Tok děje nuda, "vizualice" nuda, Psy-sociální rozbor v podobě filmové evoluce Malicka hraničí se senilitou. Rozhodně to chtělo víc brontosourů, dinosaurů, pochodujících po prameni Vltavy.... Jinak mé srdce nad tou "krásou" nezaplesalo, natož Malickem zpracované téma darwinovské evoluce, víry v Boha a stvoření světa....
Pominu tu velkou intelektuální a uměleckou bublinu, která se zdá, nebo i je, nudná (paralela s Šarunasem Bartasem). Ale filmy Weerasethakula mají obrovsky etnografickou hodnotu. Kór, když sem měl tu čest a vyposlechl jsem si u režiséra jednotlivé dataily o kterých středoevropan nemůže mít ani ponětí. To už je potom jedno, zda je to celovečerák s jasným dějem, dokument, polodokumnet, či experiment....
Mám přísný metr na ty, kteří říkají, nebo si myslí, že jdou proti tendecím českých Hřebejků a jemu podobných. Stačí nasadit do role policistů Budaře, Taclíky. My se v kině zasmějeme (hromadně) a máme vystaráno? Ale kdepak pane režisére... My si totiž uvědomujeme, že je to minimální odklon od nastavené noty českého filmu. Nejste pro nás korunní princ české originality a posunu české kinemotagrafi. Promarněný potenciál, který bude točit jeden film ročně, bude nosit pruhované tričko, nabírat inspiraci v Dejvické nádražce a zabírat rozpočty pro mladou experimentálně laděnou novou generaci (zbožné osobní přání). Ale kdepak film na kvalitní globállní úrovni... Producent sice před filmem vehementně vyvolával diskuzi, ale byl jsem snad první kdo opustil sál... Rozhodně si počkejte, až tenhle film budou dávat v TV, za nic víc ani nestojí. A možná tam uvidíte i akci alá Kobra 11. Zlatej Bohdan Slámu, který má českou tendenci alespoň vyšperkovanou a dokážu u něj přihmouřit oko. Poprvé ŠKODA, že jsem zabral místo těm kteří stáli frontu a nedostali se na film (nevim jestli je mám litovat nebo ne, ale nemám o ně strach, v multiplexech si jistě správí chuť). Podruhé ŠKODA, že se mi nechtělo spát, páč v kině Hvězda se náramně pohodlně spí, stejně tak dobře jako v neděli u televize po sobotní chlastačce a po pečeném kuřeti. Potřetí ŠKODA, že nemám televizi, chybí mi Gerchán se Simírem...
Vlastně bezchyby filmově zpracovaná literární předloha. Poslední hvězdný šetý stupínek uděluji Jiřímu Ornestovi a jeho čtení.... Semtín nadálku ožil nejenom po nedávném výbuchu, ale i po vnitřním fiktivním apokalyptickém sebezničení... Citovka.
Mám rád město Sarajevo, ale tohle je fádně zfilmovaná slátanina, při kterém jsem dost často dával oči sloup. Dokážu pochopit mentalitu horkokrevného balkánu a jeho přesunu ze zla do dobra, z minuty na minutu, ale tohle je studené čevabčiči zapíjené vyčpělou kokakolou, bez jakkékoli přítomnosti bublinek. Schéma velice nevěrohodných situací, tvořící klišé příběh, který nepřebije ani vynikající výhled na noční Sarajevo. Struktura filmu je v současné době modelovým příkladem, jak natočit "nic neříkající" biják hozený do "filmáčového" exotična. Sečteno podtrženo opravdu diletantským závěrem...
Film Naked jsem poprvé viděl, cca v 15ti letech. Najednou z ničeho nic jsem si uvědomil (po návtěvě kina a slasti při sledování každodenosti - nejnovější film režiséra Leigha - Další rok), že v tomto pubescentním stádiu jsem absolutně nemohl plnohodnotně vstřebat "nahého" hlavního hrdinu, ze kterého jsem měl jenom vzpomínkové výstřelky hnusu, špíny strachu , smutku a opovržení. Po třinácti letech jsem dal opakovačku a musím přiznat , že jsem měl pocit, že můj nynější věk, byl klič k úspechu. Najednou jsem se zaměřil nikoliv na jeho činy, nýbrž na jeho obrovskou kadenci názorů. Snad poprvé za život jsem u filmu, pouštěného ve velmi pokročilých hodinách, sám vypil láhev červeného vína, vykouřil asi patnáct cigaret. Bedlivě jsem poslouchal všechny zrychlené moudra hlavního představitele a až na jeho apokalyptickou vizi, jsem s nimi ve většině souhlasil. Během sledování jsem sice opět zaznamenal pubertální negativní vzpomínky, ale objevil jsem zde(a následně i umne samotného) neskutečnou dávku optimismu. To všechno při největší vykulenosti mých očí. Atmosféra filmu se dá těžko popsat. Podobnou atmosféru (slovy těžko popsatelnou), jsem našel ve filmu Barfly s Mickeym Rourkem, v kanadském unikátu Leolo a v Hořkém měsíci od Polanskiho. Všechny tyto snímky nespojuje produkce jedné země, nýbrž jakési "prapovdivné" a "hluché" filmové období přelomu osmdesátých a devadesátých let. To je jediná pralela co mě s Naked napadá. Možna neexistuje 1000 filmů, které musíte vidět než umřete, ale o tenhle film byste se neměli nechat ochudit. Tento kultovní produkt filmařiny je výletem do stavu tranzoidní psychycké paralýzy. Ale je cesta zpátky - přímá a očisťující...
Po Bellevue a kraťasu Aksál jsem se ještě zuby nehty držel akce nekomentovat dílo "neznámého" režíséra Jiřího Bělky. Po Neviditelným se už těžko udržím. Jednoduše řečeno - výše zmíněný byl mistr psychoanalytik za kamerou. A hlavně: Šlo to levně, účelně podmanivně a trefně na dlouhou dobu dopředu ,né-li navždy. Platinová šedesátá made in Bělka...
Jeremy Podeswa je hodně nenápadný filmař. Jeho vlastně první celovečerák potvrzuje kvalitu a nebojácně navazuje na seriálovéou produkci HBO pod jeho režisérskou spolutaktovkou. (Impérium - Mafie v Atlantic City, Carnivale, The L world....). Potvrzuje tak, že se kvalitní film se může jít od seriálového lesa. Zajímavý vývoj tohoto kanadského tvůrce....
Vypiplaná záležitost. HBO zkrátka pokračuje v rozhazování peněz a na seriálové produkci je to vidět. Monopol vyváženosti mezi komerční a nezávislou tvorbou...
Stejný problém jako u 500 dní se Summer. Tomu nesympatickému panáčkovi jsem celý film vlastně nepřál ještě víc, než mu bylo, díky scénáristovi nepřáno...
Problematika odlišnosti islámského, (lépe řečeno islámsky tureckého, ještě lépe řečeno, islámsky tureckého na území Německa) způsobu života, morálky, hranice viny, rodinné soudržnosti a především rozdílu vlivu výchovy na následnou organizaci života, se již několikrát objevila v díle F. Akina. Pravě Akinovi filmy Gegen die Wand a Auf andere Seite, jsem považoval na poli celovečerní filmové produkce za totální jedničku v oblasti tohoto choulostivého sociálního tématu: "Kanaka" (Gastarbeiterů, především těch tureckých ) na území dnešního Německa . Vlastně jsem se, při sledování těchto dvou dramatů, naivně ujišťoval, že už žádný film tuto laťku v ranku drsnosti, ale především ve věrohodnosti, nemůže už nic přeskočit Mýlil jsem se na plné čáře. Die Fremde jasně patří do té nejužší špičky sociálního dramatu, jehož děj a jednotlivé důvody a aspekty chování stráááášně moc charismatické hlavní hrdinky a jejího rodinného (sourozenci) a ostatního blízkého (potencionální přítel, nejlepší kamarádka) okolí, jsem si dokola přehrával znovu a znovu. Zprvu se mně zdáli její (jejich) emoce a činy přehnaně nepochopitelné, uměle zdrsnělé a vedoucí k jasnému cíli: citovému vyždímání diváka. Ovšem po inkubační době mezi zhlédnutím a psaním tohoto komentáře se mi toto vše, obratilo do té největší sféry reálnosti.Uvědomil jsem si, že jednotlivé střípky jejího jednání, jsou psychologicky a etnologicky naprosto geniálně poskládané a promakané a že filmu odpustím i jedinou vadu na jeho geniální kráse (neoriginální a ohrané schéma toku děje) a vlastně jsem následně utvrdil v tom, že tato citová vydíračka má jedinečné privilegium si mne podmanit. Pokud budete mít tu šanci vidět tuto přehnanou a až zvrácenou endogamní podívanou, kterou český "ateista", vychováván v moderní křesťanskéů době vlastně může jen horko těžko pochopit a která se vlastně dá vidět jen jednou, tak tuto šanci nepromarněte". ERSTE KLASS"...
Osobní cesta víry, bez jakéhokoli využití kolosu a despotismu jménem řízené náboženství, prostupuje důvěryhodným a etnologicky cenným prostředím Kolumbie. Opravdu skvělá exotická ochutnávka světového filmu, kde jeho vypovídající hodnota je více než zjevná a především objektivní, což kolikrát nenajdeme u specializovaného dokumnetu, který nám má zpřístupnit všechny aspekty problematiky života jedné (v tomto případě, jihoamerické) země . Příjemné filmové chvění a snění. Bez citového a emočního nátlaku. Marquézovská harmonika mne provázela tam, kam bych se chtěl, alespoň jednou za život podívat...
Jan Švankmajer a jeho tvůrčí "senilita" se ubírá správným směrem, jejíž genialní originalitu a přínos světové kinematografii si leckdo ještě neuvědomuje. Prokletý ostrov na Žižkově nabízí strhující podívanou, citlivou, chytrou a vnímavou,hořkou a zároveň sladkou, hodná mistrům svého řemesla. Chválu tak trochu pěji i na veřejnoprávní televizi, která produkuje tam kde má. Asi nejlepší český film za poslední dva, tři roky...
Prostě si to nepouštějte, nic filmově hodnotného či originálního tam nenjdete, natož diváctvo orietující se alespoň trochu v oblasti romistiky. Nedojmutelný bráček fiňáček...
Jihokorejský mix globálně vyrabovaných filmových postupů, které "hýbou" CSFD světem. Film by si zasloužil 85 procent tak v roce 1970. Cesta ukradeného bojovníka...
Moje komentáře
American Horror Story (TV seriál) (2011)
Klasická sestupující tendence: Z pěti hvězd(po prvních dílech) kdo ví kam. Kam, to už nezjistím asi...
Strom života (2011)
Tok děje nuda, "vizualice" nuda, Psy-sociální rozbor v podobě filmové evoluce Malicka hraničí se senilitou. Rozhodně to chtělo víc brontosourů, dinosaurů, pochodujících po prameni Vltavy.... Jinak mé srdce nad tou "krásou" nezaplesalo, natož Malickem zpracované téma darwinovské evoluce, víry v Boha a stvoření světa....
Spawn (1997)
Soundtrack....
Taková hezká malá pláž (1949)
ATMOSFÉRICKÁ bohatá, deštivá sklizeň...
Calamari Union (1985)
Krásně a otřesně natočení Gauneři....
Strýček Búnmí (2010)
Pominu tu velkou intelektuální a uměleckou bublinu, která se zdá, nebo i je, nudná (paralela s Šarunasem Bartasem). Ale filmy Weerasethakula mají obrovsky etnografickou hodnotu. Kór, když sem měl tu čest a vyposlechl jsem si u režiséra jednotlivé dataily o kterých středoevropan nemůže mít ani ponětí. To už je potom jedno, zda je to celovečerák s jasným dějem, dokument, polodokumnet, či experiment....
Rodina je základ státu (2011)
Mám přísný metr na ty, kteří říkají, nebo si myslí, že jdou proti tendecím českých Hřebejků a jemu podobných. Stačí nasadit do role policistů Budaře, Taclíky. My se v kině zasmějeme (hromadně) a máme vystaráno? Ale kdepak pane režisére... My si totiž uvědomujeme, že je to minimální odklon od nastavené noty českého filmu. Nejste pro nás korunní princ české originality a posunu české kinemotagrafi. Promarněný potenciál, který bude točit jeden film ročně, bude nosit pruhované tričko, nabírat inspiraci v Dejvické nádražce a zabírat rozpočty pro mladou experimentálně laděnou novou generaci (zbožné osobní přání). Ale kdepak film na kvalitní globállní úrovni... Producent sice před filmem vehementně vyvolával diskuzi, ale byl jsem snad první kdo opustil sál... Rozhodně si počkejte, až tenhle film budou dávat v TV, za nic víc ani nestojí. A možná tam uvidíte i akci alá Kobra 11. Zlatej Bohdan Slámu, který má českou tendenci alespoň vyšperkovanou a dokážu u něj přihmouřit oko. Poprvé ŠKODA, že jsem zabral místo těm kteří stáli frontu a nedostali se na film (nevim jestli je mám litovat nebo ne, ale nemám o ně strach, v multiplexech si jistě správí chuť). Podruhé ŠKODA, že se mi nechtělo spát, páč v kině Hvězda se náramně pohodlně spí, stejně tak dobře jako v neděli u televize po sobotní chlastačce a po pečeném kuřeti. Potřetí ŠKODA, že nemám televizi, chybí mi Gerchán se Simírem...
Delta (2008)
Sny o dobře zvládnutém konci přerušil budík, který nikdo nenařidil....
Julián odpadlík (TV film) (1970)
Moje první zklamání u tajného prince české iscenace a zároveň děsivé zjištění, že i u Jiřího Bělky se dá usnout. Reklama na klížení...
Cesta (2009)
Vlastně bezchyby filmově zpracovaná literární předloha. Poslední hvězdný šetý stupínek uděluji Jiřímu Ornestovi a jeho čtení.... Semtín nadálku ožil nejenom po nedávném výbuchu, ale i po vnitřním fiktivním apokalyptickém sebezničení... Citovka.
Je těžké být dobrý (2007)
Mám rád město Sarajevo, ale tohle je fádně zfilmovaná slátanina, při kterém jsem dost často dával oči sloup. Dokážu pochopit mentalitu horkokrevného balkánu a jeho přesunu ze zla do dobra, z minuty na minutu, ale tohle je studené čevabčiči zapíjené vyčpělou kokakolou, bez jakkékoli přítomnosti bublinek. Schéma velice nevěrohodných situací, tvořící klišé příběh, který nepřebije ani vynikající výhled na noční Sarajevo. Struktura filmu je v současné době modelovým příkladem, jak natočit "nic neříkající" biják hozený do "filmáčového" exotična. Sečteno podtrženo opravdu diletantským závěrem...
Nahý (1993)
Film Naked jsem poprvé viděl, cca v 15ti letech. Najednou z ničeho nic jsem si uvědomil (po návtěvě kina a slasti při sledování každodenosti - nejnovější film režiséra Leigha - Další rok), že v tomto pubescentním stádiu jsem absolutně nemohl plnohodnotně vstřebat "nahého" hlavního hrdinu, ze kterého jsem měl jenom vzpomínkové výstřelky hnusu, špíny strachu , smutku a opovržení. Po třinácti letech jsem dal opakovačku a musím přiznat , že jsem měl pocit, že můj nynější věk, byl klič k úspechu. Najednou jsem se zaměřil nikoliv na jeho činy, nýbrž na jeho obrovskou kadenci názorů. Snad poprvé za život jsem u filmu, pouštěného ve velmi pokročilých hodinách, sám vypil láhev červeného vína, vykouřil asi patnáct cigaret. Bedlivě jsem poslouchal všechny zrychlené moudra hlavního představitele a až na jeho apokalyptickou vizi, jsem s nimi ve většině souhlasil. Během sledování jsem sice opět zaznamenal pubertální negativní vzpomínky, ale objevil jsem zde(a následně i umne samotného) neskutečnou dávku optimismu. To všechno při největší vykulenosti mých očí. Atmosféra filmu se dá těžko popsat. Podobnou atmosféru (slovy těžko popsatelnou), jsem našel ve filmu Barfly s Mickeym Rourkem, v kanadském unikátu Leolo a v Hořkém měsíci od Polanskiho. Všechny tyto snímky nespojuje produkce jedné země, nýbrž jakési "prapovdivné" a "hluché" filmové období přelomu osmdesátých a devadesátých let. To je jediná pralela co mě s Naked napadá. Možna neexistuje 1000 filmů, které musíte vidět než umřete, ale o tenhle film byste se neměli nechat ochudit. Tento kultovní produkt filmařiny je výletem do stavu tranzoidní psychycké paralýzy. Ale je cesta zpátky - přímá a očisťující...
Neviditelný (TV film) (1965)
Po Bellevue a kraťasu Aksál jsem se ještě zuby nehty držel akce nekomentovat dílo "neznámého" režíséra Jiřího Bělky. Po Neviditelným se už těžko udržím. Jednoduše řečeno - výše zmíněný byl mistr psychoanalytik za kamerou. A hlavně: Šlo to levně, účelně podmanivně a trefně na dlouhou dobu dopředu ,né-li navždy. Platinová šedesátá made in Bělka...
Inbetweeners, The (TV seriál) (2008)
Inteligentní a zábavná demence...
Černá labuť (2010)
Wrestler > Black Swan
Na Západ (TV seriál) (2005)
Nenápadný seriálový skvost...
Hezké vesnice hezky hoří (1996)
Prokousat se "nudou", znamená zvítězit...
Fugitive Pieces (2007)
Jeremy Podeswa je hodně nenápadný filmař. Jeho vlastně první celovečerák potvrzuje kvalitu a nebojácně navazuje na seriálovéou produkci HBO pod jeho režisérskou spolutaktovkou. (Impérium - Mafie v Atlantic City, Carnivale, The L world....). Potvrzuje tak, že se kvalitní film se může jít od seriálového lesa. Zajímavý vývoj tohoto kanadského tvůrce....
Impérium - Mafie v Atlantic City (TV seriál) (2010)
Vypiplaná záležitost. HBO zkrátka pokračuje v rozhazování peněz a na seriálové produkci je to vidět. Monopol vyváženosti mezi komerční a nezávislou tvorbou...
5 posledních lásek (2009)
Stejný problém jako u 500 dní se Summer. Tomu nesympatickému panáčkovi jsem celý film vlastně nepřál ještě víc, než mu bylo, díky scénáristovi nepřáno...
Cizinka (2010)
Problematika odlišnosti islámského, (lépe řečeno islámsky tureckého, ještě lépe řečeno, islámsky tureckého na území Německa) způsobu života, morálky, hranice viny, rodinné soudržnosti a především rozdílu vlivu výchovy na následnou organizaci života, se již několikrát objevila v díle F. Akina. Pravě Akinovi filmy Gegen die Wand a Auf andere Seite, jsem považoval na poli celovečerní filmové produkce za totální jedničku v oblasti tohoto choulostivého sociálního tématu: "Kanaka" (Gastarbeiterů, především těch tureckých ) na území dnešního Německa . Vlastně jsem se, při sledování těchto dvou dramatů, naivně ujišťoval, že už žádný film tuto laťku v ranku drsnosti, ale především ve věrohodnosti, nemůže už nic přeskočit Mýlil jsem se na plné čáře. Die Fremde jasně patří do té nejužší špičky sociálního dramatu, jehož děj a jednotlivé důvody a aspekty chování stráááášně moc charismatické hlavní hrdinky a jejího rodinného (sourozenci) a ostatního blízkého (potencionální přítel, nejlepší kamarádka) okolí, jsem si dokola přehrával znovu a znovu. Zprvu se mně zdáli její (jejich) emoce a činy přehnaně nepochopitelné, uměle zdrsnělé a vedoucí k jasnému cíli: citovému vyždímání diváka. Ovšem po inkubační době mezi zhlédnutím a psaním tohoto komentáře se mi toto vše, obratilo do té největší sféry reálnosti.Uvědomil jsem si, že jednotlivé střípky jejího jednání, jsou psychologicky a etnologicky naprosto geniálně poskládané a promakané a že filmu odpustím i jedinou vadu na jeho geniální kráse (neoriginální a ohrané schéma toku děje) a vlastně jsem následně utvrdil v tom, že tato citová vydíračka má jedinečné privilegium si mne podmanit. Pokud budete mít tu šanci vidět tuto přehnanou a až zvrácenou endogamní podívanou, kterou český "ateista", vychováván v moderní křesťanskéů době vlastně může jen horko těžko pochopit a která se vlastně dá vidět jen jednou, tak tuto šanci nepromarněte". ERSTE KLASS"...
Cesty větru (2009)
Osobní cesta víry, bez jakéhokoli využití kolosu a despotismu jménem řízené náboženství, prostupuje důvěryhodným a etnologicky cenným prostředím Kolumbie. Opravdu skvělá exotická ochutnávka světového filmu, kde jeho vypovídající hodnota je více než zjevná a především objektivní, což kolikrát nenajdeme u specializovaného dokumnetu, který nám má zpřístupnit všechny aspekty problematiky života jedné (v tomto případě, jihoamerické) země . Příjemné filmové chvění a snění. Bez citového a emočního nátlaku. Marquézovská harmonika mne provázela tam, kam bych se chtěl, alespoň jednou za život podívat...
Few of Us (1996)
Strašně krásná a intelektuální nuda, Bartas je neznámé a především kvalitní exotično...
Přežít svůj život (2010)
Jan Švankmajer a jeho tvůrčí "senilita" se ubírá správným směrem, jejíž genialní originalitu a přínos světové kinematografii si leckdo ještě neuvědomuje. Prokletý ostrov na Žižkově nabízí strhující podívanou, citlivou, chytrou a vnímavou,hořkou a zároveň sladkou, hodná mistrům svého řemesla. Chválu tak trochu pěji i na veřejnoprávní televizi, která produkuje tam kde má. Asi nejlepší český film za poslední dva, tři roky...
Pes, který měl rád vlaky (1977)
Svetlana Bojković > Martha Issová
Fortune Cookie (studentský film) (1991)
http://www.youtube.com/watch?v=zJGbfss-K1I&translated=1
No Time (1994)
http://www.youtube.com/watch?v=SfyNHGIquEk
Lieksa! (2007)
Prostě si to nepouštějte, nic filmově hodnotného či originálního tam nenjdete, natož diváctvo orietující se alespoň trochu v oblasti romistiky. Nedojmutelný bráček fiňáček...
Nejkrásnější věk (1968)
Na Homolky zapomeňte. Vraťte se spíše K formansky černohumorným počátkům. Jasně nejlepší Papouškovo dílo....
Dalkomhan insaeng (2005)
Jihokorejský mix globálně vyrabovaných filmových postupů, které "hýbou" CSFD světem. Film by si zasloužil 85 procent tak v roce 1970. Cesta ukradeného bojovníka...