MaedhRos

Důstojná adaptace, která ctí příběh i ducha předlohy (hodně by mě zajímalo, nad čím se pohoršují samozvaní fandové na svoji dobu velmi progresivního komiksu). Výhradu mám asi jen jednu, ale je (pro mě) poměrně zásadní: i navzdory pár zajímavým nápadům (Lucifer!) je to výtvarně a filmově takové...zaměnitelné. Neříkám nepěkné nebo vysloveně špatné, ale prostě...meh. Líbil by se mi výraznější rukopis a osobitější vize. Ale to je dneska v komerční filmové a televizní tvorbě tak obecně spíš nedostatkové zboží. Jinak ovšem výborné. A (tohle možná bude znít jako kritika, ale není) to, že Sturridge Morphea hraje, jako by po většinu času trpěl současně žaludeční nevolností a melodramatickou zácpou, je beze srandy asi nejlepší možné pojetí téhle role. Nevím, nakolik záměrný či nezáměrný, ale je to přesně ten vibe! (A podotýkám, že to říkám se vší láskou, jako Morpheův dlouholetý fanoušek.)

Dojáček? Bezpochyby. (Brečím pokaždý, a to už jsem to viděla asi 20x.) Ale taky velmi kompaktní a zároveň mnohovrstevnatá - ovšem srozumitelná - metafora o koloběhu života - a umírání.

Cokoli napíše Rob Shearman, stojí za to. Daleka ale nemůžu hodnotit tak nadšeně, jak bych ráda - poněvadž musím srovnávat s Jubilee (audiodrama - taktéž od Shearmana - jehož adaptací pro televizi Dalek vznikl). S ohledem na omezení daná cílovým publikem (které je u TV seriálu přece jen dost jinde, než u Big Finish audií), rozpočtem, stopáží (audiohra je výrazně delší) a Doktorem (já Ecclestona sice ráda - ale Colina Bakera mám radši) se to ale myslím povedlo na výbornou. (Jubilee každopádně doporučuju. Je to nářez.)

Pubertální bejkárna, wtz, ale relativně svěží pubertální bejkárna (i když ten pocit neokoukanosti je pravděpodobně do značné míry daný tím, že českou TV produkci prakticky nesleduju). První dva, tři díly mi nicméně nějak, něčím dost sedly - a i když po dalších epizodách chtě nechtě musím jít s hodnocením dolů, pořád je 'Na vodě' něco, u čeho tu necelou hoďku týdně bez větší újmy na zdraví vydržím - a tu a tam se i zasměju.

Zpracovat by se to dalo vynalézavěji a "filmověji". Na každý pád je ale Regeneration velmi dobře obsazená a zahraná (a vizuálně podmanivá) věc, navíc vyšperkovaná o Dannův soundtrack. Konverzačka? Možná. Ale o docela podstatných věcech. Předlohu od Pat Barker jsem, pravda, nečetla - ale se Siegfriedem Sassoonem a Wilfredem Owenem trávím posledních pár měsíců hodně času - a všem, kteří Regeneration strhali, protože v tom bylo málo bláta, olova, bajonetů a yperitu, bych vřele doporučila, ať udělají totéž. (7/10. Zaokrouhluju směrem nahoru, protože W. Owen má dneska 123. narozeniny, a protože proto.)

Instantní depka na tři minutky s velmi milou (ne)pointou + McGann (přiznávám, ta pátá hvězda je za něj). Za mě cajk.

Downtime je divná bestie. Rozjezd skřípe, scénář je do značné míry vystavěný na absurdních a vrcholně nepravděpodobných momentech a co se finále týče, pořád ještě si nejsem moc jistá, jestli mi přišlo roztomilé nebo naprosto příšerné (zhovadilé je v každém případě)... Ale po většinu stopáže je to sympaticky depresivní, byť velmi stereotypní obrázek working class UK + ucházející (místy dokonce velmi slušný) akční thriller, který zejména díky ústřední dvojce odsýpá a funguje. Hlavně to moc neanalyzovat. Anyway, až vám bude zas někdy připadat, že máte hodně blbý den, podívejte se na Downtime - budete se moct utěšovat tím, oč blbější den má Rob.

Nebudu lhát, těch cca 100 minut mi přišlo jako dvě a půl hodiny. Ovšem nezaměňovat tenhle pocit s nudou - protože to byly naprosto *úžasné* dvě a půl hodiny. Vady na kráse by se našly, ale ač ne bezvýhradně, jsem z Oltre il guado nadšená. Po poměrně dlouhé době konečně zas nějaký filmový horror, který se mi opravdu zadřel pod kůži a při jehož sledování mě mrazilo v kostech. Nenápadná ambientní nádhera, jíž hodně pomáhá i poněkud derivativní, ale naprosto znamenitý soundtrack. A velmi jsem ocenila fakt, že ačkoli Bianchini efektně použil pár found footage vychytávek, nenatočil (zaplaťpámbu) found footage film.

Shakespeare si s Dálným východem rozumí (heslo 'everybody dies') a Ye yan to ilustruje celkem příkladně. Mám cukání jít s hodnocením výš, protože tempo, (audio)vizuál a občasná divadelní stylizace mi velice sedly a (buďme ještě chvíli povrchní) Wu a Huang jsou prostě liang wei shuaige a je radost se na ně dívat. Jenže film, který je natolik o postavách a motivacích a natolik konverzační, by si zasloužil poněkud výraznější herecké výkony (nikdo tu nehraje špatně, ale nikdo taky nepředvedl nic, z čeho bych byla nějak extra paf). Ye yan je navíc zbytečně krotký, kompromisní film, který všechno dělá tak nějak akurátně a v žádném ohledu nejede na "plný koule". Takový hezčí Hollywood - nic míň, ale taky nic víc. Škoda. (Nejlepším čínským Hamletem pro mě i nadále zůstává ten divadelní, v podání shnaghaiského operního ansámblu.)

McGannovic herecký klan se vydal po stopách svých irských kořenů - a výsledkem je poutavá minisérie, která prostřednictvím osudů jednoho vládního zaměstnance a dvou irských rodin mapuje jednu z těch černějších kapitol britské (a irské) historie, konkrétně velký hladomor v letech 1845 - 1852. Jedním z vrcholně sympatických rysů The Hanging Gale je skutečnost, že se velmi úspěšně vyhýbá předpojatosti a zjednodušujícím stereotypům. Anglický správce (vynikající M. Kitchen) je v podstatě slušný chlap zahnaný do kouta arogantní bezohledností svých nadřízených i celého systému a naprosto nekonstruktivní (jakkoli pochopitelnou) paličatostí čím dál naštvanějších Irů. A zatímco někteří členové místní komunity dělají co můžou, aby minimalizovali škody a ztráty (a valem při tom ztrácejí víru, dobrou vůli a iluze) a další se jednoduše snaží přežít, jiní se můžou přetrhnout, aby pokazili, co se dá (ať už jde o radikální odbojáře, kteří nevidí a nechtějí vidět jiná, než násilná řešení - nebo o prospěcháře, kteří úspěšně nacházejí způsoby, jak na krizi vydělávat - a prohlubovat ji). ...... The Hanging Gale je od samého počátku jedním z těch příběhů, které se ani nepokoušejí tvářit, že by mohly dopadnout dobře. Silné jako dobrá whiskey a bezútěšné jako dlouhá zima.