"Teprve až pokácíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, až ulovíte poslední rybu, přijdete na to, že se peníze nedají jíst!" - indiánské přísloví.
Pseudo-horor thajské výroby, jenž 3/4 stopáže postrádá hlubší smysl, napínavou atmosféru, u které začnú behať zimomriavky po chrbáte a důvod, proč se film na ČSFD těší tak vysokému hodnocení (18.6.2011, 77%, 1317 hodnocení). Do finále zbývá asi třicet minut a já se přemlouám, abych film neukončil a nešel se věnovat něčemu užitečnějšímu (např. sledování teleshoppingu). Nakonec se mi dostalo jakž takž solidní desetiminutovky. Konec se skutečně rozjede a překvapí. Pokud by se v podobném tempu držel celý snímek a ne jen posledních "pár minut", dal bych vyšší hodnocení. Kamera, hudba, herecké výkony - (pod)průměrný výkon. Scénář? Posuďte sami...
Velké natěšení na evropský horor, který mě nenechá klidným, vystřídalo zklamání. A ne neprávem. Scénář má velmi slabý náboj - skupinka mladých lidí se (ve filmu z ne příliš objasněných důvodů) vydává na několikadenní pobyt uprostřed lesa. Jako ubytování bude sloužit stará dřevěná chata. Zní to už jako ohraná písnička, nízkoropočtový film, pár mladých lidí, les a chata. Hledáte podobu s "The Blair Witch Project"? Zapomeňte. Tyto dva filmy nemají nic, krom lesíka, stanu a zmiňované skupinky nic společného. Hlavní postavy oplývají nesympatickým zjevem, ve své podstatě se o jejich charakterech divák nic moc nedozví, protože to v pětaosmdesáti minutách nudy není třeba. U lesního hororu bych čekal lekací scény, tajemné zvuky, vycházející ze tmy, příšerku (člověka, mutanta, vraha, blázna) - kameramana, pohupujícího se za stromem, sledujíc svou kořist... Nic. Místo toho vévodí nesmyslné a bezduché rozhovory a absolutně nelogické chování jednotlivých postav. Jsem zklamán, zhnusen a otráven. A ten konec? No, podívejte se sami. Nebo víte co? Raději se tomu vyhněte obloukem...
Přiznám se, že k českým filmům moc netíhnu, ale snímek "Ženy v pokušení" mě příjemně překvapil. Z počátku se nabízela možnost "bláznivé" (to slovo je opravdu profláklé a debilní, ale odpovídá "Kameňákům" a podobným ultrahloupým filmům - odpadům) komedie, která se naštěstí nekonala. "Ženy v pokušení" je něco jiného. Tento film si nehraje na gagovou či jinak vyjímečnou komedii, ale ani na seriózní drama. Je to jakási zlatá střední cesta, která (po)ukazuje na reálné hořkosti a sladkosti mezilidských vztahů. To vše v příjemně kolísavém tempu. Herecké obsazení jednoduše sympatické. Je dobře, že se režisér rozhodl obsadit mladé a neohleděné tváře Veroniky Kubařové a Vojtěcha Dyka. Pravdou ale je, že Macháčka bych viděl v malinko jiném žánru. --- Pokud by se do budoucna režisér Vejdělek rozhodl natočit celovečerní film, jehož příběh by rozvinul podobný vztah mezi matkou a ....... (kvůli možnému spoileru se raději zdržím jmenování) a snímek by zaobalil do podoby dramatu, vůbec bych se nezlobil!
"The Fisher King" je relativně příjemný odpočinkový film, u něhož jsem ovšem našel dvě velká negativa. Zbytečně dlouhá stopáž a neucelenost příběhu. Pro jeho vysoké hodnocení jsem nečetl obsah a těšil se. Pravda, zažil jsem zklamání. Scénář byl zajímavý, ale jeho zpracování by, vzhledem k více než dvěma hodinám, potřebovalo poupravit. Spojení drama a fantasy je popravdě docela odvážný kousek. Režisér T. Gilliam si ovšem v tomto případě vzal na svá bedra příliš velké břemeno. Zažíval jsem pocit, že už už se blížím něčemu, co na sebe bere podobu fantasy snímku, nicméně za několik vteřin jsem byl z této skutečnosti vytržen a hle, ono se to tváří trochu jako filosofické drama s prvky romantiky. Herecké výkony chválím, převážně R. Williams v roli vyšinutého blázna exceluje.
Příjemné tragikomické drama plné (černého) britského humoru, ale také se zamyšlením se nad skutečnou podstatou života a smrti. To vše v čele s výborným Michaelem Cainem.
Netrvalo dlouho a po úspěšném prvním dílu španělského hororu "REC" se na nás dovalil jeho následovník. "[Rec] 2" plynule navazuje tam, kde první díl končí. Základním kamenem úspěšnosti obou snímků je nejen fakt, že se jedná o evropskou produkci (jiný kraj, jiný mrav, tudíž i jiná mentalita a filmové cítění), ale také obrovský talent při použití ("dokumentární") kamery. Velké plus si také zaslouží za (alespoň v mém případě) navození dokonalého pocitu autentičnosti a rozhodně kvalitních hereckých výkonů. Rozdíl mezi prvním dílem a jeho pokračováním tkví především ve scénáři. Zatímco jednička byla svými tvůrci vypilována téměř k dokonalosti, "[Rec] 2" se veze na popularitě svého předchůdce a snaží se jeho kvalit dosáhnout všemi možnými prostředky. Vysvětlení příčiny nákazy v některých scénách (zřejmě) "paroduje" geniální hororový počin "The Exorcist", což celkově působí velmi otřepaně a odfláknutě. Dojde-li na věc a hlavního slova se chopí zbraně, nemohu se ubránit pocitu sledování "hráče 1st person akční hry". Celkově je scénář poněkud kostrbatý, v některých scénách působí vskutku přehnaně, za každou cenu diváka navnadit na nevídané. V každém případě se ale jedná o docela solidní akci, která si nechává otevřené dveře pro další, nyní již třetí, pokračování...
Už od úvodních titulků jsem tajně doufal, že "The Collector" nebude jen tak obyčejným vyvražďovákem, ale pokusí se zaútočit na vyšší příčky, což se naštěstí vyplnilo. Stejně jako byl "The Blair Witch Project" průkopníkem v používání ručních kamer, tak i "Saw" nasadil nový filmový trend - brutální boj o vlastní přežití, aneb jatka po americku. Přesto by nebylo moudré tyto dva snímky srovnávat. Film začíná velmi příjemně, pomalu, na rozdíl od mnoha podobných snímků disponuje jednoduchým, ale kvalitním scénářem, a to i přes to, že celou dobu divák sleduje vlastně jenom hru na kočku a myš. "The Collector" je relativně "odpočinkový" film, jehož shlédnutí zřejmě zklame milovníky hlubšího smyslu, ale naopak potěší fanoušky drsnějších snímků svojí nefalšovanou porcí napětí. Pravdou ovšem zůstává, že pokud divák nechá dostatečně pracovat mozek a zamyslí nad určitými pasážemi, může se lehce stát, že obživne onen pověstný červík, který bude hlodat. Některé scény jsou totiž možné opravdu jen v amerických filmech. I přes tyto nedostatky se každopádně jedná o velmi zdařilé dílo. Kvalitní psychologický horor, který po dlouhé době rozčeří klidnou hladinu, je na filmovém poli vždy vítaným zpestřením. Pokud chtěl někdo cenzurovat "Martyrs", měl by prve shlédnout tenhle film. Role hlavního hrdiny - sympatického zloděje zachránce - je příjemná. Svým vzezřením opravdu připomíná S. Penna a... ale co, podívejte se sami...
"The Last Hous on the Left" má dobrou zápletku... A dál? Nic. Sara Paxton odvádí na svůj mladý věk zdařilou práci, ale postavy násilníků působí divně, téměř až komicky. Necelé dvě hodiny snímku sice utečou jako voda, ale nabízející se potenciál není zdaleka využit. Pomalejší začátek střídá akce, ale scény, které měly být opravdovým tahákem (pomsta rodičů), jsou zbytečně rychle odfláknuté. Kamera, hudba, vlastně nic nevybočuje z řady šedého průměru konzumních béček, valících se na nás ročně ze všech stran. S přihlédnutím k tomu, že se jedná o remake z roku 1972 a vzhledem k dnešním tvůrčím možnostem, vidím tento film pouze jako komerční výkřik do tmy.
"Poslední představení" je film, který mě celé dvě hodiny nechal naprosto chladným a ničím, krom hereckých výkonů T. Bottomse a C. Shepherdové, nedokázal zaujmout. Příběh není jednoduše žádný. Postavy se bez jakéhokoliv hlubšího smyslu prolínají před kamerou, hudba člověku začíná už v polovině lézt na nervy... Naprosto zbytečný a nudný film, který hraničí s odpadem.
Od prvního dílu, kdy se skupina kamarádek odhodlala prozkoumat prostory neznámé jeskyně, uběhl už nějaký pátek. Mnoho diváků po celém světě (ne)trpělivě čekalo na příchod druhého dílu. Čas dozrál a "The Descent: Part 2" je na světě. Hned od začátku je patrné, že pokračování se svého (velmi povedeného) předchůdce držet nebude, což, jak se později ukázalo, je velká škoda. Před kamerami se namísto ryze ženského obsazení objevuje skupina smíšená - pravý americký šerif-kmet (s koltem proklatě nízko u pasu), jeho kolegyně, parta amatérských speleologů a přeživší blondýnka, která se z posledních sil vyhrabala z pekla, aby se do něj opět s chutí ponořila... Slabostí, za kterých si tento snímek vyslouží daleko menších uznání, je hodně. Postavy se chovají nepřirozeně, hrdinsky, bez větších obav o svůj život a zdraví se pouštějí do boje s obyvateli jeskynních komplexů. Již zmíněné příšerky, které v prvním díle využívaly převážně úkryty v přítmí a temných koutech, a staly se tak hlavním tahákem snímku, se nyní na scéně objevují příliš často a v plném světle. Divák se tedy dostává do situace, kdy sleduje klasický béčkový horor s neustále se opakujícími kreaturami, jež se lačně sápají po hlavních hrdinech. Kouzlo svého předchůdce spočívalo právě ve strachu ze tmy, tajemna, každého neprobádaného koutu... Nyní se však vše vrací do kolejí průměrného standardu, který ničím nepřekvapí. Konec snímku působí směšně a otevřeně. Po shlédnutí tohoto filmu na mě dopadají velké obavy, aby se z relativně slušných základů "pádů do tmy" nestala komerční popcornová série "skoků do tmy".
Po stránce vizuální jedinečné dílo plné překrásných amerických exteriérů, obilné lány, západy slunce, železnice... Ovšem hodina a půl tohoto poetického příběhu se stává nekonečnou a díky použité podmanivé hudbě také uspávající. Pokud by se Malick nesnažil kamerou klást důraz na zachycení přírodních scenérií, ale na lepší podání příběhu, mohlo by být hodnocení daleko vyšší.
"The Blob" svou příjemně hororovou atmosféru buduje téměř hned od začátku. Houstnoucí a trvalé napětí dokreslují, na tehdejší dobu, velmi zdařilé a sugestivní triky, které nejednoho diváka nenechají chladným. Snímek se nesnaží nijak výrazně ohromit a napětí drží až do závěrečných titulků. Herecké obsazení bez větších výtek. Růžová hmota valící se ulicemi zřejmě (neviděl jsem) předčila originálního předchůdce, což se často nestává. Jedná se o klasický béčkový, ale velmi zdařilý americký snímek, jehož shlédnutí by mělo být povinností pro každého milovníka (nejen starších) hororů.
"Thelma & Louise" je jeden z filmů, který se navždy zapsal do síně slávy filmového umění. Ridley Scott je člověk, který ho tam procpal. Zpracování příběhu je vykresleno do těch nejjemnějších detailů. Herecké výkony hlavních představitelek Susan Sarandon a Geena Davis jsou jednoduše vynikající, bez jakýchkoliv náznaků klopýtnutí, nebojím se říct, že byly pro své role stvořené. Kamera, hudba, střih, dialogy, americké exteriéry, hlášky... A ten konec - scéna, na kterou se jen tak nezapomíná... Celý film je jedna překrásná road-movie, při jejímž sledování si budete přát sedět na zadních sedadlech, směřovat kupředu k cíli, kterým je jedna obrovská citová investice, a modlit se, aby tento příběh nikdy neskončil...
Fakta: Během dvouměsíčního řádění vrah, pravým jménem Charles Raymond Starkweathere, ve státech Nebraska a Wyoming zabil 11 lidí. Spolu s ním se vražd účastnila jeho čtrnáctiletá přítelkyně Caril Ann Fugat. Terrence Malick, inspirován těmito skutečnostmi, natočil roku 1973 tento světově úspěšný snímek - "Badlands". Martin Sheen ve svých třiatřiceti letech ztvárnil roli Kita opravdu bravurně, neboť jeho chování, mluva, gestikulace... působí velmi přirozeným dojmem vyšinutého "white-trash" kluka. Sissy Spacek jako přítelkyně Holly nezaostává a role jí sedí perfektně. Film je celkově relativně krátký (95 min.), ale každá minuta je dokonale využita. Malickův smysl pro vizualizaci je jeho velkou předností. Snímek "Badlands" se v zásadě povedl na výbornou a osobně jsem v něm nenašel nic zásadního, co by se dalo vytknout či brát jako negativum.
V jedné větě - Hluboko v útrobách se nemohu zbavit děsivého pocitu, že jakékoliv hodnocení, udané mojí rukou, těchto "krátkometrážních videí" by mohlo být diametrálně odlišné od většiny hodnotících, čímž bych se dopustil destrukce světového (IMDB) i tuzemského (ČSFD) průměru, neboť žiju v přesvědčení, že nejsem schopen zcela pohltit, pochopit a popsat, pro některé samozřejmý a zcela logický, dopad na světovou filmovou tvorbu, a to i přes vědomí faktu, že každá činnost na světě, včetně filmu, měla svůj začátek a vývoj.
Těžko hodnotit, co jsem viděl... Kohoutí zápas zfilmovaný v roce 1894. Z hlediska historie musím uznat, že v tehdejší době, kdy lidé objevovali FILMové kouzlo, bylo týrání zvířat až na druhém místě.
Na statické a ruční kamery si pomalu ale jistě zvykáme. A že jich bude časem přibývat, o tom žádná... Jedno pořekadlo praví, že láska je mocná čarodějka. Vychytralý Doug ale k okouzlení své "VyVolené" (narážka na známou reality show je zde na místě, protože snímek z pohledu diváka k RS inklinuje) žádné čáry nepotřebuje. Za to si velmi dobře dopomáhá miniaturními kamerami, rozmístěnými po bytě jeho oběti, díky kterým ji nepřetržitě sleduje. Jenom tak se může stát dokonalým parnterem... "Alone with Her" je zajímavý snímek neznámého režiséra, který se vyvedl do relativně dívatelné, leč monotónní podoby. Sympatická hnědovláska Ana Claudia Talancón v hlavní roli svým hereckým výstupem výrazně neohromí, ale také nezklame. Za to Colin Hanks v roli dotíravého psychopata se jevil velmi nepřirozeně. Tento fakt je možná způsoben i tím, že před kamerami (těmi špehovacími i filmového štábu) dominovala převážně hlavní hrdinka, zatímco se Hanks držel silně v ústranní a jeho účast byla opravdu minimální. Nápad scénáristy - psychopat, sympatická dívka, citová vyprahlost, kamery v domě - je více méně nápadem, který si zaslouží pozornost. O to víc se mělo ale konat, než mluvit. Kdo čeká opravdové napětí, bude čekat dlouho a marně. V tomto filmu se většinu času mluví. Ne, že by to bylo špatně, vždyť film je natočen z pohledu "šmíráka", ale pocit jakékoliv akce (nepočítám-li konec) výrazně chybí. Zpočátku jsem měl ze statických (a ručních) kamer strach, přeci jen jsem už nějaké zklamání (znechucení - "Seventh Moon") v tomto směru zažil, ale po chvilce jsem byl mile překvapen opakem. "Alone with Her" a jeho 78 minut je tak akorát, aby člověka nenudil a rozhodně stojí za shlédnutí. Vždyť tento film nemá od reality zase tak daleko...
Jakým způsobem lze hodnotit lidské utrpení? Režisérka Helena Třeštíková přes dvacet let dokumentovala život Marcely - ženy, která do jisté doby byla svým způsobem šťastná, ale vůbec by se nezlobila, pokud by se štěstí zdrželo déle než na pár dnů. Povedlo se. Téměř na výbornou. Tento dokument, jak už jsem výše napsal, se hodnotí velmi těžce a ještě hůře komentuje. Uvnitř necelé hodiny a půl se skrývá tolik nevyřčené bolesti a smutku, až člověka napadá, kolik duší, jejichž osudy jsou natolik podobné Marcele, mezi námi žije, aniž bychom věděli o jejich existenci?
Byly časy, kdy jsem se na tento seriál opravdu těšil a užíval si jeho kouzlo... Jonathan Frakes, jeho charismatický, hluboký a tajemný pohled... :-) Ty časy jsou teď pohou minulostí, ale vzpomínka na chuť mysteriózních příběhů, při nichž jsem hltal televizní obrazovku, je až příliš sladká...
V pořadí další z velkých filmových přehmatů a zklamání. Zvučná jména S. L. Jackson (můj oblíbený herec) a Christina Ricci mě nalákala do pasti a nechala vykrvácet. Dvě hodiny života v nenávratnu. Proč jsem se nezmohl ani na jednu hvězdičku a "V řetězech" jsem nekompromisně shodil do smetí? Co nechybí jsou: ušmudlané exteriéry, farma, bar, život na okraji společnosti, Bůh a víra v něj, znovunalezení sebe samých a obrovský smysl pro americky kýčovitý snímek, kterých je na světě už bezpočet. Co chybí: PŘÍBĚH !!! Jakýkoliv příběh, který by dal, krom hromady dialogů (jejichž obsahy jsou jeden velký nepoužitelný kýč), a nepřirozeného chování, nějaký hlubší SMYSL! Dvě hodiny se vlečou bez jakéhokoliv zvratu, scény se přelévají jedna přes druhou bez významnějších souvislostí, které by mě probraly k životu. Přehnaně působí například "nemoc" (závislost na sexu) hlavní "hrdinky", komické (ne)přizpůsobení se krátkodobému životu "v řetězech" do doby, než bude "vyléčena" (jak jinak, než vírou!) místním farmářem-zpěvákem, kterého opustila žena. Dva posmutnělé lidské osudy se vydávají na cestu hledání nových začátků... proč ne? Ale v zpracování tomuto podobném ani omylem. Pokud by se námětu chopil režisér pocházející ze skandinávských zemí, kde kvality ART filmů figurují na zcela jiné úrovni, mohlo by se jednat o zajímavý filmový zážitek. V tomto případě se nejedná ani o ART, natož zážitek... tak o co vlastně jde? O nefalšovaný filmový odpad!
"Zinuško, když máme tak vzácnou návštěvu, nechtěla bys zahrát něco na klavír? Třeba Mahlerovy Písně o mrtvých dětech. Nebo něco úsměvnějšího, Saint-Saenův Tanec kostlivcův." Rudolf Hrušínský v roli upraveného a elegantního psychopata Karla "Romana" Kopfrkingla podal nezapomenutelný a čistý herecký výkon. Dovolím si tvrdit, že není nikoho, kdo by Hrušínského originalitu dokázal překonat. Jeho zabarvení hlasu, gestikulace, pohyby očí... v tom všem je po celou dobu cítit neuvěřitelný talent a cit. Černobílá kamera a vydařený střih dodávají náladu překrásně šílené, ale skutečně dechberoucí atmosféry. Dialogy jednoduše vytříbené. Příběh diváka chytne hned v "zoo u leoparda" a pustí až na úplném konci. Krom mistrovského výkonu Rudolfa Hrušínského, o kterém by se dalo s chutí mluvit hodiny, je nutné složit poklonu také Milošovi Vogničovi, jemuž role syna Miliho sedla na výbornou. Vladimír Menšík neobsadil sice hlavní roli, několikrát se ovšem, a to velmi zábavně a originálně, mihnul před kamerou, což snímku dodalo tragi-komický náboj. Trezorový film "Spalovač mrtvol" není jenom "černou perlou českého filmu", ale slouží jako varovný prst upozornění pro příští generace před možným podlomením lidského charakteru za účelem dosažení "lepších zítřků". "A ti kdo kouří to musí také jeden den vydržet, na věčnosti nebudete pít a kouřit celou věčnost."
Animovaná minisérie surrealistického psychologického hororu zaujme především svým nápadem, originálním zpracováním, černým humorem a hlavně - postavou shrbeného humanoida jménem Salad Fingers, jehož největší slastí je otírání se svými prsty o zrezivělé lžíce...
V hlavě Davida Lynche se usadily dvě zdánlivě paradoxní vlastnosti, jenž uchvacují diváky po celém světě - genialita a šílenství. Některá jeho celovečerní díla "Modrý samet" a "Mulholland drive", ve kterých diváka záměrně mate a nechává na pochybách, miluju. Ale krátkometrážní snímek "Boat" je na hranici filmového nevkusu a nefalšované devastace mistrovského talentu. Chápu (už to někdo předemnou poznamenal), že se najdou jedinci, kteří neváhají udělit plný počet, jelikož Lynch je režisér s velkým R a obrovský přínos do světa "vaginálního umění" (autor tohoto pojmenování - Bluntman). Já se ovšem snažím na filmy nahlížet tak, aby bylo dané hodnocení skutečným odrazem mé osobní spokojenosti. Ne jen pro slabost k režisérovi. "Boat" působí zvláštně - "neLynchovsky". Otázka zní: Je opravdu nutné nechávat diváka hledat za každým jeho snímkem hlubší podstatu a propadat se hloub do utkaných pavučin? Nemohu se zbavit pocitu, že v těchto necelých osmi minutách bylo natočeno amatérské home video, spojeno s momentálním nápadem bujné fantazie - doprovodem ženského hlasu, na jehož konci se podepsal režisér zvučného jména.
Potřeba osobní katarze režisérky. Ždímačka citů. Za oběma pojmenováními se skrývá "Babka". Sympatická babička, kterou si vlastní rodina přehazuje jako horkou bramboru, zaujme minimálně už tím, v jak pokročilém věku se vydává před kameru, střihnout si svou "malou velkou" roli. Zajímavý námět a tragikomická ukázka života na ruské vesnici. Tím u mě klady bohužel končí, zbývají negativní, spíše však neutrální pocity z celého snímku. Určité scény mi přišly příliš "přecitlivělé", málo vykreslené a nudné. Pohádkový konec celému snímku nasadil pověstnou korunu.
Charles Bukowski - jeho originální a svérázná literární tvorba se stala mou srdeční záležitostí. Nemohl jsem se dočkat chvíle, až přisednu k baru vedle tohoto "Štamgasta" a naleju si celých 100 minut do hlavy... Předloha (jak jinak) perfektní! Mickey Rourke a jeho herecký výkon zaslouží potlesk. Ztvárnění věčně "nažraného" a nepochopeného pisálka, brodícího se nástrahami všedního života, stejně jako jeho podivně vypadající chůze - pastva pro oči! Osobně zastávám názor, že cíl hlavních hrdinů - "upít se k smrti" - je zavádějící. Smysl jejich života se možná lišil od životů ostatních lidí, ale rozhodně se neřítí vstříc jisté a promyšlené alkoholové sebevraždě. Nicméně, abych jen nechválil... Ve filmu je několik opravdu povedených scén, jejichž obsah člověka rozesměje, ale také donutí přemýšlet. Na druhou stranu - po velmi slušně rozjetém začátku se, s blížícím se koncem, tempo kvality zpomaluje a radost, která se usídlila v mém filmově-literárním srdci, se pomalu vytrácí. Důvod? Do příjemně cynické a ironické atmosféry najednou velkou rychlostí vletěl příliš umělý a za vlasy přitažený zájem producentky o Chinaskiho, který nepůsobil příliš věrohodně, stejně jako "ženská bitka" v baru.
Moje komentáře
Zátoka (2009)
"Teprve až pokácíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, až ulovíte poslední rybu, přijdete na to, že se peníze nedají jíst!" - indiánské přísloví.
11. září - Když spadly věže (TV film) (2010)
Kvalitně zpracovaný dokument o americkém neštěstí - útoku na WTC. (Viděno na TV Nova 11. 9. 2011)
Shutter (2004)
Pseudo-horor thajské výroby, jenž 3/4 stopáže postrádá hlubší smysl, napínavou atmosféru, u které začnú behať zimomriavky po chrbáte a důvod, proč se film na ČSFD těší tak vysokému hodnocení (18.6.2011, 77%, 1317 hodnocení). Do finále zbývá asi třicet minut a já se přemlouám, abych film neukončil a nešel se věnovat něčemu užitečnějšímu (např. sledování teleshoppingu). Nakonec se mi dostalo jakž takž solidní desetiminutovky. Konec se skutečně rozjede a překvapí. Pokud by se v podobném tempu držel celý snímek a ne jen posledních "pár minut", dal bych vyšší hodnocení. Kamera, hudba, herecké výkony - (pod)průměrný výkon. Scénář? Posuďte sami...
Temné lesy (2003)
Velké natěšení na evropský horor, který mě nenechá klidným, vystřídalo zklamání. A ne neprávem. Scénář má velmi slabý náboj - skupinka mladých lidí se (ve filmu z ne příliš objasněných důvodů) vydává na několikadenní pobyt uprostřed lesa. Jako ubytování bude sloužit stará dřevěná chata. Zní to už jako ohraná písnička, nízkoropočtový film, pár mladých lidí, les a chata. Hledáte podobu s "The Blair Witch Project"? Zapomeňte. Tyto dva filmy nemají nic, krom lesíka, stanu a zmiňované skupinky nic společného. Hlavní postavy oplývají nesympatickým zjevem, ve své podstatě se o jejich charakterech divák nic moc nedozví, protože to v pětaosmdesáti minutách nudy není třeba. U lesního hororu bych čekal lekací scény, tajemné zvuky, vycházející ze tmy, příšerku (člověka, mutanta, vraha, blázna) - kameramana, pohupujícího se za stromem, sledujíc svou kořist... Nic. Místo toho vévodí nesmyslné a bezduché rozhovory a absolutně nelogické chování jednotlivých postav. Jsem zklamán, zhnusen a otráven. A ten konec? No, podívejte se sami. Nebo víte co? Raději se tomu vyhněte obloukem...
Ženy v pokušení (2010)
Přiznám se, že k českým filmům moc netíhnu, ale snímek "Ženy v pokušení" mě příjemně překvapil. Z počátku se nabízela možnost "bláznivé" (to slovo je opravdu profláklé a debilní, ale odpovídá "Kameňákům" a podobným ultrahloupým filmům - odpadům) komedie, která se naštěstí nekonala. "Ženy v pokušení" je něco jiného. Tento film si nehraje na gagovou či jinak vyjímečnou komedii, ale ani na seriózní drama. Je to jakási zlatá střední cesta, která (po)ukazuje na reálné hořkosti a sladkosti mezilidských vztahů. To vše v příjemně kolísavém tempu. Herecké obsazení jednoduše sympatické. Je dobře, že se režisér rozhodl obsadit mladé a neohleděné tváře Veroniky Kubařové a Vojtěcha Dyka. Pravdou ale je, že Macháčka bych viděl v malinko jiném žánru. --- Pokud by se do budoucna režisér Vejdělek rozhodl natočit celovečerní film, jehož příběh by rozvinul podobný vztah mezi matkou a ....... (kvůli možnému spoileru se raději zdržím jmenování) a snímek by zaobalil do podoby dramatu, vůbec bych se nezlobil!
Král rybář (1991)
"The Fisher King" je relativně příjemný odpočinkový film, u něhož jsem ovšem našel dvě velká negativa. Zbytečně dlouhá stopáž a neucelenost příběhu. Pro jeho vysoké hodnocení jsem nečetl obsah a těšil se. Pravda, zažil jsem zklamání. Scénář byl zajímavý, ale jeho zpracování by, vzhledem k více než dvěma hodinám, potřebovalo poupravit. Spojení drama a fantasy je popravdě docela odvážný kousek. Režisér T. Gilliam si ovšem v tomto případě vzal na svá bedra příliš velké břemeno. Zažíval jsem pocit, že už už se blížím něčemu, co na sebe bere podobu fantasy snímku, nicméně za několik vteřin jsem byl z této skutečnosti vytržen a hle, ono se to tváří trochu jako filosofické drama s prvky romantiky. Herecké výkony chválím, převážně R. Williams v roli vyšinutého blázna exceluje.
Je tady někdo? (2008)
Příjemné tragikomické drama plné (černého) britského humoru, ale také se zamyšlením se nad skutečnou podstatou života a smrti. To vše v čele s výborným Michaelem Cainem.
Rec 2 (2009)
Netrvalo dlouho a po úspěšném prvním dílu španělského hororu "REC" se na nás dovalil jeho následovník. "[Rec] 2" plynule navazuje tam, kde první díl končí. Základním kamenem úspěšnosti obou snímků je nejen fakt, že se jedná o evropskou produkci (jiný kraj, jiný mrav, tudíž i jiná mentalita a filmové cítění), ale také obrovský talent při použití ("dokumentární") kamery. Velké plus si také zaslouží za (alespoň v mém případě) navození dokonalého pocitu autentičnosti a rozhodně kvalitních hereckých výkonů. Rozdíl mezi prvním dílem a jeho pokračováním tkví především ve scénáři. Zatímco jednička byla svými tvůrci vypilována téměř k dokonalosti, "[Rec] 2" se veze na popularitě svého předchůdce a snaží se jeho kvalit dosáhnout všemi možnými prostředky. Vysvětlení příčiny nákazy v některých scénách (zřejmě) "paroduje" geniální hororový počin "The Exorcist", což celkově působí velmi otřepaně a odfláknutě. Dojde-li na věc a hlavního slova se chopí zbraně, nemohu se ubránit pocitu sledování "hráče 1st person akční hry". Celkově je scénář poněkud kostrbatý, v některých scénách působí vskutku přehnaně, za každou cenu diváka navnadit na nevídané. V každém případě se ale jedná o docela solidní akci, která si nechává otevřené dveře pro další, nyní již třetí, pokračování...
Nekromantik (1987)
Totální deviace s naprosto odzbrojujícím koncem.
Collector, The (2009)
Už od úvodních titulků jsem tajně doufal, že "The Collector" nebude jen tak obyčejným vyvražďovákem, ale pokusí se zaútočit na vyšší příčky, což se naštěstí vyplnilo. Stejně jako byl "The Blair Witch Project" průkopníkem v používání ručních kamer, tak i "Saw" nasadil nový filmový trend - brutální boj o vlastní přežití, aneb jatka po americku. Přesto by nebylo moudré tyto dva snímky srovnávat. Film začíná velmi příjemně, pomalu, na rozdíl od mnoha podobných snímků disponuje jednoduchým, ale kvalitním scénářem, a to i přes to, že celou dobu divák sleduje vlastně jenom hru na kočku a myš. "The Collector" je relativně "odpočinkový" film, jehož shlédnutí zřejmě zklame milovníky hlubšího smyslu, ale naopak potěší fanoušky drsnějších snímků svojí nefalšovanou porcí napětí. Pravdou ovšem zůstává, že pokud divák nechá dostatečně pracovat mozek a zamyslí nad určitými pasážemi, může se lehce stát, že obživne onen pověstný červík, který bude hlodat. Některé scény jsou totiž možné opravdu jen v amerických filmech. I přes tyto nedostatky se každopádně jedná o velmi zdařilé dílo. Kvalitní psychologický horor, který po dlouhé době rozčeří klidnou hladinu, je na filmovém poli vždy vítaným zpestřením. Pokud chtěl někdo cenzurovat "Martyrs", měl by prve shlédnout tenhle film. Role hlavního hrdiny - sympatického zloděje zachránce - je příjemná. Svým vzezřením opravdu připomíná S. Penna a... ale co, podívejte se sami...
Poslední dům nalevo (2009)
"The Last Hous on the Left" má dobrou zápletku... A dál? Nic. Sara Paxton odvádí na svůj mladý věk zdařilou práci, ale postavy násilníků působí divně, téměř až komicky. Necelé dvě hodiny snímku sice utečou jako voda, ale nabízející se potenciál není zdaleka využit. Pomalejší začátek střídá akce, ale scény, které měly být opravdovým tahákem (pomsta rodičů), jsou zbytečně rychle odfláknuté. Kamera, hudba, vlastně nic nevybočuje z řady šedého průměru konzumních béček, valících se na nás ročně ze všech stran. S přihlédnutím k tomu, že se jedná o remake z roku 1972 a vzhledem k dnešním tvůrčím možnostem, vidím tento film pouze jako komerční výkřik do tmy.
Poslední představení (1971)
"Poslední představení" je film, který mě celé dvě hodiny nechal naprosto chladným a ničím, krom hereckých výkonů T. Bottomse a C. Shepherdové, nedokázal zaujmout. Příběh není jednoduše žádný. Postavy se bez jakéhokoliv hlubšího smyslu prolínají před kamerou, hudba člověku začíná už v polovině lézt na nervy... Naprosto zbytečný a nudný film, který hraničí s odpadem.
Descent: Part 2, The (2009)
Od prvního dílu, kdy se skupina kamarádek odhodlala prozkoumat prostory neznámé jeskyně, uběhl už nějaký pátek. Mnoho diváků po celém světě (ne)trpělivě čekalo na příchod druhého dílu. Čas dozrál a "The Descent: Part 2" je na světě. Hned od začátku je patrné, že pokračování se svého (velmi povedeného) předchůdce držet nebude, což, jak se později ukázalo, je velká škoda. Před kamerami se namísto ryze ženského obsazení objevuje skupina smíšená - pravý americký šerif-kmet (s koltem proklatě nízko u pasu), jeho kolegyně, parta amatérských speleologů a přeživší blondýnka, která se z posledních sil vyhrabala z pekla, aby se do něj opět s chutí ponořila... Slabostí, za kterých si tento snímek vyslouží daleko menších uznání, je hodně. Postavy se chovají nepřirozeně, hrdinsky, bez větších obav o svůj život a zdraví se pouštějí do boje s obyvateli jeskynních komplexů. Již zmíněné příšerky, které v prvním díle využívaly převážně úkryty v přítmí a temných koutech, a staly se tak hlavním tahákem snímku, se nyní na scéně objevují příliš často a v plném světle. Divák se tedy dostává do situace, kdy sleduje klasický béčkový horor s neustále se opakujícími kreaturami, jež se lačně sápají po hlavních hrdinech. Kouzlo svého předchůdce spočívalo právě ve strachu ze tmy, tajemna, každého neprobádaného koutu... Nyní se však vše vrací do kolejí průměrného standardu, který ničím nepřekvapí. Konec snímku působí směšně a otevřeně. Po shlédnutí tohoto filmu na mě dopadají velké obavy, aby se z relativně slušných základů "pádů do tmy" nestala komerční popcornová série "skoků do tmy".
Nebeské dny (1978)
Po stránce vizuální jedinečné dílo plné překrásných amerických exteriérů, obilné lány, západy slunce, železnice... Ovšem hodina a půl tohoto poetického příběhu se stává nekonečnou a díky použité podmanivé hudbě také uspávající. Pokud by se Malick nesnažil kamerou klást důraz na zachycení přírodních scenérií, ale na lepší podání příběhu, mohlo by být hodnocení daleko vyšší.
Sliz (1988)
"The Blob" svou příjemně hororovou atmosféru buduje téměř hned od začátku. Houstnoucí a trvalé napětí dokreslují, na tehdejší dobu, velmi zdařilé a sugestivní triky, které nejednoho diváka nenechají chladným. Snímek se nesnaží nijak výrazně ohromit a napětí drží až do závěrečných titulků. Herecké obsazení bez větších výtek. Růžová hmota valící se ulicemi zřejmě (neviděl jsem) předčila originálního předchůdce, což se často nestává. Jedná se o klasický béčkový, ale velmi zdařilý americký snímek, jehož shlédnutí by mělo být povinností pro každého milovníka (nejen starších) hororů.
Thelma a Louise (1991)
"Thelma & Louise" je jeden z filmů, který se navždy zapsal do síně slávy filmového umění. Ridley Scott je člověk, který ho tam procpal. Zpracování příběhu je vykresleno do těch nejjemnějších detailů. Herecké výkony hlavních představitelek Susan Sarandon a Geena Davis jsou jednoduše vynikající, bez jakýchkoliv náznaků klopýtnutí, nebojím se říct, že byly pro své role stvořené. Kamera, hudba, střih, dialogy, americké exteriéry, hlášky... A ten konec - scéna, na kterou se jen tak nezapomíná... Celý film je jedna překrásná road-movie, při jejímž sledování si budete přát sedět na zadních sedadlech, směřovat kupředu k cíli, kterým je jedna obrovská citová investice, a modlit se, aby tento příběh nikdy neskončil...
Zapadákov (1973)
Fakta: Během dvouměsíčního řádění vrah, pravým jménem Charles Raymond Starkweathere, ve státech Nebraska a Wyoming zabil 11 lidí. Spolu s ním se vražd účastnila jeho čtrnáctiletá přítelkyně Caril Ann Fugat. Terrence Malick, inspirován těmito skutečnostmi, natočil roku 1973 tento světově úspěšný snímek - "Badlands". Martin Sheen ve svých třiatřiceti letech ztvárnil roli Kita opravdu bravurně, neboť jeho chování, mluva, gestikulace... působí velmi přirozeným dojmem vyšinutého "white-trash" kluka. Sissy Spacek jako přítelkyně Holly nezaostává a role jí sedí perfektně. Film je celkově relativně krátký (95 min.), ale každá minuta je dokonale využita. Malickův smysl pro vizualizaci je jeho velkou předností. Snímek "Badlands" se v zásadě povedl na výbornou a osobně jsem v něm nenašel nic zásadního, co by se dalo vytknout či brát jako negativum.
Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994)
"Pulp Fiction" je doslova zbytečně dlouhý a místy nudný brak.
Monkeyshines, No. 1 (1890)
V jedné větě - Hluboko v útrobách se nemohu zbavit děsivého pocitu, že jakékoliv hodnocení, udané mojí rukou, těchto "krátkometrážních videí" by mohlo být diametrálně odlišné od většiny hodnotících, čímž bych se dopustil destrukce světového (IMDB) i tuzemského (ČSFD) průměru, neboť žiju v přesvědčení, že nejsem schopen zcela pohltit, pochopit a popsat, pro některé samozřejmý a zcela logický, dopad na světovou filmovou tvorbu, a to i přes vědomí faktu, že každá činnost na světě, včetně filmu, měla svůj začátek a vývoj.
Cockfight no.2 (1894)
Těžko hodnotit, co jsem viděl... Kohoutí zápas zfilmovaný v roce 1894. Z hlediska historie musím uznat, že v tehdejší době, kdy lidé objevovali FILMové kouzlo, bylo týrání zvířat až na druhém místě.
Alone with Her (2006)
Na statické a ruční kamery si pomalu ale jistě zvykáme. A že jich bude časem přibývat, o tom žádná... Jedno pořekadlo praví, že láska je mocná čarodějka. Vychytralý Doug ale k okouzlení své "VyVolené" (narážka na známou reality show je zde na místě, protože snímek z pohledu diváka k RS inklinuje) žádné čáry nepotřebuje. Za to si velmi dobře dopomáhá miniaturními kamerami, rozmístěnými po bytě jeho oběti, díky kterým ji nepřetržitě sleduje. Jenom tak se může stát dokonalým parnterem... "Alone with Her" je zajímavý snímek neznámého režiséra, který se vyvedl do relativně dívatelné, leč monotónní podoby. Sympatická hnědovláska Ana Claudia Talancón v hlavní roli svým hereckým výstupem výrazně neohromí, ale také nezklame. Za to Colin Hanks v roli dotíravého psychopata se jevil velmi nepřirozeně. Tento fakt je možná způsoben i tím, že před kamerami (těmi špehovacími i filmového štábu) dominovala převážně hlavní hrdinka, zatímco se Hanks držel silně v ústranní a jeho účast byla opravdu minimální. Nápad scénáristy - psychopat, sympatická dívka, citová vyprahlost, kamery v domě - je více méně nápadem, který si zaslouží pozornost. O to víc se mělo ale konat, než mluvit. Kdo čeká opravdové napětí, bude čekat dlouho a marně. V tomto filmu se většinu času mluví. Ne, že by to bylo špatně, vždyť film je natočen z pohledu "šmíráka", ale pocit jakékoliv akce (nepočítám-li konec) výrazně chybí. Zpočátku jsem měl ze statických (a ručních) kamer strach, přeci jen jsem už nějaké zklamání (znechucení - "Seventh Moon") v tomto směru zažil, ale po chvilce jsem byl mile překvapen opakem. "Alone with Her" a jeho 78 minut je tak akorát, aby člověka nenudil a rozhodně stojí za shlédnutí. Vždyť tento film nemá od reality zase tak daleko...
Marcela (2006)
Jakým způsobem lze hodnotit lidské utrpení? Režisérka Helena Třeštíková přes dvacet let dokumentovala život Marcely - ženy, která do jisté doby byla svým způsobem šťastná, ale vůbec by se nezlobila, pokud by se štěstí zdrželo déle než na pár dnů. Povedlo se. Téměř na výbornou. Tento dokument, jak už jsem výše napsal, se hodnotí velmi těžce a ještě hůře komentuje. Uvnitř necelé hodiny a půl se skrývá tolik nevyřčené bolesti a smutku, až člověka napadá, kolik duší, jejichž osudy jsou natolik podobné Marcele, mezi námi žije, aniž bychom věděli o jejich existenci?
Věřte nevěřte (TV seriál) (1997)
Byly časy, kdy jsem se na tento seriál opravdu těšil a užíval si jeho kouzlo... Jonathan Frakes, jeho charismatický, hluboký a tajemný pohled... :-) Ty časy jsou teď pohou minulostí, ale vzpomínka na chuť mysteriózních příběhů, při nichž jsem hltal televizní obrazovku, je až příliš sladká...
V řetězech (2006)
odpad!V pořadí další z velkých filmových přehmatů a zklamání. Zvučná jména S. L. Jackson (můj oblíbený herec) a Christina Ricci mě nalákala do pasti a nechala vykrvácet. Dvě hodiny života v nenávratnu. Proč jsem se nezmohl ani na jednu hvězdičku a "V řetězech" jsem nekompromisně shodil do smetí? Co nechybí jsou: ušmudlané exteriéry, farma, bar, život na okraji společnosti, Bůh a víra v něj, znovunalezení sebe samých a obrovský smysl pro americky kýčovitý snímek, kterých je na světě už bezpočet. Co chybí: PŘÍBĚH !!! Jakýkoliv příběh, který by dal, krom hromady dialogů (jejichž obsahy jsou jeden velký nepoužitelný kýč), a nepřirozeného chování, nějaký hlubší SMYSL! Dvě hodiny se vlečou bez jakéhokoliv zvratu, scény se přelévají jedna přes druhou bez významnějších souvislostí, které by mě probraly k životu. Přehnaně působí například "nemoc" (závislost na sexu) hlavní "hrdinky", komické (ne)přizpůsobení se krátkodobému životu "v řetězech" do doby, než bude "vyléčena" (jak jinak, než vírou!) místním farmářem-zpěvákem, kterého opustila žena. Dva posmutnělé lidské osudy se vydávají na cestu hledání nových začátků... proč ne? Ale v zpracování tomuto podobném ani omylem. Pokud by se námětu chopil režisér pocházející ze skandinávských zemí, kde kvality ART filmů figurují na zcela jiné úrovni, mohlo by se jednat o zajímavý filmový zážitek. V tomto případě se nejedná ani o ART, natož zážitek... tak o co vlastně jde? O nefalšovaný filmový odpad!
Spalovač mrtvol (1968)
"Zinuško, když máme tak vzácnou návštěvu, nechtěla bys zahrát něco na klavír? Třeba Mahlerovy Písně o mrtvých dětech. Nebo něco úsměvnějšího, Saint-Saenův Tanec kostlivcův." Rudolf Hrušínský v roli upraveného a elegantního psychopata Karla "Romana" Kopfrkingla podal nezapomenutelný a čistý herecký výkon. Dovolím si tvrdit, že není nikoho, kdo by Hrušínského originalitu dokázal překonat. Jeho zabarvení hlasu, gestikulace, pohyby očí... v tom všem je po celou dobu cítit neuvěřitelný talent a cit. Černobílá kamera a vydařený střih dodávají náladu překrásně šílené, ale skutečně dechberoucí atmosféry. Dialogy jednoduše vytříbené. Příběh diváka chytne hned v "zoo u leoparda" a pustí až na úplném konci. Krom mistrovského výkonu Rudolfa Hrušínského, o kterém by se dalo s chutí mluvit hodiny, je nutné složit poklonu také Milošovi Vogničovi, jemuž role syna Miliho sedla na výbornou. Vladimír Menšík neobsadil sice hlavní roli, několikrát se ovšem, a to velmi zábavně a originálně, mihnul před kamerou, což snímku dodalo tragi-komický náboj. Trezorový film "Spalovač mrtvol" není jenom "černou perlou českého filmu", ale slouží jako varovný prst upozornění pro příští generace před možným podlomením lidského charakteru za účelem dosažení "lepších zítřků". "A ti kdo kouří to musí také jeden den vydržet, na věčnosti nebudete pít a kouřit celou věčnost."
Salad Fingers (TV seriál) (2004)
Animovaná minisérie surrealistického psychologického hororu zaujme především svým nápadem, originálním zpracováním, černým humorem a hlavně - postavou shrbeného humanoida jménem Salad Fingers, jehož největší slastí je otírání se svými prsty o zrezivělé lžíce...
Boat (video film) (2007)
V hlavě Davida Lynche se usadily dvě zdánlivě paradoxní vlastnosti, jenž uchvacují diváky po celém světě - genialita a šílenství. Některá jeho celovečerní díla "Modrý samet" a "Mulholland drive", ve kterých diváka záměrně mate a nechává na pochybách, miluju. Ale krátkometrážní snímek "Boat" je na hranici filmového nevkusu a nefalšované devastace mistrovského talentu. Chápu (už to někdo předemnou poznamenal), že se najdou jedinci, kteří neváhají udělit plný počet, jelikož Lynch je režisér s velkým R a obrovský přínos do světa "vaginálního umění" (autor tohoto pojmenování - Bluntman). Já se ovšem snažím na filmy nahlížet tak, aby bylo dané hodnocení skutečným odrazem mé osobní spokojenosti. Ne jen pro slabost k režisérovi. "Boat" působí zvláštně - "neLynchovsky". Otázka zní: Je opravdu nutné nechávat diváka hledat za každým jeho snímkem hlubší podstatu a propadat se hloub do utkaných pavučin? Nemohu se zbavit pocitu, že v těchto necelých osmi minutách bylo natočeno amatérské home video, spojeno s momentálním nápadem bujné fantazie - doprovodem ženského hlasu, na jehož konci se podepsal režisér zvučného jména.
Babka (2003)
Potřeba osobní katarze režisérky. Ždímačka citů. Za oběma pojmenováními se skrývá "Babka". Sympatická babička, kterou si vlastní rodina přehazuje jako horkou bramboru, zaujme minimálně už tím, v jak pokročilém věku se vydává před kameru, střihnout si svou "malou velkou" roli. Zajímavý námět a tragikomická ukázka života na ruské vesnici. Tím u mě klady bohužel končí, zbývají negativní, spíše však neutrální pocity z celého snímku. Určité scény mi přišly příliš "přecitlivělé", málo vykreslené a nudné. Pohádkový konec celému snímku nasadil pověstnou korunu.
Štamgast (1987)
Charles Bukowski - jeho originální a svérázná literární tvorba se stala mou srdeční záležitostí. Nemohl jsem se dočkat chvíle, až přisednu k baru vedle tohoto "Štamgasta" a naleju si celých 100 minut do hlavy... Předloha (jak jinak) perfektní! Mickey Rourke a jeho herecký výkon zaslouží potlesk. Ztvárnění věčně "nažraného" a nepochopeného pisálka, brodícího se nástrahami všedního života, stejně jako jeho podivně vypadající chůze - pastva pro oči! Osobně zastávám názor, že cíl hlavních hrdinů - "upít se k smrti" - je zavádějící. Smysl jejich života se možná lišil od životů ostatních lidí, ale rozhodně se neřítí vstříc jisté a promyšlené alkoholové sebevraždě. Nicméně, abych jen nechválil... Ve filmu je několik opravdu povedených scén, jejichž obsah člověka rozesměje, ale také donutí přemýšlet. Na druhou stranu - po velmi slušně rozjetém začátku se, s blížícím se koncem, tempo kvality zpomaluje a radost, která se usídlila v mém filmově-literárním srdci, se pomalu vytrácí. Důvod? Do příjemně cynické a ironické atmosféry najednou velkou rychlostí vletěl příliš umělý a za vlasy přitažený zájem producentky o Chinaskiho, který nepůsobil příliš věrohodně, stejně jako "ženská bitka" v baru.
Where the Hell is Matt? (2008)
Skvělý nápad, příjemná hudba a důkaz toho, že ještě existují "lidé"!