Bobofon

Tak nám zase jednou hluboká a pravá lesbická láska zvítězila nad všemi nástrahami okolního světa. V podstatě totožná dějová linka byla zpracovaná už stokrát předtím, mimo jiné třeba v Hu Die, Imagine Me & You a Fucking Åmål - a vždycky líp než tenhle film. Něco novýho a nečekanýho by nebylo?

Samozřejmě že je to naprosto jednostranné a zcela neobjektivní a jako asi každý divák bych uvítal, kdyby dostala prostor k vyjádření druhá strana, tedy zástupci "zlé" vlády, která to celé měla zkonspirovat. Nicméně několik vážných námětů k zamyšlení to nadhazuje a některé otázky, které film klade, by zasloužily poctivou odpověď.

Jediná hvězdička za výbornou Simonu Babčákovou, Jinak hodně špatná záležitost.

Tak nakonec z toho mám spíš rozpačitý pocit. Vedle toho, že je film plný mnohokrát ohraných klišé - například to, jak hlavnímu hrdinovi obětavě pomáhá naprosto cizí krásná žena - a vedle toho, že Neeson v cizím a neznámém městě s holým zadkem a na útěku před vrahy v pohodě přežívá v podstatě bez jídla a spaní, je to hlavně vysvětlení celé zápletky, které mi přišlo strašně nepravděpodobné. Naopak potěšil Bruno Ganz, skvělý jako vždy, škoda že neměl větší roli. Celkově průměr.

Tohle je jedna ze zdejších záhad - podle všobecného hodnocení vůbec nejlepší film všech dob. Tedy podle mě je to dobré vězeňské drama, ale že by to byla největší pecka všech dob, film, který by mě na několik dnů nebo týdnů totálně odrovnal, nejúžasnější filmová bomba, kterou jsem kdy zažil, to tedy rozhodně ne. Je to tak mezi třemi a čtyřmi hvězdami, trošku jsem ubral, abych srovnal tu zdejší nadhodnocenost :o).

SPOILER. Čtyři milostné či láskyplné příběhy, které mě - jeden jako druhý - po krátkém počátečním zmatku s rozeznáváním hlavních postav zcela zaujaly a vtáhly do sebe. Skončit ovšem všechny čtyři tragicky (čtyřikrát "unhappy end") to už chce dost drsňáky, a Korejci jima zjevně jsou. Přes určitou uslzenost závěru zprovodili ze světa bez mrknutí oka všechno, co by průměrnému Evropanovi (o optimistických Američanech ani nemluvě), zvyklému na obvyklé milostné filmové happyendy, mohlo nechat alespoň zdání nějakého světýlka na konci tunelu. V závěru trochu příliš převládl - a s kýčovitými momenty - příběh záchranáře a tlumočnice do znakové řeči, což mi kapku vadilo, ale jinak výborný film.

Od setkání japonské a islandské kultury, dvou svébytných a orginálních ostrovních kultur, jsem čekal mnohem víc, než jen sled nahodilých a často nezajímavých situací v celkově nevalné atmosféře. Velké zklamání.

Základní nápad je vynikající: postavit invazi agresivních vetřelců z vesmíru partu pouličních grázlů a gangstříků - tak to tu ještě nebylo, včetně silně sociálního podtónu. Zpočátku se to vyvíjí opravdu dobře, bohužel druhá půlka a hlavně konec film tlačí místy do polohy až parodie na sebe sama a závěr je prostě trapný. Škoda, našlápnuto to mělo skvěle.

Tenhle film vyžaduje po divákovi mimo jiné hodně času, hodně trpělivosti a taky správné rozpoložení. Ale když se to všechno sejde, je to opravdu fascinující podívaná a nádherný zážitek. Tu jednu hvězdičku jsem musel ubrat za stopáž, ke konci už jsem se chvílemi nechytal.

Dívka Ice už od malička zbožňuje svého bratra Harua a tajně doufá, že se stane jeho milenkou. Když má Horuo nehodu na motocyklu, při které ztratí paměť, Ice využije situace a před zmateným Haruem se začně vydávat za jeho přítelkyni a milenku. Svede ho a žijí spolu jako milenci, ale Ice s obavami čeká co se stane, až se Haruovi vrátí paměť... Asijsky pomalé s mnoha nejasnými náznaky, kladem výborná Yoshiko Yura v roli Ice.