Moje oblíbené filmy

• Král tančí (2000) Tanec jedna báseň.

• Mrtvý muž (1995)

• Vrána (1994) Eric i tón vyprávění oproti komiksu povážlivě vyměkli a sám Eric IMHO výrazně zpříčetněl, ale snad právě proto, že ke komiksu (který je samozřejmě nepřekonatelný) jsem se dostala dodatečně, nečiní mi potíže to překousnout. Film brnká na trochu jiné strunky, než komiks, ale brnká fest a kvalitně.

• Děti přírody (1991) "Jestlipak je to ten samý měsíc, co na nás svítil za mlada?" -- "Nevím." -- "Jak to?" -- "Co po něm začali chodit, už není, co býval." Nádherný film o věcech (a lidech), které už nejsou, co bývaly.

• Sedmá pečeť (1957)

• Dům u hřbitova (1981) Celým snímkem táhne podzim a zatuchlina a když už začne téci krev, teče po čertech působivě... Odpůrci italské hororové školy tohle sousto asi nepřepolknou, ale pro mě je tenhle Fulciho majstrštyk dokladem toho, že hrůza tváří v tvář neodvratnému může někdy strčit do kapsy onen tolik oblíbený strach z neznáma.

• Sbohem, má konkubíno (1993) Dalo by se sofistikovaně promlouvat o bohaté interní symbolice, o tom, kterak se ve filmu vrství, rozvádějí a opakují variace na základní motiv z titulní opery v několika rovinách a v různých kontextech, jen aby se to všechno v závěru s brutální efektivitou střetlo v jediném bodě - ale v mém případě onen jediný bod reprezentoval bezchybný 'zásah na komoru', pročež mi tváří v tvář Konkubíně tak nějak docházejí slova. Tenhle film mě asi před rokem obrátil naruby a rozebral na součástky takovým způsobem, že jsem doteď neposbírala všechny šroubky a kolečka. Jeden až tři framy z Farewell My Concubine bohatě stačí k tomu, aby se mi všechny ty dojmy a emoce, co se mnou mávaly po jeho zhlédnutí, znova a s plnou parádou nahrnuly do hlavy. Patřím sice k lidem, co se nechají rádi a snadno dojmout, ale čím víc o tom přemýšlím, tím jsem si jistější, že *tohle* se mnou v posledních x letech žádný jiný film neudělal. Farewell My Concubine je neuvěřitelně intenzivní divácký prožitek - a poměrně vzácná připomínka toho, co film - tu a tam - doopravdy dovede.

• Pět zbraní (1978) Spojení kung-fu, dramatu, intrikaření, téměř detektivní zápletky a trochy "wuxia" ingrediencí funguje překvapivě dobře, lehce komiksový kabátek mu svědčí - a pokud "Pět jedů" přijmete bez předsudků a zapomenete na očekávání daná deklarovaným žánrovým zařazením, je slušná šance, že vás velmi mile překvapí. Jednotlivé bojové styly jsou cool, ještě senzačnější jsou samotní bojovníci - a ačkoli "Venom mob" má na kontě i lepší bitky, než jsou ty z Five Venoms, tenhle film obsahuje pár opravdu vydařených momentů (např. Hadův parádní záklon). Chang Cheh točil svoje krvavé macho kungfárny s gustem a se zápalem pro příběh a pro hrdiny, jež spolehlivě vynahradí určité "nedostatky" (chcete-li to tak vnímat) pokud jde o sofistikovanost ve výstavbě příběhu a charakterizaci postav. Pěti jedům pět hvězdiček. Zatím bezkonkurenčně nejlepší Venom film, co jsem viděla.

• Údolí včel (1967) Úžasná balada o střetu dvou světů, v níž není padouchů, vítězů - ani útěchy.

• Sauna (2008) Silná atmosféra, precizně odměřené, pozvolné tempo, výtečná hudba a skvělá práce s postavami. Tenhle film je tak krásný, děsivý a smutný jako ukolébavka, kterou vám zpívají, když vám navlékají smyčku na krk.