Martinibaby

Martinibaby

Martina Ch.

okres Brno


ICQ: 227418592 .. asi :)

44 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
    • 25.2.2017  22:52

    Už jenom za ten Emiliin šatník. Ale nejen. :)

    • 25.2.2017  14:10

    Moc jsem chtěla, aby se mi to líbilo víc, ale žel bohu - nepodařilo se. Mám z toho jen nemizící pocit nějaké takové try-hardovitosti a přesto absolutně nevyužitého potenciálu knihy. Smuténka.

    • 6.8.2016  11:58
    Jako ty (2015)
    ****

    Hm.. Asi by to bylo o hvězdičku míň, kdybych se na film podívala jinak naladěná, ale i přes celkově pomalé tempo filmu a zdánlivou absenci děje se nedá říct, že by byl film obsahově prázdný nebo chudý. I když asi záleží hlavně na tom, co v tom chce člověk hledat. Nicméně po herecké a celkově audiovizuální stránce to mnou prostě nějak hnulo.

    • 30.9.2015  09:31

    Možná to bylo tím, že jsem film sledovala v aule s osmdesáti dalšími studenty, ale Hrob světlušek mě nerozplakal, což mě zpětně trochu mrzí, ale dokázala jsem se díky tomu na film dívat trochu jinýma očima. Film na mě nepůsobil až tak výrazně "vydíravým" dojmem, jak je tu mnohokrát zmíněno, myslím si, že se na něj dá nahlížet i z jiné perspektivy, zkrátka a dobře každá mince má dvě strany bla bla, však rozumíte. I proto odmítám film vidět jako čistě protiválečný - není. Je o lidech, o dospělých a o dětech.

    • 5.7.2015  17:24
    Rohy (2013)
    ***

    Strašně jsem se těšila, že dám "Rohům" nějaké hezčí ohodnocení, už jenom kvůli Danielovi a Juno, ale hodně mě zklamalo zakončení filmu. Celou dobu jsem byla opravdu zvědavá, užívala si krásné herce a skvělý soundtrack, zajímavou zápletku a celkově poutavé téma k zamyšlení, nicméně samotný konec mi celkově pozitivní dojem z filmu dost pokazil. Nemyslím tím konec dějové linky, ale jeho zpracování - nechápala jsem to přehrocení, přišlo mi tak nějak svévolné a prvoplánové, prostě si myslím, že méně by v tomhle případě bylo více. Ale i tak dost zajímavý film.

    • 4.4.2015  23:43
    Liar Game (TV seriál) (2007)
    ***

    Hm... Na to jak moc se mi líbil celkový koncept a zápletka seriálu, tak mě neskutečným způsobem vytáčelo jeho zpracování. Herecky ještě jakž takž okay, pomineme-li některé extrémní slizouny, ale budiž, kdyby byli všichni vždycky nádherní a atraktivní, byla by to nuda. Co mi ale bránilo se na každou další epizodu těšit, byla příšerná křečovitost některých hereckých výkonů, kterou bych ale přisuzovala spíš režijní/scénaristické/střihové stránce věci. Prostě mě ubíjelo sledovat už osmašedesátý hysterický záchvat smíchu/vzteku v prapodivné střihové a ozvěnové smyčce, stejně tak repetitivnost některých scén mi přišla naprosto zbytečná. Sečteno a podtrženo, téma super, hudba fajn, zbytek dost skřípe, s přivřenýma očima zprůměrováno na tři hvězdičky.

    • 1.4.2015  19:54
    Sikeurit gadeun (TV seriál) (2010)
    *****

    Moje první Kdrama, které jsem měla tu čest a to štěstí vidět, neboť právě tenhle seriál mě nalákal k dalšímu průzkumu jihokorejské (seriálové) tvorby. Shlédnuto dvakrát a určitě ne naposledy, Secret Garden má kromě své lehce magické zápletky prostě neskutečné kouzlo a to jak v příběhu, tak ve skvostném hereckém obsazení i v hudebním podkresu. Zkrátka a dobře, nenechalo mě to chladnou - smála jsem se až jsem ze židle padala, brečela jsem až mě srdce bolelo, přesně jak to má na pět hvězdiček být.

    • 7.12.2014  00:21

    Ty čtyři hvězdičky dávám docela neochotně a vlastně jenom díky Grootovi. Ne že bych se u filmu nebavila, zábavných či jinak skvělých scén tam nebylo málo, ale ten zbytek byl pro mě popravdě trochu nudný (scény bez Groota) a nepřehledný (asi tak všechny bojové scény). Jako celek fajn, pobaví, ale asi úplně neuchvátí, na to je příběh až moc dobře předvídatelný a poněkud klišoidní - prostě příjemná oddechovka i pro neznalce ostatních Marvelovských počinů, jako jsem já.

    • 23.11.2014  11:18

    Originalita rozhodně patří k věcem, které South Parku upřít nelze – na světě totiž není mnoho úmyslně mizerně animovaných kreslených muzikálů, z nichž víc než polovina jakéhokoli verbálního vyjádření jsou nejrůznější (a patřičně kreativní) vulgarismy, a které na sto honů ‚‚smrdí žalobou‘‘. Tvůrci městečka South Park se opravdu s ničím nemažou, neváhají se pustit do kohokoli včetně jich samotných a opravdu nic jim není svaté. Tento přístup je ale velmi ošidný, byť na něm South Park léta staví, protože čeho je moc, toho je příliš. Ano, film obsahuje geniální vtípky, slovní hříčky či nejrůznější narážky, paroduje zhruba tak všechno, co se parodovat dá a zároveň stále dokáže závěrem (nejen antimilitaristicky) moralizovat – to všechno je ale bohužel obaleno notnou dávkou humoru nejenže nemístného, nepokrytě a nebetyčně rasistického, všemožně ofenzivního, ale hlavně méně kvalitního. Z filmu přímo čiší touha filmařů šokovat za každou cenu a co nejvíce lidí, po nějaké chvíli je to však přinejmenším otravné, repetitivní a očividně prvoplánové. Za vyzdvihnutí ale stojí (k mému vlastnímu údivu a přes moji muzikálovou averzi) hudební sekvence, které jsou povětšinou nápadité – sice vulgární, ale nenudí. Jako Kennyho ale po dobu celého snímku každou světlejší chvilku vzápětí film zabije záchodovým humorem. Možná jsem tedy ze South Parku jen vyrostla, možná si tvůrci opravdu mohli na filmu dát více záležet, protože zapátrám-li trochu v paměti, leckterý starší díl seriálu by Peklo na Zemi hravě strčil do kapsy.

    • 23.11.2014  11:16

    Kritické zhodnocení filmu, s jehož předlohou divák neměl tu čest, je poněkud tvrdý oříšek. Netroufám si odhadnout, jak věrně filmové zpracování odpovídá nebo neodpovídá knize, co ovšem vyzdvihnout mohu, jsou fantastické herecké výkony (nejen) ústředních postav. I přes to, že je film spleten jak ze scén dějových, tak z množství scén děj postrádajících, pouze dokreslujících dobu, v níž se příběh odehrává, díky hereckému osazenstvu bylo stále na co se dívat. Na ústřední dvojici skvěle ironického Viléma z Baskervillu a roztomile naivního Adsa z Melku lze v průběhu filmu velmi zřetelně pozorovat vývoj postav, jejich postupnou přeměnu z alegorického postavení otce a syna na rovnocennější dvojici přátel – souputníků. Také takřka není možné si nevšimnout (homo)erotického nádechu řady scén a celková souhra herců, rekvizit a hudby, dává dohromady velmi autentické vyobrazení středověkého opatství a doby střetu církve s údajným, či inkvizicí vybájeným kacířstvím. Autentičnost ale bohužel v mém případě neznamenala vtažení do děje, ani nějaké výraznější zaujetí příběhem. Kromě několika silnějších scén film plyne poněkud vláčným tempem, a když diváka po nějaké době přestane bavit přehlídka dobově věrných rekvizit a subdepresivních sychravých scenérií, zůstává obklopen změtí přinejmenším směšných účesů, postav s nezapamatovatelnými jmény a většinu času hororově kostelní hudbou. Jméno růže se pro mě takto proměnilo z velmi dobře hodnoceného ztvárnění do nebe vyzdvihované a mnohými zbožňované knihy na poněkud přeceňovaný snímek, který se mě bohužel nijak specificky nedotkl a k četbě knihy mě nenalákal.

    • 23.11.2014  11:13
    Stalker (1979)
    ***

    Téměř tříhodinová stopáž filmu je u Tarkovského adaptace Pikniku u cesty velmi odvážný krok, jelikož ještě před zhlédnutím (a nemluvě o tom, že i nesčetněkrát během sledování) může působit jako velmi odstrašující prvek. Když se ke stopáži přidá ještě forma – několikaminutové záběry té stejné (ne)činnosti, vozítko kodrcající do Zóny či hlavní hrdinové prostupující ‚‚mlýnkem na maso‘‘, troufám si tvrdit, že v pomyslném kině zůstávají jen ti nejodolnější a nejodhodlanější diváci, zatímco doma valná většina běžných diváků Stalkera zkrátka vypne a jde se věnovat (ne)činnosti jiné. Označit Stalkera za dílo přeceňované by tak bylo až příliš jednoduché, nicméně do kategorie filmů kultovních, které prostě musíte vidět, než umřete, bych ho řadila taktéž nerada. Stalker je bezpochyby něco výjimečného a něco opravdu dává jen určité skupině lidí, určitému typu diváků. Odpustíme-li zdlouhavé záběry, můžeme si všimnout taktické barevnosti filmu, která dotváří atmosféry jednotlivých lokací – v obyčejném světě černobíle sépiová, která z ničeho nic v Zóně vybarví, ovšem takovým způsobem, který umně v divákovi vyvolává po celou dobu pocit tísně a neurčité bezvýchodnosti. Stejně tak hudba, filmaři strategicky propracovaná, dodává filmu jemně hororový nádech a ždímá z diváka poslední zbytky optimismu. Jedna z koncových scén se Stalkerovou ženou čelně nabourá cosi, co bylo takřka celý snímek zarputile dodržováno, v úplném závěru se objevuje telekinetické děvčátko hrající dle mého názoru jednu z nejdůležitějších rolí, avšak cíleně umístěno až na konec, na jehož dosažení musí divák skřípaje zuby usilovně pracovat. Poselství, které je divákům celé ty tři hodiny sdělováno, by se stejně efektivně dalo vyjádřit šikovným sestřihem použitých scén, a film by tak pravděpodobně získal více opravdových a méně pseudointelektuálních fanoušků. Něco mi ale říká, že o to Tarkovskému při tvorbě tohoto snímku opravdu nešlo. Dokonce mám pocit, že bojuje všemi možnými i nemožnými prostředky, aby diváky roztřídil do skupin ANO nebo NE. Bohužel mu v tomto procesu přibývá skupina NE, ALE BUDU SE TVÁŘIT ŽE ANO, ABYCH NÁHODOU NEVYPADAL HLOUPĚ.

    • 23.11.2014  11:03

    Jakožto film řekněme historicky zabarvený, Nový Babylon nic moc neskrývá, jeho ‚‚poselství‘‘ není třeba nijak složitě luštit, propagandou je film velmi otevřeně protkaný. Za zmínku tentokrát ale rozhodně stojí styl, v jakém je celý snímek laděn. Práce kamery je přímo skvostná, nepokrytě a velmi efektně využívá hloubky prostoru – hlavní postavy vyjevuje vždy v popředí, výrazně ostřejší a v poněkud mlžném oparu okolí – zřídkakdy ohraničené mizanscény tomu všemu dodávají jakýsi nádech nekonečnosti. Herci jsou sice němí, zato však hrají ‚‚jako o život‘‘, jsou značně expresivní, mimikou a gesty nešetří, což do jisté míry přispívá k snadnějšímu vnímání filmu bez hlasové složky, nicméně v kombinaci se zrychlenými záběry může místy přehnaná výrazovost a gestikulace působit poněkud komicky až groteskně. Jakožto divák nepříliš zkušený ve sledování černobílé němé tvorby jsem si tak dokázala Šostakovičova trefného hudebního doprovodu cenit jen po určitou dobu, po jejímž uplynutí jsem začala ze srdce nenávidět ruské mezititulky a dychtit po lidských hlasech. Také líbivost prezentovaných podnětů s odvíjením příběhu postupně klesá, repetitivnosti scén neubývá a zhruba od poloviny snímku tak částečná smyslová deprivace může divákovi zhýčkanému soudobou mainstreamovou kinematografií začít filmový zážitek kazit. Sousled závěrečných scén mě pak uvrhl do zmoklé a lehce depresivní letargie a počáteční nadšení z hravě manipulativní vizuální stránky filmu přehlušil. I tak ale považuji Nový Babylon za dílo výjimečné, na svou dobu velmi vynalézavé a pro zainteresovanější publikum snadno ocenitelné.

    • 23.11.2014  11:00
    Mahler (1974)
    ****

    Životopisný snímek Kena Russella prokládaný surrealistickými intermezzy a doplněný autorskou hudbou skladatele, kterého na základě filmu divák miluje i nenávidí zároveň, je natočen fascinujícím a hlavně poutavým způsobem. Zdánlivě ledabyle rozsypané kousky Mahlerova života se během cesty vlakem postupně seskládají v pestrobarevnou životní mozaiku, ukazujíce tak Mahlera z mnoha úhlů pohledu a v mnoha rolích. Kamera opisující pohyby postav dokáže šikovně vtáhnout do děje a stejně tak nenápadné využití střihového primingu divákem jemně manipuluje. Dějové pasáže jsou slepeny pasážemi fantasmagoricky snovými a to vše se odehrává na nesmírně zajímavých lokacích. Taktéž herecké osazenstvo (nesoustředíme-li se příliš na jejich chrup) lahodí oku i uchu a hudba více či méně nenásilně dotváří atmosféru jednotlivých scén. Film je plný hravé erotiky spletené jak do scén značně sexistických, tak do scén neoddiskutovatelně emancipačních. Celou dobu si kamera pohrává se světlem a stínem, zahalením a následným prokouknutím postav, často snímá postavy z profilu proti světlu a film jakoby tak stále skrýval a tajil druhou tvář. Otevřeným symbolismem se však Ken Russell rozhodně nijak netají – od obyčejných náboženských symbolů (kříže, židovská hvězda) přes nacistické svastiky až po kdoví jak zamýšlené kosočtverce na smutečním závoji Almy – symbolika filmem prokvétá nejrůznějšími způsoby a s nejrůznější intenzitou. Mahler tak v divákovi zanechá pocit zhlédnutí opery, činohry a muzikálu, stejně tak komedie, hororu a dramatu v jednom lyricko-epickém biografickém klubku filmové pásky. Je to film plný života a smrti nejen Gustava Mahlera.

    • 23.11.2014  01:02

    Toto dokumentární dílo, které už ve svém názvu kóduje jakési poselství, by mohlo být a priori snadno vnímáno jako do jisté míry manipulativní ‚‚nejasná zpráva o konci světa‘‘. V průběhu celého filmu je divákovi odprezentován nespočet obrazových podnětů podkreslených hudbou s nádechem osudovosti. Po hodině a půl tedy divák může být více či méně nenápadně dotlačen do určitého stavu úzkosti, k sebezpytujícímu zamyšlení nad sebou a zbytkem světa. Leckterý odolnější jedinec však může mít tendence nad filmem rovnou zlomit hůl a odsoudit ho coby prvoplánový, napravitelsky-apokalyptický snímek se spoustou nudných a až depresivně zdlouhavých záběrů, útočících na lidské svědomí. Zpočátku rušivá repetitivnost a stejnost některých záběrů dává divákovi nezvykle mnoho prostoru k zamyšlení a ne každý má na to dostatek odhodlání a trpělivosti. Také v porovnání s ‚‚mladší sestřenicí‘‘ filmu Barakou se Koyaanisqatsi může zdát šedivější, jednotvárnější a (co si budeme povídat) zkrátka nudnější. Je ale potřeba si uvědomit, že každý z dokumentů je o něčem jiném, poukazuje na jiný aspekt života na zemi a není tak moc objektivně možné je vůči sobě měřit. Koyaanisqatsi má stejně jako Baraka spoustu barev, jen je aranžuje do obrazů v jiném stylu, který samozřejmě nemusí vyhovovat každému a mnohdy zobrazuje věci, které bychom radši neviděli vůbec. Divák je tak zahnán do kouta, a byť jsou scény industriální a demoliční balancovány výjevy nejrůznějších přírodních krás a fantastických výsledků lidské práce, může mu po zhlédnutí zůstat pocit viny a neurčitého nařčení. Dle mého názoru má ale ona ‚‚prvoplánovitost‘‘ v dokumentu své místo. Velmi si cením nadčasovosti snímku, a ačkoliv mi během sledování hlavou prošlo hned několik stanovisek, výsledným dojmem z filmu nebylo vzteklé zavržení, ani neutuchající provinilost či touha zachránit svět, nýbrž podnět k širšímu náhledu i na obyčejné každodenní objekty a rutinní činnosti, kterých se den co den účastníme.

    • 23.11.2014  00:22
    Ztraceny (2014)
    ****

    Z Mezipatrové série "kraťasů" mě právě tenhle zaujal nejvíc a taky zanechal nejhlubší dojem. Nebyl předem tak jasný ani předvídatelný jako ostatní, a vlastně i po skončení zůstával trochu kryptický, nebo přinejmenším pro mě. Plus roztomilé herečky :)

    • 23.11.2014  00:18

    Až moc tuctový námět a pointa a na to až moc nudné zpracování.

    • 23.11.2014  00:16

    Na můj vkus až moc creepy. Ale ve své ujetosti docela srandovní.

    • 23.11.2014  00:11

    Jako asi chápu, "co tím chtěl básník říct", ale vlastně to nebylo nic nového pod sluncem. Prostě láska až za hrob a v tomto případě velmi doslovně. Corpse-abduction friendly.

    • 23.11.2014  00:09
    YOLO (2013)
    **

    Popravdě mě to taky moc nenadchlo, kromě občasných vizuálně hezkých momentů to bylo jen docela zvláštní a tak trochu laciné. Škoda.

    • 7.11.2014  22:22

    Hodně silný námět, nejen protože byl na motivy skutečných událostí, nicméně zpracování mi chvílemi i přes nápaditost přišlo poměrně odfláknuté. Hlavní role ale silné, stejně jako námět. Škoda té nedotaženosti.

    • 3.4.2014  11:31
    Kdo přežije: Jižní Pacifik (TV pořad) (2011)
    **

    SPOILER ALERT. Viděla jsem už většinu sérií a skoro každou jsem si užila, pokaždé trochu jiným způsobem. Nemůžu tvrdit, že tuhle vůbec ne, nicméně ještě nikdy jsem neměla takovou potřebu napsat k ní i komentář, neboť se prostě nějak vnitřně nedokážu přenést přes tu obrovskou smradlavou hromadu pokryteckých (nejen, ale hlavně křesťansky laděných) keců, kterou dokázali soutěžící téhle sezóny vyplodit. Nikdo z nich (a obzvlášť finální pětka) si do huby neviděl, sypala se z nich taková spousta náboženského rádoby fanatismu v jehož jádru nebylo nic jiného než hraní na city stupidních a zmanipulovatelných Amíků a příšerný pokrytectví. Z finální trojice mi v konečném efektu vážně přišlo, že vyhrát si to nezasloužil ani jeden. I když se mezi hráči našlo i pár zajímavých "charakterů", ještě teď mi skřípou zuby nad tím, kdo (a jakým způsobem) se dostal do finále. Fuj.

    • 13.10.2013  15:15

    Smutné.. Asi jsem čekala trochu víc, celé to působilo tak nějak prázdně, nezacíleně. Škoda.

    • 6.10.2013  15:01

    Milé, psycho(logické) a hlavně plné Juno. Ráda jsem se nechala unést.

    • 15.9.2013  19:56
    The East (2013)
    ***

    Úplně nevím, co si z toho vlastně mám odnést. Hyzdění a zabíjení životního prostředí je špatné? Eko-terorismus je špatný? Přece jen existuje i nějaká zlatá střední cesta? Forma filmu pro mě byla lákavá a pohlcující, nejen stylem a obsazením, nicméně zanechala ve mě hořkosladkou pachuť něčeho, co poukazuje na očividnosti, ale zároveň nic neřeší, což vlasně mořná byl ten "message"? Asi jsem čekala něco "osudovějšího"? Nevím.

    • 4.9.2013  23:05
    Trip, The (TV seriál) (2010)
    ****

    I když jsem kvůli svým neznalostem nemohla stoprocentně docenit všechno, co v jednotlivých dílech zaznělo, to co jsem poznala a pochopila mě dostávalo do kolen. Oba herce jsem doposud registrovala jen matně, ale The Trip ve mě rozhodně vzbudilo zájem dozvědět se o nich něco víc. Byt byly díly formou stereotypní, v každém se našla naprosto originální chvíle, která pro mě dělala každý díl osobitým a zapamatovatelým, jediné co bych vytkla byly poněkud přehnaně patetické konce epizod s klavírním doprovodem, které mi brzo začaly lézt na nervy. Jinak jsem si ale užívala ten nádech nějaké intimity, kterou do toho herci vnesli. Netradiční a tak nějak pohlcující.

    • 10.7.2013  18:21

    Po dlouhé době film, který jsem zhlédla "jedním dechem" a při některých scénách jsem na nějaké dýchání pravda úplně zapomněla. Po dlouhé době film, který mnou nějak hnul.

    • 31.5.2013  09:54
    Cirque du Soleil: Vzdálené světy 3D (divadelní záznam) (2012)
    ****

    Jelikož je to moje první setkání s Cirque du Soleil a nemám s čím porovnávat, tak moje celkové dojmy z Worlds Away byly vesměs pozitivní. Všechno bylo tak nějak kouzelné a nové a barevné a veselé a smutně nostalgické a v mnoha případech až dechberoucí. Celou dobu mě ale strašně mrzelo, že se toho v určitých chvílích v záběru dělo neskutečně mnoho. Do té míry, že jsem nebyla schopná pořádně sledovat vlastně nic a měla jsem pocit, že mi toho spousta uniká a že bych se na to musela podívat tak desetkrát, abych byla spokojená a "v obraze". Tudíž si myslím, že méně by tu často bylo více a nerozumím tomu záměrnému přehlcení diváka.

    • 23.5.2013  10:49
    Nashville (TV seriál) (2012)
    ****

    Nikdy by mě nenapadlo, že bych někdy byla schopná nalézt jakékoli zalíbení v žánru country, ale Nashville se s přehledem postaral o přehodnocení tohoto mého postoje :) Dějem mě seriál okamžitě "vcucnul" a tak jsem si celou dobu jen užívala krásné a schopné herce a přijemnou hudbu. Tématické okruhy, které Nashville zahrnuje jsou pro mě z velké části zajímavé až osobní (až na tu politiku samozřejmě, ale to by nebyla Amerika, aby zrovna tuhle část vynechali) a seriál si mě tedy v poměrně krátké době prostě získal. Jsem zvědavá, co bude dál.

    • 21.5.2013  22:15

    Miracle Worker pro mě navždycky zůstane jedním z nejkrásnějších filmů, které jsem kdy měla tu čest vidět. Nejen že zpracovává hodně zajímavé a ctilivé téma, ale dělá to tak, že se člověk učí novým věcem společně s Helen. O tom že spolu s Anne obě herečky podávají naprosto strhující výkon snad ani třeba nemluvit. Film zachycuje nepředstavitelné tak, že z něj dělá onu zázračnou realitu.

    • 12.5.2013  21:59

    Hodně si cením věrohodnosti hereckých výkonů Jennifer a Bradleyho a celkové "ujetosti" filmu, která mi byla sympatická. Bohužel to u mě ale nepřebíjí fakt, že mi při třetině scén připadalo, že tam vůbec být nemusely, nebo mohly být zkráceny tak na desetinu a vytřepaná kamera mě točila už od začátku. Méně je někdy více a tady by prostě stačilo trochu ubrat a hned by film v mých očích "o hvězdičku povyskočil".Škoda.

<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace