"Život je potřeba žít v takových dnotěsných úsecích. To znamená - každý den, každý úsek života zároveň v sobě obsahuje uspokojení, cíl, smysl a jestliže člověk ten smysl přítomného okamžiku nedokáže do toho přítomného počínání, do té přítomné práce, když to do toho nedokáže vložit, tak v takovém případě už je to rozhodně kriterium člověka, který kandiduje na psychoneurosu."
Snad nikdy jsem neviděla snímek v tak hrozné kvalitě, ale co už ... Brilantní a mrazící drama o vztahu průměrného malíře (studenta medicíny) a chladné servírky.
Bette Davis se vrací v roce 1940 po 17-ti letech se svým německým manželem Kurtem a třemi dětmi do Washingtonu ke své rodině. Kurt byl v Německu velkým bojovníkem proti fašismu, a proto se s rodinou museli neustále schovávat. Proto se rozhodli najít klid v Americe :) Nicméně v americkém rodinném domě na ně mimo příbuzných čeká fašistický rodinný přítel, který se Kurtovi snaží zatopit, co to jde.
Příběh výborný, zpracování žalostné ...
Dva otcové, kterým někdo sebral syna. Jeden žije v současnosti, druhý v 50.letech. Oba chtějí zjistit pravdu a svého syna najít, živého nebo mrtvého. Velice zajímavé a chytlavé.
Mashiro se snaží ze všech sil dostát svému slibu - a to jak tomu, který dala Arice - vybudovat takové království, kde by byli všichni šťastní, tak slibu, jenž dala Midori. Bohužel nic není tak snadné a neexistuje svět, kde by všichni byli spokojeni se vším, a tak je velice těžké splnit první ze slibů, s čímž je Arika velice nespokojená. Dokonce se se svou Paní dostane do vážné potyčky, což ji zabrání nadále využívat celého svého potenciálu.
Nemůžu hovořit o dokonalosti, ale mělo to k ní velice blízko. Dokud nezačal naplno řádit pan Smith, bylo to jasných 10/10. Kvůli celkové pointě dávám bod dolů (ale to je k diskusi). Jinak jsem se zamilovala do několika postav a ani mě nevadilo, že jim v otome trošku porošádovaly charaktery atd. Nicméně pořád hledám anime, které by se vyrovnalo Noiru :))
Na tento, v Česku neznámý, Reedův snímek jsem narazila čistě náhodou. Je zasazen do poválečné Evropy (konkrétně do Berlína), kde tvrdě zuří Studená válka. Susanne Mallison přilétá do Berlína, aby navštívila čerstvě ženatého bratra. Už od první chvíle můžeme pozorovat, že je něco v nepořádku s její novou švagrovou, která má kolem sebe příliš mnoho tajemství. Susanne chce na některé záhady přijít a neuvědomuje si, co riskuje. A opona se stále nechce roztrhnout...
První Melville a hned nadšení. V roce 1941 se nacistický voják stěhuje dočasně na francouzský venkov do domu starce a jeho neteře. Werner von Ebrennac žije velkým ideálem sjednocení Německa a Francie. Obyvatelé okupované země to ovšem cítí jinak, a tak na protest se svým nájemníkem nepromluví ani slovo.Naneštěstí je Werner neuvěřitelně ukecaný, rád se sdílí o svých vášních jako je německá hudbá a francouzská literatura. I když jde o vážnější snímek, je docela legrace sledovat monolog v místnosti, kde jsou tři osoby. Wernerovy ideály mizí až s návštěvou Paříže, kde navlastní oči vidí německou ideologii v praxi.
Říkalo se, že Aki Kaurismäki po nečekané smrti svého přítele a kmenového herece Mattiho Pellonpää, již nechtěl pokračovat ve filmové tvorbě. Naštěstí "slovo" nedodržel, a tak se můžeme seznámit s jeho dílem, které nese všechny znaky Kaurismakiho charakteristického rukopisu. Samotný příběh je velice prostý: restaurace "Dubrovnik", ve které pracuje Ilona jako vrchní číšnice, je zavřena. Spolu se svým mužem náhle pocítí tvrdou realitu nezaměstnaných. Staromódní pár nerezignuje a pokouší se zvládnout situaci, i když ta je zpočátku ze dne na den spíše horší než lepší. Pak přichází nápad a mihotavé sny o budoucnosti dostávají pevné kontury. Film se ve všech směrech opět přibližuje melodramatickému žánru. Kaurismäki přitom v tradici skandinávské kinematografie neopomenul okořenit sladkobolné vyprávění jemně salónním charakterem. Většina děje se odehrává ve staromódních bytech, jejichž holé stěny jsou vyvedeny v křiklavě pastelových barvách, které vzhledem ke stupni vybledlosti výborně dokreslují postavení obou hrdinů. V žádném případě se tedy nejedná o lacinou love story, ale naopak o velmi citlivé vyprávění o životě na pokraji společnosti, která nedokáže přijmout nikoho, kdo nežije podle jejích konzumních pravidel. Kaurismaki opět prokázal obrovské pochopení pro problémy outsiderů, s nimiž se nikdo "normální" nechce bavit a tudíž jsou odkázáni pouze na charakteristicky "němou" komunikaci mezi sebou samými. Pokud se vám bude zdát u takto vyhroceného příběhu happyend jako nepatřičná rekvizita, pak věřte, že je pořád dost otevřený na to, aby mohl vzhledem k očekávání dalších smolných okamžiků působit nemálo ironicky. Protagonisté Kaurismäkiho filmu jsou opět odsouzeni k sisyfovskému údělu nenápadných a přehlížených, leč nezdolných hrdinů. Poetika obyčejnosti i zvážnělý "černý" humor dřívějších režisérových filmů však bohužel trochu vyprchaly. Film zaujme svou intimitou a promyšlenou jednoduchostí. Snímek o tíživém pocitu zbytečnosti dopadající na nezaměstnané pojal Aki Kaurismäki jako pohádku o marném úsilí a šťasné náhodě. Jeho postavy jsou jako vždy společenští outsideři a mají takovou smůlu, že nás skoro přesvědčí o tom, že jsou bez šancí. (ArtFilm)
San Francisco, 1928. Dashiell Hammet, a former detective of the Pinkerton Agency, in his thirties, is a tuberculous drunkard who barely survives writing detective stories. An old colleague, Jimmy Ryan comes to visit him -- he needs Dashiell's help to solve the case of Crystal Ling. A Chinese girl mysteriously disappeared. Hammett finds himself once more in the streets of Chinatown, on a complicated job involving his politicians, corrupt police officers, false friends and false corpses. Only his detective instinct will enable him to survive -- all the more disillusioned, he will go back to his typewriter.
Velice podařená adaptace stejnojmenné prvotiny Chaima Potoka. Na projektu začal pracovat jistý Roger Harrision, fundamentalistický metodista z New Orleansu, který chtěl ukázat světu, že existují i američtí hoši, kteří berou studium, své rodiny i celý svět vážně, a že ne každý americký mladík touží po drogách a sexu. Právě tento člověk sehnal peníze a nechal napsat scénář, a jak několikrát poznamenal Chaim Potok, on mu věřil. Společně vybrali lidi, kteří už za sebou měli produkci mimořádně kvalitních filmů – a opět vše fungovalo na bázi důvěry. Autor byl s výsledkem velmi spokojený a sám dokonce zazářil ve vedlejší roli profesora.
Inuyashu mám ráda zejména pro originální a perfektní humor...malá epizodka za závěrečnýma titulkama to lehce nastiňuje. A i když je pravda, že zrovna tento film mohl být klidně součástí seriálu, pořád se mi velice líbí.
...a tímto se ze mě stává zarputilý Noirovec...pořád krásný seriál, na který se ráda opět podívám, ale pro mě se nikdo nevyrovná Chloé a Kirice. Madlax se nemůže stát nikdy moji srdcovkou zejména pro svou patetičnost a ne tak dokonalý závěr :)
Taky bych s velkou radostí dala 5*, ale hru mám na dvd s Ladislavem Smoljakem, který hraje polovičně jak Svěrák. Jinak hra od Cimrmanů je to přímo vrcholová a patří mezi mé 3 nejoblíbenější.
V postavě obyčejného herce Hendrika, který se vyšvihne mezi nacistickou elitu, chce Szabó ztvárnit člověka tvrdícího, že je jen prostý herec. Až na vrcholu své kariéry zjišťuje, že jeho životním vzorem je samotná postava Mefista, která uzavřela pakt s ďáblem a zůstává člověkem bez tváře. Představitel Hendrika, Klaus Maria Brandauer, dostal roli v celé Szabóvě historické trilogii (Plukovník Redl, Hanussen).
Dojalo, oslovilo, naštvalo, zhnusilo, zaujalo, potěšilo...škála emocí je nekonečná...zkrátka mě Elfem Lied přikoval na pár hodin do křesla. Obrovskou výhodou seriálu je fakt, že to začne hned první minutou a nemusíte prvních pět dílů váhat, jestli ano nebo ne. Máte jasno hned!
Pro mě naprosto nesympatický film s nesympatickými postavami o jednom podvodníčkovi Harry Fabianovi, který věřil, že si může splnit sen být mocný a bohatý. Chtěl se vyrovnat velkým mafiánům, převzít kontrolu nad wrestlingem v Londýně a zkrátka na to neměl.
3/4 filmu se odehrávají ve starém prázdném domě, kde se divák pokouší nalézt nitky příběhu, jak jinak divadelní hry. Obdivuju, jak Hitch dokázal natočit tak úžasně vygradované napětí už v roce 1932. Obrovskou slabinou je zmatený děj, který se sice na konci jakž takž vysvětlí, nicméně to kazí výsledný dojem (nutno napsat, že scénář je z Hitchovy tužky... asi neměl svůj den). Zběsilé finále ve vlaku a autobusu patří k výrazným kladům Hitchových raných filmů.
Hned na začátku je dobré vědět, že Hitch neměl rád detektivky na žádný způsob a natočit Vraždu se nechal přinutit jen některými okolnostmi (první zvukový film s Herbertem Marshallem např.). Film je extrémně spjat s divadlem, je to hra ve hře, podobající se Hamletovi. Vražda je příběh mladé herečky obviněné z vraždy své přítelkyně. Je zatčena, postavena před soud a odsouzena k smrti. Mezi porotci je Sir John, slavný herec a dramatik. Protože je přesvědčen o její nevině, provádí na vlastní pěst pátrání a nakonec odhalí vraha.
De Sica se vrací ke svým neorealistickým kořenům, které projevil spolu se scenáristou Cesarem Zavattinim ve Zlodějích kol, Zázraku v Miláně a Umbertu D. Svým citlivým okem zachycuje individuální drama celospolečenských porblémů, mezilidské slušnosti a pospolitosti.
Moje komentáře
Zrcadlení (1965)
"Život je potřeba žít v takových dnotěsných úsecích. To znamená - každý den, každý úsek života zároveň v sobě obsahuje uspokojení, cíl, smysl a jestliže člověk ten smysl přítomného okamžiku nedokáže do toho přítomného počínání, do té přítomné práce, když to do toho nedokáže vložit, tak v takovém případě už je to rozhodně kriterium člověka, který kandiduje na psychoneurosu."
Of Human Bondage (1934)
Snad nikdy jsem neviděla snímek v tak hrozné kvalitě, ale co už ... Brilantní a mrazící drama o vztahu průměrného malíře (studenta medicíny) a chladné servírky.
Watch on the Rhine (1943)
Bette Davis se vrací v roce 1940 po 17-ti letech se svým německým manželem Kurtem a třemi dětmi do Washingtonu ke své rodině. Kurt byl v Německu velkým bojovníkem proti fašismu, a proto se s rodinou museli neustále schovávat. Proto se rozhodli najít klid v Americe :) Nicméně v americkém rodinném domě na ně mimo příbuzných čeká fašistický rodinný přítel, který se Kurtovi snaží zatopit, co to jde. Příběh výborný, zpracování žalostné ...
On Dangerous Ground (1952)
Výborné, temné, mrazivé (doslova), podbarveno parádní hudbou.
Stolen (2009)
Dva otcové, kterým někdo sebral syna. Jeden žije v současnosti, druhý v 50.letech. Oba chtějí zjistit pravdu a svého syna najít, živého nebo mrtvého. Velice zajímavé a chytlavé.
Gekijōban hagane no renkinjutsushi: Shambala wo yuku mono (2005)
výborná animace i příběh - imho důstojné pokračování
Cesta za záchranou (1957)
Daves je poctivý ve všem, co dělá, nicméně tady to bylo spíš na škodu. Nešlo se zaklínit ...
Místo na výsluní (1951)
A tehdy jsem se začala obdivovat noirovskému charakteru Montgomery Clifta*
Mai-Otome Zwei (video film) (2006)
Mashiro se snaží ze všech sil dostát svému slibu - a to jak tomu, který dala Arice - vybudovat takové království, kde by byli všichni šťastní, tak slibu, jenž dala Midori. Bohužel nic není tak snadné a neexistuje svět, kde by všichni byli spokojeni se vším, a tak je velice těžké splnit první ze slibů, s čímž je Arika velice nespokojená. Dokonce se se svou Paní dostane do vážné potyčky, což ji zabrání nadále využívat celého svého potenciálu.
Mai-Otome 0: S.ifr (video film) (2008)
Nebylo to tak špatné! Vůbec ne. Kdyby z toho bylo 26 dílů, tak budu možná skákat jak Marius :) Nicméně i tak parádní děj a doplnění Mai-Otome.
Mai-Otome (TV seriál) (2005)
Nemůžu hovořit o dokonalosti, ale mělo to k ní velice blízko. Dokud nezačal naplno řádit pan Smith, bylo to jasných 10/10. Kvůli celkové pointě dávám bod dolů (ale to je k diskusi). Jinak jsem se zamilovala do několika postav a ani mě nevadilo, že jim v otome trošku porošádovaly charaktery atd. Nicméně pořád hledám anime, které by se vyrovnalo Noiru :))
Mai-HiME (TV seriál) (2004)
Bála jsem se, že potečou slzy největšího smutku, ale opravdu někdy neuškodí, když výborné anime skončí americkým "happy endem".
Death Note - Zápisník smrti (TV seriál) (2006)
Našla jsem si svého hrdinu. "L" je dokonalý a atypický téměř ve všem.
Man Between, The (1953)
Na tento, v Česku neznámý, Reedův snímek jsem narazila čistě náhodou. Je zasazen do poválečné Evropy (konkrétně do Berlína), kde tvrdě zuří Studená válka. Susanne Mallison přilétá do Berlína, aby navštívila čerstvě ženatého bratra. Už od první chvíle můžeme pozorovat, že je něco v nepořádku s její novou švagrovou, která má kolem sebe příliš mnoho tajemství. Susanne chce na některé záhady přijít a neuvědomuje si, co riskuje. A opona se stále nechce roztrhnout...
Basquiat (1996)
Výborná hudba © John Cale
Mlčení moře (1949)
První Melville a hned nadšení. V roce 1941 se nacistický voják stěhuje dočasně na francouzský venkov do domu starce a jeho neteře. Werner von Ebrennac žije velkým ideálem sjednocení Německa a Francie. Obyvatelé okupované země to ovšem cítí jinak, a tak na protest se svým nájemníkem nepromluví ani slovo.Naneštěstí je Werner neuvěřitelně ukecaný, rád se sdílí o svých vášních jako je německá hudbá a francouzská literatura. I když jde o vážnější snímek, je docela legrace sledovat monolog v místnosti, kde jsou tři osoby. Wernerovy ideály mizí až s návštěvou Paříže, kde navlastní oči vidí německou ideologii v praxi.
Mladý a nezkušený (1937)
Pokud v každém filmu hledáta Hitchcocka, tak tady to nebude tak těžké...Hitch totiž mluví...
Mraky odtáhly (1996)
Říkalo se, že Aki Kaurismäki po nečekané smrti svého přítele a kmenového herece Mattiho Pellonpää, již nechtěl pokračovat ve filmové tvorbě. Naštěstí "slovo" nedodržel, a tak se můžeme seznámit s jeho dílem, které nese všechny znaky Kaurismakiho charakteristického rukopisu. Samotný příběh je velice prostý: restaurace "Dubrovnik", ve které pracuje Ilona jako vrchní číšnice, je zavřena. Spolu se svým mužem náhle pocítí tvrdou realitu nezaměstnaných. Staromódní pár nerezignuje a pokouší se zvládnout situaci, i když ta je zpočátku ze dne na den spíše horší než lepší. Pak přichází nápad a mihotavé sny o budoucnosti dostávají pevné kontury. Film se ve všech směrech opět přibližuje melodramatickému žánru. Kaurismäki přitom v tradici skandinávské kinematografie neopomenul okořenit sladkobolné vyprávění jemně salónním charakterem. Většina děje se odehrává ve staromódních bytech, jejichž holé stěny jsou vyvedeny v křiklavě pastelových barvách, které vzhledem ke stupni vybledlosti výborně dokreslují postavení obou hrdinů. V žádném případě se tedy nejedná o lacinou love story, ale naopak o velmi citlivé vyprávění o životě na pokraji společnosti, která nedokáže přijmout nikoho, kdo nežije podle jejích konzumních pravidel. Kaurismaki opět prokázal obrovské pochopení pro problémy outsiderů, s nimiž se nikdo "normální" nechce bavit a tudíž jsou odkázáni pouze na charakteristicky "němou" komunikaci mezi sebou samými. Pokud se vám bude zdát u takto vyhroceného příběhu happyend jako nepatřičná rekvizita, pak věřte, že je pořád dost otevřený na to, aby mohl vzhledem k očekávání dalších smolných okamžiků působit nemálo ironicky. Protagonisté Kaurismäkiho filmu jsou opět odsouzeni k sisyfovskému údělu nenápadných a přehlížených, leč nezdolných hrdinů. Poetika obyčejnosti i zvážnělý "černý" humor dřívějších režisérových filmů však bohužel trochu vyprchaly. Film zaujme svou intimitou a promyšlenou jednoduchostí. Snímek o tíživém pocitu zbytečnosti dopadající na nezaměstnané pojal Aki Kaurismäki jako pohádku o marném úsilí a šťasné náhodě. Jeho postavy jsou jako vždy společenští outsideři a mají takovou smůlu, že nás skoro přesvědčí o tom, že jsou bez šancí. (ArtFilm)
Hammett (1982)
San Francisco, 1928. Dashiell Hammet, a former detective of the Pinkerton Agency, in his thirties, is a tuberculous drunkard who barely survives writing detective stories. An old colleague, Jimmy Ryan comes to visit him -- he needs Dashiell's help to solve the case of Crystal Ling. A Chinese girl mysteriously disappeared. Hammett finds himself once more in the streets of Chinatown, on a complicated job involving his politicians, corrupt police officers, false friends and false corpses. Only his detective instinct will enable him to survive -- all the more disillusioned, he will go back to his typewriter.
Vyvolení (1981)
Velice podařená adaptace stejnojmenné prvotiny Chaima Potoka. Na projektu začal pracovat jistý Roger Harrision, fundamentalistický metodista z New Orleansu, který chtěl ukázat světu, že existují i američtí hoši, kteří berou studium, své rodiny i celý svět vážně, a že ne každý americký mladík touží po drogách a sexu. Právě tento člověk sehnal peníze a nechal napsat scénář, a jak několikrát poznamenal Chaim Potok, on mu věřil. Společně vybrali lidi, kteří už za sebou měli produkci mimořádně kvalitních filmů – a opět vše fungovalo na bázi důvěry. Autor byl s výsledkem velmi spokojený a sám dokonce zazářil ve vedlejší roli profesora.
Inuyasha - Toki o koeru omoi (2001)
Inuyashu mám ráda zejména pro originální a perfektní humor...malá epizodka za závěrečnýma titulkama to lehce nastiňuje. A i když je pravda, že zrovna tento film mohl být klidně součástí seriálu, pořád se mi velice líbí.
Madlax (TV seriál) (2004)
...a tímto se ze mě stává zarputilý Noirovec...pořád krásný seriál, na který se ráda opět podívám, ale pro mě se nikdo nevyrovná Chloé a Kirice. Madlax se nemůže stát nikdy moji srdcovkou zejména pro svou patetičnost a ne tak dokonalý závěr :)
Švestka (divadlo) (2002)
Taky bych s velkou radostí dala 5*, ale hru mám na dvd s Ladislavem Smoljakem, který hraje polovičně jak Svěrák. Jinak hra od Cimrmanů je to přímo vrcholová a patří mezi mé 3 nejoblíbenější.
Lady Eve, The (1941)
Remake The Lady Eve natočil v roce 1956 Norman Taurong a film se jmenoval The Birds and the Bees.
Mefisto (1981)
V postavě obyčejného herce Hendrika, který se vyšvihne mezi nacistickou elitu, chce Szabó ztvárnit člověka tvrdícího, že je jen prostý herec. Až na vrcholu své kariéry zjišťuje, že jeho životním vzorem je samotná postava Mefista, která uzavřela pakt s ďáblem a zůstává člověkem bez tváře. Představitel Hendrika, Klaus Maria Brandauer, dostal roli v celé Szabóvě historické trilogii (Plukovník Redl, Hanussen).
Elfen Lied (TV seriál) (2004)
Dojalo, oslovilo, naštvalo, zhnusilo, zaujalo, potěšilo...škála emocí je nekonečná...zkrátka mě Elfem Lied přikoval na pár hodin do křesla. Obrovskou výhodou seriálu je fakt, že to začne hned první minutou a nemusíte prvních pět dílů váhat, jestli ano nebo ne. Máte jasno hned!
Noc a město (1950)
Pro mě naprosto nesympatický film s nesympatickými postavami o jednom podvodníčkovi Harry Fabianovi, který věřil, že si může splnit sen být mocný a bohatý. Chtěl se vyrovnat velkým mafiánům, převzít kontrolu nad wrestlingem v Londýně a zkrátka na to neměl.
Číslo sedmnáct (1932)
3/4 filmu se odehrávají ve starém prázdném domě, kde se divák pokouší nalézt nitky příběhu, jak jinak divadelní hry. Obdivuju, jak Hitch dokázal natočit tak úžasně vygradované napětí už v roce 1932. Obrovskou slabinou je zmatený děj, který se sice na konci jakž takž vysvětlí, nicméně to kazí výsledný dojem (nutno napsat, že scénář je z Hitchovy tužky... asi neměl svůj den). Zběsilé finále ve vlaku a autobusu patří k výrazným kladům Hitchových raných filmů.
Proces Mary Baringové (1930)
Hned na začátku je dobré vědět, že Hitch neměl rád detektivky na žádný způsob a natočit Vraždu se nechal přinutit jen některými okolnostmi (první zvukový film s Herbertem Marshallem např.). Film je extrémně spjat s divadlem, je to hra ve hře, podobající se Hamletovi. Vražda je příběh mladé herečky obviněné z vraždy své přítelkyně. Je zatčena, postavena před soud a odsouzena k smrti. Mezi porotci je Sir John, slavný herec a dramatik. Protože je přesvědčen o její nevině, provádí na vlastní pěst pátrání a nakonec odhalí vraha.
Střecha (1956)
De Sica se vrací ke svým neorealistickým kořenům, které projevil spolu se scenáristou Cesarem Zavattinim ve Zlodějích kol, Zázraku v Miláně a Umbertu D. Svým citlivým okem zachycuje individuální drama celospolečenských porblémů, mezilidské slušnosti a pospolitosti.