Konečně po shlédnutí HD verze můžu říct, že jsem spokojená. Bylo by zcestné tvrdit, že filmová adapace někdy může do detailů splnit očekávání čtenáře knižních předloh - a já netvrdím, že se to v případě Breaking Dawn Part 1 povedlo. Co ale tvrdím je, že v mých očích je až na pár deailů a podivných scén (ano, například ta 'vetřelecká' s vlky) film přesně to, v co jsem doufala. Kdyby mi neustále vizuálně neměnili moje favorizované herce (Alice, Esme and seriously, what's up with Edward's hair?! =D), byla bych ještě spokojenější, ale i takto jsem si nesmírně užila jak film zobrazil všechny moje oblíbené a dlouho očekávané scény - SPOILER - svatba, líbánky (peříčka:)), porod a Bellina proměna, scény krásně atmosfericky nasvícené, barevně doladěné a podkreslené hudbou, která jako vždy stála za to. Nezbývá než doufat, že to aspoň v takovéto rovině dotáhnou až do konce.
V Gaichu najdete nespočet nesmírně silných scén, ale jako celek mi bohužel nějak nešly dohromady, nebo spíš netvořily něco, co by celek připomínalo.. Ale bylo zajímavé vidět Aoi i v trochu jiné roli.
Popravdě jsem moc nedoufala, že mě film nějak zaujme, jen jsem se těšila na Kelly Reilly. Od půlky filmu jsem ale seděla přikovaná k židli s pusou otevřenou až do konce. Naprosto brutálně (ve všech slova smyslech) rozjetý thriller a já ještě teď sbírám spodní čelist z podlahy a snažím se probrat z šoku. Neskutečná síla, realističnost, psychologie postav, výkony herců, masakr od A do Z. Nepopsatelně vtahující do děje.
Tak trochu fantasmagorická mozaika poskládaná z života členů jedné, řekněme ne až tak ortodoxní japonské rodiny. Skvěle jsem se bavila, obzvlášť u 'mimodějových' intermezz, které hezky dorovnávaly hlušší (rozumějte takřka nedějová) místa filmu. Celkově je ale Chuť čaje skvostný kousek plný scén, které člověka dostanou do kolen :)
První shlédnutí filmu Ai no mukidashi jakožto lehce přiopilá a s lehce přiopilými spoludivačkami na mě zapůsobilo poněkud jinak, než shlédnutí druhé v naprosto střízlivém a osamoceném stavu - obojí však velmi silně. Stále je to film, ve kterém je obsaženo naprosto všechno - vtip, láska, bitky, sex, víra, zoufalství, perverze, bezmocnost, ale hlavně láska... prostě život ve více či méně absurdní rovině. Napodruhé ve mě ale po skončení zůstaly pocity vážnějšího rázu, byť jsem teď byla přes prvotní šok a pobavení schopna vidět ve filmu i spoustu nedokonalostí. Ty byly ale s přehledem převálcovány naprosto skvostnými hereckými výkony a přinejmenším osobitým příběhem a 'poselstvím' filmu. Celek je něco naprosto epického, ve kterém si troufám tvrdit najde něco každý. Pro mě to bylo ověření toho, jak snadné může být rozložení lidské psychiky do poslední molekuly. Zakončení mě zahřálo u (mého bohužel čím dál tím víc skeptického) srdce a nechalo v něm kousky naděje. Co víc si od filmu přát?
Zarazilo mě, že jsem Nanu 2 neohodnotila hned po tom, co jsem ji viděla poprvé. Ale když jsem zavzpomínala na to, jak mi tehdy po shlédnutí bylo, vlastně to dokonale chápu. S odstupem času a druhým shlédnutím jsem si trochu utřídila myšlenky a snad vyplodím něco smysluplného.. Tak tedy - velká chyba přeobsadit Hachi (i když vím, že Aoi roli v druhém filmu odmítla, takže to vlastně vůbec není chyba filmařů), Yui sice dělala co mohla, ale prostě to nebyla taková Hachi jako Aoi. Zato Mika v roli Nany je pořád stejně geniální, stejně jako filmový Nobu, Yasu nebo Takumi, a co se dalších změn v obsazení týče, ty mě jen potěšily (Ren a Shin). Celkově se všichni snažili s filmem vypořádat jak nejlíp to šlo, ale pro mě to bohužel už nemělo takovou sílu jako NANA anime, zůstávám tedy u 4 hvězdiček, ale jsou trochu o něčem jiném než u prvního filmu.
Hrozně jsem doufala, že finální zápletka bude trochu jiná, protože průběh filmu se mi dost líbil. Možná právě proto, že to vlastně nebylo nic extra, bylo to prostě jen strašně reálné a mně se líbilo, že se nesnažili vybudovat nějaký ohromující dechberoucí lovestory příběh, protože tohle se vážně děje. Vím že konec nemůžu vyčítat filmu (knihu si hodlám někdy přečíst), ale od jisté události (nebudu spoilerovat), kterou jsem mimochodem více méně ze srandy uhodla tak minutu před tím, než k ní došlo, mně prostě mrzelo, že se film neubíral trochu jiným směrem. A tak se pro mě One Day stal jen dalším ze spousty filmů s podobnou tématikou..
Velmi nedějové, zato inovativně epizodní a velmi zábavné, k tomu perfektně herecky obsazené a hudbou dokreslené. Ano, není to žádný epický filmařský zázrak, ale mě to prostě baví.
První série mě naprosto uchvátila, a troufám si říct, že nejen proto, že studuju taky psychologii. Zajímaly mě osudy všech 'hrdinů', byla jsem napjatá jako kšandy a zvědavá jak to všechno dopadne, co se vyřeší a jak. Naprosto perfektní herecké výkony, nejvíc ze všech se mi líbila Mia (jako Sophie) a Dianne (jako Gina). Druhá série se změnou prostředí mě nejdřív trochu vyděsila, ale zvykla jsem si, oblíbila si většinu nových postav, i když na některé jsem se těšila víc a na jiné míň. Naprostou špičkou pro mě byla Alison Pill (v roli April). Poslední série mě bohužel ani zdaleka nepohltila jako první dvě, popravdě řečeno jsem se skoro nutila do každého dalšího dílu. Postavy mi přišly čím dál tím víc vyhroceně vykonstruované, méně reálné, sezení se točila v kruzích a chování Paula mě štvalo víc a víc (přiznávám ale, že nikdy nebyl moje oblíbená postava=D). Nudila jsem se. Závěrečné episody celkový dojem vylepšily, ale jen malinko. In Treatment jako celek - výborný nápad, forma, herecké výkony, hudba (!!!). Kvalita ale pomalounku klesá a myslím, že je dobře, že dalšé série už se neplánuje, nechtěla bych si tento výsledně stále pozitivní dojem pokazit.
Nemůžu se zbavit pocitu, že byť je film své knižní předloze hodně věrný, ani zdaleka mě tolik nezasáhl jako právě kniha. Jakoby se odehrával za tlustou vrstvou skla a celková myšlenka nebo 'poselství' se přes ni prostě nedostalo, kdežto z knihy přímo sršelo z každé další stránky.
Ach, skoro mi to trhá srdce, ale opět jsem se přesvědčila, že animáče mi moc nesvědčí. Rozhodně musím vyzdvihnout hudbu a Johnnyho geniální dabing, Bill Nighy taky nezklamal i Isla s Abigail byly moc fajn, ale tím to pro mě asi hasne. Nějak mě to celé moc nebralo a vyjma pár dobrých džouků jsem se skoro nudila. Kdyby aspoň všechny ty zvířátka nebyly tak ošklivý.. No jak říkám, ne zrovna můj šálek čaje.
Nuda, nuda, obrazná šeď a další nuda. Nemohla jsem se dočkat každé dalšé scény s Ashley Greene a Shilohovi jsem chtěla dát v každé druhé scéně po tlamě. Popravdě řečeno nejen jemu, ale asi tak 90% obsazení. Nedějové, ani ne vtipné, nedotažené, pořádně to nezačalo ani neskončilo. Brr. Dvě hvězdičky, jedna za hudbu a druhá za Ashley.
Skrz to jak citlivá je tahle tématika,není podle mě úplně snadné natočit něco, co se vyhne jakési otřepanosti a vtíravosti, cíleně útočící na city. V případě The Help se to ale podařilo a troufám si tvrdit, že hlavně kvůli naprosto vynikajícímu hereckému obsazení. Prostě radost pohledět.
Blitky. Růžová krev, naprosto zhovadile nereálné zobrazení takřka jakékoli tělesné reakce na takřka jakýkoli bolestivý podnět. SPOILER: Jasně, chlápek si roztrhne držku, sám si ji zašije, za dva dny se mu to zahojí a dál si vraždí jakoby se nechumelilo. Jinýho týpka probodne tyč a vytečou z něj tři kapky krve, načež si vytrhne dva zuby a vyplivne krve dva litry. Tohle už není od desíti k pěti, nýbrž k mínus padesáti. ''Úžasný konec'', což byla moje jediná motivace se na tuhle změť dodívat, mě akorát tak nas..štval. Blitky.
Vědomí, že původní scénář nebyl psán na 3, ani 5, ani 7 filmů mě tak neskutečně nutí vidět ve všech dílech tuny alibismů, šroubování děje a zadních vrátek, která si filmaři nechávají, když chtějí z daného tématu vyždímat další peníze. Takže ne, nemám pocit, že by najednou všechno geniálně zapadalo a ne, ani ve filmové realitě mi to nepřipadá reálné. Do konce už to doklepu, ale s jistým sebezapřením.
Kdyby nebyl Tobin Bell takovej týpek, tak už to asi vzdám, ale takhle jsem pořád nucena nějakou zvrácenou zvědavostí zjistit, jak to vlastně dopadne. A kdyby nebylo Julie Benz, tak má tenhle díl ještě o hvězdičku míň. Vybrat do rolí dvou hlavních herců / (rádoby) vyšetřovatelů téměř identické typy postav? Chyba. Pletli se mi na začátku a pletli se mi až do konce. Takže asi jediné, co si ještě jakž takž užívám, jsou Jigsawovy hry a pasti, v tom jsou scénáristi stále ještě inovativní a vynalézaví.
Popravdě řečeno jsem od Saw očekávala trochu něco jiného, ale to nic nemění na tom, že od třetího dílu je celá ''sága'' podivně romašírovaná a silou našroubovaná. Dějové zvraty se dají docela dobře předpokládat, jen s tím, že si do nich na konci člověk dosadí konkrétní postavu.
I přesto, že v podstatě jediné, co člověku může film nabídnout, je fakt, že pod pohrůžkou smrti se i ten nejodolnější jedinec mění na blekotající trosku schopnou udělat pro svou záchranu takřka cokoli, je Saw dost geniálně natočený a hlavně zahraný film. Pro mě ale nějak nic víc a znova se na něj jen tak nepodívám.
Snad nemusím zdůrazňovat, že ani ne po první půlhodince filmu už člověk ví, jak to všechno 'dopadne'.. Ale i tak je čas od času hezký si nechat hodinu a půl nalhávat, že to takhle v životě funguje, no ne? :) Autosugesce hory přenáší a na Natalie a Ashtona se tak hezky koukalo, bohužel víc než tři pěkné (nicméně klišoidní) hvězdičky ze sebe nevymlátím.
Byť jsem byla trailerem do značné míry mystifikována (ukazuje film jako mnohem větší komedii, než ve skutečnosti je, což ale nemyslím jako nějakou vadu filmu, pouze kontastatuju), Koncert na mě do značné míry zapůsobil. Možná je to i tím, že se zrovna začínám učit na housle, ale hlavně bych to připsala na konto úžasné Melanie, Alekseii a několika dalším hercům, kteří dokázali vyvážit několikero hlušších a přepolitizovaných míst filmu.
Prostě jsem od toho čekala víc.. Ano, bylo tam pár dobrých momentů a hlášek, proto si film zaslouží pár hvězdiček a to doslova. Nevím, jestli ze sebe většina herců dělala blbečky úmyslně, každopádně se jim to povedlo. And not in the good way, bohužel.
Po mnoha stranách (a obzvlášť po té vizuální a psychologické) je Womb naprosto epickým dílem. Ve zdánlivě klidně plynoucím ději je maximum tenze a dechberoucích záběrů, to všechno propleteno velmi kontroverzní tématikou. A jediný pohled Evy Green ve mně dokázal vyvolat stavy panické úzkosti. Možná až mrazivě dobré, a snad i to je důvodem, proč se nemůžu odhodlat k plnému počtu.
Asi jsem nějak moc sentimentální, ale mně se to prostě líbilo. Několikrát sice míra humoru překročila hranici k trapnosti, ale rychle se zase vrátila zpátky do únosných mezí. Mimoto nedám dopustit na Kristen Wiig a Chrise O'Dowda, oba dva mi celou dobu dělali neskutečnou radost :) Film nádherně demonstruje to, že když už si člověk myslí, že se válí na dně, vždycky může spadnout ještě níž. Když už jednou za čas romantickou komedii, tak určitě tuhle.
Za to dokonalé zobrazení ztracenosti, bezmocnosti a utrpení a celkové 'poselství' filmu. Sám o sobě není ničím zajímavý (snad kromě hereček) ale to, co vyobrazuje tento fakt s přehledem zastíní.
Jak tak koukám do zajímavostí, v roli Augusta bych mnohem radši viděla Seana Penna, protože Christoph Waltz byl jedna z mála věcí, které mi na filmu vadily. Ale to je asi jen mou vlastní averzí vůči Waltzovi, kterou se nijak netajím. Zbytek hereckého osazenstva mě velmi mile překvapil. Rob a Reese si padli přímo jako ušití na míru :) Hudba film příjemně dokreslovala, ale nijak moc mě nezaujala. Jako celek ale film funguje překrásně a za podívanou stojí.
Moje komentáře
Twilight sága: Rozbřesk - 1. část (2011)
Konečně po shlédnutí HD verze můžu říct, že jsem spokojená. Bylo by zcestné tvrdit, že filmová adapace někdy může do detailů splnit očekávání čtenáře knižních předloh - a já netvrdím, že se to v případě Breaking Dawn Part 1 povedlo. Co ale tvrdím je, že v mých očích je až na pár deailů a podivných scén (ano, například ta 'vetřelecká' s vlky) film přesně to, v co jsem doufala. Kdyby mi neustále vizuálně neměnili moje favorizované herce (Alice, Esme and seriously, what's up with Edward's hair?! =D), byla bych ještě spokojenější, ale i takto jsem si nesmírně užila jak film zobrazil všechny moje oblíbené a dlouho očekávané scény - SPOILER - svatba, líbánky (peříčka:)), porod a Bellina proměna, scény krásně atmosfericky nasvícené, barevně doladěné a podkreslené hudbou, která jako vždy stála za to. Nezbývá než doufat, že to aspoň v takovéto rovině dotáhnou až do konce.
Gaichu (2001)
V Gaichu najdete nespočet nesmírně silných scén, ale jako celek mi bohužel nějak nešly dohromady, nebo spíš netvořily něco, co by celek připomínalo.. Ale bylo zajímavé vidět Aoi i v trochu jiné roli.
Jezero smrti (2008)
Popravdě jsem moc nedoufala, že mě film nějak zaujme, jen jsem se těšila na Kelly Reilly. Od půlky filmu jsem ale seděla přikovaná k židli s pusou otevřenou až do konce. Naprosto brutálně (ve všech slova smyslech) rozjetý thriller a já ještě teď sbírám spodní čelist z podlahy a snažím se probrat z šoku. Neskutečná síla, realističnost, psychologie postav, výkony herců, masakr od A do Z. Nepopsatelně vtahující do děje.
Chuť čaje (2004)
Tak trochu fantasmagorická mozaika poskládaná z života členů jedné, řekněme ne až tak ortodoxní japonské rodiny. Skvěle jsem se bavila, obzvlášť u 'mimodějových' intermezz, které hezky dorovnávaly hlušší (rozumějte takřka nedějová) místa filmu. Celkově je ale Chuť čaje skvostný kousek plný scén, které člověka dostanou do kolen :)
Hatsuyuki no koi (2007)
Kdo by se nezamiloval do Aoi :)
Pod vlivem lásky (2008)
První shlédnutí filmu Ai no mukidashi jakožto lehce přiopilá a s lehce přiopilými spoludivačkami na mě zapůsobilo poněkud jinak, než shlédnutí druhé v naprosto střízlivém a osamoceném stavu - obojí však velmi silně. Stále je to film, ve kterém je obsaženo naprosto všechno - vtip, láska, bitky, sex, víra, zoufalství, perverze, bezmocnost, ale hlavně láska... prostě život ve více či méně absurdní rovině. Napodruhé ve mě ale po skončení zůstaly pocity vážnějšího rázu, byť jsem teď byla přes prvotní šok a pobavení schopna vidět ve filmu i spoustu nedokonalostí. Ty byly ale s přehledem převálcovány naprosto skvostnými hereckými výkony a přinejmenším osobitým příběhem a 'poselstvím' filmu. Celek je něco naprosto epického, ve kterém si troufám tvrdit najde něco každý. Pro mě to bylo ověření toho, jak snadné může být rozložení lidské psychiky do poslední molekuly. Zakončení mě zahřálo u (mého bohužel čím dál tím víc skeptického) srdce a nechalo v něm kousky naděje. Co víc si od filmu přát?
Nana 2 (2006)
Zarazilo mě, že jsem Nanu 2 neohodnotila hned po tom, co jsem ji viděla poprvé. Ale když jsem zavzpomínala na to, jak mi tehdy po shlédnutí bylo, vlastně to dokonale chápu. S odstupem času a druhým shlédnutím jsem si trochu utřídila myšlenky a snad vyplodím něco smysluplného.. Tak tedy - velká chyba přeobsadit Hachi (i když vím, že Aoi roli v druhém filmu odmítla, takže to vlastně vůbec není chyba filmařů), Yui sice dělala co mohla, ale prostě to nebyla taková Hachi jako Aoi. Zato Mika v roli Nany je pořád stejně geniální, stejně jako filmový Nobu, Yasu nebo Takumi, a co se dalších změn v obsazení týče, ty mě jen potěšily (Ren a Shin). Celkově se všichni snažili s filmem vypořádat jak nejlíp to šlo, ale pro mě to bohužel už nemělo takovou sílu jako NANA anime, zůstávám tedy u 4 hvězdiček, ale jsou trochu o něčem jiném než u prvního filmu.
Jeden den (2011)
Hrozně jsem doufala, že finální zápletka bude trochu jiná, protože průběh filmu se mi dost líbil. Možná právě proto, že to vlastně nebylo nic extra, bylo to prostě jen strašně reálné a mně se líbilo, že se nesnažili vybudovat nějaký ohromující dechberoucí lovestory příběh, protože tohle se vážně děje. Vím že konec nemůžu vyčítat filmu (knihu si hodlám někdy přečíst), ale od jisté události (nebudu spoilerovat), kterou jsem mimochodem více méně ze srandy uhodla tak minutu před tím, než k ní došlo, mně prostě mrzelo, že se film neubíral trochu jiným směrem. A tak se pro mě One Day stal jen dalším ze spousty filmů s podobnou tématikou..
Elektra Luxx (2010)
Velmi nedějové, zato inovativně epizodní a velmi zábavné, k tomu perfektně herecky obsazené a hudbou dokreslené. Ano, není to žádný epický filmařský zázrak, ale mě to prostě baví.
V odborné péči (TV seriál) (2008)
První série mě naprosto uchvátila, a troufám si říct, že nejen proto, že studuju taky psychologii. Zajímaly mě osudy všech 'hrdinů', byla jsem napjatá jako kšandy a zvědavá jak to všechno dopadne, co se vyřeší a jak. Naprosto perfektní herecké výkony, nejvíc ze všech se mi líbila Mia (jako Sophie) a Dianne (jako Gina). Druhá série se změnou prostředí mě nejdřív trochu vyděsila, ale zvykla jsem si, oblíbila si většinu nových postav, i když na některé jsem se těšila víc a na jiné míň. Naprostou špičkou pro mě byla Alison Pill (v roli April). Poslední série mě bohužel ani zdaleka nepohltila jako první dvě, popravdě řečeno jsem se skoro nutila do každého dalšího dílu. Postavy mi přišly čím dál tím víc vyhroceně vykonstruované, méně reálné, sezení se točila v kruzích a chování Paula mě štvalo víc a víc (přiznávám ale, že nikdy nebyl moje oblíbená postava=D). Nudila jsem se. Závěrečné episody celkový dojem vylepšily, ale jen malinko. In Treatment jako celek - výborný nápad, forma, herecké výkony, hudba (!!!). Kvalita ale pomalounku klesá a myslím, že je dobře, že dalšé série už se neplánuje, nechtěla bych si tento výsledně stále pozitivní dojem pokazit.
Betonová zahrada (1993)
Nemůžu se zbavit pocitu, že byť je film své knižní předloze hodně věrný, ani zdaleka mě tolik nezasáhl jako právě kniha. Jakoby se odehrával za tlustou vrstvou skla a celková myšlenka nebo 'poselství' se přes ni prostě nedostalo, kdežto z knihy přímo sršelo z každé další stránky.
Bezvadíkyještěprosím (2010)
MILUJU tenhle film.
Rango (2011)
Ach, skoro mi to trhá srdce, ale opět jsem se přesvědčila, že animáče mi moc nesvědčí. Rozhodně musím vyzdvihnout hudbu a Johnnyho geniální dabing, Bill Nighy taky nezklamal i Isla s Abigail byly moc fajn, ale tím to pro mě asi hasne. Nějak mě to celé moc nebralo a vyjma pár dobrých džouků jsem se skoro nudila. Kdyby aspoň všechny ty zvířátka nebyly tak ošklivý.. No jak říkám, ne zrovna můj šálek čaje.
Skateland (2010)
Nuda, nuda, obrazná šeď a další nuda. Nemohla jsem se dočkat každé dalšé scény s Ashley Greene a Shilohovi jsem chtěla dát v každé druhé scéně po tlamě. Popravdě řečeno nejen jemu, ale asi tak 90% obsazení. Nedějové, ani ne vtipné, nedotažené, pořádně to nezačalo ani neskončilo. Brr. Dvě hvězdičky, jedna za hudbu a druhá za Ashley.
Černobílý svět (2011)
Skrz to jak citlivá je tahle tématika,není podle mě úplně snadné natočit něco, co se vyhne jakési otřepanosti a vtíravosti, cíleně útočící na city. V případě The Help se to ale podařilo a troufám si tvrdit, že hlavně kvůli naprosto vynikajícímu hereckému obsazení. Prostě radost pohledět.
Saw 3D (2010)
Blitky. Růžová krev, naprosto zhovadile nereálné zobrazení takřka jakékoli tělesné reakce na takřka jakýkoli bolestivý podnět. SPOILER: Jasně, chlápek si roztrhne držku, sám si ji zašije, za dva dny se mu to zahojí a dál si vraždí jakoby se nechumelilo. Jinýho týpka probodne tyč a vytečou z něj tři kapky krve, načež si vytrhne dva zuby a vyplivne krve dva litry. Tohle už není od desíti k pěti, nýbrž k mínus padesáti. ''Úžasný konec'', což byla moje jediná motivace se na tuhle změť dodívat, mě akorát tak nas..štval. Blitky.
Saw 6 (2009)
Vědomí, že původní scénář nebyl psán na 3, ani 5, ani 7 filmů mě tak neskutečně nutí vidět ve všech dílech tuny alibismů, šroubování děje a zadních vrátek, která si filmaři nechávají, když chtějí z daného tématu vyždímat další peníze. Takže ne, nemám pocit, že by najednou všechno geniálně zapadalo a ne, ani ve filmové realitě mi to nepřipadá reálné. Do konce už to doklepu, ale s jistým sebezapřením.
Saw 5 (2008)
Kdyby nebyl Tobin Bell takovej týpek, tak už to asi vzdám, ale takhle jsem pořád nucena nějakou zvrácenou zvědavostí zjistit, jak to vlastně dopadne. A kdyby nebylo Julie Benz, tak má tenhle díl ještě o hvězdičku míň. Vybrat do rolí dvou hlavních herců / (rádoby) vyšetřovatelů téměř identické typy postav? Chyba. Pletli se mi na začátku a pletli se mi až do konce. Takže asi jediné, co si ještě jakž takž užívám, jsou Jigsawovy hry a pasti, v tom jsou scénáristi stále ještě inovativní a vynalézaví.
Saw 4 (2007)
Popravdě řečeno jsem od Saw očekávala trochu něco jiného, ale to nic nemění na tom, že od třetího dílu je celá ''sága'' podivně romašírovaná a silou našroubovaná. Dějové zvraty se dají docela dobře předpokládat, jen s tím, že si do nich na konci člověk dosadí konkrétní postavu.
Saw 3 (2006)
Pomalu mě to začíná nudit..
Saw: Hra o přežití (2004)
I přesto, že v podstatě jediné, co člověku může film nabídnout, je fakt, že pod pohrůžkou smrti se i ten nejodolnější jedinec mění na blekotající trosku schopnou udělat pro svou záchranu takřka cokoli, je Saw dost geniálně natočený a hlavně zahraný film. Pro mě ale nějak nic víc a znova se na něj jen tak nepodívám.
Hlavně nezávazně (2011)
Snad nemusím zdůrazňovat, že ani ne po první půlhodince filmu už člověk ví, jak to všechno 'dopadne'.. Ale i tak je čas od času hezký si nechat hodinu a půl nalhávat, že to takhle v životě funguje, no ne? :) Autosugesce hory přenáší a na Natalie a Ashtona se tak hezky koukalo, bohužel víc než tři pěkné (nicméně klišoidní) hvězdičky ze sebe nevymlátím.
De vrais mensonges (2010)
Je to nápadité, milé, francouzské a hlavně plné Audrey a naprosto úchvatných scén :)
Koncert (2009)
Byť jsem byla trailerem do značné míry mystifikována (ukazuje film jako mnohem větší komedii, než ve skutečnosti je, což ale nemyslím jako nějakou vadu filmu, pouze kontastatuju), Koncert na mě do značné míry zapůsobil. Možná je to i tím, že se zrovna začínám učit na housle, ale hlavně bych to připsala na konto úžasné Melanie, Alekseii a několika dalším hercům, kteří dokázali vyvážit několikero hlušších a přepolitizovaných míst filmu.
Princ a pruďas (2011)
Prostě jsem od toho čekala víc.. Ano, bylo tam pár dobrých momentů a hlášek, proto si film zaslouží pár hvězdiček a to doslova. Nevím, jestli ze sebe většina herců dělala blbečky úmyslně, každopádně se jim to povedlo. And not in the good way, bohužel.
Lůno (2010)
Po mnoha stranách (a obzvlášť po té vizuální a psychologické) je Womb naprosto epickým dílem. Ve zdánlivě klidně plynoucím ději je maximum tenze a dechberoucích záběrů, to všechno propleteno velmi kontroverzní tématikou. A jediný pohled Evy Green ve mně dokázal vyvolat stavy panické úzkosti. Možná až mrazivě dobré, a snad i to je důvodem, proč se nemůžu odhodlat k plnému počtu.
Zkažená úča (2011)
Meh..
Ženy sobě (2011)
Asi jsem nějak moc sentimentální, ale mně se to prostě líbilo. Několikrát sice míra humoru překročila hranici k trapnosti, ale rychle se zase vrátila zpátky do únosných mezí. Mimoto nedám dopustit na Kristen Wiig a Chrise O'Dowda, oba dva mi celou dobu dělali neskutečnou radost :) Film nádherně demonstruje to, že když už si člověk myslí, že se válí na dně, vždycky může spadnout ještě níž. Když už jednou za čas romantickou komedii, tak určitě tuhle.
Ztracená (2001)
Za to dokonalé zobrazení ztracenosti, bezmocnosti a utrpení a celkové 'poselství' filmu. Sám o sobě není ničím zajímavý (snad kromě hereček) ale to, co vyobrazuje tento fakt s přehledem zastíní.
Voda pro slony (2011)
Jak tak koukám do zajímavostí, v roli Augusta bych mnohem radši viděla Seana Penna, protože Christoph Waltz byl jedna z mála věcí, které mi na filmu vadily. Ale to je asi jen mou vlastní averzí vůči Waltzovi, kterou se nijak netajím. Zbytek hereckého osazenstva mě velmi mile překvapil. Rob a Reese si padli přímo jako ušití na míru :) Hudba film příjemně dokreslovala, ale nijak moc mě nezaujala. Jako celek ale film funguje překrásně a za podívanou stojí.