Autenticita

Groteska! Černobílá! Taková osvěžující bajka o holém přežití bez zbytečného filozofování. Jen to v poslední čtvrtině začalo poněkud unavovat svou délkou.

Neurazí, nenadchne. Žádná z postav si nezískala moje sympatie, bývalý fyzikář byl asi nejhůř napsaná postava za dlouhou dobu.

Náramná romanťárna, která naštěstí není žádná "limonáda" a obejde se bez patosu. V polovině se příběh zvrtne a happyend? Jak pro koho... Výborná hudba tomu dodává šmrnc a smyčce zvlášť.

75 %. Satisfakce je obrovská motivace. Bohužel. Nebo bohudík?

Zpočátku to vypadá zajímavě, ale celkově tomu chybí spád, je to zdlouhavé.

Pan Hirajama toho ke štěstí moc nepotřebuje. "Jen" dělá to, co ho naplňuje.  (Kdo z vás to má?)

Koukat na to je přehlídka ztraceného času.

Jsme lidi, nejsme stroje, a tlačit na výkon se nedá do nekonečna. To se může něco porouchat, v těle nebo v hlavě, a je konec. V případě hlavy může být dobrovolný a vysvobozující, když při dopadu na dno spirály není pomoc na blízku. Tím bych shrnula, čím na film nejvíc zapůsobil, a řekla bych, se mu to povedlo velmi dobře.

Má to myšlenku, vede to odněkud někam a není to taškařice: za mě dobrý, i když vzhledem tématu i smutný. Naštěstí i částečně optimistický.

Čekala jsem víc té slibované nekorektnosti... bohužel jí tam moc není, ale jinak to šlo. Zábava od začátku do konce, rychle mi to uteklo. Nejlepší scéna? Když vytáhli.... bělítka! A vyplatí se počkat na titulky, jinak se nedozvíte, jak to dopadlo se psem.