75% - Vizuální orgie, herecká exhibice, sem tam dobrej fór a až na celkem zbytečnej konec akce ostrá jako omáčka vindaloo. Jdu-li na akčňí film, očekávám přibližně toto. Žádný veliký caviky, žádná filosofie, lovestory, moralismy či agitka...no tu agitku bych možná v širším kontextu neobhájil, ale na co si hrát, když hned zpočátku filmu zjistíte, že Pražský hrad vypadá zevně jako Kreml... nebo naopak? :) Solidní oddechovka pro znaveného diváka toužícího po stavu blažené jednoduchosti za podvědomého hvízdání si ústředního hudebního motivu.
90% - Výborná konverzační aktovka, která pobaví, nemoralizuje (naopak jakékoli moralizování v ní ironicky doplácí samo na sebe), a zhypnotizuje diváka čtyřmi vskutku mistrovskými hereckými výkony. Velmi milá záležitost a dobrý pocit, že Polanski pořád ještě zatraceně dobře umí!
50% - Mám smůlu, vidět to poprvé v sedmadvaceti a mít s čím srovnávat je trochu nevděčná pozice. Z pohledu vnitřního dítěte se mi Lví král zdál nepříliš zábavný, akční, ani poučný. Z pohledu infantilního dospěláka mě štval celý příběh, který byl propagandisticky monotónní a postrádal v bajkách tolik důležitá mravokárná ponaučení. Hudba ušla, i když ty songy za střízliva už nikdy nechci slyšet. Lví král je pro mě asi nejhorší Disney zážitek a dám přednost Knize džunglí nebo Bambimu.
100% - Velmi silný dokument přibližující divákovi estetickou formou myšlenku eutanázie. Nechce se mi tu příliš rozepisovat o svém osobním názoru na danou problematiku, protože se mi líbí právě otevřenost s jakou Terry Pratchett k tématu přistoupil. Hlavním vzkazem filmu byla touha po možnosti mít volbu dobrovolně zemřít i ve své domovské zemi a nemuset jezdit do Švýcarska. Já s jeho touhou soucítím a maje na paměti lidi, kteří žijí, nebo museli žít v prodlužováné agónii a touží po tomtéž, nemohu hodnotit jinak, než za plný počet. Mimochodem, mám v originále téměř celou Pratchettovu Zeměplochu a včera jsem se zrovna kochal knihou The Truth: "There are, it has been said, two types of people in the world. There are those who, when presented with a glass that is exactly half full, say: this glass is half full. And then there are those who say: this glass is half empty. The world belongs, however, to those who can look at the glass and say: 'What's up with this glass? Excuse me? Excuse me? This is my glass? I don't think so. My glass was full! And it was a bigger glass! And at the other end of the bar the world is full of the other type of person, who
has a broken glass, or a glass that has been carelessly knocked over (usually by one of the people calling for a larger glass), or who had no glass at all, because they were at the back of the crowd and had failed to catch the barman's eye." Když jsem dnes viděl tento dokument a dal si jeho nejsilnější scénu do smutného a poněkud sadistického kontextu s výše uvedeným citátem, považuji angažovanost Sira Terryho Pratchetta v otázce asistované smrti za boj o právo člověka na poslední skleničku a dobrovolně oputstit bar, než aby tam zahynul žízní.
85% - Provokace, u které se zasmějete, pak se za to stydíte, a pak se zase nestydíte, a vlastně vůbec nevíte. Divný film bez hudby, podbarvený jen čas od času Saint - Saensovou Labutí z Karnevalu zvířat, hranou ale na akordeon, a bez harmonického doprovodu. To působí skutečně retardovaně, a člověku to napovídá, čí že se tu možná ozývá labutí píseň.
70% - Moc se mi líbila atmosféra, v níž se snoubil film noir s Leoneovským westernem. Na celovečerní film je celek však poněkud nevyplněný. Hlavní postava toho moc nenamluví, další je němý, no a všechna ta černobílá animovaná nádhera se okouká dřív, než by se autorům asi líbilo. Vlastně jsem z kinosálu odcházel jako kdybych se vracel z nějaké těžce melancholické popartové výstavy. Zajímavý počin, i když poněkud monotónní.
60% - Přál bych si, umět si tohle dílo užít víc. Obávám se jen, že toho nejsem schopen. Lynch totiž málokdy diváka nechá, aby si myslel, že je něco jasné, pochopitelné, uchopitelné, zkrátka pitelné. Já jsem byl po dobu sledování Eraserheada částečně vyděšen jeho absurditou, fascinován jakousi ledabylou naléhavostí oné absurdity, ale spíš jsem si říkal, že tu Lynch upekl něco, z čeho těží jeho řemeslo dodnes. Šílenství na pozadí napůl hudby, napůl hluku, jež se táhne v jedné scéně opticky i akusticky často několik minut za hranici divákova pohodlí.
40% - Bohužel jsem asi vůči Aronofského kouzlu imunní...čím dál víc. Ze tří filmů, co jsem od něj viděl mě nepřesvědčil ani jeden. U všech mě rušily dvě zásadní věci: Tlačení na "emopilu" a sice slušně zahraná, ale velenudně komponovaná muzika Clinta Mansella (omlouvám se tímto jeho početným fanouškům). Výborný Hugh Jackman sice umí báječné plakat na mnoho způsobů, ale to bylo asi to jediné, čím mě film přesvědčil. Jsem pravda v nevýhodě, že jsem podobnou bezmoc a úniky do fantazií při odcházení blízké osoby zažil na vlastní kůži, a proto se mi Aronofským nabízená "filosofie" zdá poněkud mělká a samoúčelná. Kdyby to nedržel Jackman, šel bych s hodnocením opravdu ještě níž.
85% - Dlouho jsem se tomuto filmu vyhýbal, protože jsem nikdy neměl rád Joliino herectví. Byla to hloupá chyba. Changeling je vybroušen stylisticky, vypravěčsky, hudebně i herecky. Žádná hluchá místa, asi proto, že je motivicky film kombinací mnoha jiných děl. Ale jak správný kuchař ví, tajemství spočívá v dobrých ingrediencích a právě v kombinaci. Eastwood tady působí jako kulinářský virtuoz.
40% - Pár dialogů má sice říz, ale zamáznout dvě hodiny nezáživným a nepříliš originálním příběhem, jehož jedinou přidanou hodnotou je skutečnost, že každý zná Facebook? Opravdu to musí bejt? Připouštím, že mě po většinu filmu děsně iritovala hudba a proto jsem byl otráven dřív, než by se slušelo. Jsem tedy ve svém hodnocení asi poněkud přísný a dost se odlišuji od většiny hodnotících, kterým se Sociální síť evidentně líbila. Ty dvě hvězdy se ale rovnají zážitku, jaký jsem ze sledování měl a s tím nic nesvedu. Promiňte, Davide Finchere, ale já se strašně nudil. UPDATE: Po přečtení informace, že film drží Oscara za hudbu jdu napočítat pomalu do deseti, vypít sklenici vody, uklidnit se a udělat stojku snaze vidět svět tak, jak má být ;o)
20% - Takovýhle průšvih jsem od velikého Michalkova skutečně nečekal. Tento film je smutnou hromádkou zbytečných epizod bez náznaku formy. Je vidět zoufalá snaha o jakýsi pathos a nostalgii, ale bez nějakého jasného sdělení, nebo postavy, na kterou bychom se upnuli to prostě nefunguje... Scénář působí dojmem školní slohové práce jakéhosi grafomana. Jsem příliš zklamaný, abych se tu rozepisoval o špatné hudbě, mizerném herectví a ostinátním opakováním téhož.
95% - Jeden z nejlepších zážitků v kině vůbec. Dvě epizody, jakoby každá z jiného úhlu pohledu. V jedné cítíte s Justine, ve druhé cítíte s Claire. Film je natolik komplexní, obashuje tolik detailů, že si v něm lze najít mnoho vedlejších významů a s přáteli jsme o tom nadšeně debatovali ještě dlouho po jeho skončení. Jestli to tak autor myslel, nebo jestli jsme si něco namlouvali je naprosto nepodstatné. Melancholia je prostě ohromně silný spektákl, jehož aura vás hned tak neopustí. Samosebou jsem si při úvodní scénách říkal, že zatímco Kubrick propojil vesmír s hudbou Richarda Strausse, Trier sáhl hned vedle -po Richardu Wagnerovi. Ten výběr se mi ale již po chvilce vůbec nezdál prvoplánový. Vlastně posloucháme stále tu samou předehru k Tristanovi a Isoldě (nahranou v Čechách), ale ta skladba má jednu typicky Wagnerovskou vlastnost: Její fráze jsou neskonale dlouhé, stále se vyvíjejí. Stále modulují, posluchač je v permanentním očekávání, kdy se harmonie konečně rozvede a nastane kýžené uvolnění. A nastane? V tomto díle, kde se autor vyvaroval sebemenšího konejšivého prvku náboženství či kontaktu s okolním světem? To přece nejde, aby vše skončilo v okamžiku nedokončeného vývoje, ve chvíli největšího napětí! Nebo ano?
80% - Dojemný film, který mě oslovil i přes skutečnost, že jím stavěné archetypy vlastně nemám rád. Mám na mysli zejména vykreslování lidí co nemají rádi psy jako opovrženíhodné nelidy. Bílý Bim, Černé ucho je poetický, nostalgický, s moudrými momenty a jistě nese zajímavé svědectví i o době svého vzniku. Velmi typická ruská filmová hudba Andreje Petrova za použití orchestru, balalajky i akordeonu krásně podtrhuje jakýsi lidský nádech celé té pomalé podívané. Dva díly, každý o délce cca hodiny a půl, jsou sice narativně dobře podány, ale přesto bych zde přemrštěnou délku bral spíš jako zápor. Jedná se sice z velké části o road movie, ale těch Bimových epizod a osob zatažených do hlavního dění je tolik, že to v mých očích hlavní zápletku poněkud rozmělnilo. I přes zádumčivý závěr ve mně tento film zanechal pocit jakési laskavosti, což bude asi hlavní kvalita, pro kterou ho mohu vřele doporučit.
60% - Karel Kryl byl a vždy bude skvělej. Bohužel tenhle dokument je prostě diletatntským fiaskem. Nevím, co bych napsal víc. Kdyby si Karel Kryl sednul do budky z někdejšího televizního pořadu Vox Populi, byl by výsledek podobný, možná lepší o absenci mizerné kompozice a střihu kohokoli kdo tohle točil. Veliká škoda promarněné příležitosti. Jen kvůli Krylovi a jeho odkazu nehodnotím hůř.
100% - Napadá mě jen jedna slabina tohoto seriálu, který k mému velkému překvapení znají snad pouze Češi a někteří Britové. Ve světě je naprosto neznámý. Onou slabinou by bylo věčné opakování stejné struktury. Problém se většinou přetaví ve střet zájmů, a nastalý "kompromis" je ku prospěchu jak Sira Humphreyho tak Jima Hackera. No jo. Ale ono to nemusí být slabinou, když si uvědomíte nadčasovost vět vyřčených a činů provedených a frekvenci jajich variací v denních zprávách. Jistě, pane ministře je pro mě geniálním seriálem a lingvistickým klenotem.
65% - Asi jsem čekal víc než českou variaci na Felliniho Silnici a jakési předtaktí k Menzelovu Rozmarnému létu. Čekal jsem více oné poezie, více milostného příběhu. Díky retrospektivní formě víme již od začátku jak se věci mají a proto se děj zdá poněkud vleklý a co hůř - naprosto nepřekvapující. Kromě hereckých výkonů jsem si z Romance pro Křídlovku neodnesl žádný jiný extra zážitek. Možná nejsem schopen ocenit, jak byl ten film zásadní pro dobu svého vzniku. Pro mě ale Vávrovou vlajkovou lodí zůstalo Kladivo na Čarodějnice.
75% - Laskavý film o zcela jiném pojetí pohřbu, než na jaké jsme v našich končinách zvyklí. Po všech stránkách velmi kvalitní záležitost. Emotivní děj k zamyšlení s občasnými zvláštními hurmornými momenty. Průvodce zkrátka obsahuje všechny barvy, na které se divák může těšit. Proč tedy dávám spíše zdrženlivé hodnocení? Z profesních důvodů. Autor hudby Joe Hisaishi (jehož tvorbu mám jinak rád) u mě zůstal za očekáváními a předvedl recyklovanou klišé písničku, kterou již jinde zpracoval mnohem lépe. Jako cellistu mě pak mrzí dvojnásob, že přišel s "easy listeningem" zrovna v momentě, kdy mohl využít potenciálu, který se mu s prvkem violoncella ve filmu naskytl. Hisaishi napsal již v minulosti cosi pro 12 violoncell a i zde při tracích s více celly dokázal, že mu to bohužel moc nejde (platí vlastně o všech co se na soundtracku podíleli, včetně muzikantů a hudebního režiséra). Kdo není profesně deformován jako já, nebude touto drobnou vadou na kráse rušen a užije si film určitě o moc víc.
Nedokoukáno, po slabé hodince mi prostě přišlo líto toho času. Dojem byl takový, že nahodit moderní digitální háv ikoně superhrdiny z konce 70. let byl prostě hloupej nápad. A když máte špatnej nápad, musíte s ním naložit obzvlášť dobře (scénář, atmosféra, herectví, muzika...) aby přesvědčil. No a to se ani v nejmenším nedělo, takže jsem bez výčitek svědomí dezertoval. Snad jindy, až nebudu tak střízlivej :o)
75% - Narozdíl od většiny komentujících pro mě Malice má mnoho kvalit, díky kterým jsem se při sledování dobře bavil a pro které se na něj rád podívám znovu. Goldsmithova hudba je standardně VELMI kvalitní a geniálně se míchá s atmosférou vidiny štěstí, vyšinutosti a zločinu. Výborné herecké výkony dávají zapomenout na narativně trochu přehuštěný scénář. Pořád jsem vděčný za filmy s tímto šmrncem - maje na paměti, že dnes již tento zábavný žánr filmu téměř vymřel. UPDATE: Po pročtení ostatních komentářů jsem nabyl dojmu, že lidé s horším zážitkem a kritičtějším okem viděli dabovanou verzi.
75% - Poctivé klaunství. Trochu taky zajímavé zamyšlení nad slovem "demokracie" v tom pojetí, v kterém je filmem prezentováno a jak se to všechno během času změnilo. Příjemná a do jisté míry nadčasová podívaná.
15% - Recept na takový remake: Vezměte brilantní francouzskou konverzační komedii, kde se téměř celý děj odehrává v jediném bytě, oddělte hlavu a předstírejte, že tam nikdy žádná hlava nebyla. Místo hlavy přišijte sbírku dějových i hereckých klišé rodinných komedií. Výsledek hoďte do mikrovlnky a delikatesa je téměř hotova. Teď už jen upravit humor. Zvolte strategii "každý musí všechno pochopit, nebudeme nic riskovat". Jak na to? Každý vtip, který v původní komedii končí náznakem a je na divákovi, aby s ním dál pracoval sám, se musí nejen dovést do jasné pointy, ale pointa se musí opakovaně VYSLOVIT a pro obzvláště náročné konzumenty, kteří se stále ještě nezačali smát, přidat pár grimas navíc - jen tak, bez důvodu. Odkryjte skryté, a vyslovte nevyslovené. Moc jsem si nepochutnal, asi mám radši konvenční stravu.
80% - Krásná animace, povedená atmosféra, pěkné alegorie i splněné ambice oslovit divákovu fantazii. Ještě jednu hvězdu bych ale dal, kdyby se ve filmu s některými obzvláště důležitými monology tolik netlačilo na pilu. Prostřihy s hysterickou hudbou a hlasem, jenž nám ze světa možné budoucnosti cosi zajímavého káže, na mě zkrátka působily stejně rušivě jako náhlé reklamní přerušení pořadu. Díky přílišné snaze vytvořit jakousi filosofickou hodnotu zde byla obětována plynulost a přirozenost vyprávění. Toť v mých očích jediná výraznější vada na kráse tohoto hypnotického kyberfilmu.
65% - Velmi působivá kombinace Polanského Nájemníka, Cronenbergova Pavouka a trochu i del Torova Faunova Labyrintu. Nějak jsem čekal úplně jiný druh filmu, v němž by hudba a tanec hrály větší roli. Balet je zde použit především pro vyvolání určitého klišé, na jehož základech je vystavěn povedený, ale předvídatelný thriller s občasnými klasickými lekačkami. V celém filmu není snad jediná kladná postava, nebo postava, která by se svým chováním dala označit za přirozenou. Díky tomu Černá labuť působí neosobně a depresivně. Paradoxně to ale není kritika, ale hlavní klad tohoto pozoruhodného filmu.
60% - Mé průměrné hodnocení tohoto dosti kontroverzního filmu není můj další alibismus, ale vyjadřuje míru mé spokojenosti se zážitkem, který mi byl nabídnut. Na jedné straně se jedná po estetické stránce o naprostý propadák: Zeitgeist nemá nic společného se seriózním dokumentem, který by dával možnost vidět věci i z jiných perspektiv, než z pozice vypravěče, jehož vize jsou nám chytře (často i méně chytře) servírovány s prvoplánovými animacemi a z kontextu vytrženými citáty. Na druhé straně mám rád jakoukoli opoziční myšlenku, pakliže má hlavu, patu, a donutí diváka aspoň k nějakému zamyšlení. To se podle mě filmu Zeitgeist daří jedinečně. Předpokladem samozřejmě je nenechat se urazit, když se autoři "obují" do divákovy víry. Víra ve zprostředkované informace o věcech, jež jsme si zvykli brát jako samozřejmost je hlavním terčem kritiky tohoto pseudodokumentu. A ta kritika je podle mě vždy na místě, protože jsme-li si něčím jisti, jsme schopni to i obhájit. Bez protiofenzivy. Nebo ne?
90% - Vtipné, zajímavé a dramaturgicky akční. Terry Jones v každém díle propere jedno téma a postaví vedle sebe zažité historické pravdy s doložitelnými historickými pravdami. Velmi povedená záležitost.
0 % - Infantilně trapným gestem autoři potvrdili skutečnost, že jsme se z dob, kdy se z televize hlásala nenávist a boj proti skupinám obyvatel na základě jejich společenského postavení a politického smýšlení, moc nepoučili... K transformaci v demokraticky smýšlející společnost musíme začít každý u sebe. To si zatím málokdo uvědomil a proto nejsme schopni korektní debaty a naše politická kultura vypadá tak, jak vypadá. Naše volba, naše kultura a naše mindráky... Začarovaný generační kruh? Doufám, že ne...
80% - Zábavný film se skělými hereckými výkony, námětem k přemýšlení, sugestivními efekty, solidní Zimmerovou hudbou (komu se líbila jeho Skála, bude zde samým blahem levitovat), se spoustou akce, a bez hluchých míst... Ještě jednu hvězdu bych ale dal, kdyby se nejednalo o recyklaci starých nápadů od Kubricka po bratry Wachowské, a kdyby byl čas věnovaný většinou naprosto zbytečným akčním scénam investován do přesvědčivější teorie "extrakce".
70% - Škoda několika dějově hluchých míst a spíše trapných reminiscencí na slavné filmy. Jinak se jedná o přehlídku krásné studiové filmařiny s typickou sklepáckou nadsázkou, jež je mi čím dál sympatičtější. Zábavný film pro ty, co se nebojí nekriticky přihlížet stylistickému paskvilu jen pro jeho unikátní druh humoru.
Moje komentáře
Mission Impossible - Ghost Protocol (2011)
75% - Vizuální orgie, herecká exhibice, sem tam dobrej fór a až na celkem zbytečnej konec akce ostrá jako omáčka vindaloo. Jdu-li na akčňí film, očekávám přibližně toto. Žádný veliký caviky, žádná filosofie, lovestory, moralismy či agitka...no tu agitku bych možná v širším kontextu neobhájil, ale na co si hrát, když hned zpočátku filmu zjistíte, že Pražský hrad vypadá zevně jako Kreml... nebo naopak? :) Solidní oddechovka pro znaveného diváka toužícího po stavu blažené jednoduchosti za podvědomého hvízdání si ústředního hudebního motivu.
Bůh masakru (2011)
90% - Výborná konverzační aktovka, která pobaví, nemoralizuje (naopak jakékoli moralizování v ní ironicky doplácí samo na sebe), a zhypnotizuje diváka čtyřmi vskutku mistrovskými hereckými výkony. Velmi milá záležitost a dobrý pocit, že Polanski pořád ještě zatraceně dobře umí!
Lví král (1994)
50% - Mám smůlu, vidět to poprvé v sedmadvaceti a mít s čím srovnávat je trochu nevděčná pozice. Z pohledu vnitřního dítěte se mi Lví král zdál nepříliš zábavný, akční, ani poučný. Z pohledu infantilního dospěláka mě štval celý příběh, který byl propagandisticky monotónní a postrádal v bajkách tolik důležitá mravokárná ponaučení. Hudba ušla, i když ty songy za střízliva už nikdy nechci slyšet. Lví král je pro mě asi nejhorší Disney zážitek a dám přednost Knize džunglí nebo Bambimu.
Terry Pratchett: Choosing to Die (TV film) (2011)
100% - Velmi silný dokument přibližující divákovi estetickou formou myšlenku eutanázie. Nechce se mi tu příliš rozepisovat o svém osobním názoru na danou problematiku, protože se mi líbí právě otevřenost s jakou Terry Pratchett k tématu přistoupil. Hlavním vzkazem filmu byla touha po možnosti mít volbu dobrovolně zemřít i ve své domovské zemi a nemuset jezdit do Švýcarska. Já s jeho touhou soucítím a maje na paměti lidi, kteří žijí, nebo museli žít v prodlužováné agónii a touží po tomtéž, nemohu hodnotit jinak, než za plný počet. Mimochodem, mám v originále téměř celou Pratchettovu Zeměplochu a včera jsem se zrovna kochal knihou The Truth: "There are, it has been said, two types of people in the world. There are those who, when presented with a glass that is exactly half full, say: this glass is half full. And then there are those who say: this glass is half empty. The world belongs, however, to those who can look at the glass and say: 'What's up with this glass? Excuse me? Excuse me? This is my glass? I don't think so. My glass was full! And it was a bigger glass! And at the other end of the bar the world is full of the other type of person, who has a broken glass, or a glass that has been carelessly knocked over (usually by one of the people calling for a larger glass), or who had no glass at all, because they were at the back of the crowd and had failed to catch the barman's eye." Když jsem dnes viděl tento dokument a dal si jeho nejsilnější scénu do smutného a poněkud sadistického kontextu s výše uvedeným citátem, považuji angažovanost Sira Terryho Pratchetta v otázce asistované smrti za boj o právo člověka na poslední skleničku a dobrovolně oputstit bar, než aby tam zahynul žízní.
Idioti (1998)
85% - Provokace, u které se zasmějete, pak se za to stydíte, a pak se zase nestydíte, a vlastně vůbec nevíte. Divný film bez hudby, podbarvený jen čas od času Saint - Saensovou Labutí z Karnevalu zvířat, hranou ale na akordeon, a bez harmonického doprovodu. To působí skutečně retardovaně, a člověku to napovídá, čí že se tu možná ozývá labutí píseň.
Alois Nebel (2011)
70% - Moc se mi líbila atmosféra, v níž se snoubil film noir s Leoneovským westernem. Na celovečerní film je celek však poněkud nevyplněný. Hlavní postava toho moc nenamluví, další je němý, no a všechna ta černobílá animovaná nádhera se okouká dřív, než by se autorům asi líbilo. Vlastně jsem z kinosálu odcházel jako kdybych se vracel z nějaké těžce melancholické popartové výstavy. Zajímavý počin, i když poněkud monotónní.
Mazací hlava (1977)
60% - Přál bych si, umět si tohle dílo užít víc. Obávám se jen, že toho nejsem schopen. Lynch totiž málokdy diváka nechá, aby si myslel, že je něco jasné, pochopitelné, uchopitelné, zkrátka pitelné. Já jsem byl po dobu sledování Eraserheada částečně vyděšen jeho absurditou, fascinován jakousi ledabylou naléhavostí oné absurdity, ale spíš jsem si říkal, že tu Lynch upekl něco, z čeho těží jeho řemeslo dodnes. Šílenství na pozadí napůl hudby, napůl hluku, jež se táhne v jedné scéně opticky i akusticky často několik minut za hranici divákova pohodlí.
Fontána (2006)
40% - Bohužel jsem asi vůči Aronofského kouzlu imunní...čím dál víc. Ze tří filmů, co jsem od něj viděl mě nepřesvědčil ani jeden. U všech mě rušily dvě zásadní věci: Tlačení na "emopilu" a sice slušně zahraná, ale velenudně komponovaná muzika Clinta Mansella (omlouvám se tímto jeho početným fanouškům). Výborný Hugh Jackman sice umí báječné plakat na mnoho způsobů, ale to bylo asi to jediné, čím mě film přesvědčil. Jsem pravda v nevýhodě, že jsem podobnou bezmoc a úniky do fantazií při odcházení blízké osoby zažil na vlastní kůži, a proto se mi Aronofským nabízená "filosofie" zdá poněkud mělká a samoúčelná. Kdyby to nedržel Jackman, šel bych s hodnocením opravdu ještě níž.
Výměna (2008)
85% - Dlouho jsem se tomuto filmu vyhýbal, protože jsem nikdy neměl rád Joliino herectví. Byla to hloupá chyba. Changeling je vybroušen stylisticky, vypravěčsky, hudebně i herecky. Žádná hluchá místa, asi proto, že je motivicky film kombinací mnoha jiných děl. Ale jak správný kuchař ví, tajemství spočívá v dobrých ingrediencích a právě v kombinaci. Eastwood tady působí jako kulinářský virtuoz.
The Social Network (2010)
40% - Pár dialogů má sice říz, ale zamáznout dvě hodiny nezáživným a nepříliš originálním příběhem, jehož jedinou přidanou hodnotou je skutečnost, že každý zná Facebook? Opravdu to musí bejt? Připouštím, že mě po většinu filmu děsně iritovala hudba a proto jsem byl otráven dřív, než by se slušelo. Jsem tedy ve svém hodnocení asi poněkud přísný a dost se odlišuji od většiny hodnotících, kterým se Sociální síť evidentně líbila. Ty dvě hvězdy se ale rovnají zážitku, jaký jsem ze sledování měl a s tím nic nesvedu. Promiňte, Davide Finchere, ale já se strašně nudil. UPDATE: Po přečtení informace, že film drží Oscara za hudbu jdu napočítat pomalu do deseti, vypít sklenici vody, uklidnit se a udělat stojku snaze vidět svět tak, jak má být ;o)
Unaveni sluncem 2: Odpor (2010)
20% - Takovýhle průšvih jsem od velikého Michalkova skutečně nečekal. Tento film je smutnou hromádkou zbytečných epizod bez náznaku formy. Je vidět zoufalá snaha o jakýsi pathos a nostalgii, ale bez nějakého jasného sdělení, nebo postavy, na kterou bychom se upnuli to prostě nefunguje... Scénář působí dojmem školní slohové práce jakéhosi grafomana. Jsem příliš zklamaný, abych se tu rozepisoval o špatné hudbě, mizerném herectví a ostinátním opakováním téhož.
Melancholia (2011)
95% - Jeden z nejlepších zážitků v kině vůbec. Dvě epizody, jakoby každá z jiného úhlu pohledu. V jedné cítíte s Justine, ve druhé cítíte s Claire. Film je natolik komplexní, obashuje tolik detailů, že si v něm lze najít mnoho vedlejších významů a s přáteli jsme o tom nadšeně debatovali ještě dlouho po jeho skončení. Jestli to tak autor myslel, nebo jestli jsme si něco namlouvali je naprosto nepodstatné. Melancholia je prostě ohromně silný spektákl, jehož aura vás hned tak neopustí. Samosebou jsem si při úvodní scénách říkal, že zatímco Kubrick propojil vesmír s hudbou Richarda Strausse, Trier sáhl hned vedle -po Richardu Wagnerovi. Ten výběr se mi ale již po chvilce vůbec nezdál prvoplánový. Vlastně posloucháme stále tu samou předehru k Tristanovi a Isoldě (nahranou v Čechách), ale ta skladba má jednu typicky Wagnerovskou vlastnost: Její fráze jsou neskonale dlouhé, stále se vyvíjejí. Stále modulují, posluchač je v permanentním očekávání, kdy se harmonie konečně rozvede a nastane kýžené uvolnění. A nastane? V tomto díle, kde se autor vyvaroval sebemenšího konejšivého prvku náboženství či kontaktu s okolním světem? To přece nejde, aby vše skončilo v okamžiku nedokončeného vývoje, ve chvíli největšího napětí! Nebo ano?
Bílý Bim, Černé Ucho (1977)
80% - Dojemný film, který mě oslovil i přes skutečnost, že jím stavěné archetypy vlastně nemám rád. Mám na mysli zejména vykreslování lidí co nemají rádi psy jako opovrženíhodné nelidy. Bílý Bim, Černé ucho je poetický, nostalgický, s moudrými momenty a jistě nese zajímavé svědectví i o době svého vzniku. Velmi typická ruská filmová hudba Andreje Petrova za použití orchestru, balalajky i akordeonu krásně podtrhuje jakýsi lidský nádech celé té pomalé podívané. Dva díly, každý o délce cca hodiny a půl, jsou sice narativně dobře podány, ale přesto bych zde přemrštěnou délku bral spíš jako zápor. Jedná se sice z velké části o road movie, ale těch Bimových epizod a osob zatažených do hlavního dění je tolik, že to v mých očích hlavní zápletku poněkud rozmělnilo. I přes zádumčivý závěr ve mně tento film zanechal pocit jakési laskavosti, což bude asi hlavní kvalita, pro kterou ho mohu vřele doporučit.
Karel Kryl - Kdo jsem (1993)
60% - Karel Kryl byl a vždy bude skvělej. Bohužel tenhle dokument je prostě diletatntským fiaskem. Nevím, co bych napsal víc. Kdyby si Karel Kryl sednul do budky z někdejšího televizního pořadu Vox Populi, byl by výsledek podobný, možná lepší o absenci mizerné kompozice a střihu kohokoli kdo tohle točil. Veliká škoda promarněné příležitosti. Jen kvůli Krylovi a jeho odkazu nehodnotím hůř.
Stalo se v Turíně (1963)
90% - Nadčasový snímek k zamyšlení s výbornými hereckými výkony. Co všechno lze stihnout za dvě hodiny filmu, to se hned tak nevidí...
Jistě, pane premiére (TV seriál) (1986)
100% - Nevím, jak to dokázali, ale autoři nejen že udrželi skvělou úroveň z "Ministra", ale v "Premiérovi" ještě trochu přitvrdili. Bravo....
Jistě, pane ministře (TV seriál) (1980)
100% - Napadá mě jen jedna slabina tohoto seriálu, který k mému velkému překvapení znají snad pouze Češi a někteří Britové. Ve světě je naprosto neznámý. Onou slabinou by bylo věčné opakování stejné struktury. Problém se většinou přetaví ve střet zájmů, a nastalý "kompromis" je ku prospěchu jak Sira Humphreyho tak Jima Hackera. No jo. Ale ono to nemusí být slabinou, když si uvědomíte nadčasovost vět vyřčených a činů provedených a frekvenci jajich variací v denních zprávách. Jistě, pane ministře je pro mě geniálním seriálem a lingvistickým klenotem.
Romance pro křídlovku (1966)
65% - Asi jsem čekal víc než českou variaci na Felliniho Silnici a jakési předtaktí k Menzelovu Rozmarnému létu. Čekal jsem více oné poezie, více milostného příběhu. Díky retrospektivní formě víme již od začátku jak se věci mají a proto se děj zdá poněkud vleklý a co hůř - naprosto nepřekvapující. Kromě hereckých výkonů jsem si z Romance pro Křídlovku neodnesl žádný jiný extra zážitek. Možná nejsem schopen ocenit, jak byl ten film zásadní pro dobu svého vzniku. Pro mě ale Vávrovou vlajkovou lodí zůstalo Kladivo na Čarodějnice.
Průvodce (2008)
75% - Laskavý film o zcela jiném pojetí pohřbu, než na jaké jsme v našich končinách zvyklí. Po všech stránkách velmi kvalitní záležitost. Emotivní děj k zamyšlení s občasnými zvláštními hurmornými momenty. Průvodce zkrátka obsahuje všechny barvy, na které se divák může těšit. Proč tedy dávám spíše zdrženlivé hodnocení? Z profesních důvodů. Autor hudby Joe Hisaishi (jehož tvorbu mám jinak rád) u mě zůstal za očekáváními a předvedl recyklovanou klišé písničku, kterou již jinde zpracoval mnohem lépe. Jako cellistu mě pak mrzí dvojnásob, že přišel s "easy listeningem" zrovna v momentě, kdy mohl využít potenciálu, který se mu s prvkem violoncella ve filmu naskytl. Hisaishi napsal již v minulosti cosi pro 12 violoncell a i zde při tracích s více celly dokázal, že mu to bohužel moc nejde (platí vlastně o všech co se na soundtracku podíleli, včetně muzikantů a hudebního režiséra). Kdo není profesně deformován jako já, nebude touto drobnou vadou na kráse rušen a užije si film určitě o moc víc.
Superman se vrací (2006)
Nedokoukáno, po slabé hodince mi prostě přišlo líto toho času. Dojem byl takový, že nahodit moderní digitální háv ikoně superhrdiny z konce 70. let byl prostě hloupej nápad. A když máte špatnej nápad, musíte s ním naložit obzvlášť dobře (scénář, atmosféra, herectví, muzika...) aby přesvědčil. No a to se ani v nejmenším nedělo, takže jsem bez výčitek svědomí dezertoval. Snad jindy, až nebudu tak střízlivej :o)
V moci posedlosti (1993)
75% - Narozdíl od většiny komentujících pro mě Malice má mnoho kvalit, díky kterým jsem se při sledování dobře bavil a pro které se na něj rád podívám znovu. Goldsmithova hudba je standardně VELMI kvalitní a geniálně se míchá s atmosférou vidiny štěstí, vyšinutosti a zločinu. Výborné herecké výkony dávají zapomenout na narativně trochu přehuštěný scénář. Pořád jsem vděčný za filmy s tímto šmrncem - maje na paměti, že dnes již tento zábavný žánr filmu téměř vymřel. UPDATE: Po pročtení ostatních komentářů jsem nabyl dojmu, že lidé s horším zážitkem a kritičtějším okem viděli dabovanou verzi.
Svět patří nám (1937)
75% - Poctivé klaunství. Trochu taky zajímavé zamyšlení nad slovem "demokracie" v tom pojetí, v kterém je filmem prezentováno a jak se to všechno během času změnilo. Příjemná a do jisté míry nadčasová podívaná.
Blbec k večeři (2010)
15% - Recept na takový remake: Vezměte brilantní francouzskou konverzační komedii, kde se téměř celý děj odehrává v jediném bytě, oddělte hlavu a předstírejte, že tam nikdy žádná hlava nebyla. Místo hlavy přišijte sbírku dějových i hereckých klišé rodinných komedií. Výsledek hoďte do mikrovlnky a delikatesa je téměř hotova. Teď už jen upravit humor. Zvolte strategii "každý musí všechno pochopit, nebudeme nic riskovat". Jak na to? Každý vtip, který v původní komedii končí náznakem a je na divákovi, aby s ním dál pracoval sám, se musí nejen dovést do jasné pointy, ale pointa se musí opakovaně VYSLOVIT a pro obzvláště náročné konzumenty, kteří se stále ještě nezačali smát, přidat pár grimas navíc - jen tak, bez důvodu. Odkryjte skryté, a vyslovte nevyslovené. Moc jsem si nepochutnal, asi mám radši konvenční stravu.
Kōkaku kidōtai (1995)
80% - Krásná animace, povedená atmosféra, pěkné alegorie i splněné ambice oslovit divákovu fantazii. Ještě jednu hvězdu bych ale dal, kdyby se ve filmu s některými obzvláště důležitými monology tolik netlačilo na pilu. Prostřihy s hysterickou hudbou a hlasem, jenž nám ze světa možné budoucnosti cosi zajímavého káže, na mě zkrátka působily stejně rušivě jako náhlé reklamní přerušení pořadu. Díky přílišné snaze vytvořit jakousi filosofickou hodnotu zde byla obětována plynulost a přirozenost vyprávění. Toť v mých očích jediná výraznější vada na kráse tohoto hypnotického kyberfilmu.
Černá labuť (2010)
65% - Velmi působivá kombinace Polanského Nájemníka, Cronenbergova Pavouka a trochu i del Torova Faunova Labyrintu. Nějak jsem čekal úplně jiný druh filmu, v němž by hudba a tanec hrály větší roli. Balet je zde použit především pro vyvolání určitého klišé, na jehož základech je vystavěn povedený, ale předvídatelný thriller s občasnými klasickými lekačkami. V celém filmu není snad jediná kladná postava, nebo postava, která by se svým chováním dala označit za přirozenou. Díky tomu Černá labuť působí neosobně a depresivně. Paradoxně to ale není kritika, ale hlavní klad tohoto pozoruhodného filmu.
Zeitgeist: The Movie (video film) (2007)
60% - Mé průměrné hodnocení tohoto dosti kontroverzního filmu není můj další alibismus, ale vyjadřuje míru mé spokojenosti se zážitkem, který mi byl nabídnut. Na jedné straně se jedná po estetické stránce o naprostý propadák: Zeitgeist nemá nic společného se seriózním dokumentem, který by dával možnost vidět věci i z jiných perspektiv, než z pozice vypravěče, jehož vize jsou nám chytře (často i méně chytře) servírovány s prvoplánovými animacemi a z kontextu vytrženými citáty. Na druhé straně mám rád jakoukoli opoziční myšlenku, pakliže má hlavu, patu, a donutí diváka aspoň k nějakému zamyšlení. To se podle mě filmu Zeitgeist daří jedinečně. Předpokladem samozřejmě je nenechat se urazit, když se autoři "obují" do divákovy víry. Víra ve zprostředkované informace o věcech, jež jsme si zvykli brát jako samozřejmost je hlavním terčem kritiky tohoto pseudodokumentu. A ta kritika je podle mě vždy na místě, protože jsme-li si něčím jisti, jsme schopni to i obhájit. Bez protiofenzivy. Nebo ne?
Medieval Lives (TV seriál) (2004)
90% - Vtipné, zajímavé a dramaturgicky akční. Terry Jones v každém díle propere jedno téma a postaví vedle sebe zažité historické pravdy s doložitelnými historickými pravdami. Velmi povedená záležitost.
Přemluv bábu (video film) (2010)
odpad!0 % - Infantilně trapným gestem autoři potvrdili skutečnost, že jsme se z dob, kdy se z televize hlásala nenávist a boj proti skupinám obyvatel na základě jejich společenského postavení a politického smýšlení, moc nepoučili... K transformaci v demokraticky smýšlející společnost musíme začít každý u sebe. To si zatím málokdo uvědomil a proto nejsme schopni korektní debaty a naše politická kultura vypadá tak, jak vypadá. Naše volba, naše kultura a naše mindráky... Začarovaný generační kruh? Doufám, že ne...
Počátek (2010)
80% - Zábavný film se skělými hereckými výkony, námětem k přemýšlení, sugestivními efekty, solidní Zimmerovou hudbou (komu se líbila jeho Skála, bude zde samým blahem levitovat), se spoustou akce, a bez hluchých míst... Ještě jednu hvězdu bych ale dal, kdyby se nejednalo o recyklaci starých nápadů od Kubricka po bratry Wachowské, a kdyby byl čas věnovaný většinou naprosto zbytečným akčním scénam investován do přesvědčivější teorie "extrakce".
Mazaný Filip (2003)
70% - Škoda několika dějově hluchých míst a spíše trapných reminiscencí na slavné filmy. Jinak se jedná o přehlídku krásné studiové filmařiny s typickou sklepáckou nadsázkou, jež je mi čím dál sympatičtější. Zábavný film pro ty, co se nebojí nekriticky přihlížet stylistickému paskvilu jen pro jeho unikátní druh humoru.