Thomassi

Paul Greengrass vtiskl Bourneovi ještě větší akčnost a stylovost než jeho předchůdce. I druhý díl si drží vysoké tempo adrenalinu, ba v některých pasážích ještě lepší než v prvním díle. Příběh Jasona Bourna pokračuje a zaobírá se více jeho počátky jako zabijáka. Příbeh je postavený na skvělých a rychlých mlátičkách a dobrých honičkách. Ta v moskevské metropoli je vůbec nejlepší, co jsem zatím v kinematografii viděl. Tady musí smeknout nad tvůrci, kteří to měli na starosti. Dalším plusem, stejně jako v prvním díle, je dokonalá realičnost, film je chytrý a do morku kostí promyšlený. Policajti nejsou hloupí, a tak Bourneovi pořád hoří u prdele knotek. Skvěle jsou zahrané role jak zabijáka v podání Karla Urbana, tak ruského bosse Karlem Rodenem, který se zde předvedl v nejlepším světle. Nicméně je tu jedna velká odlišnost oproti předchozímu dílu. A tou je kamera. A nutno uznat, že i když to někumu může lízt na nervy, mě to přišlo jako velké zpestření. Takto má vypadat nadupaný akční film. Pan režisér je tímto způsopem znám a v tomto případě mu to sedlo perfektně. Ono samo hodnocení tady na csfd mluví za vše: první díl 86%, druhý taktéž 86% a třetí dokonce 88%. To už o něčem vypovídá. Bourne je legenda a jeho trilogie je "the best" a "must see".

Bolek Polívka exceluje v této, podle mě nejlepší české komedii, která popisuje život Bohuša Stejskala, jenž přišel k obrovské sumě peněz. A to vše dva roky po revoluci. Opravdu dokonalost sama. Nejlepší filmové hlášky a jsou jich desítky. Jak tak vidim tady, tak lidi z Čech to asi moc nepochápou a zřejmě se jim to taky nebude moc líbit. Ale pro nás Moraváky je to jako Svatý grál. Naprosto dokonalý scénář, herci skutečně úřadují. Bolek a Míra Donutil do toho dali vše a vyplatilo se to. Kurva to je Amerika. Jen tak lenošit, ležet na lehátku v bazéně, chlastat, držkovat, nadávat, š*kat s Irenkou (a Vlastičkou) a hlavně utrácet prachy za každou volovinu. HatáTitlá, sviňa arabská, kolotoč - ("Kópil děckám kolotoč a už tédeň na něm blbnó"). Cihelňa, to je terno. Vynikájící scéna v restauraci (Né, nic, dva sifony). Prostě zážitek na celý život. Jednoznačných 100%.

Konečně jsem se dohrabal k tomu, abych napsal komentář k filmu, který je podle mě nejlepší za minulý rok. Co tedy napsat? Moc toho nebude, člověk se v tomto případě musí posadit do křesla, uvolnit se a vychutnat si vše, co uvidí a uslyší, a to každým douškem. Příběh? Naprostá bomba, propracovaný, dech beroucí, napínavý, šokující. Vizuál? Tady snad ani nemá smysl něco psát. Vesmír a jeho barvy jsou úchvatné. Hudba? Jeden z nejlepších počinů Hanse Zimmera. Bože ty jeho varhany... A herci? McConaughey potvrdil, že patří mezi to nejlepší, co může současný Hollywood nabídnout, stejně tak J. Chastain a další. K tak dlouhému filmu opravdu stačí tak krátký komentář. To se musí vidět.

Pád Třetí říše, jeden z nejlepších válečných filmů vůbec. Je to unikát, který je a bude vyčnívat, protože Němci sice nejsou hrdí na tuto minulost, ale o to víc se jim ji podařilo ztvárnit. Je to dokonalý obraz naprostého zoufalství posledních dnů Hitlerova života, a vlastně celé druhé světové války v Evropě. Nejenom, že je těch dvě a půl hodiny poutavým svědectvím Hitlerovy sekretářky, ale vyznačuje se také naprostým zoufalstvím, které až do Hitlerovy smrti pohltí každého diváka a poté cítí naprostou prázdnotu a hroutící se chaos života v bunkru. Člověk v tu chvíli zůstane nevěřícně zírat a teprve pak si uvědomí, že je vlastně svědkem konce tisícileté říše. A to vše na vlastní oči. Zmrazujících scén je tam spousta. Třeba poprava Goebbelsových dětí je vůbec jednou z nejšokujících, a to nejen v tomto filmu. Do té doby naprosto neznámý herec Bruno Ganz se rolí Hitlera zapíše do paměti nás všech. Je to nejlépe zahraný německý diktátor. Další dokonalý výstup, zároveň ale také snad ještě děsivější než samotný Hitler, je Ulrich Matthes alias Goebbels. A mohl bych pokračovat. U takového filmu snad vůbec nevadí absence nějakých větších válečných scén. Je to hlavně zobrazení Hitlerových posledních okamžiků a já nemohu jinak než plnou palbu.

Tak, jak bych asi začal. Tak zaprvé, Počátek byl můj asi nejočekávanější film mezi nejočekávanějšíma. Už jednak proto, že spojili síly v současné době asi nejoblíbenější herec s nejoblíbenějším režisérem. No a už toho "nej" byl dost. A jak to dopadlo? Dopadlo to ještě lépe, než jsem sám čekal, a to jsem od toho čekal skutečnou bombu. Začnu příběhem. Ten je tak zamotaný, že člověk musí dávat celý film pozor, aby si z toho odnesl trochu logický závěr. To se u mě naštěstí povedlo a na konci jsem přemýšlel jen nad tím jak to nakonec dopadlo. To je ale věc každého z nás, závěr si musí udělat jednotlivý člověk. A to se mi líbí, už Prokletý ostrov měl v tomto kouzlo. A na to, že to bylo celkem dlouhý, nemohl jsem odtrhnout oči od obrazovky. Teď bych přešel k hereckým výkonům. Tak, jak jsem čekal, že to bude sólovka Leonarda DiCapria, nestalo se tak. Každá postava dostala svůj prostor a využila ho náramně. Takže tady žádnou kritiku nenajdu. A tu nenajdu ani v režisérovi. Chris je nehorázně kreativní člověk a tak, jak v každém svém díle, tak i tady toho dokázal využít na víc jak sto procent. A to stejné platí i pro hudbu Hanse Zimmera, který tomu všemu dodal další kapku dokonalosti. Takže, závěrem bych asi řekl jen jediné. A to, že Počátek se pro mě stal filmem roku a to i přes to, že některé filmy jsem ještě neviděl.

Člověk se vrátí z kina z Gravitace, je unešenej z toho, že viděl nejlepší film v tomto roce, a řekne si, že už nemůže být nic lepšího. Za dva dny jdu do kina znovu a ono se z toho vyklubal ještě o krapet lepší zážitek. Rivalové mě dostali naprosto dechberoucí a úžasnou atmosférou závodů F1 v sedmdesátých letech. Ať si každý říká co chce, ať si lidé říkají, že je tam plno rozporuplných situací. Ano, možná to pravda je, ale film je koncepčně na neskutečné úrovni. Příběh sleduje rivalitu Jamese Hunta a Nikiho Laudy v průběhu několika let a i když jsou kolikrát skoky mezi nimi velké, nikdy se mi nestalo, že bych se ztrácel. Naopak, vše gradovalo a pasáže na Nurburgringu a v Japonsku v součinnosti ze Zimmerovou božskou hudbou byly tak emocionální, že to nelze popsat. Oba herci ze sebe vymáčkli vše, Daniel Bruhl navíc dokázal ztvárnit Nikiho způsobem, jaký nemá obdoby. Jedná se o film, který je potřeba vidět, který si rozhodně zaslouží nějakou tu sošku a který pro mě je a bude srdcovou záležitostí už teď.

Tady není co psát, Schindlerův seznam se musí vidět, aby člověk pochopil genialitu filmu. Podle mě se jedná o jeden z nejlepších filmů, jaké kdy byly natočeny. Nemá cenu se tady rozepisovat, o čem to je. Snad všichni slyšeli o nacistické otázce konečného řešení se Židy. Tento film vzdává poctu těm, co přežili v táborech smrti. Steven Spielberg dokázal divákovi tyto hrůzy ukázat bez jakýchkoliv příkras, prostě jen tak, jak to skutečně bylo. Masové vraždy, střílení na ulici, neskutečné podmínky v pracovních táborech, to vše divák vidí a se mnou to tak zacloumalo, že ke konci filmu mě bylo opravdu divně a musel jsem nad tím přemýšlet ještě celý den. Schindlerův seznam ve mně zanechal dojem geniálního filmu s neuvěřitelnou krutostí, která se bohužel stala. A i přes to všechno se našel člověk z té zlé strany, který dokázal zachránit přes tisíc lidí. Tisíc lidí - ve srovnání se ztrátami za druhé světové války naprosto zanedbatelné číslo, přesto těchto tisíc lidí dokázalo, jak je lidský život vzácný. Černobílý obraz a komorní hudba Johna Williamse vše stmeluje a dokládá, jak kvalitní je tento film, proto nevidím žádnou výtku a pro mě je to jasných 100%. Navíc naprosto skvělé výkony třech hlavních představitelů, hlavně Ralph Fiennes jako důstojník SS Amon Goeth, který nádherně vyzobrazil naprosté selhání lidské osobnosti a který jasně dokládá, jaká byla tehdejší doba a co dělala s lidmi.

Válka lidi nešlechtí, dělá z nich psy. Tenká červená linie je jiný válečný film než ostatní. Jiný v tom, že si nehraje na válku hollywoodskou, ale je válkou skutečnou, a to doslova. Pojednává příběh roty Charlie, nasazené do přelomové bitvy o Pacifik, o ostrov Guadalcanal. Režisér Terrence Mallick ustanul po dvaceti letech před kamerou, a vytvořil epochální traktát o válce, tak jak jsme to ještě neviděli. Film je meditativně a filozoficky tak skvělý, že aby si to člověk vychutnal se vším všudy, musí na to mít klid a plně se věnovat filmu. Já to tak udělal a garantuji, že na konci filmu a i behem existencionálních otázek hlavních hrdinů, to člověka donutí se zamyslet nad tou vší hrůzou a nesmyslností války. Tenká červená linie boduje naprosto všude, jak v hercích, v hudbě, v kameře a hlavně v sirovosti a autentičnosti. Herecký list nám ukazuje spousty hvězd, ti ale mají menší role a prostor je dáván těm "méně" známým. Naprosto vyčerpávající výkon ale odvedli Nick Nolte, Sean Penn a James Caviezel. Hudba Hanse Zimmera je navíc tak ladná a emotivní, až to nejde ani popsat a je dalším tahounem, kde se vše spojuje v naprostou genialitu. I když film nezískal žádného Oscara (a nominací bylo sedm a je to obrovská škoda, protože si to zaslouží), patří mezi nejlepší válečná dramata všech dob.

Valkýra byla v mým wish listu už dlouho předtím, něž se nakonec dostala do kin. A jednu dobu to byl můj nejočekávanější film. Ale její uvedení se pořád oddalovalo a tak až konečně doputovala do kin, byl jsme natěšenej jako malej kluk. Brian Singer z toho udělal ani ne tak válečný film, jako spíš vynikající, napětím nabitý thriller, který se pouze odehrává ve válečné době. A jeho film je ten nejlepší o atentátu na Adolfa Hitlera. Všechny informace o tomto spiknutí jsou využity naplno a to z Valkýry dělá věrohodnou historickou rekonstrukci, která rozhodně nenechá diváka sedět v klidu u obrazovky a sledovat to bez jakéhokoliv zájmu. Příběh totiž nutí člověka sledovat každý okamžik, neustále ho nutí přemýšlet dopředu a, alespoň u mě, pořád drží vysokou hladinu napětí od začátku až do konce, a to i když všichni víme, jak to dopadne. I na po několikáté shlédnutí jsem prostě měl pocit, že to sleduji poprvé. A to je jedna z vlastností kvalitního filmu, kterým Valkýra je ať chcete nebo ne. A vůbec mě nevadí, jako jiným, že hlavní roli dostal Tom Cruise. Konec konců s plukovníkem Stauffenbergem jsou si docela podobní, a jeho výkon je rozhodně věrohodný. V tomto případě je to pro mě jasných 100%, na tento film nedám dopustit.

Po Bratrstvu neohrožených zatím nejlepší válečný film, jaký jsem viděl. To, co se odehrávalo prvních 30 minut, bylo neuvěřitelné. Čuměl jsem na to s otevřenou hubou a pořád si říkal, jak je toto možné natočit. Naprosto reálné vylodění na pláži Omaha z pohledu samotného vojáka. Vše tady lítá vzduchem, těla, zbraně, nohy, všude samá krev a písek. Opravdu nezapomenutelný zážitek. Ale o co tu jde především? Jak už název upomíná, jde o záchranu výsadkáře ze 101. výsadkové divize (ano, je to ta, o které je Bratrstvo) jménem James Ryan, který přišel o všechny tři bratry. A právě pro tento úkol je vybrána jednotka kapitána Millera. A že je to dlouhá cesta za záchranou, při které se musí vypořádat jak se ztrátami kamarádů, tak s Němci. Vše finišuje další neuvěřitelně natočenou bitvou za účasti tanků Tiger (i když na podvozku téčka) a Marder III a další techniky. Po technické stránce výjmečné dílo, o tom není pochyb - a kdo pochybuje, ať si v.... Ale každého napadne, jestli by skutečně taková jednotka byla vyslána za nepřátelskou linii pro záchranu jednoho, když všude kolem se krutě bojovalo. Ale to je klasický americký styl a vlastenectví, které tady bylo, je a bude. Mě to ale vůbec nevadí, protože je to vskutku výjmečný příběh plný emocí a (samozřejmě) válčení. Co se týče herců, nemám slov. Výborné výkony všech hlavních hrdinů, především ale Edwarda Burnse, Toma Sizemora, Jeremy Daviese a hlavně Toma Hankse, který se poté začal asi hodně angažovat v historii druhé světové, když nám servíruje pecky jako Bratrstvo nebo The Pacific. O režii ani nemluvje, Spielberg si toho Oscara za nejlepší režii opravdu zaslouží. Hudba Johna Williamse taktéž úchvatná. Je to tak, prostě 100%.