bart-leby

Spirituální road movie, duchovní sci-fi… A dál už nevím co duchaplnického napsat a nebýt za frázistu a klišáka… Snad někdy příště… ––– Ostatně soudím, že verbalova reflexe vlastního filmového zážitku a odmítnutí Tarkovského snímku z pozice plebejského chachara je více než vtipná a poněkud odlehčuje onu poněkud zvětralou petrifikovanou úctu, kterou jsou zdejší komentáře prodchnuty.

Nepočítám, kolikrát jsem tento skvost viděl. Každá projekce mě vždy znovu spolehlivě dostane… Závěrečný Final Showdon je ryzí filmovou symfonií s neskutečně silným katarzním nábojem.

Ve všech směrech chudý příbuzný mnohem opulentnější a rozkošatělé, ale také až příliš artistní a „formalistické“ Markety Lazarové. Ale právě pro jistou asketičnost výrazu, dramatickou sevřenost a poetickou modelovost, která mému vkusu konvenuje více, mám (zatím) raději Údolí včel.

Velmi přesvědčivý a sugestivní pokus o horor s (duchovním) přesahem. Na druhou stranu pro mě velmi znepokojivý snímek, který mi přinesl filmový zážitek na samé hranici (fyzické) snesitelnosti a který si s největší pravděpodobností netroufnu zhlédnout podruhé.

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o Faustovi (ale báli jste se zeptat).