Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (318)

plakát

Mechanický pomeranč (1971) 

Úchylně šťavnaté sousto, by se trošku morálka nažrala, ale chuť po světlé i tmavé stránce života zůstala celá.

plakát

Hoří, má panenko (1967) 

To jsme rádi, že jsme Češi. Jen se na nás podívejte, na naše "nejlepší", leč typické, vlastnosti. Učebnicová česká realistická tragikomedie.

plakát

Casino Royale (2006) 

Po originální a dechberoucí testosteronové honičce v úvodu (kdo zatím neviděl, nechť sám zjistí, jsou-li dále ve filmu lepší akční momenty) jsem na plátně sledoval přerod bezcitného, však charismatikého stroje na zabíjení, agenta 00 ( neplést s ... moukou dvojnulkou) přes ideálního, leč stále krásně egoistického chlapáka s city, v dokonalého šaramantního egoistu Bonda. Jamese, tuším. A téměř celou dobu s dechem zatajeným a očima na vrch hlavy. I přes jemné skřípění zubů při Benátských pasážích mám konečně pocit luxusního uspokojení z "bondovky". Že by snad filmový návrat k přirozenosti, ke "starým dobrým" - z pozice diváka - pěstním soubojům, jemným ironickým náznakům a kouzlu osobnosti?

plakát

Tanec v temnotách (2000) 

Nic pro hrdé, leč netolerantní obyvatele českého Kocourkova (nacionalisté a podobná verbeš, případně každý, kdo nesnese jinou představu typického Čecho(Slováka), než že se jmenuje Pepík Nováků a celý život buduje kariéru traktoristy v Horní Dolní). Přimhouřím-li však obě oči nad drsnými "českými reáliemi", vidím hned drsnost jinou - skvostnou a neuhlazenou, onu Trierovu. A pokud je tento filmový gulášek zároveň muzikál (což jsem pochopil až po první písni, barevně a luxusně natočeném úniku hrdinky z kruté, hrubozrnné reality), najednou mi přestává neherečka Bjork jak zázrakem vadit. Od toho momentu jsem se rád oddal jejímu excentrickému, dětinsky nevyzpytatelnému a ukřičenému projevu, který na její hudbě tolik ...mám rád (jsem velký kluk, tak neřeknu "miluji", ne?). Oba Skandinávci jsou vyjímečné a svérázné osobnosti v tom, co dělají. No, a tady se jedné podařilo ukočírovat druhou tak, že se celý ten filmový přecitlivělý (chvílemi tím skoro až překořeněný) žvanec dá pozřít. A občas jsem se i olizoval.

plakát

Cesta domů (1999) 

Jednoduché a průzračně čisté filmové vyprávění o oddané a silné životní lásce, přesněji řečeno o jejím počátku i o tom, že nakonec sice vždy zůstane jen jeden, ale vydřená, zasloužená a naplněná (přestože jeden výrazný filmový odkaz na začátku filmu hrozí předzvěstí čehosi jiného) láska nekončí smrtí, "pouze" navždy jas a krásu všech barev života přehluší teskná šeď smutku.

plakát

Nejistá sezóna (1987) 

Cimrmanovský humor - všem známý, leč neopakovatelný, inteligentní, bránici nebezpečný. Pár filmových ran konančům a době, kterou tak úspěšně mrvili, to již také leckdo nejednou viděl - většinou to o velké legraci nebylo. Ale vzájemná kombinace v Nejisté sezóně, to je jistota toho nejlepšího z obojího. A na své si přijdou i vyhranění fandové divadelní tvorby Smoljaka, Svěráka... Čepelky, Bruknera,.....

plakát

Žiletky (1993) 

...ale vidět to řádně zhulenej (však nehulím - zde mimořádně dodám, že bohužel) či zkárovanej jinak, ve studentským sáčku nebo před koncertem či po koncetě Psích vojáků, zřejmě by se ještě nějaká ta hvězdička rozzářila...

plakát

Ať žijí duchové! (1977) 

Jéé, to dětství plné kouzel, a ty písničky, ach jo, fňuk...a ty triky a ten nejen dětský humor, jenž rozřehtá i klučinu po třicítce (to jako mě). Jo jo, veselá i smutná připomínka krásné doby dávno minulé, stejně jako vzpomínka na vlastní kruté zjištění, že ALPA není až tak slastný lektvar, jak jsem se mylně důvěřivě domníval. Ale opít se po ní dalo (když člověk nebyl srab...hihi).

plakát

Nejasná zpráva o konci světa (1997) 

Šťavnaté sousto připravené Jakubiskem, které se přes dvě hoďky přežvykuje, převaluje se po všech chuťových pohárcích a vyplňuje celou hubu, mlaskání však nepřehluší ozvučení, jež zahlcuje slechy. Něco hutného, co jsem viděl v kině coby vysokoškolský studentík (mám dojem, že to šlo kvůli financování v ČR o rok dříve než na Slovensku) a při čem jsem měl pocit zadostiučinění, že jsem konečně viděl něco jako slovenský "velkofilm".