ondrin

Film, který se skvěle doplňuje s knižním titulem J.Krakauera, je pro mě jedním z nejsilnějších filmových zážitků vůbec. Chris McCandles, zasněný idealista, jenž čerpá sílu a inspiraci z románů Jacka Londona, realizuje s nebývalou odvahou svůj životní sen a zároveň uniká před rodiči, jimiž opovrhuje. Při cestě na Aljašku si Chrise McCandlese buď zamilujete, a nebo jím budete opovrhovat. Byl to pošetilý blázen s nedůvěrou k lidem nebo mladík plný ušlechtilých ideálů s toužící poznat pravou podstatu života? Já mám jasno. Vyzdvihuji životní výkon Emila Hirsche a hudbu Eddieho Veddera.

Velmi aktuální téma s výstrahou do budoucna. Sice se jedná o scifi, ale neni až tak nereálně, že bychom se jednou rodili pod dohledem genetických inženýrů. Tak či onak, nakonec je nejsilnější hybnou sílou člověka vůle a sen. Citlivé, dechberoucí drama se silně kritickým podtextem.

Strom života je pro mě filmem roku, přesto mě neudivuje, že nedošel patřičného uznání. Myšlenka filmu je jakoby v protikladu s dnešní společností. Kdo dnes přemýšlí, zda je je lepší cesta života přirozenost nebo ušlechtilost? Kdo spatřuje krásu i ve věcech, které nepřináší pouze hmatatelný požitek? Kde je pravda, co je věčnost? Tohle skvostné umělecké dílo se povznáší nad všecky malichernosti dnešního světa. Každý obraz filmu v sobě nese velkou hloubku, po jednom zhlédnutí se nedá vše vstřebat. Je to poezie v pravém slova smyslu, můžete se k ní vracet a stále objevovat nové.

V daném žánru rozhodně jeden z nejlepších počinů posledních let. Strohá a dynamická dějová linka, zasazená do drsné romantické aljašské přírody, tvoří nesmírně působivou podívanou. Nemusíte zde rozkrývat složitou zápletku, spíše se necháte unášet mrazivou atmosférou filmu a podmanivými soundtracky Nicka Cave a Warrena Ellise.