Tom Hardy

Nějak těm adaptacím herních hitů nemůžu v posledních letech přijít na chuť. U Raccoon City mě to každopádně mrzí nejvíc, protože srdce jednoznačně tvůrci mají na správném místě. Jen ta exekuce. Že to je celé levné, takže z ikonických míst vidíme fragmenty, to bych přežil. I průměrnou akci bych skousl. Bohužel naprosto nefunguje casting. A to nejsem někdo, kdo by ho odsoudil dopředu. Většinu herců, co vyfasovali hlavní role, jsem si v něčem jiném opravdu užil. Ale postavám z RE universa nedali nic a nedokázali si je ani nějak osobitě přivlastnit. Spíše než studiový film jejich snažení připomíná LARP, kde měli jeho autoři k dispozici o něco lepší kostýmy a masky. Raccoon City je bezpochyby dobrý úmysl, ale s mizerným provedením. Má své okamžiky, ale buď jsou nedotažené, nebo rovnou nechtěně směšné. Snad to jediné, kde Roberts prokazuje jistou nápaditost, je jeho práce s hudbou. Ale i tady naráží na mantinely vlastního neumětelství. Jeden moment za všechny: Leon sedí na recepci, spí, má na uších sluchátka a poslouchá hudbu. Dveře do stanice jsou dokořán, aby bylo vidět na ulici. Na kopci se objeví kamion, řítí se směrem ke stanici a vybourá se. Následuje obří výbuch. V tu chvíli se kamera vrátí na stanici, hudba ze sluchátek jde do popředí a dveřmi vstoupí řidič v plamenech a jde směrem k Leonovi, který o něm neví. A je to skoro cool. Skoro proto, že řidič se z nějakého důvodu nechová ani jako zombie, ani jako člověk, co hoří, ale jde způsobem, jako kdyby právě vešel do Starbucksu a šel si objednat kafe. Uf. 30%

Další měsíc, další film s Brucem Willisem (vlastně dva, ale Fortress upřímně za komentář nestojí). Deadlock je, na druhou stranu, vlastně docela přijatelné béčko. Evidentně podfinancované, s nechtěně směšným užíváním reálných záběrů na povodně z databanky, a zřejmě s nejméně věrohodnou krví stékající po ruce (proč takovou zbytečnost někdo udělá namísto - např. - kečupu přímo na place, to mi hlava nebere), ale obecně snesitelné ve své váhové kategorii. Willis si navíc svou roli celkem užívá a dokonce ji chvílemi i prožívá, což je v posledních letech u něj nadstandard. Muldoon je o něco menší patlal, než bývá u podobných laciných žánrovek zvykem, i pár hlášek má v rukávu, ale celou dobu vypadá tak strhaně, že mu to bere veškerý potenciální cool faktor. Z výsledku každopádně nekrvácí oči, což je na willisovku posledních let pořád slušný výkon. 40%

V podstatě něco jako Ad Adstra, pokud jde o relativně zbytečné, ale ve výsledku vesměs fungující spojení dvou různých žánrů, kdy by si jeden bez druhého vystačil, ale naštěstí se navzájem netlučou. Bavilo mě to hlavně proto, že 1) zoufalství hlavního hrdiny mi přišlo téměř hmatatelné (a že je Jackman výborný herec tomu samozřejmě hodně pomohlo), 2) Rebecca Ferguson se pro roli osudové ženy narodila a 3) sci-fi omáčka nelichotivé budoucnosti možná neměla tunu detailů, ale působila uceleně a nabídla hned několik dech beroucích záběrů. A mám slabost pro takové ty esteticky načančané dialogy jak z románů Oscara Wildea. There’s no such thing as a happy ending. All endings are sad, especially if the story is happy. Žeru i s navijákem.

Rozmetat divácké očekávání v prvním aktu je vždycky fajn (viz loňský Lov), ale ruku v ruce s tím jde jasně nastavený směr, kdy divák už nemůže věřit nikomu a ničemu. A protože Gunn nechce vyprávět, ale jen podvratně přetvářet, stane se z filmu postupem času trochu nuda (ve smyslu "jakmile tu má někdo proslov, je úplně jasné, co bude za 'překvapivý' moment následovat"), v níž nový Sebevražedný oddíl většinu postav úmyslně nemůže mít rád, když mu slouží jen pro izolované fórky. A to je škoda. Vesměs film ale šlape dobře. Gunn si umí pohlídat tempo a čas od času nabídne opravdu skvělý moment. Jen bych to s tím nadšením extra nepřeháněl. Rozhodně je to lepší než minule v profilaci samotné podstaty skupiny i celkovém tempu, ale příběh tu znovu neexistuje a emocionální momenty jsou často hrozně nezmotivované (viz "dojemné" sdílení citů v autobuse). Kdy to ale pro mě osobně nejvíc spadlo, to je finální třetina. Uznávám, že to není klasický generický digi bordel, ale furt se to vlastně extra nevymyká klasice, navíc s typickým neduhem superhrdinských filmů, kdy se ukáže, že je jedna postava tak silná, až vlastně mohla celou zápletku vyřešit hned v úvodu. Nemluvě o tom, jak je nakonec zbytečný Bloodsport (přičemž mohlo jít rovnou o Deadshota, protože se opravdu přepsalo jen jméno). Paradoxně je tak pro mě druhý Sebevražedný oddíl nakonec pocitově někde na úrovni "jedničky", přičemž tentokrát to na mě působilo jako slepenec cool kraťasů, kam se režisérovi povedlo ukecat partu hvězdných kamarádů, přičemž kvalita jednotlivých fórků je značně proměnlivá (ale možná je to ono pověstné "už jsem starej na tyhle srandy"). King Shark je ale výhra, o tom žádná. Takového kamaráda by chtěl každý.

Trochu kostrbaté představování kladných postav a ne úplně hladká expozice v tempu, ale výborní (a snadno identifikovatelní) záporáci, vlastně docela obstojný dějový oblouk a naprosto skvělá finální třetina. Podobný hravý masakr tu v rámci upírského žánru tuším nebyl od Od soumraku do úsvitu. A to už je sakra let!

U "hloupějších filmů", kde má člověk nějaký vztah k postavě/herci, se obvykle časem vyvine určitá míra tolerance. Otupí se hrany očekávání, přijme se hotové dílo a nakonec si k tomu divák cestu najde. Pro pátou Smrtonosnou past to neplatí. Ta je totiž tak špatná ve svém základu, který popírá kořeny série, její přístup k akčnímu žánru i podstatu hlavní postavy jako takové, že každá další projekce jen zvýrazňuje chyby a nedostatky. Od 'ok, je to blbý, ale snesitelně' jsem se postupně propracoval až k tomu, že se na Opět v akci prakticky nedokážu dívat. McClane mlátí civilisty, McClane nemá finální kontaktní souboj, McClane se chová jak Superman, McClane nemá nadhled, McClane se nechová jako policista, McClane... ne, tady je prostě úplně všechno špatně. Série skončila čtyřkou. Pětka je přijatelné akční béčko s Willisem, ale opravdu otřesná Smrtonosná past.

Hodnocení bude horší, než jak nový Space Jam pocitově na diváka působí. Jde totiž o skrz naskrz průměrnou podívanou s naprosto tuctovou rodinou zápletkou (syn a otec si nerozumí a na základě toho padouch vystaví konflikt) a poměrně obstojným tempem. Co Nový začátek v hodnocení sráží je to, kolik hraček mají tvůrci k dispozici a jak málo z toho dostávají. Je tu celý vozový park (aby se tak řeklo) a k ničemu pořádně neslouží. Vystřižené scény z hitů knihovny WB dosazením kreslených postav nic nového nezískávají, z nových vtípků máloco opravdu dosedne na úrodnou půdu a vůbec to celé má hrozně malou energii. Jeden může snít, co by s takovou látkou udělali Phil Lord a Chris Miller. Malcolm D. Lee tomu nedal nic a splnil nevděčný trojboj - není to dobrý film sám a sobě, není ani funkční pohádkou pro nejmenší diváky a selhává i v rovině nostalgie (nepustit při zápase Space Jam od Quad City DJ's je stejná prasárna jako vynechání Techno Syndrome v letošním Mortal Kombat). Nicméně je třeba dodat, že to není - na rozdíl od nového Toma a Jerryho - ztělesněný nevkus. Jen fascinujícím způsobem sterilní produkt, ze kterého si po pár dnech člověk vybaví jen vtípek s Michaelem Jordanem. To je na podívanou, kde se mimo jiné sešli Pennywise, Flintstoneovi, Maska, Superman, Wonder Woman, Joker, drak z Hry o trůny, Animáci, King Kong, Železný obr a magoři ze Šíleného Maxe, sakra málo.

Výjimečný případ filmu Bruce Willise z posledních let, kde si odehrál všechny scény sám. Je jich nicméně tak sedm, z toho dvakrát sedí v autě, dvakrát v bistru a jednou v nemocnici, přičemž jeho detektiv asi (a asi je třeba brát s velkou rezervou) měl sloužit jako mentor, ale ve výsledku jde o postavu, která kdyby tam nebyla, tak by to na celkovém vyznění vůbec nic nezměnilo. Zbytek je tuctová kriminálka s použitelným vizuálem (rozhodně to nepůsobí vyloženě lacině) s minimem vyšetřování a maximem záběrů na obličej Megan Fox. Emile Hirch nicméně není vůbec špatný a jeho role je připomenutím toho, že by si zasloužil mnohem lepší projekty.

Jeden si říká, že už není kam klesat, a každé nové céčko s Willisem překvapí tím, že pomyslné dno je ještě hodně daleko. Pro mě osobně už se z toho stal takový zajímavý vnitřní experiment, kam tohle až může zajít. Out of Death je to nejhorší, co Willis natočil. A vtipné na téhle opakované situaci je, že důvody jsou opět trochu jiné. Out of Death už totiž ani nevypadá jako skutečný film, ale spíš coby práce nadšeného studenta, jemuž se náhodou povedlo ulovit do obsazení dvě větší jména. Celé je to až komicky snaživé, od rádoby stylizovaných záběrů a dialogů, přes jednotlivě uvedené kapitoly (to tam vážně je), až po digitální déšť (něco takového animovat je ryzí sadomasochismus). A do toho tradiční hra "poznej doubla", kdy Willis už tak sešel, že i největší divák-amatér zezadu pozná jeho náhradníka. Takže zase o něco hůř. Hořím zvědavostí, co přijde příště.

Přesně takové to "umění", kvůli kterému člověk začne nesnášet umělecké filmy (aniž by si to zasloužily). Leos Carax je někdo, s jehož tvorbou se celoživotně míjím, ale pověst je samozřejmě nepřehlédnutelná, takže jsem byl na Annette zvědavý. Už proto, že by teoreticky pro nováčka mohla být tématem i herci vstřícnější. A neříkám, že tu není nic dobrého. "Divadelní" úvod a závěr pěkně rámují celou jevištní estetiku, Driver i Helberg mají minimálně jednu herecky fantastickou scénu (Driver a jeho 'meltdown' na jevišti, Helbergovou první sólo s poletující kamerou), oceňuji scény bez střihu a ohromila mě dobře vybraná holčička na konci (i zpěvem). Ale jinak... obsahově je to hrozně vyprázdněné. Že se tam vlastně nic nestane by bylo ještě hodně štědré označení. A pointa s loutkou byla vyloženě banální. Za největší zklamání každopádně považuji muzikálovou část. Možná je jednoduchost a repetitivnost textů nějakým sofistikovaným záměrem, jemuž nerozumím. Coby 'běžného' diváka mě každopádně nebaví písně postavené na dvou/třech větách, které se x minut opakují dokola. A je to škoda, protože některé hudební motivy jsou vážně skvělé. Ale když je místo celé písně vlastně jen refrén (a to platí pro většinu textů), působí to na mě spíš jako parodie muzikálu (Což... byl možná záměr?). Abyste mě nechápali špatně - koncept Annette se mi líbí. Přijde mi lákává představa přiznaného divadelního představení, které využívá pro posuny scén a postav filmové prostředky. Herci do toho dávají, co mohou. Ale celek za mě nefunguje. Jestli si takhle artoví umělci (a diváci) představují kvalitní muzikálové drama, budiž jim přáno. Já osobně budu raději "komerčnější děvkou" a dám si znovu Moulin Rouge, kde je sice taky základ neoriginální, ale dílo mi dovoluje jít s postavami a prožívat jejich radost i smutek. Tady jsem necítil nic, kromě potřeby si neustále kontrolovat hodinky, kolik že ještě musí utéct času, než konečně přijde to očekávané finále. 30 %