Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (309)

plakát

Sully: Zázrak na řece Hudson (2016) 

Eastwood má na lepší. Naprosto ploché postavy, nerealistické dialogy, absence gradace. To, jak jsou všichni absolutně černobílí, je směšné, a to, jak se na konci ti záporáci "napraví" a všichni společně se zasmějí, je už od Disneyho. Dívat se na to dá, právě proto, že je to taková americká pohádka, ale to je tak všechno.

plakát

Švýcarák (2016) 

Tak tohle se jen tak nevidí. Pohon na prdy, mrtvolná erekce, nekro-homo scény... kdo jim na to dal peníze??? Tenhle dvouhodinový experimentální rozhovor naturální lidské schrány s výpěstkem civilizace je u mně největší WTF snímek desetiletí.

plakát

Soul Music (1997) (seriál) 

V unylém dabingu a neodpustitelně příšerné animaci, která aby líbala boty Willymu Fogovi, se musíte opravdu soustředit, abyste si vůbec uvědomili, že bylo řečeno něco vtipného.

plakát

Zloba - Královna černé magie (2014) odpad!

Pohádka nepohádka, ať už to vezmu z kteréhokoli konce, ani jeden nedopadne dobře. Nejspíš jsem přecenila diváckou většinu, když jsem neočekávala, že by měla dokonce i na hloupý odpočinkový blockbuster nějaké základní požadavky kromě viditelné hromady peněz sypající se ze třpytících se křidýlek a zářících kouzílek. Předně je ale ohromující, že i přes tohle zjevné přefinancování jsou triky k uzoufání zpátečnické a umělé, dokonce i když pominu tu do nebe volající kýčovitost, která už překonává všechny Disneyho vlhké sny. I kdyby to nestačilo (což osobně říct nemůžu, protože o tom vlastně celý film je), mohla bych pokračovat roztříštěným příběhem, postrádajícím veškeré k příběhu nutné náležitosti včetně napětí a gradace, zato však velmi silně pocítíte autorskou touhu dát si na starý příběh svůj vlastní kolek. Herci, včetně Angeliny, jsou Monty Pythonovsky groteskní a ne, zřejmě to nebude záměr. Jako jediná působí důvěryhodně Elle Fanning, která svým hereckým výkonem alespoň není směšná. Zkrátka, tvůrci mají jediné štěstí, že Růženka není mezi námi a nevlastní autorská práva.

plakát

Hobit: Neočekávaná cesta (2012) 

To, co bylo v Pánovi prstenů ještě na příjemné hranici kýče, Hobit daleko překračuje a bezostyšně nám ukazuje měsíční krajiny a třpytící se hlavy, prokládané těmi stejnými bitvami, které jsme už tolikrát viděli, digi potvorami, které vypadají všechny stejně takže zlobr je pouhým větším měřítkem skřeta, a nesmyslně protáhlou dějovou strukturu, která ve své stopáži nemá co nabídnout.

plakát

Henjelgwa geuretel (2007) 

Už jen kvůli několika sympaticky bizarním detailům a vynikajícím výkonům dívčích hereček je mi líto celkového výsledku. Protahovaný děj/neděj, spoustu převzatých nápadů a lehce nedostačující pointa, a co se z počátku tváří jako originální a vizuálně vytříbená mysteriózní pohádka, se zvrtne v prodlužovanou zívačku.

plakát

Sněhurka a lovec (2012) 

Film balancuje na hraně mezi žánrem typického dobrodružného efektního blockbusteru a podivně zamyšleném přírodním fantasy. Ani jedno se nakonec tak úplně nezadaří, nehledě na to že ve snaze o druhou zmíněnou polohu totálně vykrade celou scénu z Miyazakiho Princezny Mononoke.

plakát

Elysium (2013) 

S napětím a očekáváním jsem sledovala další krok tvůrce tak vyjímečně originálního sci-fi, jako byl District 9. Zdá se že se bez problému přenesl přes svou kreativitu a pustil se do tuctové blockbusterové produkce. No, něco se jíst musí.

plakát

Očista (2013) 

Jednu hvězdu za "sousedské usmíření". Jinak tuctovka narvaná klišé stokrát zkonzumovanými, semletými, kompostovanými, snědenými a znovu vytlačenými na talíř.

plakát

Vražedná minulost (2013) 

Nápad, který mohl být zajímavým a svěžím přínosem do duchařského žánru. Přes všechy zjevné podobnosti, narozdíl od The Others to není film "na jedno použití", kdy by překvapivá pointa znamenala klíč k celému příběhu. Ocenit se dá i vizuální stránka a skromné používání "lekaček". Z počátku máte zkrátka pocit, že se snad díváte na nedejbože originální horor. Bohužel se ale všechno dění tváří mnohem sofistikovaněji, než ve skutečnosti je, roztáhne se to do tak trochu neúnosných rozměrů, a nakonec se cítíte jako ta puberťačka znuděně zírající na stále stejnou sekanou.