Flarnytryl

Skandinávské filmy o problémech dospívání a prvních láskách jsou prostě nejlepší a Bare Skyer Beveger Stjernene (nejlepší norský film roku 1998 a řada dalších ocenění z mezinárodních festivalů) se řadí mezi nejlepší z nejlepších. Jedenáctiletá Thea Sofie Rusten předvedla neskutečně vyzrálý a bohatý výkon, který v její věkové kategorii nemá příliš obdoby a po právu poté na mezinárodních filmových festivalech posbírala pár cen za nejlepší herečku v hlavní roli. Zajímavostí jistě je, že Torun Lian film natočila nedlouho poté, co přišla o svého syna, takže pro ni muselo natáčení být silně osobní záležitostí.

Tam, kde se film drží věrně knižní předlohy je to docela dobré, ale prostřední část, kde scénárista více vsadil na vlastní nápady, je o poznání slabší a celek sráží dolů. Pipi rozhodně není lehká kniha na zfilmování a nakonec to dopadlo ještě docela dobře, avšak film nedosahuje kvalit knižní předlohy nebo některých jiných filmových adaptací Astrid Lindgrenové (Madynka, Ronja).

Úžasné; divák na vlastní kůži vnímá ubíjející letní nudu na vybydleném normalizačním sídlišti a přitom se vůbec nenudí a naopak se skvěle baví.