TerezaVanCZ

Jako recept na partnerské problémy bych Manžele a manželky určitě nedoporučovala, ale nezadaným vdavkuchtivým ženám se může hodit strategie Mii Farrow à la "be passive agressive"

Tak takhle se vyrovnává s minulostí. Američanům můžeme vytýkat cokoli, ale to jak se vypořádají se svými skandály je obdivuhodné. Janek Kroupa se bude muset o investigativním novinářství ještě hodně naučit, aby o něm mohl vzniknout takovýhle film. Práce Bernesteina a Woodwarda byla obdivuhodná. Nevím jestli mně teď najednou práce novináře přitahuje nebo odrazuje. I když tehdy to byla ještě poctivá novinařina. Psaní na stroji či probírání se v knihovně všemi archivními materiály se dnes už zase tolik nevidí. Chtělo by to dodat našim novinářům větší odvahu probírat se všemožnými kauzami. Jenomže na druhou stranu naši politici se drží svých postů jako klíšťata, tak netuším co by je mohlo zdiskreditovat natolik, aby udělali služby veřejnosti a odstoupili ze svých funkcí. Ve jménech se vyznat nedá, ani se o to nijak nepokoušejte, stačí se pouze unášet dějem ono ke konci to napovrch nějak vyplyne samo, bez toho aniž byste znali jména všech kongresmanů. Jako nekuřačce ale obránkyni práv kuřáků byl postoj Bernesteina (D. Hoffman) k tabáku více než sympatický.

Tak mé ohromné očekávání Alenka nesplnila, což ale neznamená, že Tim Burton natočil špatný film. Naše stařičké kino nabízí promítání pouze v 2D (ne že by mi to vadilo), tudíž si nemůžu ztěžovat nebo naopak vyzdvihovat speciální 3D efekty. Jinak mně po výtvarné stránce Alenka přišla jako typický Burtonovský propracovaný do nejmenšího detailu oku lahodící film. Danny Elfman opět splnil svou úlohu na jedničku a jeho soundtrack je opět jedním z největších kladů filmu. Trošku mi ale vadilo, že Alenka nedokázala diváka vůbec strhnout, nějak se u mě totiž vypařil přirozený instinkt fandit dobru, snad jediný Johnny Depp přidával dobré straně punc, protože Bílá královna v podání Anne Hathawey by mně k hrdinským výkonům těžko přemluvila. Asi to bude potřebovat ještě jedno klidné shlédnutí bez neustálého šustění popcornových sáčků a dětského štěbetání.

Fashion, fashion, fashion...o ničem jiném to už není. Zatímco seriál vtipně reflektoval partnerské problémy, film je pouze o módě. No ale nebyla bych ženského pohlaví, kdybych netvrdila, že jsem si to přesto užívala.

Tak v kině mezi samými dětmi jsme se smály pouze my. Je snad Mikulášův svět tak vzdálený dnešním dětem? Doufám, že proboha ne. Promítat jim Mikuláše stále dokola by to chtělo, až se jim do té hlavičce vtluče, že nejlepší dobrodružství beztak zažijí venku na hřišti s partou pirátů, rytířů nebo zlodějů.

I Matt Damon se někdy s výběrem sekne. Dvouhodinový příběh o sobě srostlých dvojčatech můžou doopravdy natočit jenom amíci.

Prostě božský. Popravdě nevím, co mám napsat, abych dokázala vystihnout tu obrazovou genialitu Paola Sorrentiniho. Už po prvních minutách Vám prostě vyrazí dech. Úvodní scénu by ani Tarrantino nezvládnul lépe. Což mě přivádí k úvaze, že i když je italská politika zkorumpovaná od spodních vrstev až k těm nejvyšším, pořád si umí zachovat styl a dekoru. Asi jsou moc silná slova o poslání našich politiků učit se od těch italských rétoriku či styl oblékání (srovnejme naše 90. s těmi italskými: účes à la jágr nikdo na hlavě nemá). Ale to mě zavádí úplně někam jinam a už slyším spoustu nesouhlasných hlasů typu: "A co třeba Berlusconi?". Každý si musí udělat svůj vlastní názor, ale jsem si stoprocentně jistá, že i mistr obrazu Sorrentino by nedokázal z naší politické scény vyfilmařit ani ťuk. Zpátky k filmu. Toni Servillo by v klidu mohla změnit hereckou kariéru za tu politickou (ostatně je dobře vidět, jak celá politika záleží hlavně na vystupování na veřejnosti a špetka hereckého kumštu se vždycky hodí). No a hudba? Kdo čeká nějaké zádumčivé smyčce ať si pustí trailer, který mu prostě vyrazí dech. Rada na závěr. Nesnažte se pochopit všechno napoprvé. Vyznat se ve jménech je nadlidské síly. Bohatě stačí, když si potom přečtete článek o Andreottim a všechno Vám to zapadne do sebe, tak jak má. Dávejte pozor na to, co Andreotti říká. Některé jeho citáty jsou známy po celé Itálii. Jenom by mě zajímalo nakolik je Il Divo pravdivý, kde čerpal Sorrentino, aby se v tom "belzebubovi" vyznal.

Aspoň za pokus to stálo. Možná s odstupem let doba seriálu Vyprávěj bude tak vzdálená, že i hodnocení nebude stát na určitých dobových nesrovnalostech (to mám od rodičů, jsem totiž posametové dítko).

Girl, interrupted si prostě nezaslouží být porovnáváno s Přeletem. Není radno srovnávat každý film z psychiatrické léčebny se skvostem filmografie. Což ale neznamená, že si své místo mezi diváky Suzanna a Lisa nenajdou. Totiž jsou to právě ony, kdo drží tenhle film pohromadě. Mně ale unikala jiná věc, to že se to má odehrávat v 70. letech, na to jsem přišla až asi v polovině filmu, když chovanky ústavu sledují v televizi zprávy o smrti M.L. Kinga jr. A když nad tím teď přemýšlím, tak mě mělo trknout i plánované narukování přítele Susanny. Příběhu chybí jasné zřetelné dobové kontury jako třeba dřívější praktiky v léčebnách nebo společenská morálka v 70., apd. No, přestanu rýpat. 4* si zaslouží bez debat už jenom proto, že hlavně osudy hlavních postav jsou strhující od začátku do konce.

Vždy když jsem na Sedm let v Tibetu náhodou narazila v televizi, tak už jsem se od ní nehnula přesto, že to teda žádná akční podívaná plná zvratů není. Kouzlo tkví někde jinde (a ne není to v Bradu Pittovi). Možná je to ve svíravém pocitu úzkosti nad tak přátelským a mírumilovný národem jako jsou Tibeťané. A je to jeden z těch filmů, kde by happyend potěšil každého a na celkovém hodnocení, by mu to neubralo ani jedno procento. Možná za pár desítek (kéž bych mohla napsat jednotek) let se konečně dočkáme.