Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Krátkometrážní
  • Akční

Recenze (2 745)

plakát

Kung Fu Panda 4 (2024) 

Po osmi letech se na scénu opět vrací otylý, nenažraný a nemotorný Dračí bojovník Po - a soon-to-be duchovní vůdce Údolí klidu - a čelí doposud možná nejvíce diabolickému protivníkovi, mnohotvárné Chameleonce. Čvrtý Kung Fu Panda nijak neohromí, ale ani neurazí a nabízí v podstatě další veskrze přímočaré dobrodružství bez větších překvápek a nároků na diváka. Měl jsem pocit, že tvůrci nevyužili (doslova) mnohovrstevnatého potenciálu Chameleonky a šlo jim jen o efektní podívanou - chválím však dobře zvolený dabing (Vanda Konečná) a věřím, že originál s hlasem Violy Davis má též hodně do sebe. Závěrečná konfrontace mi přišla poněkud odbytá, jako by si tvůrci najednou vzpomněli na to, že jim hoří deadline na odevzdání výsledného filmu a potřebovali to co nejrychleji zaříznout. V kině film sice vyloženě nenudí, nicméně pár dní po projekci si na něj už člověk moc nevzpomene.

plakát

Bratři (2023) 

V předvečer letošních Českých lvů padla volba na film s největším počtem nominací a zároveň našeho cizojazyčného adepta do boje o Cenu akademie. Bratři (Mašínové od Mašína) mohli minimálně na poli Oscarů ustoupit před zdařilejšími projekty: Ve výsledku jde totiž o místy nadmíru odtažité a zkratkovité životopisné drama, které podobně jako názory na reálné bratry působí rozpačitě. Filmu by neuškodila kratší stopáž a silnější celistvost mezi jednotlivými scénami (především v první polovině). Chválím však na naše poměry zdařilé akční sekvence zobrazující pohyb bratrů v NDR, a stejně tak scény s dámským osazenstvem - Tatianou Dykovou a Karolínou Leou Novákovou - které byly silné až mrazivé. Lepší tři hvězdičky!

plakát

Avatar: Legenda o Aangovi (2024) (seriál) 

Neviděl jsem (dosud) původní animovaný seriál, ani pozdější Shyamalanův remake, nicméně jsem za to rád, protože jsem neměl tendenci nijak porovnávat s předchozími projekty a zároveň jsem nebyl dopředu obeznámen s příběhem. Aktuální verze má celkem pozvolný rozjezd, od poloviny však seriál nabírá na otáčkách a zastaví se až v samotném závěru první série. I přes "children friendly" pojetí (snad tedy až na poslední díl) mě dokázala dobrodružství Aanga a jeho přátel vskutku napnout, ale i pobavit - a místy i dojmout. Chválím zdařilé technické zpracování, které je na úrovni vysokorozpočtových kinofilmů, jelikož byla radost pohledět na rozličné scenérie, souboje živlů a různá stvoření - v tomto směru mě nejvíce bavila epizoda s démonicky mnohotvárným Kohem, pomrkávajícím po Miyazakiho "Bezpáteřníkovi". Herecké obsazení bylo veskrze dobře zvolené, byť by se našly z mé strany nějaké výtky, nicméně představitel hlavní postavy Aanga je fakt sympaťák - a to se počítá. Doufám, že se dočkáme v budoucnu druhé série, k níž se na konci té první lákavě "rozhořela" vrátka.

plakát

Zimní prázdniny (2023) 

Zimní prázdniny jsou na první pohled hodně nenápadným filmem, u něhož platí, že v jednoduchosti je krása. I přes vcelku přímočaře odvyprávěný děj si mě snímek dokázal opravdu získat - jak na dramatické, tak na humorné rovině. I když se Paynův film zaobírá vážnými a stále velmi aktuálními tématy, jsou podány neuvěřitelně přívětivým způsobem, který v divákovi zanechá "good-feelingový" pocit. Zimní prádzniny by ovšem nebyly tím, čím jsou, nebýt přesvědčivých hereckých výkonů ústředního tria "obyčejných" lidí, které svedl dohromady osud a jejich životní traumata. Třešničkou na dortu je autentická "vintage" stylizace obrazu, kdy má divák pocit, jako by se díval na půlstoletí starý film.

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

"Power over spice is power over all." Druhá část Duny je výpravným eposem se vším všudy: Zatímco první díl byl předkrmem o písečném světě dun, je druhá výprava na Arrakis plnohodnotným hlavním chodem, který lahodí zrakovým a sluchovým smyslům na výbornou a zároveň nabízí vyzrálý příběh, v němž se prolínají poutavé a napínavé dějové linie započaté tři roky zpět. Villeneuve by se dal označit za jakéhosi "dvorního kino-filmaře", jelikož jeho filmy z posledních let jsou názornou ukázkou toho, jak lze naplno využít možností velkého plátna a silného ozvučení pro dosažení nevídaného diváckého zážitku v podobě audiovizuálních orgií, které však nepůsobí prvoplánově a kýčovitě. Divák se na necelé tři hodiny, které v kině uplynou jako voda, noří do spletitých politických intrik a vydává se na vyvolenou cestu Spasitele, který se nebojí jít přes četné oběti a mrtvoly. Duna není ale jen dobře natočená a napsaná, nýbrž i zahraná - navíc takovou plejádu hereckých hvězd v kině člověk často nevídá. I když se jedná z audiovizuálního hlediska celkově o vymazlený projekt, velmi chválím "černobílé" scény z harkonnenské arény, které jako by evokovaly nacistické Německo a měly i přes absenci barev neuvěřitelný náboj. Jsem zvědavý, s čím přijdou tvůrci v další (a závěrečné?) části, které se snad jednou dočkáme - v tomto případě se ale čekání na kvalitu jistě vyplatí.

plakát

Madam Web (2024) 

Podobně jako pár let zpátky u Koček jsem se i v případě Madam Web rozhodl jít na projekci do kina - a to i přes velice tristní hodnocení a s vědomím toho, že to budou dost možná vyhozené dvě stovky. Madam Web pokulhává až padá na vícero rovinách - od značně nevyužitého potenciálu, který tkvěl v námětu s viděním budoucnosti, přes unyle vykresleného záporáka, až po odfláklý rozhodující střet, kde byl "trpkou višní na dortu" vyloženě dementní závěr. Zdejší hodnocení mi ale i tak přijde celkem příkré - i přes ta výrazná negativa si film zaslouží dvě hvězdy (ale ani o milimetr pavučiny víc).

plakát

Kočka a pes: Šílené dobrodružství (2024) 

Myslel jsem si, že půjde o light verzi loňských Vocasů na tripu, nicméně Šílené dobrodružství kočky Divy a psa Ser-Sera pokulhává jak na komediální, tak i dobrodružné rovině, a nabízí veskrze nemastný-neslaný odvar s humorem, který moc nepobaví - ani děti, ani dospělé publikum. Vzhled kočky i psa je méně zdařilý, ale to by se dalo přejít, největším kamenem úrazu je však promrhaný potenciál - místo mj. scén s opakovaným očucháváním zadku mohla režisérka/scenáristka/herečka Reem Kherici nabídnout více říznějších a/nebo humornějších sekvencí. Lepší dvě hvězdičky!

plakát

Zóna zájmu (2023) 

Zóna zájmu zobrazuje koncentrační tábory a holocaust ze vskutku nevídaného úhlu pohledu, a právě díky tomu se film mezi tematicky blízkými filmy rozhodně neztratí. Glazer ve svém filmu primárně necílí na zrak diváků, nýbrž na jejich sluch a všeobecné povědomí o hrůzách války: Na první pohled vidíme všední život obyčejné rodiny, avšak při druhém pohledu (resp. poslechu) a zasazení do kontextu doby film vyvolává v divákovi nadmíru nepříjemné pocity. Na jedné straně máme idylickou, takřka "rajskou zahradu", na druhé straně (za plotem) se k nám nese křik a výstřely, zatímco v povzdálí sledujeme kouř (smrti). Za zvuků místy doslova drásavého hudebního doprovodu jsme svědky toho, že čiré zlo může mít zcela všední, nevinnou podobu. Podobně jako v Anatomii pádu i zde podává Sandra Hüller nadmíru působivý výkon a jsem zvědavý, jaké role na ni v budoucnu ještě čekají. V neposlední řadě chválím hru s negativním obrazem, který přispíval k nepříjemné atmosféře filmu. Snad jen závěrečná dokumentární vložka ve mně zanechala smíšené pocity.

plakát

Jeden život (2023) 

Kdo by neznal příběh Nicholase Wintona, jemuž se ve spolupráci s dalšími odhodlanými lidmi podařilo zachránit život 669 dětem? Jeden život je příběhově v podstatě jednoduchý film s jasnou strukturou, kde se účelně střídají dvě časové etapy oddělené půlstoletím, nicméně právě onen příběh dělá z filmu neuvěřitelně silný a jímavý zážitek, umocněný přesvědčivými hereckými výkony a přesným obsazením. Český divák jistě mj. ocení pražské lokace a množství českých frází, které ve filmu zazní. V závěru může film působit možná poněkud melodramaticky, nicméně tvůrci tím jen podtrhli skromnost "obyčejného" člověka, který dokázal neobyčejné věci.

plakát

Chudáčci (2023) 

Chudáčci v sobě nezapřou inspiraci Frankensteinem a už vůbec v sobě nezapřou Lanthimosův osobitý režisérský styl, který nemá v současné kinematografii obdoby. Divák má úžasnou možnost se na dvě a čtvrt hodiny ponořit do futuristicky pojatého viktoriánského světa, v jehož středobodu se nachází Bella - duševně zcela "nepopsaná kniha", na jejíž listech se však začne odehrávat emancipační dobrodružství nevídaných rozměrů. Po výtvarné stránce se jedná o vymazlený počin, kde by nejeden sugestivní výjev mohl být vystaven v muzeu jako cenný obraz. Vedle prazvláštních úhlů kamery a jakoby snových filtrů jsem si nadmíru liboval v (ne)cudných kostýmech Belly a jejích kreacích. Herecky nemám filmu co vytknout - tahounem celého příběhu byla samozřejmě Emma Stone, která se zcela bez studu zhostila své role, zatímco ji skvěle sekundovali "frankensteinský" Willem Dafoe a sukničkář Mark Ruffalo, jemuž nakonec sukně takřka přivodily šílenství. Bylo poutavé sledovat duševní vývoj Belly: od "dětských" krůčků o pár slovech, přes fyzicky intenzivní poznávání vlastního těla a sexuality, až po plně uvědomělé a sebevědomé nazírání (pokrouceného) světa s filosofickým přesahem. Chudáčci mají i přes své na první pohled artové pojetí potenciál oslovit široké publikum a rozhodně se nebojí chytit patriarchát za koule a dát jim co proto.