Djoker
Marek Etrych
okres Hradec Králové
student UHK
ICQ: 627 828 370
Jabber: Nevím, co to je.
MSN: Nechápu význam.
Yahoo: Nemám ani nechci.
192 bodů
okres Hradec Králové
student UHK
ICQ: 627 828 370
Jabber: Nevím, co to je.
MSN: Nechápu význam.
Yahoo: Nemám ani nechci.
192 bodů
Moje komentáře
Hlas ČeskoSlovenska (TV pořad) (2012)
Tak to tady ještě opravdu nebylo! Ten "zásadní" rozdíl oproti jiným zpěváckým soutěžím je ten, že jsou sedačky porotců směrem k publiku. Úžasný, ale co dál? Hned na začátku dojemný příběh chlapce, který by chtěl dělat, co ho baví. Lidi, vzpamatujte se, minimálně 90% z nás nedělá, co je opravdu baví, takže mě todle fakt nedojímá. Leoš držící palečky v zákulisí s členy rodiny soutěžících, dementní přetahování o zpěváky a mohutný potlesk při každé kačeně, kterou porotci vyblijou. Prime time by mohl být zaplněn zajímavými filmy nebo uspěšnými seriály, s kterými se v posledních letech roztrhl pytel a válcují filmovou tvorbu, ale ne, to by bylo příliš složitý, stálo by to moc peněz a lidi o to ani nestojí. Raději zavoláme, prvním čtyřem "celebritám", které uvidíme v bulváru a máme po starostech. Těžko se tady dovolám změny, ale jestli to čte nějaký šťastný vlastník některé z těch vylízaných kraviček, které svými SMS hlasy drží tuto lidovou zábavu stále v kurzu, tak se přimlouvám za jejich proplesknutí nebo lépe zatrhnutí facebooku, z toho se ty pipky poserou úplně, děkuji.
Zkus mě rozesmát (2011)
Minimálně za neuvěřitelně sexy Jennifer Aniston, evidentní výsměch boomu plastických operací u hloupých lidí a Andyho Roddicka musím alespoň ty tři pecky dát, ale že bych se smíchy za břicho popadal, tak to se rozhodně říct nedá. Navíc je u mě problém, že Jen nikdy nikomu přát nebudu. Ano, chci ji jen pro sebe, protože která čtyřicítka strčí do kapsy dvacítku? Odpověď hledejte zde.
menZONE (TV pořad) (2012)
Dva kluci, kterým se nechce makat v kanclu, natož u pásu, si usmysleli, že zaplní údajnou díru na televizním trhu a zašli do Coolu. Tam když viděli, že někdo ze sebe chce dělat debila před národem, tak nelenili a ihned jim vymezili místo ve vysílacím čase. Pokud si člověk, jak by řekli cool people, ulítává na sprostých slovíčkách, která jsou s velkou přirozeností zařazena do projevu a je pro něho vrcholem drsnosti, když na veřejnosti pronese věty jako vojel bych jí a moje mladá dřepí doma, zatímco já chlastám, tak je jistě velice spokojen. Pro nás ostatní, kteří se nefotíme s rukou v rozkroku před zrcadlem a neházíme to hned na "fejs" kvůli urdžení hustý image, je to jen další pokus o proražení v televizi s vidinou návalu děvek v posteli. Nechci tady psát, že se jim to rozhodně nepovede. Tupě zírajících kšilťáků, vymóděných vocasů a vylízaných kraviček se v posledních letech urodilo jistě mnoho a už vůbec nechci tvrdit, že bych se nechoval jako oni, kdyby mi za to platili, ale to nic nemění na tom, že takových více či méně trapných skečů je plný youtube. Už v druhém dílu se těžce vaří z vody a zkoušení drog aspiruje na to nejubožejší, co se v posledních letech v televizi objevilo. Chlapci zřejmě chytře kalkulovali s tím, že pro zhulenou generaci, pro kterou je tráva a spol. smyslem života, to bude hrozná hlína. Mezi pravidelné zmašťence se nepočítám, ale myslím, že dokonce i pro ně to bylo ubohý.
Muži v naději (2011)
Těžko to můžu brát jako regulérní obhajobu nevěry, protože z těch pár pseudointelktuálních myšlenek je značně cítit zápach baru, ve kterém se nejmenovaný jedinec snaží zapomenout na to, že ho na delší dobu vlastně žádná nechce. Nijak mě to neuráželo, nevěra stejně vždycky práskne a někdo to musí odsrat, což se ukázalo i tady. Sice se nejedná o žádnou genialitu, ale na zatuchlé české poměry je to pořád tak svěží záležitost, že je blbost to shazovat. Z Vicy houplo určitě každému chlapovi a pro nás náročnější je tu navíc česká Scarlett Johansson.
Rychle a zběsile 5 (2011)
Vždycky mě pobaví, když spojí síly hodní poldové a hodní zloději a jdou proti zlým poldům a zlým zlodějům. Slušná zábava, ale pořád je to jen pohádka pro tunery a jejich směšný kámoše ze střední tuzery. Ironií však zůstává, že se ten potenciál povedlo využít až na pátý pokus.
Nikdy to nevzdávej (2008)
Určitě to znáte. Už první den na nové škole jste největší hvězda, všichni vás okukují, jede po vás největší kost a zvou vás na nejrůznější akce. Že ne? Já vlastně taky ne, protože svět filmu se od toho reálného přeci jen liší. Asi tak půl minuty to opravdu vypadalo, že by se mohlo jednat o myšlenkově bohatší záležitost pro mladší generaci a navíc ve stylu Klubu rváčů. Jenže jak rychle to přišlo, tak to taky odešlo a zvrhlo se v klasiku pro vylízanou facebook generation. Všichni jsou jako z výlohy, sebemenší rvačka je ihned on-line a s tvárnicema se háže o stošest. Vše naštěstí táhne skvělé obsazení, zkušený Hounsou, zatraceně sexy Amber Heard, pan slizák a kříženec Toma Cruise s Cristianem Ronaldem.
Údolí včel (1967)
Připadal jsem si jako při rozhovoru s dementem. Vy víte, že za to ten člověk nemůže a je to vlastně chudák, kterého máte litovat a ne urážet, ale jsou chvíle, kdy vám pěst cuká takovou silou, že je lepší odejít. Já vydržel až do konce a nedá se říct, že mě film nudil, ale nasral až běda. Dialogy na sebe občas absolutně nenavazovaly. Pan Vláčil evidentně nepobral umění vyprávět a na jeho obrazovém cvičení je to znát. Nebráním se filozofování, ale tady nebyla jediná silná myšlenka. Vůbec mi příjde zbytečné točit film o někom, kdo jde tam, zpátky a zase tam a celou dobu vůbec neví. To by se mohly točit filmy skoro o všech lidech a jenom kvůli tomu, že to vzniklo za komančů, to přece není potřeba vynášet do nebes.
Generace singles (2011)
Pokud člověk nesplňuje ani jednu z podmínek kategorie singles, tak mu tento dokument opravdu nic nepřinese. Já se vlastně za singla považovat nemůžu. Všechny podmínky zdaleka nesplňuju. Je to docela fuška se tam dostat, ale komu se to povede, tak si může konečně říct, dokázal jsem to, jsem úplně v prdeli! Potěšil mě výběr lidí. Někteří mi nakonec nebyli příliš sympatičtí (děvkař), ale někteří mě svými moudry přinutili jen uznale přikyvovat (bloďák). Co se týče žen, tak mám rozporuplné pocity. Většinou to v životě neměly lehké, ale to zavilé odmítání mužů a neustálé potvrzování toho, že jim je bez chlapů dobře, mě přesvědčovalo spíše o opaku. K žádné velké pointě to sice jako vždy nedospělo, ale nechybí kupa nechutných seznamovacích akcí pro neschopné, u kterých jsem se válel smíchy.
Warrior (2011)
Jen dvě krátké poznámky k tématu. Českým distributorům bych doporučil hadr na hlavu a do Hardyho rukou zase Oscara.
Pěsti ve tmě (1986)
Pod Soukupovými filmy je všeobecně dost nablito, ale Pěsti ve tmě mají stále vysoké hodnocení a jsou považovány za jeho nejlepší film. S tím bych možná i souhlasil, ale pak je třeba i zde zmínit naivitu snímku a hloupé dialogy. Rocky po Česku sice neurazí, ale stavět ho na piedestal jen kvůli tomu, aby zastínil všechny ty Discopříběhy, Kamarády a Maisnery se mi zdá poněkud pozérské. Tedy přesně ve stylu uživatelské elity této databáze.
Česko Slovensko má talent 2 (TV pořad) (2011)
Česko Slovensko má dement. A hodně. Banda exhibicionistů a nezaměstnaných po roce znovu dostala šanci se ztrapnit v prime timu a využila toho do syta. Reality show mi už dlouho lezou krkem. Neumíme je, jsou prolezlé komercí a z toho okatého formování stáda je mi na blití. Absence Jana Krause je největším mínusem, a právě kvůli tomu strhávám jednu hvězdu oproti minulému roku. Dejdar mi nevadí, jeho humor občas potěší, ale z poroty už nevyzařuje skoro žádná autorita. Je tam hlavně kvůli hýkání a obdivným pohledům a to člověka rychle omrzí. I tak dávám relativně slušné hodnocení. Trapáci Pyco a Prachař se do tohoto cirkusu skvěle hodí a jako freak show to obstojí dokonale.
Bastardi (2010)
Krásná prezentace toho, co nám přináší ušlechtilá menšina liných opičáků. Působí to jako zdvižený prst naznačující odkud se ten smrad zahlcující českou společnost vlastně táhne, ale to je tak všechno. Televizní formát v kině jistě nepotěší a pokud vím, tak ochotnické divadlo hraje za pivo a párek, ne za těžké honoráře. Pozor, teď urážím jen profesionální herce. Úplně slyším ty naivní rodiče, kteří si po filmu říkají, že tohle by si jejich děti nikdy nedovolili. A tu o kamarádovi, který často kouří a já pak načichnu, znáte?
Nesvatbov (2010)
Z představy, že mě rozhlasem nahání starosta, abych se šel párovat, mi je celkem blbě. Ten starosta to vůbec bral až moc náborářsky. Seznam účastníků, předběžné odhady kdo s kým, přemlouvání těch, kteří nemají absolutní zájem. Pokud by se snažil organizovat společenské akce nezávazně na tom, jestli na nich někdo počne, tak by jeho počínání bylo docela sympatické, ale jeho verbovací potřeba ve mně vyvolávala podobné pocity ponížení jako u dotyčných nebožáků.
Clerks 2: Muži za pultem (2006)
Podruhé snad ještě lepší. Smithovi filmy mám rád, ale Clerks 2 převyšuje ostatní minimálně o třídu. Kolik hodin jsme jen strávili s kámošema v KFC rozjímáním nad tímto geniálním dílem. Právě dementní práce ve fast foodu dává příběhu neuvěřitelný odpich. Nenapadá mě jiný film, kde by byl přechod od pervezností k tvrdé realitě prováděn tak ladným způsobem. Z Randalla se stal hláškující Bůh, Dante se stará o hořkost příběhu, flákači Jay a mlčenlivý Bob dostávají přesně tolik prostoru, aby se divákovi neomrzeli a zároveň se na jejich další výstup těšil. Všechny další postavy mají v příběhu svoje neoddiskutovatelné místo a tvoří film, který atakuje mou už tak dost našlapanou Top 10.
Bubo bubo (TV pořad) (2011)
odpad!Nic zbytečnějšího jsem v televizi za poslední roky neviděl a to šla laťka hodně dolů. Vybrat zásadní chybu konceptu pořadu je těžké, špatně je prostě všechno. Dementní název, znuděný moderátor, celebrity ukazující svou hloupost za peníze, mezihry o ničem, uspávač hadů Pavel Lukeš, makety diváků a finálový souboj, který by snad urazil i děti z mateřské školky. Opravdu divákům stačí tak málo? Ty vole, kde to jsme!
Občan Kane (1941)
Pózy stranou, chtělo by se zvolat, ale nesmím zapomínat, kde se nacházím. Útočiště pokřivených geeků si svoje modly pečlivě chrání a při jejich uctívání neustoupí ani o píď. Občan Kane bude navždy považován za jedno z hlavních děl, které nastartovalo Hollywood a udělalo z filmu fenomén, jak ho známe dnes. Ve své době jistě ohromil stylem vyprávění a kamera je působivá i po tolika letech, takže docela chápu, že si tento kousek USA tak hýčká, ale kecy o nejlepším filmu všech dob jsou naprosto mimo a kupa zdejších uživatelů, která se snaží přesvědčit sebe sama, že ta nuda byla opravdu skvělá, působí dost komicky.
Saw 3D (2010)
Tvůrci absolutně nesplnili, co slibovali a od toho se také odvíjí moje hodnocení. Nepovažuji se ani tak za fanouška této série, ale spíše za fanouška Jigsawa. To jeho postava a jeho filozofie vdechla sérii kultovní nádech. Začátek nastavuje zrdcadlo zdegenerované společnosti. Milostný trojúhelník je tady rozseknut pěkně ve stylu starého dobrého Jigsawa před zraky hloupého stáda. Pak už to jde ale z kopce. Prostor dostává hospodský blb, který ucítil prachy a samotný Jigsaw má snad dvě scény. Po prvním dílu všichni stále čekáme na podobně dechberoucí závěr. Bohužel se ho už nedočkáme. Chlouba této série je zde totiž odfláknutá nehorázným způsobem. Ze všech dílů si to zrovna tady museli vytáhnout z paty.
Drive (2011)
Tak to budu rozdýchávat ještě hodně dlouho. Mlčenlivý řidič diváka ihned vytrhne z reality a noční jízdy městem za doprovodu podmanivého soundtracku jsou přímo hypnotizující. Komplikovanost hlavní postavy mi připomněla geniálního Taxikáře a dovolím si tvrdit, že Drive je ještě o chlup působivější. Gosling nepotřebuje mluvit, vystačí si s pohledy a gesty, a přesto se člověk dozví všechno podstatné. Už teď je to pro mě jeden z nejzásadnějších filmů mého života.
Perníkový táta (TV seriál) (2008)
Tamtamy nelhaly. První série je pouze rozjezdem. Tvůrci si vyšlapali cestičku, okoukli terén a zkusili, co diváci vydrží. Až v té druhé šlápli na plyn. Ve třetí sérii tempo občas poleví, ale o nějakém snížení laťky nemůže být řeč. Přesně v polovině nám totiž tvůrci připomenou s kým máme tu čest a v posledních dvou dílech nás zarazí do sedačky tak hluboko, že rovnou můžeme koupit novou. Čtvrtá série znovu zvedá laťku o kousek výš. Ještě než vydýcháte pozdní vyústění té předchozí, tak zjistíte, že řeka plná sraček teče dál a fetka Jesse se spolu s Waltem ženou do dalšího průseru. Druhá polovina série se nese až v apokaliptickém duchu a nejedno slabší srdce do neunese. Démonický Gus, mlčenlivý Mike, hláškující Saul, ale i osudem zkoušený Hank jsou zárukou, že ani minuta vám nepříjde zbytečná. Nekorunovaný král letošní seriálové sezóny, jehož absence ve zdejší Top 20 je jen dalším z řady trapným excesů této databáze. 1. série: 90%, 2. série: 95%, 3. série: 95%, 4. série: 100%.
Český sen (2004)
Doufám, že nikdy neklesnu tak nízko, abych řešil jen slevy v hypermarketu a trávil volný čas v obchodních centrech. Jenže jistý si být nemůžu, když je tato pseudozábava smyslem života pro většinu lidí a bohužel nejen těch starých. Co se týče filmařiny, tak Český sen není ničím objevné dílo, ale to, co se snaží naznačit, je místy opravdu působivé. Každý řve, že není ovce, a přesto se tak skoro všichni chovají. Ze sociologického hlediska jsem si opravdu užíval tu závěrečnou pasáž a vážil jsem si lidí, kteří se nebrali vážně a dokázali se své blbosti i zasmát. Zatímco držkující se dovolávali spravedlnosti a nemohli pochopit, jak je vůbec možné, že si reklama dovolí lhát, já jsem jen nevěřícně kroutil hlavou nad českou hloupostí a nízkostí.
Prostřeno! (TV pořad) (2010)
Tento druh lidové zábavy zdá se mi poněkud pervezní. Je sice hezké vidět, kolik lidí baví vařit, ale jakmile někdo otevře pusu, tak je to utrpení biblických rozměrů. O demetních komentářích Vydry a Bouškové raději pomlčím. Úchylácké slýdění v ložnicích a koupelnách je taky na přes držku a určitě není překpavením, že se v každé skupině soutěžících najde nějaký exot, který se přišel předvést a ukázat národu, jak hrozně hustý je ten jeho somrácký život. Týden přeplněný homosexuály je toho krásným důkazem.
Mládí v hajzlu (2009)
Kniha patří mezi to nejlepší, co jsem kdy četl. Tady nejde o brilantní jazyk ani o dílo obohacující historii literatury, ale o ten pocit, který u čtení vyžadujeme. To potěšení z každé další stránky, které nás ujišťuje, že neztrácíme čas. S hlavním hrdinou jsem se ztotožnil, bavil mě a já byl při čtení vždy naprosto mimo realitu, která se v porovnání s Nickovým světem zdála tak směšná a nudná. Film je však jejím naprostým opakem. Jedná se jen o nudný destilát. Navíc se tvůrci pokusili narvat do filmu snad tři knihy ze série. Nickovo alter-ego sice občas pobaví, ale v hlavní roli bych si stejně představoval někoho jiného. Redukce je nejvíce znát na prostoru vedlejších postav. Některé tam nejsou vůbec a Nickův nejlepší kámoš Levák, který patří mezi největší hvězdy knihy, dostal dvě scény o ničem. Radím sáhnout po knihách. Tam je úspěch zaručen.
Pro pár dolarů navíc (1965)
Dva největší frajeři Divokého západu spojí síly, aby si podali obávaného El India. Už při Moncově nástupu na scénu, za doprovodu geniálního Morriconeho, mě mrazilo. To jsem však ještě netušil, že každou druhou scénu budu mít potřebu zvěčnit. Škrtání zápalek, sledovačka, klobouky, hodinky, přepočítávání odměny a samozřejmě závěrečný souboj. První díl dolarové trilogie není vůbec špatný, ale při porovnání s tímto působí jako chudý příbuzný. Pokud bych v budoucnu dostal chuť na Leoneho western, tak rozhodně nesáhnu po ukolébavce Tenkrát na Západě a překvapivě ani po Hodný, zlý a ošklivý. Ten je sice celkově působivější a jeho epický závěr snad nemá ve světě filmu obdoby, ale kvůli přepálené stopáži bych dal přeci jen přednost tomuto zábavnému majstrštyku.
Let číslo 93 (2006)
Moje averze ke sledování náboženských fanatiků, kteří věří v kupu blábolů, kterou sepsal před stovkami let nějaký dement, mi nedovolí jít s hodnocením výš. První třetina se nese v nudném dokumentárním stylu. Poté už příchází na řadu chaos a znechucení z těch ksichtů, kteří si myslí, že zabitím nevinných lidí spasí sebe i celý svět. Jedná se o působivou rekonstrukci teroristických útoků, ale zase takový povyk bych kolem toho nedělal.
Odpočívej v pokoji (TV seriál) (2001)
První série nastavuje laťku zatraceně vysoko a bohužel se ji v dalších třech případech nepodaří překročit. Až začátek poslední série, nejen díky kouzelné Maggie, jasně naznačuje, že se příběh vrací do původních pater. Pokud bych mě vybrat postavu, s kterou jsem se za tu dobu nejvíce sžil, tak by to byl Nate. Ten, kterému jsem zpočátku nejméně věřil, mi byl celkově nejbližší a jeho šibalský úsměv nacvičuju už hodně dlouho. Velkým tahákem byla od začátku i Brenda a její pozdější odstrčení do pozádí bylo ihned cítit. Rozhodně však nemohu říct, že bych jejímu chování rozumněl. Život homosexuálů se nejen ve filmech nedaří popsat bez toho, aniž by působil směšně, ale tady byla jejich cesta k začlenění se do společnosti opravdu působivá. Možná to zní divně, ale seriál jsem začal sledovat hlavně kvůli jeho opěvovanému závěru a rozhodně nelituji. Posledních pět dílů je neuvěřitelně emotivních a závěrečná jízda je pak třešničkou na dortu, ale jako nejlepší seriálový díl všech dob (podle IMDb), bych to přeci jen neviděl. 1. série: 95%, 2. série: 90%, 3. série: 90%, 4. série: 85%, 5. série: 95%.
Mlha (2007)
Darabont pomalu padá z režisérského vrcholu do průměrné šedi. Už původní Mlha stála za hovno, ale Frank nám chtěl ukázat, že nová doba přináší nové možnosti a narval do toho velkolepé efekty. Bohužel jsou místy ještě trapnější než ty u Carpentera a to už je co říct. Závěr možná jde proti klišé, ale je nelogický až běda a jen těžko vytáhne z diváka nějaké emoce. Nebýt ukázkové studie lidského stáda, tak bych se už natahoval po splachovadlu.
Operace Dunaj (2009)
odpad!Umění vyprávět v sobě opravdu nemá každý. Vlastně ani pořádně nevím, o čem to bylo. Představte si, že někdo sedí na hajzlu a vy se na to díváte. Prostě zbytečnost, ubohost, znechucení a ztráta času v jednom. Úplně vidím ty lidi, jak vycházejí ze sálu a nejraději by si jednu vrazili za to, že vyhodili prachy za takovou blbost.
Akta X (TV seriál) (1993)
Stará láska nerezaví. Z dětství mi zůstalo jen pár vzpomínek, ale i tak jsem si Akta X dovolil hodnotit už dávno. Na poli mezilidských vztahů, kriminality i nemocí se toho za těch pár let událo opravdu mnoho a ten vývoj je na seriálech dost znát. A právě v tom jsou Akta X unikátní. Konspirační teorie a záhady koketující s mimozemským životem se sice stále kupí, ale odpovědi nepřichází. Trošku mě mrzí, že jsme v této oblasti neudělali žádný zásadní objev, ale právě díky tomu má seriál i po letech neuvěřitelnou sílu. Na první řadě je jasně vidět omezený rozpočet a logicky se člověk musí smířit i s horšími efekty. Jenže nezastavitelný Mulder vytvořil se Scullyovou úchvatnou dvojku, která v klidu utáhne i slabší díly a ta atmosféra plná tajemna a touhy po objevení pravdy je strhující. Mám za sebou první řadu, občasný horší díl byl ihned vyrovnán skvělým, a když už to vypadalo, že se zde žádná bomba neobjeví, tak přišel závěr a já nedýchal. Akta X pomalu stoupají na vrchol mého žebříčku.
Bláznivá olympiáda (2005)
Dementní ksichty a držkopády ve stylu jackass jsou Johnnyho parádní disciplínou, takže asi nepřekvapí, že se na paralympiádě cítí jako ryba ve vodě. Vtipkovat na toto téma znamená balancovat na velmi úzké lávce, ale především díky charismatickému Knoxvillovi se to podařilo a jeho mentál strčí do kapsi i Hoffmanova Rain Mana.
Sucker Punch (2011)
odpad!Dokážu si představit, že s něčím takovým udělá Snyder dojem při prezentaci pro sponzory, protože tam jsou ninjové, roboti, náckové a rádoby cool zpomalovačky, ale jako film to nefunguje. Nasral toho tam opravdu hodně, jenže všechno to je pouze na efekt. Na vyprávění příběhu se pro jistotu vykašlal úplně a emoce ze mě taky nedostal, pokud tedy nepočítám neustálé obracení očí v sloup. Naprostým humusem je pak hudební složka. Ty fláky stojí za hovno nejen samy o sobě, ale navíc se tam vůbec nehodí. Obvykle dám nějakou tu hvězdu alespoň za pěkný holky, ale tady udělám výjimku a spláchnu to rovnou do oněch míst.