Moje oblíbené filmy

• Hořký měsíc (1992) JO!

• Léolo (1992) Opožděná hitovka rozpáleného léta, Balzamico...

• Jednej správně (1989) Láska!

• Nahý (1993) Film Naked jsem poprvé viděl, cca v 15ti letech. Najednou z ničeho nic jsem si uvědomil (po návtěvě kina a slasti při sledování každodenosti - nejnovější film režiséra Leigha - Další rok), že v tomto pubescentním stádiu jsem absolutně nemohl plnohodnotně vstřebat "nahého" hlavního hrdinu, ze kterého jsem měl jenom vzpomínkové výstřelky hnusu, špíny strachu , smutku a opovržení. Po třinácti letech jsem dal opakovačku a musím přiznat , že jsem měl pocit, že můj nynější věk, byl klič k úspechu. Najednou jsem se zaměřil nikoliv na jeho činy, nýbrž na jeho obrovskou kadenci názorů. Snad poprvé za život jsem u filmu, pouštěného ve velmi pokročilých hodinách, sám vypil láhev červeného vína, vykouřil asi patnáct cigaret. Bedlivě jsem poslouchal všechny zrychlené moudra hlavního představitele a až na jeho apokalyptickou vizi, jsem s nimi ve většině souhlasil. Během sledování jsem sice opět zaznamenal pubertální negativní vzpomínky, ale objevil jsem zde(a následně i umne samotného) neskutečnou dávku optimismu. To všechno při největší vykulenosti mých očí. Atmosféra filmu se dá těžko popsat. Podobnou atmosféru (slovy těžko popsatelnou), jsem našel ve filmu Barfly s Mickeym Rourkem, v kanadském unikátu Leolo a v Hořkém měsíci od Polanskiho. Všechny tyto snímky nespojuje produkce jedné země, nýbrž jakési "prapovdivné" a "hluché" filmové období přelomu osmdesátých a devadesátých let. To je jediná pralela co mě s Naked napadá. Možna neexistuje 1000 filmů, které musíte vidět než umřete, ale o tenhle film byste se neměli nechat ochudit. Tento kultovní produkt filmařiny je výletem do stavu tranzoidní psychycké paralýzy. Ale je cesta zpátky - přímá a očisťující...

• Život podle Agfy (1992) "Jsem blázen s velkým snem a malou čajovou lžičkou", říká číšnice Daniela svému obdivovateli, sedícímu za piánem, v prostorách stejného Tel-Avivského baru, ketrý slouží jako útočiště, všem, bez rozdílu víry, sociální stratifikace, duševních a fyzických handicapů, hned poté, co jí zaspívá milostnou serenádu, jejíž slova Vás donutí mlčky poslouchat a následně jí uvěřit. Nejenom že film má obrovskou demýtizační schopnost osvětit důvody jednotlivých počátečních agresí, národnostně-pestrého izraelského obyvatelstva, nýbrž má i magickou schopnost chytnout nás za límec a imaginárně nás dotáhnout na barovku, toho samého lokálu. Celý film máte pocit, že tam sedíte, kouříte jednu cigaretu za druhou, krouživým pohybem ruky si hrajete s kostkami ledu v prázdné skleničce a tiše pozorujete "všední" dění v baru, které Vám připomíná, že vaše problémy jsou malicherné, " bežné a fádní ". Tuto empatickou atmosféru, které jste tichou součástí, oblečenou ve film-noirovém kabátě, nenaruší vůbec nic. Nad ránem zaplatíte a donutí Vás odejít. Ve stavu toho nejvyšše možného tranzu, zjistíte, že se Váš život ubírá jiným směrem. I přes to, co všechno neuvěřitelné jste z té barovky viděli, máté sílu žít, milovat, podrobovat se a věřit. To vám budou dokonce života připomínat, jednotlivé imaginární fotky a obrazy made in Agfa. Film využívá svůj hmatatelný zmar a depresivní náladu k tomu, aby si z nich divák vzal pravý opak, což je unikátní záležitost tohoto filmového klenotu...

• Possible Worlds (2000) Possible Worlds jasně figurují na mém osobním diváckém vrcholu "nenápadných" filmů. Ve filmu sem našel sobě známou duševní harmoni, kterou sem kdysi pod lavicí prožíval při četbě děl od bratří Strugackých, doprávezenou příjemným chvěním a nedočkavostí. Film má vlastně s tímto literárním dílem mnoho společného (existencionální otázky zabalené ve Sci-fi kabátě, které nezůstanou nezodpovězeny, zcela totožný styl dialologů). Proto objev tohoto geniálního filmového mixu obrazu a zvuku, beru jako obrovskou staisfakci vůči sobě a k mého vztahu k existencionálním filozofickým otázkám, kterým se v poslední době z pochopitelných důvodu záměrně vyhýbám.....

• Seveřané (1992)

• Výhybkáři (2001) Poloha sociálního dramtau, přesně tam, kde chci tento můj oblíbený žánr mít. Lovely, Lovely, Lovely...

• Bez střechy a bez zákona (1985)

• Cost of Living, The (TV film) (2005)