V příjemně poetické kameře a frankofonním prostředí se tentokrát neodehrává žádná Amelie z Montmarteru nebo Čokoláda, ale hravě prezentovaný kriminální příběh o několika dějstvích. Jednoduchý, ale podaný z pohledu více postav, přičemž většina z nich zahrnuje úžasnou sebeironii. Sám JCVD překvapil hereckým projevem a zklamal snad jen příliš velkými kruhy pod očima. Proč jen musejí všichni stárnout? :(
Příjemně hravé, svižné a zkrátka vše, co od žánrové jednohubky očekávám. Schovávat se za retro atmosféru sice možná není právě hrdinské, ale funguje to lépe, než pokus o inovativnost za každou cenu. Má to však i své stinné stránky: Bohužel už na odchodu z kina nevíte, o čem film byl nebo co by se z něj dalo vypíchnout.
Vysvětlení toho, jak Santa Claus stihne nadělit tolik dárků za jendu noc, nebylo špatné, ale zdá se mi, že se za docela svižné tempo a rychlý střih schovávala prázdnější struktura příběhu. Vlastně film občas působil natolik hekticky, že by u diváka mohl jen navýšit vánoční stres. Pár scének s dědou bylo k pousmání, nicméně vyložená zábava to nebyla, tedy pokud jsem ji nezaspala (obvykle v kině nespím, ale po vánočním večírku se to někdy stává). :)
Pokud bych měla vybrat jeden jediný film, jako zástupce filmové tvořivosti, invence, dokonalosti a vyváženosti, bude to Once Upon a Time in the West, který mě pokaždé dokáže šokovat svou tvořivostí, invencí...
Rozbřesk naprosto předčil očekávání a všechny předchozí díly nechal daleko za sebou. Dokonce i moje oblíbená první část by si teď zasloužila remake s větším rozpočtem. Rozbřesk přitom není okázalým blockbusterem, ale filmem, který veškeré scény udržuje na stejné, přirozeně vyvážené úrovni (od kouzelné lesní svatby, přes Brazílii, která přesně vystihuje atmosféru knihy až po porod a přeměnu). Necelé dvě hodiny utečou jako 20 minut a ještě štěstí, že současně natočená druhá část skýtá záruku totožné kvality - snad. Kdybych chtěla za každou cenu hledat chybu, narozené dítě nemuselo mít upíří výraz jako z cirkusu, ale pořád lepší, než předškolák v roli přebalovaného batolete z Dr. House. :) Na velkém plátně jsem už Rozbřesk viděla několikrát a zdá se, že ani v domácí podobě to není marné. K tomu zase jednou docela povedený soundtrack... Stručně řečeno, mi tu vůbec nic nechybělo (když chci totiž koukat na sexy pány, pustím si True Blood).
Ženy v pokušení (tradičně) začínají přeříkáváním vtipů a hlášek a divák jen čeká, kdy už do konverzačního cvičení přijde velká tragédie s (rádoby) poučným a uměleckým přesahem. Samozřejmě, dramatická situace přichází a v tu chvíli už nezáleží ani na tom, že postavy vlastně nemají motivaci ke svým pomateným jednáním...
Zdařilý zábavně dokumentární pořad o autech, který však funguje sám o sobě. I kdyby vás neokouzlila všechna ta naleštěná super rychlá autíčka, můžete se prostě jen bavit originálním britským humorem. S nudnými a beztvarými domácími pořady o autech se Top Gear nedá ani v nejmenším srovnávat.
Televizně natočený film, který by mohl být průměrnou komedií, kdyby nezačal s životními ponučeními o tom, jak je nevěra vlastně skvělá věc. Nepohoršuje mě téma nevěry a muluju všechny Belmondovy sukničkáře. Jenomže například oproti Veselým Velikonocím s J.-P. Belmondem a Sophií Marceau je tu jeden velký rozdíl. Tvůrci Mužů v naději neudrží bezstarostnou komedii a (jak už je pro současnou českou komedii typické) přechází k tragédiím, rodinným dramatům a emocionálnímu dojení slz z diváků. Koukat se dál na příběh muže, který už namísto nevěry žije ve dvou paralelních vztazích a podvání svou manželku s milenkou a milenku s manželkou je dál už jen smutné ospravedlňování hnusu. Netřeba ani zmiňovat banální dialogy schematických postav a hodně veeelkou a rozpadlou hlavní hrdinku, která má znázornit úžasnou krásku. Po delší době film, ze kterého jsem odešla z kina ještě před koncem.
Film, který jsem si kdysi pustila omylem a potěšil mě natolik, že už jsem ho viděla nejednou. Moc milá adaptace Večera tříkrálového se standardně přehrávanými postavami a všemi situačními stereotypy, jak si každá správně natočená komedie ze střední školy zaslouží. S postavou dívky, která chce uspět bez ohledu na diskriminaci pohlaví se dá ideálně ztotožnit... a myslím, že chci hrát fotbal. :)
Šmoulové jsou mnohem menší klišé než byste čekali. Z počátku to vypadalo na variaci 101 dalmatinů, ale ta se rozhodně nekonala. Jsou tradičně malí, roztomilí, nezvladatelní a modří. Stokrát líp než modrý bratr Avatar. Nenudila jsem se, Gargamel nevadil a Neil Patrick Harris se sice trochu zpronevěřil své nejslavnější roli... ale stejně.
Dlouho jsem protestovala a tvrdila, že vědci takokví přece nejsou, tudíž se není čemu smát. Nakonec jsem si musela přiznat, že tento seriál zobrazuje svět vědy dost přesným způsobem a některé své spolupracovníky v něm dokážu dost přesně indentifikovat. Škoda jen, že s kolegy z katedry nepořádáme painballové turnaje. :) Po čtvrté sezóně se z Big Bang Theory stala moje další seriálová závislost. A co je děsivější, občas se dá s Sheldonem i ztotožnit (marné hledání jednoduché práce, aby se člověk mohl v klidu věnovat vědě).
Po vizuální stránce jednoduché, po stránce příběhu mizivé, přesto dvě hodinky utekly jako nic. Barevné laděni se sice tváří jednotně a vytváří si jakousi svébytnou poetiku animovaného dílka, ale celkové pohledy na bitevní pole nebo rádoby umělecké západy slunce nad obilným polem bohužel převažují nad místy zajímavou hrou světel a stínů v detailech (symbolicky pojatý vlk). Gerard Butler a další málo oblečení pánové film naštěstí zachraňují coby relativně výživnou podvečerní pauzu pro ženy, ale přívlastky jako akční, historický či válečný? Snad ne.
Trochu přeceňovaný film s jednoduchým příběhem o baletce, která z nedostatku sexu a nezdravého upínání se na kariéru zešílela. :) Přesto jsem se ani na chvíli nenudila (např. narozdíl od Počátku) a musím uznat, že některé scény byly dost zdařilé.
Proč jsem celou dobu myslela na to, že kdybych si pustila Karlíka a továrnu na čokoládu, bavila bych se lépe? Prázdné ztvárnění tisíckrát obehraného příběhu o jednom dítěti a jeho snu o pomstě rodičů.
Na vlásku se dá nejsnáze popsat jako "princeznovská klasika". Tradiční motiv unesené princezny, co vyrůstá vysoko ve věži, než ji přijde zachránit ten pravý, je zde obklopen vším, co se dětem líbí: princezna v růžových šatech s úžasnými kouzelnými vlasy, vtipný a statečný nápadník s pohnutým osudem sirotka a kariérou zloděje, hrooozně roztomilý malý chameleonek, zlá čarodějnice s věčným mládím a zákeřný kůň s dobrým srdcem. Neumím si představit dítě, co by cestou domů nechtělo barbínu s nekonečnými vlasy, plyšového chameleona nebo aspoň omalovánky a pouštět lampion před domem. Vlastně jsem po tom všem skoro zatoužila taky a potěšilo mě, že když jsem z kina pomalu přicházela domů, před sousedním domem už ten lampion pouštěli.
Od filmu jsem raději nic nečekala, vlastně ještě míň než to, takže mé průměrné hodnocení je vlastně skvělé. Jedná se o docela příjemný snímek, založený na běžném příběhu, plném filmových klišé a bez jediného překvapení (a pochopitelně s výchovným ponaučením na závěr), nicméně vizuálně (ačkoli 3D scény se bohužel omezily snad jen na titulky) a hudebně je příjemný natolik, aby vás na chvíli unesl do svého světa. A to je, předpokládám to, co od něj očekáváme. Ideální odreagování na vánoční prázdniny.
Celých 146 minut uteklo hodně rychle, možná proto, že poslední tři díly už jsem nečetla... Nejsem si ale jistá celým směřováním Harry Potterovského projektu, který se snad jako celek ani hodnotit nedá. Z dětské pohádky jsme se dostali k standardizovaným hororovým lekačkám pospojovaným romancí o přátelství a lásce. Jak může případný dětský divák budoucí generace zhlédnout celého Pottera? Musí v průběhu sledování čekat pár let než poporoste? Mým favoritem bude asi navždy třetí díl na zdravém pomezí pohádko/hororových světů.
Nalákána trailerem jsem vyrazila na padoucha, doufajíc, že se celý film bude odehrávat v podobném duchu. Koho by jen napadlo, že postavy známé z traileru (a z předtitulkové scény) se už nikdy neobjeví a nastane citově vyděračský film o třech sirotcích a nešťastném padouchovi. Hlavní postavy nakonec obstarávají jakési žluté tenisáky, tři zmíněné opuštěné dětičky a chlapík s nešťastným dětstvím, jenž ho dovedlo až k dráze super-padoucha, kterým se mu však nedaří stát. Už nikdy víc.
Pár nápadů, jako zasadit film do herního formátu, nezachrání nulový příběh. K tomu hodně neatraktivní, nesympatické postavy, se kterými se jen tak nedá ztotožnit... Zkrátka, prvních 20 minut je poměrně zajímavých, ale potom už jen nuda.
Příjemné, jednoduché, schematické (v kladném slova smyslu), ale také na nostaligii diváků spoléhající. Obzvláště první polovina, která šla snad ještě hlouběji než do 80. let (scény se starým letadlem apod.) mě potěšila, druhá polovina plná výbuchů paláce už byla současnější, ale přesto... Přece nebudu příběhu vytýkat nějaké nelogičnosti v ději a jiné detaily, když o tohle tu vůbec nejde... Nemůžu si pomoct, ale jsem nostalgická. :-)
První půl hodiny jsem umírala nudou a chtěla odejít, ale jako celek měl Počátek něco do sebe (nicméně pořád je to film, kde se o detailech bohužel víc mluví, než se řeší). Počátek vás může motivovat k zamyšlení, co by bylo ve vašem snu nebo zda jsou ty vaše také tak realistické a zda v nich skutečně umíráte. Nicméně i když jsou ty moje také jako z každodenního života, stejně jsem si víc užila pohádkové sny z Imaginária dr. Pharnasse.
Můžu obdivovat odvahu vyrovnat se konkurenci Vetřelců, Star Wars apod. ze stejné doby, ale Bond jako sci-fi nebo bláznivá komedie (nesmrtelný záporák, šílená jízda po Benátkách na pruhované matraci...) prolínaná romantickými záběry (sledování krásky v prostředí benátských paláců a dvorků, scéna roztrhání dívky běžící po zahradách Vaux-le-Vicomte jako vystřižená ze Sněhurky...) mi prostě příliš nesedí.
Animované pohádky jsou v poslední době to jediné, na co chodím do kina bez obav z velkého zklamání..., Draci mě potěšili asi stejně jako Vzhůru do oblak a to ani nemluvím o podobnosti hlavního dračího hrdiny s naším Rogerkem (super-skákací a super-kousací kotě v chlupatém černém neoprénu). :)
Moje komentáře
Šťastný Nový rok (2011)
Ztvárnění atmosféry konce roku se tomuto filmu docela podařilo, ale chyběl mu trochu hlubší pohled alespoň do některého z dílčích příběhů.
JCVD (2008)
V příjemně poetické kameře a frankofonním prostředí se tentokrát neodehrává žádná Amelie z Montmarteru nebo Čokoláda, ale hravě prezentovaný kriminální příběh o několika dějstvích. Jednoduchý, ale podaný z pohledu více postav, přičemž většina z nich zahrnuje úžasnou sebeironii. Sám JCVD překvapil hereckým projevem a zklamal snad jen příliš velkými kruhy pod očima. Proč jen musejí všichni stárnout? :(
Mission Impossible - Ghost Protocol (2011)
Příjemně hravé, svižné a zkrátka vše, co od žánrové jednohubky očekávám. Schovávat se za retro atmosféru sice možná není právě hrdinské, ale funguje to lépe, než pokus o inovativnost za každou cenu. Má to však i své stinné stránky: Bohužel už na odchodu z kina nevíte, o čem film byl nebo co by se z něj dalo vypíchnout.
Velká vánoční jízda (2011)
Vysvětlení toho, jak Santa Claus stihne nadělit tolik dárků za jendu noc, nebylo špatné, ale zdá se mi, že se za docela svižné tempo a rychlý střih schovávala prázdnější struktura příběhu. Vlastně film občas působil natolik hekticky, že by u diváka mohl jen navýšit vánoční stres. Pár scének s dědou bylo k pousmání, nicméně vyložená zábava to nebyla, tedy pokud jsem ji nezaspala (obvykle v kině nespím, ale po vánočním večírku se to někdy stává). :)
Nechápu, jak to dokáže (2011)
I když mám moc ráda Sarah Jessicu a její role, tento film bohužel nemá žádnou pointu ani příběh.
Tenkrát na Západě (1968)
Pokud bych měla vybrat jeden jediný film, jako zástupce filmové tvořivosti, invence, dokonalosti a vyváženosti, bude to Once Upon a Time in the West, který mě pokaždé dokáže šokovat svou tvořivostí, invencí...
Twilight sága: Rozbřesk - 1. část (2011)
Rozbřesk naprosto předčil očekávání a všechny předchozí díly nechal daleko za sebou. Dokonce i moje oblíbená první část by si teď zasloužila remake s větším rozpočtem. Rozbřesk přitom není okázalým blockbusterem, ale filmem, který veškeré scény udržuje na stejné, přirozeně vyvážené úrovni (od kouzelné lesní svatby, přes Brazílii, která přesně vystihuje atmosféru knihy až po porod a přeměnu). Necelé dvě hodiny utečou jako 20 minut a ještě štěstí, že současně natočená druhá část skýtá záruku totožné kvality - snad. Kdybych chtěla za každou cenu hledat chybu, narozené dítě nemuselo mít upíří výraz jako z cirkusu, ale pořád lepší, než předškolák v roli přebalovaného batolete z Dr. House. :) Na velkém plátně jsem už Rozbřesk viděla několikrát a zdá se, že ani v domácí podobě to není marné. K tomu zase jednou docela povedený soundtrack... Stručně řečeno, mi tu vůbec nic nechybělo (když chci totiž koukat na sexy pány, pustím si True Blood).
Ženy v pokušení (2010)
Ženy v pokušení (tradičně) začínají přeříkáváním vtipů a hlášek a divák jen čeká, kdy už do konverzačního cvičení přijde velká tragédie s (rádoby) poučným a uměleckým přesahem. Samozřejmě, dramatická situace přichází a v tu chvíli už nezáleží ani na tom, že postavy vlastně nemají motivaci ke svým pomateným jednáním...
Top Gear (TV pořad) (1978)
Zdařilý zábavně dokumentární pořad o autech, který však funguje sám o sobě. I kdyby vás neokouzlila všechna ta naleštěná super rychlá autíčka, můžete se prostě jen bavit originálním britským humorem. S nudnými a beztvarými domácími pořady o autech se Top Gear nedá ani v nejmenším srovnávat.
Muži v naději (2011)
Televizně natočený film, který by mohl být průměrnou komedií, kdyby nezačal s životními ponučeními o tom, jak je nevěra vlastně skvělá věc. Nepohoršuje mě téma nevěry a muluju všechny Belmondovy sukničkáře. Jenomže například oproti Veselým Velikonocím s J.-P. Belmondem a Sophií Marceau je tu jeden velký rozdíl. Tvůrci Mužů v naději neudrží bezstarostnou komedii a (jak už je pro současnou českou komedii typické) přechází k tragédiím, rodinným dramatům a emocionálnímu dojení slz z diváků. Koukat se dál na příběh muže, který už namísto nevěry žije ve dvou paralelních vztazích a podvání svou manželku s milenkou a milenku s manželkou je dál už jen smutné ospravedlňování hnusu. Netřeba ani zmiňovat banální dialogy schematických postav a hodně veeelkou a rozpadlou hlavní hrdinku, která má znázornit úžasnou krásku. Po delší době film, ze kterého jsem odešla z kina ještě před koncem.
Super náhradník (2006)
Film, který jsem si kdysi pustila omylem a potěšil mě natolik, že už jsem ho viděla nejednou. Moc milá adaptace Večera tříkrálového se standardně přehrávanými postavami a všemi situačními stereotypy, jak si každá správně natočená komedie ze střední školy zaslouží. S postavou dívky, která chce uspět bez ohledu na diskriminaci pohlaví se dá ideálně ztotožnit... a myslím, že chci hrát fotbal. :)
Šmoulové (2011)
Šmoulové jsou mnohem menší klišé než byste čekali. Z počátku to vypadalo na variaci 101 dalmatinů, ale ta se rozhodně nekonala. Jsou tradičně malí, roztomilí, nezvladatelní a modří. Stokrát líp než modrý bratr Avatar. Nenudila jsem se, Gargamel nevadil a Neil Patrick Harris se sice trochu zpronevěřil své nejslavnější roli... ale stejně.
Teorie velkého třesku (TV seriál) (2007)
Dlouho jsem protestovala a tvrdila, že vědci takokví přece nejsou, tudíž se není čemu smát. Nakonec jsem si musela přiznat, že tento seriál zobrazuje svět vědy dost přesným způsobem a některé své spolupracovníky v něm dokážu dost přesně indentifikovat. Škoda jen, že s kolegy z katedry nepořádáme painballové turnaje. :) Po čtvrté sezóně se z Big Bang Theory stala moje další seriálová závislost. A co je děsivější, občas se dá s Sheldonem i ztotožnit (marné hledání jednoduché práce, aby se člověk mohl v klidu věnovat vědě).
300: Bitva u Thermopyl (2006)
Po vizuální stránce jednoduché, po stránce příběhu mizivé, přesto dvě hodinky utekly jako nic. Barevné laděni se sice tváří jednotně a vytváří si jakousi svébytnou poetiku animovaného dílka, ale celkové pohledy na bitevní pole nebo rádoby umělecké západy slunce nad obilným polem bohužel převažují nad místy zajímavou hrou světel a stínů v detailech (symbolicky pojatý vlk). Gerard Butler a další málo oblečení pánové film naštěstí zachraňují coby relativně výživnou podvečerní pauzu pro ženy, ale přívlastky jako akční, historický či válečný? Snad ne.
Černá labuť (2010)
Trochu přeceňovaný film s jednoduchým příběhem o baletce, která z nedostatku sexu a nezdravého upínání se na kariéru zešílela. :) Přesto jsem se ani na chvíli nenudila (např. narozdíl od Počátku) a musím uznat, že některé scény byly dost zdařilé.
Gangy New Yorku (2002)
Proč jsem celou dobu myslela na to, že kdybych si pustila Karlíka a továrnu na čokoládu, bavila bych se lépe? Prázdné ztvárnění tisíckrát obehraného příběhu o jednom dítěti a jeho snu o pomstě rodičů.
Na vlásku (2010)
Na vlásku se dá nejsnáze popsat jako "princeznovská klasika". Tradiční motiv unesené princezny, co vyrůstá vysoko ve věži, než ji přijde zachránit ten pravý, je zde obklopen vším, co se dětem líbí: princezna v růžových šatech s úžasnými kouzelnými vlasy, vtipný a statečný nápadník s pohnutým osudem sirotka a kariérou zloděje, hrooozně roztomilý malý chameleonek, zlá čarodějnice s věčným mládím a zákeřný kůň s dobrým srdcem. Neumím si představit dítě, co by cestou domů nechtělo barbínu s nekonečnými vlasy, plyšového chameleona nebo aspoň omalovánky a pouštět lampion před domem. Vlastně jsem po tom všem skoro zatoužila taky a potěšilo mě, že když jsem z kina pomalu přicházela domů, před sousedním domem už ten lampion pouštěli.
TRON: Legacy 3D (2010)
Od filmu jsem raději nic nečekala, vlastně ještě míň než to, takže mé průměrné hodnocení je vlastně skvělé. Jedná se o docela příjemný snímek, založený na běžném příběhu, plném filmových klišé a bez jediného překvapení (a pochopitelně s výchovným ponaučením na závěr), nicméně vizuálně (ačkoli 3D scény se bohužel omezily snad jen na titulky) a hudebně je příjemný natolik, aby vás na chvíli unesl do svého světa. A to je, předpokládám to, co od něj očekáváme. Ideální odreagování na vánoční prázdniny.
Harry Potter a Relikvie smrti - část 1 (2010)
Celých 146 minut uteklo hodně rychle, možná proto, že poslední tři díly už jsem nečetla... Nejsem si ale jistá celým směřováním Harry Potterovského projektu, který se snad jako celek ani hodnotit nedá. Z dětské pohádky jsme se dostali k standardizovaným hororovým lekačkám pospojovaným romancí o přátelství a lásce. Jak může případný dětský divák budoucí generace zhlédnout celého Pottera? Musí v průběhu sledování čekat pár let než poporoste? Mým favoritem bude asi navždy třetí díl na zdravém pomezí pohádko/hororových světů.
Já, padouch (2010)
Nalákána trailerem jsem vyrazila na padoucha, doufajíc, že se celý film bude odehrávat v podobném duchu. Koho by jen napadlo, že postavy známé z traileru (a z předtitulkové scény) se už nikdy neobjeví a nastane citově vyděračský film o třech sirotcích a nešťastném padouchovi. Hlavní postavy nakonec obstarávají jakési žluté tenisáky, tři zmíněné opuštěné dětičky a chlapík s nešťastným dětstvím, jenž ho dovedlo až k dráze super-padoucha, kterým se mu však nedaří stát. Už nikdy víc.
Scott Pilgrim proti zbytku světa (2010)
Pár nápadů, jako zasadit film do herního formátu, nezachrání nulový příběh. K tomu hodně neatraktivní, nesympatické postavy, se kterými se jen tak nedá ztotožnit... Zkrátka, prvních 20 minut je poměrně zajímavých, ale potom už jen nuda.
Resident Evil: Afterlife (2010)
Jeden z nejlepších filmů na vyvolání divákovy netečnosti. Už na odchodu z kina jsem nevěděla, že jsem vůbec na něčem byla.
Expendables: Postradatelní (2010)
Příjemné, jednoduché, schematické (v kladném slova smyslu), ale také na nostaligii diváků spoléhající. Obzvláště první polovina, která šla snad ještě hlouběji než do 80. let (scény se starým letadlem apod.) mě potěšila, druhá polovina plná výbuchů paláce už byla současnější, ale přesto... Přece nebudu příběhu vytýkat nějaké nelogičnosti v ději a jiné detaily, když o tohle tu vůbec nejde... Nemůžu si pomoct, ale jsem nostalgická. :-)
Sedm samurajů (1954)
Čtyři hodiny utrpení... tak dobře, celkem to uteklo, ale je moc špatné, že mám radši novější verze? :)
Počátek (2010)
První půl hodiny jsem umírala nudou a chtěla odejít, ale jako celek měl Počátek něco do sebe (nicméně pořád je to film, kde se o detailech bohužel víc mluví, než se řeší). Počátek vás může motivovat k zamyšlení, co by bylo ve vašem snu nebo zda jsou ty vaše také tak realistické a zda v nich skutečně umíráte. Nicméně i když jsou ty moje také jako z každodenního života, stejně jsem si víc užila pohádkové sny z Imaginária dr. Pharnasse.
Moonraker (1979)
Můžu obdivovat odvahu vyrovnat se konkurenci Vetřelců, Star Wars apod. ze stejné doby, ale Bond jako sci-fi nebo bláznivá komedie (nesmrtelný záporák, šílená jízda po Benátkách na pruhované matraci...) prolínaná romantickými záběry (sledování krásky v prostředí benátských paláců a dvorků, scéna roztrhání dívky běžící po zahradách Vaux-le-Vicomte jako vystřižená ze Sněhurky...) mi prostě příliš nesedí.
Kuky se vrací (2010)
Na pohádku příliš nostalgické, ale dokonale propracované, opravdové a místy i zábavné. Většinu postaviček si divák může i zamilovat.
Toy Story 3: Příběh hraček (2010)
Téma jako Kuky se vrací, ale v této konkurenci americké hračky bohužel neobstojí.
Normal (2009)
Poněkud prázdně působící televizní film. Pár zajímavějších záběrů střídá hromada laciných "uměleckých" klišé...
Jak vycvičit draka (2010)
Animované pohádky jsou v poslední době to jediné, na co chodím do kina bez obav z velkého zklamání..., Draci mě potěšili asi stejně jako Vzhůru do oblak a to ani nemluvím o podobnosti hlavního dračího hrdiny s naším Rogerkem (super-skákací a super-kousací kotě v chlupatém černém neoprénu). :)