MaedhRos

Nejbizarnější, nejabsurdnější, nejúchylnější, nejtemnější a přitom nejpotrhlejší sci-fi, jakou znám. Kdo neviděl, nepochopí. Mnozí z těch, kteří viděli, taky nepochopili. Tvůrci seriálu s ohromným gustem a zvrhlou vynalézavostí kopou do koulí konvence, morálku, dobrý vkus i nadčasové hodnoty - a já je za to miluji. (K častému srovnávání s Červeným trpaslíkem - není to zrovna na místě. Pár shodných rysů tu je, ale většinou jsou to shody dost povrchní. Lexx je svým naturelem někde úplně jinde; kdo k němu bude přistupovat jako k sitcomu - třebas drsnějšímu - bude pravděpodobně hořce zklamán.)

Bi Xue Jian jsem nečetla, takže nakolik věrnou či zdařilou adaptací tahle verze je, nejsem s to posoudit. Moje hodnocení se opírá čistě o prožitek ze seriálu samotného - a ten byl velmi intenzivní. Po řemeslné stránce velmi podařená záležitost - vizuál, soundtrack i akce na jedničku. CGI sice poněkud drhne (holt CCTV), ale není ho naštěstí moc. Bi xue jian v té čistě "wuxia" rovině zas až taková smršť není, vzhledem k tomu, že hlavní hrdina mezi ostatními bojovníky v jianghu v podstatě nemá konkurenci a jeho ničím nezčeřená (a prudce nakažlivá) konfuciánská ušlechtilost předem bere hrany většině osobních konfliktů, k nimž se připlete. Jenže o tom BXJ tak docela není. Těmi nejhoršími protivníky, kterým Yuan Chengzhi čelí, jsou totiž zlá doba, zlé okolnosti a - říkejme tomu osud. Bi xue jian je i přes svůj nepopiratelný tradicionalismus a hojné zastoupení žánrových archetypů a klišé svým způsobem velmi "dospělý" příběh, v němž i ta nejušlechtilejší oběť vyznívá v konfrontaci s realitou jako do nebe volající marnost (aniž by ale kdokoli zpochybňoval, že obětovat se pro dobro celku/kolektivu je žádoucí - tenhle příběh JE nasáklý starosvětskou kolektivistickou morálkou od základů až po střechu a je to tak v naprostém pořádku - a pokud v tom někdo hned vidí rudou propagandu, ten IMHO Čínu a Číňany poněkud nepochopil). Pesimistický tón ve vyprávění výrazně zesílí v druhé polovině a zejména v poslední třetině seriálu - kde už v podstatě nejde ani tak o wuxia jako spíš o mix wuxia a historického dramatu. Pakliže v prvním plánu může BXJ vyznívat poněkud naivně, porovnáte-li ho s příběhy modernějších autorů jako je např. Huang Yi (Lethal Weapons of Love and Passion, Face to Fate), jen milimetry pod povrchem to vře poměrně komplikovanými emocemi. A i když k dramatičtějšímu vývoji povah zde u většiny hrdinů ani protivníků nedochází, bohatě to vynahrazují proměny perspektivy. Zářným příkladem budiž např. velitel jinyiwei An Jianqing (kterého jsem si začala v určitém momentě velmi hluboce vážit, ačkoli v první epizodě bych podobný vývoj rozhodně nepředpokládala). BXJ je vzhledem k žánru a provenienci vzniku samozřejmě acquired taste - ovšem nářez je to prvotřídní.

Moje bezkonkurenčně nejoblíbenější filmové či televizní zpracování legendy o Robinu Hoodovi. A s léty zraje jak víno. I při omezených možnostech, co se speciálních efektů týče, je v téhle fantasy o dost víc atmosféry, než v jakémkoli seriálu daného žánru, který filmaři vyplivnou dnes.

Moje oblíbená posádka pod velením mého oblíbeného kapitána v mém oblíbeném Star Treku. Humanisticko-kulturologický nášup, který strčí do kapsy i (o dost etnocentričtější a ideologicky odpudivější) Stargate, klingonská opera, YIjah, Qey' 'oH a Flíček... Není vůbec co řešit (prostě - TOSka, VOY i Enterprise se můžou jít zahrabat).

"The pimps! The pimps in the pimping station! No water is being pimped down the poops!" V naprosté většině případů sice platí, že opakovaný vtip přestává být vtipem, ale v 'Allo, 'Allo! to z nějakého důvodu funguje přesně obráceně. Nechtějte po mně vysvětlení nebo rozbory, proč to tak vlastně je - já jenom vím, že když Crabtree po dvoustéšedesátéprvní vejde do kavárny a pozdraví, já po dvoustéšedesátéprvní vyprsknu smíchy. 'Allo, 'Allo! je prostě láska na celý život. (Propos, já vím, že český dabing je jeden z těch kultovních, ale *důrazně* doporučuji originální znění.)

Bylo by to hezkých 5/5 nebýt několika poněkud nezvládnutých vedlejších linií, a jedné či dvou dost nepřesvědčivých vztahových zápletek (nejvíc to zamrzí v případě Fusuových milostných peripetií - kdyby totiž byly o fous lépe a uvěřitelněji napsané, asi by ve vztahové rovině patřily mezi nejsilnější momenty celého seriálu). Z čistě subjektivní perspektivy je DQZD jasná pětka, ale objektivně nahlíženo si plné hodnocení při své značné kvalitativní rozkolísanosti prostě nezaslouží. Hodno doporučení, pokud zhruba tušíte, co čekat od čínské televizní produkce a pokud ji máte rádi; zcela jistě hodno doporučení, pokud jste - podobně jako já - zatíženi na dynastii Qin a její krátkou, leč velmi dramatickou historii; nějaký ten "shuai ge" se samozřejmě taky najde. ...

The Monocled Mutineer je skvěle napsaná lahůdka (spíš volně na historické motivy, než svědomitá rekonstrukce zaznamenaných událostí, přestože BBC udělala při propagaci minisérie tu chybu, že se ji snažila prodat jako "true story") - a jeden velký herecký koncert (především, ale nejen McGannův).