Martinibaby

Už jenom za ten Emiliin šatník. Ale nejen. :)

Moc jsem chtěla, aby se mi to líbilo víc, ale žel bohu - nepodařilo se. Mám z toho jen nemizící pocit nějaké takové try-hardovitosti a přesto absolutně nevyužitého potenciálu knihy. Smuténka.

Hm.. Asi by to bylo o hvězdičku míň, kdybych se na film podívala jinak naladěná, ale i přes celkově pomalé tempo filmu a zdánlivou absenci děje se nedá říct, že by byl film obsahově prázdný nebo chudý. I když asi záleží hlavně na tom, co v tom chce člověk hledat. Nicméně po herecké a celkově audiovizuální stránce to mnou prostě nějak hnulo.

Možná to bylo tím, že jsem film sledovala v aule s osmdesáti dalšími studenty, ale Hrob světlušek mě nerozplakal, což mě zpětně trochu mrzí, ale dokázala jsem se díky tomu na film dívat trochu jinýma očima. Film na mě nepůsobil až tak výrazně "vydíravým" dojmem, jak je tu mnohokrát zmíněno, myslím si, že se na něj dá nahlížet i z jiné perspektivy, zkrátka a dobře každá mince má dvě strany bla bla, však rozumíte. I proto odmítám film vidět jako čistě protiválečný - není. Je o lidech, o dospělých a o dětech.

Strašně jsem se těšila, že dám "Rohům" nějaké hezčí ohodnocení, už jenom kvůli Danielovi a Juno, ale hodně mě zklamalo zakončení filmu. Celou dobu jsem byla opravdu zvědavá, užívala si krásné herce a skvělý soundtrack, zajímavou zápletku a celkově poutavé téma k zamyšlení, nicméně samotný konec mi celkově pozitivní dojem z filmu dost pokazil. Nemyslím tím konec dějové linky, ale jeho zpracování - nechápala jsem to přehrocení, přišlo mi tak nějak svévolné a prvoplánové, prostě si myslím, že méně by v tomhle případě bylo více. Ale i tak dost zajímavý film.

Hm... Na to jak moc se mi líbil celkový koncept a zápletka seriálu, tak mě neskutečným způsobem vytáčelo jeho zpracování. Herecky ještě jakž takž okay, pomineme-li některé extrémní slizouny, ale budiž, kdyby byli všichni vždycky nádherní a atraktivní, byla by to nuda. Co mi ale bránilo se na každou další epizodu těšit, byla příšerná křečovitost některých hereckých výkonů, kterou bych ale přisuzovala spíš režijní/scénaristické/střihové stránce věci. Prostě mě ubíjelo sledovat už osmašedesátý hysterický záchvat smíchu/vzteku v prapodivné střihové a ozvěnové smyčce, stejně tak repetitivnost některých scén mi přišla naprosto zbytečná. Sečteno a podtrženo, téma super, hudba fajn, zbytek dost skřípe, s přivřenýma očima zprůměrováno na tři hvězdičky.

Moje první Kdrama, které jsem měla tu čest a to štěstí vidět, neboť právě tenhle seriál mě nalákal k dalšímu průzkumu jihokorejské (seriálové) tvorby. Shlédnuto dvakrát a určitě ne naposledy, Secret Garden má kromě své lehce magické zápletky prostě neskutečné kouzlo a to jak v příběhu, tak ve skvostném hereckém obsazení i v hudebním podkresu. Zkrátka a dobře, nenechalo mě to chladnou - smála jsem se až jsem ze židle padala, brečela jsem až mě srdce bolelo, přesně jak to má na pět hvězdiček být.

Ty čtyři hvězdičky dávám docela neochotně a vlastně jenom díky Grootovi. Ne že bych se u filmu nebavila, zábavných či jinak skvělých scén tam nebylo málo, ale ten zbytek byl pro mě popravdě trochu nudný (scény bez Groota) a nepřehledný (asi tak všechny bojové scény). Jako celek fajn, pobaví, ale asi úplně neuchvátí, na to je příběh až moc dobře předvídatelný a poněkud klišoidní - prostě příjemná oddechovka i pro neznalce ostatních Marvelovských počinů, jako jsem já.

Originalita rozhodně patří k věcem, které South Parku upřít nelze – na světě totiž není mnoho úmyslně mizerně animovaných kreslených muzikálů, z nichž víc než polovina jakéhokoli verbálního vyjádření jsou nejrůznější (a patřičně kreativní) vulgarismy, a které na sto honů ‚‚smrdí žalobou‘‘. Tvůrci městečka South Park se opravdu s ničím nemažou, neváhají se pustit do kohokoli včetně jich samotných a opravdu nic jim není svaté. Tento přístup je ale velmi ošidný, byť na něm South Park léta staví, protože čeho je moc, toho je příliš. Ano, film obsahuje geniální vtípky, slovní hříčky či nejrůznější narážky, paroduje zhruba tak všechno, co se parodovat dá a zároveň stále dokáže závěrem (nejen antimilitaristicky) moralizovat – to všechno je ale bohužel obaleno notnou dávkou humoru nejenže nemístného, nepokrytě a nebetyčně rasistického, všemožně ofenzivního, ale hlavně méně kvalitního. Z filmu přímo čiší touha filmařů šokovat za každou cenu a co nejvíce lidí, po nějaké chvíli je to však přinejmenším otravné, repetitivní a očividně prvoplánové. Za vyzdvihnutí ale stojí (k mému vlastnímu údivu a přes moji muzikálovou averzi) hudební sekvence, které jsou povětšinou nápadité – sice vulgární, ale nenudí. Jako Kennyho ale po dobu celého snímku každou světlejší chvilku vzápětí film zabije záchodovým humorem. Možná jsem tedy ze South Parku jen vyrostla, možná si tvůrci opravdu mohli na filmu dát více záležet, protože zapátrám-li trochu v paměti, leckterý starší díl seriálu by Peklo na Zemi hravě strčil do kapsy.

Kritické zhodnocení filmu, s jehož předlohou divák neměl tu čest, je poněkud tvrdý oříšek. Netroufám si odhadnout, jak věrně filmové zpracování odpovídá nebo neodpovídá knize, co ovšem vyzdvihnout mohu, jsou fantastické herecké výkony (nejen) ústředních postav. I přes to, že je film spleten jak ze scén dějových, tak z množství scén děj postrádajících, pouze dokreslujících dobu, v níž se příběh odehrává, díky hereckému osazenstvu bylo stále na co se dívat. Na ústřední dvojici skvěle ironického Viléma z Baskervillu a roztomile naivního Adsa z Melku lze v průběhu filmu velmi zřetelně pozorovat vývoj postav, jejich postupnou přeměnu z alegorického postavení otce a syna na rovnocennější dvojici přátel – souputníků. Také takřka není možné si nevšimnout (homo)erotického nádechu řady scén a celková souhra herců, rekvizit a hudby, dává dohromady velmi autentické vyobrazení středověkého opatství a doby střetu církve s údajným, či inkvizicí vybájeným kacířstvím. Autentičnost ale bohužel v mém případě neznamenala vtažení do děje, ani nějaké výraznější zaujetí příběhem. Kromě několika silnějších scén film plyne poněkud vláčným tempem, a když diváka po nějaké době přestane bavit přehlídka dobově věrných rekvizit a subdepresivních sychravých scenérií, zůstává obklopen změtí přinejmenším směšných účesů, postav s nezapamatovatelnými jmény a většinu času hororově kostelní hudbou. Jméno růže se pro mě takto proměnilo z velmi dobře hodnoceného ztvárnění do nebe vyzdvihované a mnohými zbožňované knihy na poněkud přeceňovaný snímek, který se mě bohužel nijak specificky nedotkl a k četbě knihy mě nenalákal.