Nedůvěřivě jsem očekával zoufálé tápání po epičnosti, avšak dočkal jsem se zručně podaného příběhu, který mě, ač postrádá tolik obdivované prvky neobyčejnosti, s lehkostí a naprostou jistotou provedl skrze krátkou životní epizodu několika lidí, pro něž byla jen jednou z mnoha těch, jež si dokáží spolehlivě podmanit evropsky smýšlejícího člověka.
Jsou to už dva roky, co starému muži zemřela manželka. Nyní žije s mladším ze svých dvou synů, který jej ochotně opečovává, přestože by se bez jeho pomoci klidně obešel. Staršímu synovi se nedaří s jeho kapelou, peněz se nedostává a manželka čeká dítě. Východiskem ze svízelné situace by bylo usmíření s otcem a nastěhování se pod jednu střechu, ale ne všechno je tak jednoduché, jak se může zdát. Aruku, hito se soustřeďuje čistě na vykreslení vztahů mezi otcem a dvěma syny, ale až na jednu emotivnější scénu a pár pohledů na drobné životní radosti starého pána se toho příliš neděje a ani drsná zima na Hokkaidu nezavane sněhem všechna ta prázná místa čekání na další vývoj děje.
Unloved se zabývá typicky japonským společenským problémem kariéra a majetné bohatství versus skromný život v dostačujících životních podmínkách. Velice krásný námět, který by nemohl uspokojivě popsat snad nikdo jiný než Japonec, ovšem pouze za toho předpokladu, že jej nezpracuje tak jako v Unloved. Herecké výkony sice jakš takš přesvědčivě popisují vztah mezi bohatým mužem, chudým mužem a skromnou, se vším spokojenou ženou, kterou oba milují, ale vezmeme-li v úvahu, že film nemá vyšší ambice, než předložit emoce ústředních postav skrze herecké výkony, dolehne na nás těžké zklamání z výsledného díla, které mohla podpořit aspoň dobrá hudba, leč nestalo se ani tak. Unloved se možná pokouší zapůsobit na diváka, aby se zamyslel nad svými životními prioritami, přesto nám však nezbývá nic jiného než litovat filmové postavy a doufat, že celou podívanou okoření přinejmenším nožem zabodnutým do hrudi jednoho ze dvou rivalů, nebo ještě lépe do hrudi oné ženy.
Dávná legenda vypráví o víle, která se koupala v řece a rybář Mikage ji vzal její péřovou róbu. Bez ní se nemohla vrátit zpět na nebesa. Rybář ji pojal za svoji ženu a měl s ní děti. A tak už po několik tisíc let koluje v tělech potomků rodu Mikage vílí krev. V dívkách rodu Mikage se čas od času probudila duše prvotní víly Ceres, avšak dařilo se jim tyto ženy eliminovat. Až doteď. Ceres chce zpátky svoji róbu a chce se pomstít vyvražděmím všech mužů rodiny Mikage. Napínavý příběh se rozrůstá do stále složitějších struktur až do samotného závěru, kdy nám sdělí své poselství. Jedno z nejlepších anime a pro české otaku kousek s označením "Must see."
Přestože je samotný závěr seriálu naprosto úchvatný, předchozí díly jsem se po většinu času nudil. Sice WHR patří mezi ta lepší anime, ale mezi špičku se řadit nemůže. Nicméně milovníci žánru krimi (ať už hraného či animovaného) si přijdou na své.
Béčkový akčňák s průměrnými hereckými výkony a stylovou scénou z pohledu první osoby ála Doom 3. Ale lépe uděláte, když si zahrajete původní hru - je to větší zábava a trvá to déle.
Když chlápek několik let pracuje na stroji času, díky kterému by zachránil svoji nastávající před smrtí, lopotí se do daleké budoucnosti, kde bojuje s hnusnými odnožemi lidského druhu, aby mu pak bleděmodrý kouzelník sdělil triviální důvod, proč není možné změnit minulost, jednoduše vám dojde, že celé to cestování v čase je úplná zbytečnost. Naproti tomu technicky je snímek zvládnut ukázkově. Například záběr na rozpadající se měsíc mi zůstane v paměti dlouho. A když už nestojí za to se na film dívat kvůli příběhu, tak aspoň kvůli Sienně Guilloryové coby krásné snoubence hlavního hrdiny.
Jediný normální film o naší nenormální době. Pokaždé, když nevíte, kam lidská společnost spěje, podívejte se na tento film, který vás "resetuju" a vy znova koukáte okolo sebe a divíte se všedním věcem. "Je to, co právě dělám, tak důležité? Není jednodušší se na všechno vykašlat?"
Překvapivě dobrý přístup k tématu, ale nulová zápletka a praktická neoriginalita ve všem sráží film na úrověň průměrného bijáku. Jediná nadprůměrná věc je všeléčivá Okena, ale sami tvůrci filmu patrně zapomněli ponořit filmový celuloid do "okenové lázně." Smůla. A přitom je to tak sympatický snímek.
Playlist: Politik, God Put A Smile Upon My Face, A Rush of Blood To The Head, Daylight, Trouble, One I Love, Don't Panic, Shiver, See You Soon, Everything's Not Lost, Moses, Yellow, The Scientist, Clocks, In My Place, Amsterdam, Life Is For Living
Mladá žena a starší pán. Neprávem vystěhovaná versus nový majitel. Ať už budete od začátku fandit nešťastné Kathy, která byla kvůli úřednímu omylu vystěhována z domu nebo Íránci Behranimu, který onen dům koupil pro svoji rodinu, stejně vám dojde, že se nelze dát jednoznačně na tu či onu stranu konfliktu. Právě v tom je film jedinečný a za žádnou cenu vám nedá šanci odhadnou jak to celé skončí. A proto si finální rozuzlení vyžádá ránu o podlahu způsobenou povolením dolní čelisti. Avšak z celkového pohledu to vypadá, že děj předcházející závěru filmu je jen zbytečně dlouhá předehra.
Příběhy vězňů a jejich činů, jež je dostaly za mříže z pohledu lékaře snažícího se zabránit šíření viru HIV. Už od samého začátku poutavá podívaná. Uprostřed filmu se sice děj trochu zpomalí, aby vykreslil vztahy mezi vězni (což mohlo být provedeno mnohem lepším způsobem), ale ke konci, kdy dojde ke vzpouře a po zuby ozbrojení policisté bez rozmyslu zmasakrují bezmála polovinu vězňů, si začnete říkat proč tak skvělé téma nebylo natočeno ještě lépe. Přes to všechno je Carandiru skvělý film a některé scény si budete v hlavě opakovat ještě dlouho po závěrečných titulkách.
Prostředí Star Wars spolu s hlavní dějovou linkou jsou tvůrčím dolem, jehož zlatá žíla by podle matematiků končila někde v nekonečnu. Nicméně Lucas je svým mezigalaktickým dílem natolik posedlý, že ze samého koukání dopředu přestal sledovat, co mu jde pod rukama. Jeho neschopnost vložit do filmu nějaké emoce je evidentní při každé scéně. A když už začínáte mít pocit, že se do toho "dostáváte", přijde zběsilá prolínačka, která připomíná amatérský sestřih rodiných záznamů. Pomsta Sithů se sice drží stanoveného stylu, ale přestává to být exotický výlet do kosmu. Spíš je to archaický guláš okořeněný infantilní snahou o vážnost. Celý film lze tedy chápat jako šíleně pojatou komedii, u které se lze usmívat, zasmát se a s povolenou čelistí zírat na vesmírné křižníky.
Moje komentáře
Dirty Pair Gekijōban (1987)
Taková „luxusní kravina“. Nanicovatost a dějová prázdnota s občasnými hláškami, které stojí za to. Horší tři hvězdy.
Rigtigt menneske, Et (2001)
Takhle vypadá film, když z něj odpářeme všechnu tu hollywoodskou nabubřelou sračkovistost. Jedním slovem - KRUTÉ.
Snění o Lhase (2005)
Nedůvěřivě jsem očekával zoufálé tápání po epičnosti, avšak dočkal jsem se zručně podaného příběhu, který mě, ač postrádá tolik obdivované prvky neobyčejnosti, s lehkostí a naprostou jistotou provedl skrze krátkou životní epizodu několika lidí, pro něž byla jen jednou z mnoha těch, jež si dokáží spolehlivě podmanit evropsky smýšlejícího člověka.
Aruku, hito (2001)
Jsou to už dva roky, co starému muži zemřela manželka. Nyní žije s mladším ze svých dvou synů, který jej ochotně opečovává, přestože by se bez jeho pomoci klidně obešel. Staršímu synovi se nedaří s jeho kapelou, peněz se nedostává a manželka čeká dítě. Východiskem ze svízelné situace by bylo usmíření s otcem a nastěhování se pod jednu střechu, ale ne všechno je tak jednoduché, jak se může zdát. Aruku, hito se soustřeďuje čistě na vykreslení vztahů mezi otcem a dvěma syny, ale až na jednu emotivnější scénu a pár pohledů na drobné životní radosti starého pána se toho příliš neděje a ani drsná zima na Hokkaidu nezavane sněhem všechna ta prázná místa čekání na další vývoj děje.
Unloved (2001)
Unloved se zabývá typicky japonským společenským problémem kariéra a majetné bohatství versus skromný život v dostačujících životních podmínkách. Velice krásný námět, který by nemohl uspokojivě popsat snad nikdo jiný než Japonec, ovšem pouze za toho předpokladu, že jej nezpracuje tak jako v Unloved. Herecké výkony sice jakš takš přesvědčivě popisují vztah mezi bohatým mužem, chudým mužem a skromnou, se vším spokojenou ženou, kterou oba milují, ale vezmeme-li v úvahu, že film nemá vyšší ambice, než předložit emoce ústředních postav skrze herecké výkony, dolehne na nás těžké zklamání z výsledného díla, které mohla podpořit aspoň dobrá hudba, leč nestalo se ani tak. Unloved se možná pokouší zapůsobit na diváka, aby se zamyslel nad svými životními prioritami, přesto nám však nezbývá nic jiného než litovat filmové postavy a doufat, že celou podívanou okoření přinejmenším nožem zabodnutým do hrudi jednoho ze dvou rivalů, nebo ještě lépe do hrudi oné ženy.
Ayashi no Ceres (TV seriál) (2000)
Dávná legenda vypráví o víle, která se koupala v řece a rybář Mikage ji vzal její péřovou róbu. Bez ní se nemohla vrátit zpět na nebesa. Rybář ji pojal za svoji ženu a měl s ní děti. A tak už po několik tisíc let koluje v tělech potomků rodu Mikage vílí krev. V dívkách rodu Mikage se čas od času probudila duše prvotní víly Ceres, avšak dařilo se jim tyto ženy eliminovat. Až doteď. Ceres chce zpátky svoji róbu a chce se pomstít vyvražděmím všech mužů rodiny Mikage. Napínavý příběh se rozrůstá do stále složitějších struktur až do samotného závěru, kdy nám sdělí své poselství. Jedno z nejlepších anime a pro české otaku kousek s označením "Must see."
Witch Hunter Robin (TV seriál) (2002)
Přestože je samotný závěr seriálu naprosto úchvatný, předchozí díly jsem se po většinu času nudil. Sice WHR patří mezi ta lepší anime, ale mezi špičku se řadit nemůže. Nicméně milovníci žánru krimi (ať už hraného či animovaného) si přijdou na své.
Z nuly hrdinou (2002)
Kravina, ale dobrá :-) Jeden z mála filmů podobného žánru, u kterého jsem se zasmál.
Doom (2005)
Béčkový akčňák s průměrnými hereckými výkony a stylovou scénou z pohledu první osoby ála Doom 3. Ale lépe uděláte, když si zahrajete původní hru - je to větší zábava a trvá to déle.
Vampire Hunter D (2001)
Možná tomuhle žánru úplně nerozumím, ale nijak zvlášť mě to nenadchlo. Přestože lze animační stránku věci pouze chválit, příběh je docela slabý.
Stroj času (2002)
Když chlápek několik let pracuje na stroji času, díky kterému by zachránil svoji nastávající před smrtí, lopotí se do daleké budoucnosti, kde bojuje s hnusnými odnožemi lidského druhu, aby mu pak bleděmodrý kouzelník sdělil triviální důvod, proč není možné změnit minulost, jednoduše vám dojde, že celé to cestování v čase je úplná zbytečnost. Naproti tomu technicky je snímek zvládnut ukázkově. Například záběr na rozpadající se měsíc mi zůstane v paměti dlouho. A když už nestojí za to se na film dívat kvůli příběhu, tak aspoň kvůli Sienně Guilloryové coby krásné snoubence hlavního hrdiny.
Human Traffic (1999)
Jediný normální film o naší nenormální době. Pokaždé, když nevíte, kam lidská společnost spěje, podívejte se na tento film, který vás "resetuju" a vy znova koukáte okolo sebe a divíte se všedním věcem. "Je to, co právě dělám, tak důležité? Není jednodušší se na všechno vykašlat?"
Holky to chtěj taky (2001)
Teenagerovská komedie? Jestli si někdo myslí, že mě tohle pobaví, tak mě urazil. Snažím se projevit trošku objektivity, ale ne... nejde to.
Moje tlustá řecká svatba (2002)
Překvapivě dobrý přístup k tématu, ale nulová zápletka a praktická neoriginalita ve všem sráží film na úrověň průměrného bijáku. Jediná nadprůměrná věc je všeléčivá Okena, ale sami tvůrci filmu patrně zapomněli ponořit filmový celuloid do "okenové lázně." Smůla. A přitom je to tak sympatický snímek.
Coldplay: Live 2003 (koncert) (2003)
Playlist: Politik, God Put A Smile Upon My Face, A Rush of Blood To The Head, Daylight, Trouble, One I Love, Don't Panic, Shiver, See You Soon, Everything's Not Lost, Moses, Yellow, The Scientist, Clocks, In My Place, Amsterdam, Life Is For Living
Dům z písku a mlhy (2003)
Mladá žena a starší pán. Neprávem vystěhovaná versus nový majitel. Ať už budete od začátku fandit nešťastné Kathy, která byla kvůli úřednímu omylu vystěhována z domu nebo Íránci Behranimu, který onen dům koupil pro svoji rodinu, stejně vám dojde, že se nelze dát jednoznačně na tu či onu stranu konfliktu. Právě v tom je film jedinečný a za žádnou cenu vám nedá šanci odhadnou jak to celé skončí. A proto si finální rozuzlení vyžádá ránu o podlahu způsobenou povolením dolní čelisti. Avšak z celkového pohledu to vypadá, že děj předcházející závěru filmu je jen zbytečně dlouhá předehra.
Vzpoura ve věznici Carandiru (2003)
Příběhy vězňů a jejich činů, jež je dostaly za mříže z pohledu lékaře snažícího se zabránit šíření viru HIV. Už od samého začátku poutavá podívaná. Uprostřed filmu se sice děj trochu zpomalí, aby vykreslil vztahy mezi vězni (což mohlo být provedeno mnohem lepším způsobem), ale ke konci, kdy dojde ke vzpouře a po zuby ozbrojení policisté bez rozmyslu zmasakrují bezmála polovinu vězňů, si začnete říkat proč tak skvělé téma nebylo natočeno ještě lépe. Přes to všechno je Carandiru skvělý film a některé scény si budete v hlavě opakovat ještě dlouho po závěrečných titulkách.
Star Wars: Epizoda III - Pomsta Sithů (2005)
Prostředí Star Wars spolu s hlavní dějovou linkou jsou tvůrčím dolem, jehož zlatá žíla by podle matematiků končila někde v nekonečnu. Nicméně Lucas je svým mezigalaktickým dílem natolik posedlý, že ze samého koukání dopředu přestal sledovat, co mu jde pod rukama. Jeho neschopnost vložit do filmu nějaké emoce je evidentní při každé scéně. A když už začínáte mít pocit, že se do toho "dostáváte", přijde zběsilá prolínačka, která připomíná amatérský sestřih rodiných záznamů. Pomsta Sithů se sice drží stanoveného stylu, ale přestává to být exotický výlet do kosmu. Spíš je to archaický guláš okořeněný infantilní snahou o vážnost. Celý film lze tedy chápat jako šíleně pojatou komedii, u které se lze usmívat, zasmát se a s povolenou čelistí zírat na vesmírné křižníky.