jediná postava mi kazila dobrý pocit při sledování, a to byl zrzavý přírůstek, ze kterého zlo jen sršelo. Poslední dobou je málo filmů, ze kterých jdu s pozitivním pocitem - tedy bez hnusáren a oplzlostí a... 4++
To byl velmi pusobivy film. Utahane filmy nemam rada, ale tady jsem si to vylozene uzivala. Zajimalo by me, zda souhlasite s tim, co uvadi distributor: ze zadna z zen v Donnym neprobudi vic nez trochu nostalgie...
Jak nekdo psal, neni to lehko stravitelna podivana a ja nevidim duvod, proc bych na nejake "veci" mela koukat. Myslenka filmu by mohla byt snad vyjadrena i jinak, neni nutne sokovat prave timto zpusobem, nebo ano? Za to vsechno 2 * dolu...
Moje komentáře
Muži v naději (2011)
Byla to komedie, drama nebo film pro teenagery? Autoři už nevědí, co chtějí. Sledujete komedii na téma nevěry a najednou je z toho drama o smrti a o tom, že někdy už některé věci němůžete vzít zpět nebo je aspoň vynahradit a na všechno je pozdě? Nebo trapnou pubertální komedii se za vlasy přitaženými scénami? A závěr? Bláznivá komedie na způsob Smrtonosných střel, která se tváří jako film s poučením? Zatímco v Ženách v pokušení byli chlapi pitomci a ženy na to víceméně jen reagovaly tak, aby přežily, tady mi to z pohledu chlapů přijde zase o tom, že jsou to pitomci a ženy s tím nějak musí žít.
Kdo přežije: Guatemala (TV pořad) (2005)
"Ještě jsem nelhal, ale později asi začnu." "Ať vás všechny sežere krokodýl!" Pěkné pokoukání a pár nezapomenutelných postav. Rafe a Danni jako ukázka toho, že i takovouhle hru lze ustát se ctí. Lydie jako důkaz, že i člověka, který je zdánlivě úplně "mimo svou ligu" může shoda okolností vyhodit hodně vysoko. Judd jako v Americe velmi populární účastník, u kterého to absolutně nepochopím, protože mě se hnusil každým jeho slovním výlevem víc a víc. A všimli jste si, že při vyřazování nebyl schopen napsat jediné jméno správně? A to je měli napsaná na vlajce :-)
Farma zvířat (1954)
Někdo tu kritizoval happyend filmu. Já v něm nezaznamenala ani kousek naděje a optimismu, celou dobu mě příběh dusil depresí, že "vždycky se nějaká svi*ě najde". I konec ukazoval jen na to, že vždy se musí stát opravdu hodně zlého, aby se lidi vzepjali a zasloužili se o změnu. Jenže co následovalo? Film se vrací na začátek a tam opět upadnou do letargie a přestávají se podílet na dění, nechají ty nesprávné nenápadně převzít opratě a už se to zase veze... Nene, konec nebyl happyend. Jen se ukončil kruh.
Podivuhodný případ Benjamina Buttona (2008)
Precizní filmařina? Ano, pokud to pro vás znamená chladně odvedený pokus o hluboký příběh. Úplně bez citu. Zajímavá myšlenka, která je ovšem známa od začátku předlouhého vyprávění, to nezachrání. Nerozvíjí se, jen popisuje. Protivná hlavní hrdinka, trochu lehčích mravů, z mého pohledu. Hlavní hrdina zcela bez vlastní osobnosti, je jen netečný pozorovatel svého osudu, kterému se nelze vyhnout. Kdybychom takhle své životy žili všichni... Forma jednoznačně zvítězila nad obsahem. Já dávám jednoznačně přednost obsahu ;)
Jmenuji se po tátovi (TV film) (1989)
Film se mi překvapivě líbil, protože já mám opravdu ráda filmy o morálce, o tom, zda se jí má smysl v dnešním světě držet a za jakou cenu.
Siréna od Mississippi (1969)
"Vezmeme to ŠEDÉ." :-D
Červencová slavnost (1995)
Ja bubliny moc nemusim, mila Violeto, snad proto byl muj dojem z filmu mnohem lepsi. Pokud jste cekali akcni film, jak mi z nekterych vasich prispevku prijde, meli jste si skutecne pustit radsi neco jineho. Citlive popisovany pribeh mel vybornou atmosferu, vedl k tragickemu konci, cimz nebyla vrazda, ale opakovani se osudu hlavni hrdinky.
Romeo a Julie na konci listopadu (TV film) (1971)
Já jsem neobrostl mechem. Já jsem ještě živej!
Manželské etudy po dvaceti letech (TV seriál) (2005)
Dokumenty me opravdu zaujaly, myslenka vynikajici. Jen me mrzi, ze v castech "po 20 letech" nebyli panove vice korigovani, aby "neplkali" porad o sve praci a zamerili se vice na vztahy, o nichz to cele bylo. Nadherne to ukazuje, jak se vyviji zivot muze a zivot zeny a o cem je ten muzsky, o cem jsou schopni hovorit a pod. Na druhou stranu se mi zase libila moznost porovnat rodice za mlada a jejich potomky, nekdy je ta podoba uzasna.
Vášeň lásky (1981)
Já bych tedy řekla, že popiska popiskuje nějaký trošku jiný děj. Např. žádné prvotní zalíbení jsem nezaznamenala.
Dům z písku a mlhy (2003)
Motivy ani jednoho z hrdinů jsem nechápala, nepřiblížili se mi. Zbytečně moc věcí se muselo stát, aby bylo dosaženo u diváka silnějších emocí.
Zahraj to znovu, Same (1972)
Woody to sice nenatočil, zato si to napsal přímo na tělo, takže se není čemu divit, že je to Allenovka jako vyšitá. Měla jsem dojem, že z tohoto tématu čerpal v pozdějších filmech... A nekamanujte mě, že vztahy řeší stále... Ale ten příběh mně strašně něco připomínal (a ne Casablancu :o).
Match Point - Hra osudu (2005)
Tohle není typický Allen, což nemusí být ještě na škodu. Ovšem mně tu chyběly všechny ty prvky, co na něm mám nejraději. 4--
Pan Verdoux (1947)
Zatím nejlepší film, který jsem od Chaplina viděla. Oproti ostatním trochu méně komedie. Některé myšlenky, dnes stále tak aktuální, jsou tam úžasné.
Sin City - město hříchu (2005)
Sebelépe natočená odpornost je pro mě stále odpornost. Jedna * za všechno to, co ovšem podle mě dobrý film nedělá.
Příšerná tchyně (2005)
Tento film není nijak úžasný, ale nechápu vaši neurvalou kritiku (mluvím jen k některým, ostatní nechť mi prominou). To, že scéna, jaxe J. L. cpe do těch šatů, je jediné, co vás zaujalo, ukazuje jen na to, jak smutně na tom (někteří) jste. Neříkám, film je slabší, scénář moc nevyšel, ale viděla jsem věci, nad kterými slušný člověk zapláče, což mi tady nepřišlo.
Saw 2 (2005)
Jednička se mi líbila. Byla osobitá, napínavá a měla myšlenku. Z dvojky jsem měla obavy, riskla ji a litovala. Těží z jedničky, ale její klady tu chybí. Nic moc k přemýšlení ve filmu není, lidé - oběti - se vůbec nesnaží uvažovat nad nápovědou, takže to jsou spíš hromadná jatka. I ten konec...no nevím.
Super Size Me (2004)
Někdy mívám dojem, že lidé jsou neskutečně zaslepení, ovlivnitelní a nezodpovědní k sobě a v případě rodičů i k dětem. A povzbudivé je, že na tom u nás ještě nejsme jako v Americe.
Pýcha a předsudek (2005)
Jelikož Rozum a cit je můj oblíbený film, těšila jsem se i na tento. Mírně jsem se zklamala, neboť struktura příběhu mi přijde až příliš podobná a průhledná. A tolik mě to nenapínalo a nedojalo. Ale Keira Knighley okouzlila i mě :o) a kamera určitě stojí za povšimnutí.
Kdyby... (1968)
První půlka filmu byla dobrá, to se tady s někým shoduji v názoru. Ovšem v té druhé mi to přišlo artově přitažené za vlasy. Místo aby film šel více do hloubky a zabýval se psychikou, udělal z toho akčňák se šíleným studentem v čele vzpoury. McDowell byl úplně stejný jako v Mechanickém pomeranči. Podle mého by se ostatní nepřidali k podobné hrůze a McDowell nehrál normálního studenta, ale úchyláka. Nemohla jsem to brát jako oprávněnou vzpouru, nepřišli mi tak ultačováni. Filmoví odborníci teď nejspíš pláčou, ale já to tak vidím :o)
Ulice New Yorku (2001)
W. Allena mám ráda a tenhle byl poměrně vydařený :o) Ne, jde o něco jiného, je to film z kategorie těch zkoumajících vztahy, což je pro každého blízké, neboť to zná. Proplétají se tu tak trochu obyčejné příběhy, které na mě ale jako celek působí moc příjemně a mile.
Má mě rád, nemá mě rád (2002)
Jak nekdo psal, ja to nevidim zanrove rozpolcene. Myslim, ze jako romanticka selanka to zpocatku pusobilo schvalne. Nechci psat vic, abych nekomu neprozradila, co ho ceka... Libilo se mi, jak to do sebe hezky zapadalo.
Ženy pro měny (2004)
Nakonec musim dat vice hvezdicek, nez jsem planovala ci cekala. Odstrasive zajimave. Divim se, ze se tam nekteri vyjadrovali a hanbou se nepropadli...
Fantomas se zlobí (1965)
Snad jeste slabsi nezli jednicka. Rekla bych k tomu zhruba totez. Sceny na tu dobu sice asi prelomove, dnes uz pusobici spise smesne. A tento druh prulomu ve filmu me osobne neucarovava, proto kvuli tomu nehodnotim film o nic lepe.
Fantomas (1964)
Ja na tenhle film nemam sentimentalni vzpominky z detsvi, takze ani za to filmu hvezdicku nepridam. Jedina scena, kdy jsem se zasmala, byla s Funesem v posteli, kdyz mel v usich ucpavky a snidal. Pak jeste par seku, ale nic mimoradneho, Funese taky uz dobre zname, milionkrat videne rozcilovani, byt ho mam rada, uz tak nerozesmeje. Ze byl film ve sve dobe prelomovy? To nejspis ano, ale kdyz se zamyslim nad tim, co asi tak prinesl, bez ceho bych se ja v dnesnich filmech neobesla... :o(
Mr. & Mrs. Smith (2005)
Mam dojem, ze je cim dal vetsi problem natocit film, aniz by mel prekombinovany scenar, vymysleny sileny pribeh, ze ktereho ovsem stejne film nakonec nedostane to, co by mohl. Neprislo mi to ani vtipne a akcni filmy/strilecky ci automobilove honicky me vazne neberou... Nuda.
Slavíci v kleci (2004)
Krásné, prosté, ale krásné. Jediná postava mi kazila dobrý pocit při sledování, a to byl zrzavý přírůstek, ze kterého zlo jen sršelo. Poslední dobou je málo filmů, ze kterých jdu s pozitivním pocitem - tedy bez hnusáren a oplzlostí a... 4++
Frankie a Johnny (1991)
Uuuuf, cesky dabing mi ten film nejak pokazil, rada bych ho videla v originalnim zneni. Zilkovou alias Pfeiffer jsem nemohla skousnout... :o(
Zlomené květiny (2005)
To byl velmi pusobivy film. Utahane filmy nemam rada, ale tady jsem si to vylozene uzivala. Zajimalo by me, zda souhlasite s tim, co uvadi distributor: ze zadna z zen v Donnym neprobudi vic nez trochu nostalgie...
Poslední tango v Paříži (1972)
Jak nekdo psal, neni to lehko stravitelna podivana a ja nevidim duvod, proc bych na nejake "veci" mela koukat. Myslenka filmu by mohla byt snad vyjadrena i jinak, neni nutne sokovat prave timto zpusobem, nebo ano? Za to vsechno 2 * dolu...