Když se kácí les, lítají třísky. Občas i ve slow-motion. Hrdina mi po příběhové, estetické, vypravěčské, akční, hudební, herecké - a do značné míry vlastně i ideologické - stránce dokonale vyhovuje. O moc lépe to odvyprávět a završit nešlo.
"Začneme samozřejmě tím, že si zapálíme pánev," aneb jedno z mých největších televizních guilty pleasures. Gastrožumpa to sice je, ale Jirkova "postmoderní jakože kuchyně" v kombinaci s jeho verbální i manuální neohrabaností jsou tak nějak zhovadile zábavné. A že vařit se podle toho ne vždy dá? Na to sere pes, já se učím vařit od táty - a z babiččiny kuchařky...;-p
Vizuál a atmosféru Gans podle všeho fakt umí a i když Silent Hill je spíš sledem působivých scén bez nějakého konzistentnějšího tahu na bránu, k mojí divácké spokojenosti to v podstatě stačilo.
Ne, ne a ne. Prostě ne. Tenhle film mě nejen že nevyděsil, ale ani nepošimral. "Exorcista" u mě dokonale blokuje "suspension of disbelief". A navíc mě poněkud nudil.
Prazvláštně křehký film, jehož největší síla spočívá spíš v tom, jak intimně se dotýká univerzálně lidských strachů, otázek a témat, než v klasicky horrorových postupech (byť i po téhle stránce jde o film velmi nadprůměrný).
Lepší, než zatím nejnovější zpracování Chinese Ghost Story. Celkově je The Sorcerer and the White Snake až příliš povrchní a omráčený vlastním vizuálem, než aby zanechal skutečně trvalý, hluboký dojem (tím spíš, že po té formální a vizuální stránce je to sice velice působivé, ale poněkud nenápadité) - ovšem jako pohádka natočená na motivy klasické legendy, s hezkými (a ne úplně netalentovanými) lidmi v hlavních rolích? U mě asi dobrý. 7/10
Král Šumavy je zatraceně dobře natočený a zahraný film. Lukavský a Vala potí charisma všemi póry na těle a celé je to snímáno s neuvěřitelným citem pro kompozici a pro kontrast. Nemluvě o tom, že *jakýkoli* film se spoustou deště a/nebo mlhy u mě má z půlky vyhráno. (Ideologie v tomhle případě bez problémů projde jako guilty pleasure.)
Prvnímu dílu se "Return" nevyrovná, na to je v něm moc málo příběhu a málo dynamiky (nezaměňovat prosím dynamiku s nonstop akcí, některým lidem to má tendenci splývat); a závěru trilogie, "Novému jednorukému šermíři" se tenhle sequel nevyrovná už vůbec (třetí jednoručka totiž dokonale vychytal jak tu dynamiku a příběh, tak akci, a co do cool faktoru a stylovosti dává zejména "Návratu" stokrát flek). Což ale v žádném případě neznamená, že by se mi tahle úžasná krvavá řežba nelíbila. Je to sice trochu ploché a ve vertikále poněkud chudší a vlastně to na mě působí jako rozcvička na New One-Armed Swordsmana s Davidem Chiangem - ale být o něco horší než (New) One-Armed Swordsman není zas taková tragédie, a na ty 4/5 to *bohatě* stačí...:-)
Zábavné, místy opravdu vtipné a v zásadě velmi roztomilé. Škoda, že ke konci Detective K už poněkud ztrácí dech. A že je to křesťanská agitka, která až příliš výmluvně dokládá, jak pěkně se ten plevel nakonec v Koreji chytil (na ty 4 hvězdy by to ale pravděpodobně nebylo ani kdybych s křesťanstvím problém neměla)...
Dře to, ale ještě to jde. Fan Siu-wong mě nehorázně bavil a k nenáročnému "kopanec do koulí-ptakopyskem po hlavě-nazvraceno v pekingské kachně" HK humoru mám veskrze pozitivní vztah, takže tu půlhvězdu milosrdně zaokrouhlím směrem nahoru. (Lidé, kteří hongkongské absurdní slapstick frašky dvakrát nemusejí, ať jdou radši o film dál.)
Ve všech směrech geniální. A že jsem dcera z kastelánské rodiny, hodnotím o to příznivěji. ...Z fleku bych k našim psům, kanárům a kočce pořídila aspoň jednu sovu a jednu kavku. A Ruprechta. Bohové vědí, že práce by tu pro něj bylo dost, zvlášť když přijede smečka cyklistů s dětmi.
Zle nefunkční a bezduchá vykrádačka kdečeho, jíž naprosto schází nějaký ten upřímný zápal a drive, jež jsem zaznamenala např. u podobně derivativního, ale o dost příjemnějšího Returnera. Na hony z toho táhne vypravěčská nemohoucnost a odtažitý kalkul. Použitelné nanejvýš jako guilty pleasure nálož pro Andyho fanynky. A nejspíš ani to ne.
Jóóó, ty feministky, jejichž eseje jsem byla nucena číst do žánrových studií, by si na tomhle smlsly. "Monstrous feminine", "evil mother", "castration anxiety" - aj, zmocňuje se mě akademická nostalgie. "Mateřství vás změní", jak se říká - autor scénáře horlivě přitakává a jedním dechem dodává "...v monstrum". 'Inseminoid' je docela funkční a koukatelný SF horror s několika velmi dobrými momenty a překvapivě efektním zabijákem, nicméně na víc než na jedno použití asi nebude (pokud tedy nejste zatíženi na psychoanalýzu či osmdesátky, eventuálně na obojí).
Co říci o filmu, na němž to pravděpodobně nejlepší (ovšem nikoli nejzábavnější) je herecký výkon Garyho Danielse? :-) Pusťte si to, nebudete litovat...:-)
Ještě na základce mi spolužáci, jejichž rodiče byli majiteli videopřehrávačů, básnili o "úplně kožím horroru" (to není překlep, "koží" jsme fakt říkali) Vyvrhel z pekla. Barvitě mi líčili úvodní napíchnutí na špici na bráně a "jak tomu chlápkovi tekly střeva z břicha, tyvole". Pak je rodiče asi vyhnali od videa, páč dál to neznali, vrtačku už nikdo nezmínil. Už pro tu nostalgii bych ráda hvězdičku přihodila, ale celou první hodinu jsem usínala nudou a docela solidní, atmosférickou závěrečnou půlhodinu, během níž jsem občas opravdu byla napjatá jak špagát, mi zas dokonale znechutil fakt, že vy-budete-vědět-kdo z toho vyvázl prakticky bez škrábnutí.
Mému naturelu bližší je přeci jen Changův nepřiznaný remake (vykrádačka, chcete-li...;-)) Bao chou, jenž je klaustrofobnější, emotivnější, mnohem přímočařejší a výrazně melancholičtější (ale bez ohledu na moje preference, vděčí Point Blanku opravdu za hodně). Ovšem tenhle Boormanův odtažitě psychedelický, formálně naprosto dokonalý majstrštyk hned tak z hlavy nedostanu.
Mencius věřil, že člověk je ze své podstaty dobrý. Mistr Xun tvrdil, že člověk je z podstaty instinkty puzené hovado, a to dobré a ušlechtilé se mu musí vlámat do hlavy. Liu a Xu zastupují dva protikladné principy - a v tom, jak se jejich cesty a cíle střetávají, aby nakonec našly společné (a přece dvojí) vyústění, je (myslím) třeba hledat klíč k tomu, o čem že Wu xia (a Xuovo vyšetřování) nakonec vlastně je. O obecný konflikt mezi menciovským optimismem a xunovským pesimismem (či pragmatismem, chcete-li) a morální konflikty z něj vyplývající, o cestu k individuálnímu vykoupení a kolektivní harmonii, o člověka a o lidi - o to jde. Téma nikterak nové a otázky už tolikrát položené a zodpovězené na tisíc různých způsobů (mj. pravděpodobně i v Cronenbergových Dějinách násilí, jež jsem doposud neměla to potěšení zhlédnout, a jichž je Wu Xia volným remakem) - jenže Wu Xia je záležitostí natolik stylisticky vytříbenou, že dosucha vyždímanému tématu dodává neuvěřitelnou porci čerstvé šťávy. Chan využívá filmový jazyk s účelností a elegancí, z nichž jsem se od začátku až do závěrečných titulků tetelila blahem. ---
Palec nahoru a doufám, že aspoň v rámci nějakého toho filmového fesťáku to tu proběhne na velkém plátně.
"The pimps! The pimps in the pimping station! No water is being pimped down the poops!"
V naprosté většině případů sice platí, že opakovaný vtip přestává být vtipem, ale v 'Allo, 'Allo! to z nějakého důvodu funguje přesně obráceně. Nechtějte po mně vysvětlení nebo rozbory, proč to tak vlastně je - já jenom vím, že když Crabtree po dvoustéšedesátéprvní vejde do kavárny a pozdraví, já po dvoustéšedesátéprvní vyprsknu smíchy. 'Allo, 'Allo! je prostě láska na celý život. (Propos, já vím, že český dabing je jeden z těch kultovních, ale *důrazně* doporučuji originální znění.)
Sympatické převyprávění čínské klasiky, kterému sice schází svěžest a drive slavného staršího zpracování (o Lesliem a Joey nemluvě), ale i tak je to příjemná podívaná - a nový úhel pohledu (zaostřeno na Yana Chixia) jí až překvapivě svědčí (komu by se po "badass" Yanovi, jak ho sehrál Wu Ma, stýskalo, ten se aspoň částečně zahojí na postavě, kterou s gustem a přehledem vystřihnul Fan Siu-wong). EDIT: S odstupem času řada dojmů vyvanula a opojení pohádkově snovým vizuálem rychle vyprchalo. Stále sice nové zpracování Sin nui yau wan hodnotím jako příjemnou a poměrně atmosférickou podívanou, nicméně jsem nucena konstatovat, že je to taková filmová analogie k nízkotučnému ovocnému jogurtu. (Samé umělé sladidlo, samé umělé barvivo, samý škrob a nutriční hodnota nula nula prd.) Zůstávám s hodnocením na třech hvězdách - ale je to o fous.
Až na to, že jsem ho čekala (tedy nevěděla jsem, proč a jak, ale věděla, jsem, kdo - a to hodně záhy), mi to rozuzlení zas tak strašně nevadilo. Fakt je, že ta vysvětlovací pasáž byla jako pěst mezi oči, ale všechno před ní a všechno po ní se vyvíjelo víceméně k mojí divácké spokojenosti. Takže sice slabší, ale čtyři.
Rozjelo se to výborně, dojezd už byl horší. Víc důrazu na postavy a dusit je o trochu déle (nevyždímat potenciál takhle silné herecké sestavy, to je skoro zločin), ukončit to o cca čtvrt hodiny dřív (nebo ten konec podat trochu obratněji) - a mohl to být opravdu nářez. Takhle je to "jen" velmi dobré.
Možná je to proto, že Maska rudé smrti (a Skokan) patří mezi moje nejmilovanější poeovky, možná mě tenhle film prostě jen nezastihnul v té správné náladě... ale nějak se to se mnou minulo. Poeova povídka je rafinovaný, precizně napsaný, atmosférický majstrštyk, zatímco Cormanův film je spíš roztomile blboučký než cokoli jiného. Nenudila jsem se, vysloveně špatné mi to taky nepřišlo a Vincent Price spasí ledacos, ale k téhle cormanovce se asi už vracet nebudu.
Moje komentáře
Fallout: Nuka Break (2011)
*Velmi* shovívané hodnocení - od fanouška fanouškům 4/5.
Hrdina (2002)
Když se kácí les, lítají třísky. Občas i ve slow-motion. Hrdina mi po příběhové, estetické, vypravěčské, akční, hudební, herecké - a do značné míry vlastně i ideologické - stránce dokonale vyhovuje. O moc lépe to odvyprávět a završit nešlo.
Zemřít je snadné (2009)
Je Command Performance alespoň obstojný film? Ne. Bavil mě? Ohromně. (Nejsem si úplně jistá, proč vlastně - asi mám prostě slabost pro Lundgrena...)
Babicovy dobroty (TV pořad) (2008)
"Začneme samozřejmě tím, že si zapálíme pánev," aneb jedno z mých největších televizních guilty pleasures. Gastrožumpa to sice je, ale Jirkova "postmoderní jakože kuchyně" v kombinaci s jeho verbální i manuální neohrabaností jsou tak nějak zhovadile zábavné. A že vařit se podle toho ne vždy dá? Na to sere pes, já se učím vařit od táty - a z babiččiny kuchařky...;-p
Tři oříšky pro Popelku (1973)
Bože, jak já tuhle pohádku nenávidím.
Silent Hill (2006)
Vizuál a atmosféru Gans podle všeho fakt umí a i když Silent Hill je spíš sledem působivých scén bez nějakého konzistentnějšího tahu na bránu, k mojí divácké spokojenosti to v podstatě stačilo.
Vymítač ďábla (1973)
Ne, ne a ne. Prostě ne. Tenhle film mě nejen že nevyděsil, ale ani nepošimral. "Exorcista" u mě dokonale blokuje "suspension of disbelief". A navíc mě poněkud nudil.
Gui si (2006)
Prazvláštně křehký film, jehož největší síla spočívá spíš v tom, jak intimně se dotýká univerzálně lidských strachů, otázek a témat, než v klasicky horrorových postupech (byť i po téhle stránce jde o film velmi nadprůměrný).
Bai She Chuan Shuo (2011)
Lepší, než zatím nejnovější zpracování Chinese Ghost Story. Celkově je The Sorcerer and the White Snake až příliš povrchní a omráčený vlastním vizuálem, než aby zanechal skutečně trvalý, hluboký dojem (tím spíš, že po té formální a vizuální stránce je to sice velice působivé, ale poněkud nenápadité) - ovšem jako pohádka natočená na motivy klasické legendy, s hezkými (a ne úplně netalentovanými) lidmi v hlavních rolích? U mě asi dobrý. 7/10
Král Šumavy (1959)
Král Šumavy je zatraceně dobře natočený a zahraný film. Lukavský a Vala potí charisma všemi póry na těle a celé je to snímáno s neuvěřitelným citem pro kompozici a pro kontrast. Nemluvě o tom, že *jakýkoli* film se spoustou deště a/nebo mlhy u mě má z půlky vyhráno. (Ideologie v tomhle případě bez problémů projde jako guilty pleasure.)
Du bei dao wang (1969)
Prvnímu dílu se "Return" nevyrovná, na to je v něm moc málo příběhu a málo dynamiky (nezaměňovat prosím dynamiku s nonstop akcí, některým lidem to má tendenci splývat); a závěru trilogie, "Novému jednorukému šermíři" se tenhle sequel nevyrovná už vůbec (třetí jednoručka totiž dokonale vychytal jak tu dynamiku a příběh, tak akci, a co do cool faktoru a stylovosti dává zejména "Návratu" stokrát flek). Což ale v žádném případě neznamená, že by se mi tahle úžasná krvavá řežba nelíbila. Je to sice trochu ploché a ve vertikále poněkud chudší a vlastně to na mě působí jako rozcvička na New One-Armed Swordsmana s Davidem Chiangem - ale být o něco horší než (New) One-Armed Swordsman není zas taková tragédie, a na ty 4/5 to *bohatě* stačí...:-)
Joseon Myeong Tam Jeong (2011)
Zábavné, místy opravdu vtipné a v zásadě velmi roztomilé. Škoda, že ke konci Detective K už poněkud ztrácí dech. A že je to křesťanská agitka, která až příliš výmluvně dokládá, jak pěkně se ten plevel nakonec v Koreji chytil (na ty 4 hvězdy by to ale pravděpodobně nebylo ani kdybych s křesťanstvím problém neměla)...
Dai noi muk taam 009 (2009)
Dře to, ale ještě to jde. Fan Siu-wong mě nehorázně bavil a k nenáročnému "kopanec do koulí-ptakopyskem po hlavě-nazvraceno v pekingské kachně" HK humoru mám veskrze pozitivní vztah, takže tu půlhvězdu milosrdně zaokrouhlím směrem nahoru. (Lidé, kteří hongkongské absurdní slapstick frašky dvakrát nemusejí, ať jdou radši o film dál.)
O zvířátkách pana Krbce (TV seriál) (1977)
Ve všech směrech geniální. A že jsem dcera z kastelánské rodiny, hodnotím o to příznivěji. ...Z fleku bych k našim psům, kanárům a kočce pořídila aspoň jednu sovu a jednu kavku. A Ruprechta. Bohové vědí, že práce by tu pro něj bylo dost, zvlášť když přijede smečka cyklistů s dětmi.
Mei loi ging chaat (2010)
Zle nefunkční a bezduchá vykrádačka kdečeho, jíž naprosto schází nějaký ten upřímný zápal a drive, jež jsem zaznamenala např. u podobně derivativního, ale o dost příjemnějšího Returnera. Na hony z toho táhne vypravěčská nemohoucnost a odtažitý kalkul. Použitelné nanejvýš jako guilty pleasure nálož pro Andyho fanynky. A nejspíš ani to ne.
Inseminoid (1981)
Jóóó, ty feministky, jejichž eseje jsem byla nucena číst do žánrových studií, by si na tomhle smlsly. "Monstrous feminine", "evil mother", "castration anxiety" - aj, zmocňuje se mě akademická nostalgie. "Mateřství vás změní", jak se říká - autor scénáře horlivě přitakává a jedním dechem dodává "...v monstrum". 'Inseminoid' je docela funkční a koukatelný SF horror s několika velmi dobrými momenty a překvapivě efektním zabijákem, nicméně na víc než na jedno použití asi nebude (pokud tedy nejste zatíženi na psychoanalýzu či osmdesátky, eventuálně na obojí).
Skeleton Man (TV film) (2004)
odpad!Beans is good. 'Skeleton Man' is bad. (Ideální, pokud se taky tak rádi škodolibě tlemíte tomu, když se někomu strašlivě nepovede pokus o film.)
Sex ve městě (TV seriál) (1998)
SatC se dá shrnout dvěma slovy - kundovina (totální).
Zabiják bez tváře (2006)
odpad!Co říci o filmu, na němž to pravděpodobně nejlepší (ovšem nikoli nejzábavnější) je herecký výkon Garyho Danielse? :-) Pusťte si to, nebudete litovat...:-)
Rosso sangue (1981)
Ještě na základce mi spolužáci, jejichž rodiče byli majiteli videopřehrávačů, básnili o "úplně kožím horroru" (to není překlep, "koží" jsme fakt říkali) Vyvrhel z pekla. Barvitě mi líčili úvodní napíchnutí na špici na bráně a "jak tomu chlápkovi tekly střeva z břicha, tyvole". Pak je rodiče asi vyhnali od videa, páč dál to neznali, vrtačku už nikdo nezmínil. Už pro tu nostalgii bych ráda hvězdičku přihodila, ale celou první hodinu jsem usínala nudou a docela solidní, atmosférickou závěrečnou půlhodinu, během níž jsem občas opravdu byla napjatá jak špagát, mi zas dokonale znechutil fakt, že vy-budete-vědět-kdo z toho vyvázl prakticky bez škrábnutí.
Bez okolků (1967)
Mému naturelu bližší je přeci jen Changův nepřiznaný remake (vykrádačka, chcete-li...;-)) Bao chou, jenž je klaustrofobnější, emotivnější, mnohem přímočařejší a výrazně melancholičtější (ale bez ohledu na moje preference, vděčí Point Blanku opravdu za hodně). Ovšem tenhle Boormanův odtažitě psychedelický, formálně naprosto dokonalý majstrštyk hned tak z hlavy nedostanu.
Wu xia (2011)
Mencius věřil, že člověk je ze své podstaty dobrý. Mistr Xun tvrdil, že člověk je z podstaty instinkty puzené hovado, a to dobré a ušlechtilé se mu musí vlámat do hlavy. Liu a Xu zastupují dva protikladné principy - a v tom, jak se jejich cesty a cíle střetávají, aby nakonec našly společné (a přece dvojí) vyústění, je (myslím) třeba hledat klíč k tomu, o čem že Wu xia (a Xuovo vyšetřování) nakonec vlastně je. O obecný konflikt mezi menciovským optimismem a xunovským pesimismem (či pragmatismem, chcete-li) a morální konflikty z něj vyplývající, o cestu k individuálnímu vykoupení a kolektivní harmonii, o člověka a o lidi - o to jde. Téma nikterak nové a otázky už tolikrát položené a zodpovězené na tisíc různých způsobů (mj. pravděpodobně i v Cronenbergových Dějinách násilí, jež jsem doposud neměla to potěšení zhlédnout, a jichž je Wu Xia volným remakem) - jenže Wu Xia je záležitostí natolik stylisticky vytříbenou, že dosucha vyždímanému tématu dodává neuvěřitelnou porci čerstvé šťávy. Chan využívá filmový jazyk s účelností a elegancí, z nichž jsem se od začátku až do závěrečných titulků tetelila blahem. --- Palec nahoru a doufám, že aspoň v rámci nějakého toho filmového fesťáku to tu proběhne na velkém plátně.
Transformers: Pomsta poražených (2009)
Bay je piča. (Film hodnotit nebudu - ani při nejlepší vůli nebylo možný ho dokoukat.)
Street Fighter: Legenda z Hong Kongu (2009)
Mojí oblíbenou Chun Li zůstává i nadále Jackie Chan.
Haló, haló! (TV seriál) (1982)
"The pimps! The pimps in the pimping station! No water is being pimped down the poops!" V naprosté většině případů sice platí, že opakovaný vtip přestává být vtipem, ale v 'Allo, 'Allo! to z nějakého důvodu funguje přesně obráceně. Nechtějte po mně vysvětlení nebo rozbory, proč to tak vlastně je - já jenom vím, že když Crabtree po dvoustéšedesátéprvní vejde do kavárny a pozdraví, já po dvoustéšedesátéprvní vyprsknu smíchy. 'Allo, 'Allo! je prostě láska na celý život. (Propos, já vím, že český dabing je jeden z těch kultovních, ale *důrazně* doporučuji originální znění.)
Sien nui yau wan (2011)
Sympatické převyprávění čínské klasiky, kterému sice schází svěžest a drive slavného staršího zpracování (o Lesliem a Joey nemluvě), ale i tak je to příjemná podívaná - a nový úhel pohledu (zaostřeno na Yana Chixia) jí až překvapivě svědčí (komu by se po "badass" Yanovi, jak ho sehrál Wu Ma, stýskalo, ten se aspoň částečně zahojí na postavě, kterou s gustem a přehledem vystřihnul Fan Siu-wong). EDIT: S odstupem času řada dojmů vyvanula a opojení pohádkově snovým vizuálem rychle vyprchalo. Stále sice nové zpracování Sin nui yau wan hodnotím jako příjemnou a poměrně atmosférickou podívanou, nicméně jsem nucena konstatovat, že je to taková filmová analogie k nízkotučnému ovocnému jogurtu. (Samé umělé sladidlo, samé umělé barvivo, samý škrob a nutriční hodnota nula nula prd.) Zůstávám s hodnocením na třech hvězdách - ale je to o fous.
Saat yan faan (2009)
Až na to, že jsem ho čekala (tedy nevěděla jsem, proč a jak, ale věděla, jsem, kdo - a to hodně záhy), mi to rozuzlení zas tak strašně nevadilo. Fakt je, že ta vysvětlovací pasáž byla jako pěst mezi oči, ale všechno před ní a všechno po ní se vyvíjelo víceméně k mojí divácké spokojenosti. Takže sice slabší, ale čtyři.
Feng Sheng (2009)
Rozjelo se to výborně, dojezd už byl horší. Víc důrazu na postavy a dusit je o trochu déle (nevyždímat potenciál takhle silné herecké sestavy, to je skoro zločin), ukončit to o cca čtvrt hodiny dřív (nebo ten konec podat trochu obratněji) - a mohl to být opravdu nářez. Takhle je to "jen" velmi dobré.
Noční můra v Elm Street (2010)
Variace na Noční můru, u níž se dobře (a často) usíná? Tak to je dost solidní fail...
Maska rudé smrti (1964)
Možná je to proto, že Maska rudé smrti (a Skokan) patří mezi moje nejmilovanější poeovky, možná mě tenhle film prostě jen nezastihnul v té správné náladě... ale nějak se to se mnou minulo. Poeova povídka je rafinovaný, precizně napsaný, atmosférický majstrštyk, zatímco Cormanův film je spíš roztomile blboučký než cokoli jiného. Nenudila jsem se, vysloveně špatné mi to taky nepřišlo a Vincent Price spasí ledacos, ale k téhle cormanovce se asi už vracet nebudu.