Ace.Anita

Za to, co se ve druhé sérii děje s Gretchen a jak to točí, nosíme my, studenti psychologie, ke studiu FX věnce. <3

Rachel Bloom je needy holka a nebojí se to přiznat. Jde otevřeně proti tropám nezávislých žen, kterých se nějaké to boleníčko srdce ani nedotkne - Rachel, jo, děkuju ti za všechny holky, co si svoje zoufalství a nepřiměřené reakce schovávají pod peřinu ---> jsem needy a jsem na to pyšná! // Deprese a úzkost v báječném kontrastu s muzikálovými čísly je jako čokoláda se solí - I just can't get enough//Tak trochu Welcome to me v seriálu.// Kdybych hudební čísla měla na kazetě, už je úplně rozšumnělá a ohraná, protože Sexy getting ready time, Sexy french depression nebo Where's the bathroom jsou velmi pecky.// Santino Fontana nad postelí. <3

Myslím jsem v sobě měla málo kinedrilu.

Romantická komedie s cestováním časem je po tomhle filmu oficiálně mým nejzamilovanějším žánrem všech dob.

Chtěla bych, aby můj táta byl taky "mapa". Ale vlastně mě to jinak celé celkem deprimovalo.

Chce se mi říct něco jako že je to moc vtipně napsané, skvěle obsazené, zahrané, zrežírované, ale popravdě řečeno, nemám páru, co z toho může za to, že už jsem si to pouštěla čtyřikrát. A vlastně je mi to jedno, páč stejně nejsem žádná kritička, je to prostě <3, and that's all that matters.

Připomínalo mi to časosběrný dokument Heleny Třeštíkové Soukromý vesmír, kterému jsem dala dvě hvězdičky - a to mi připadal zajímavější než tohle, a dala jsem tomu tři. :-/

Nejdřív že jo, protože super písničky, v polovině se rozhodnu, že se mi to líbit nebude, ale pak přijde ten weird as hell plot twist, kdy ten film začne zničehonic režírovat místo Roba Marshalla autista, znásilní dítě ve mě, střih jak ležím ve vaně, probírám se svými dojmy a k hrůze hrůzoucí zjišťuju, že se mi to.. ale to snad ani nemůžu.. líbilo? Hashtag confused. Hashtag whatkindofsociopathsworkatdisneythesedays. Hashtag blameitonstockholmsyndrome.

Knihovna. <3

Seriál o drsné zdravotní sestřičce, která se po druhé světové nedopatřením dostane do Skotska v 18.století. Jediné slabé místo na tomhle námětu vidím v tom, že nevím, jestli první tohle a až pak Nutella, nebo naopak.