ClintEastwood
Radek Prokeš
okres Nymburk
1983
email pozpátku: doowtsaetnilc (a) centrum.cz
98 bodů
okres Nymburk
1983
email pozpátku: doowtsaetnilc (a) centrum.cz
98 bodů
Moje komentáře
Železný kříž (1977)
"Neradujme se z jeho porážky. Přestože padl, tak fena, která ho kdysi porodila - je znovu březí." ____ Už úvodní titulky slibují možnost nevšedního zážitku, což se nakonec potvrdilo. Sam Peckinpah natočil netradiční válečný snímek, který nešetří brutalitou a drsnými scénami a ukazuje nám spoustu silných pasaží v provedení, které si nedovolí každý režisér. Přítomnost Jamese Coburna je velkým tahákem a jeho četař Steiner opravdu patří k ozdobám filmu, stejně jako Max Schell coby kapitán Stransky prahnoucí po cenném vyznamenání. Železný kříž je dnes již klasický válečný film, plný nezapomenutelných scén, hereckých výkonů a s vynikajícím závěrem, který má svou hloubku a mrazivý potitulkový doslov.
Long and Short of It, The (2003)
Zhruba šestiminutový krátkometrážní film Seana Astina, který pořídil během cenných chvilek volna při dokončování snímku Pán Prstenů - Dvě věže. Dlouhý a Krátká, jak je film nazván je k nalezení na DVD s druhým snímkem Jacksonovi trilogie a je zde i film o filmu, který je mnohem zábavnější, než krátký Astinův filmeček. Hlavně Andy Serkis a jeho sarkastické poznámky, Peter Jackson, který doufá, že jako řidič autobusu "režiséra Astina" nezklamal, či Elijah Wood, který si utahuje z toho, že Jackson si řekl o ještě jeden záběr a bere tak svou roli řidiče autobusu opravdu vážně. Kdo má doma DVD Dvou věží, ať neváhá a mezi ostatními bonusovými materiály zhlédne i "Dlouhého a Krátkou" a film o jejich filmu. Zabere to dohromady 15 minut života a určitě se zasmějete.
Tajemná záře nad Pacifikem (1980)
Dost si vyčítám, že mi tento malý zázrak tak dlouho unikal. Tajemná záře nad Pacifikem je poutavý snímek ve kterém si mj. zahrají slavní otcové slavných synů - Kirk Douglas a Martin Sheen. Letadlová loď se díky záři nad hladinou oceánu přesune časem z roku 1980 do roku 1941 a může tak v minulosti s moderní výbavou a znalostí historie (budoucnosti) zabránit útoku japonců na Pearl Harbor. Povedené herecké výkony, odpovídající stopáž a zdařilé efekty (hlavně v leteckých scénách) jsou zárukou kvalitní zábavy.
Král Ralph (1991)
Příjemná oddychová podívaná s Johnem Goodmanem, kterého je celý film doslova plný. Jako Ralph se živí barovým hraním, plánuje, že založí Rockovou kapelu a vydělá pár babek. Když v tom je mu oznámeno, že po tragické události v Anglii se má stát následovníkem královského trůnu. Docela zábavný film (ikdyž Goodman to místy se svým buranstvím a amerikanismem až přehání), který poslouží jako kvalitní výplň večera a dá na čas zapomenout na nudnou a omšelou televizní produkci našich televizních stanic.
Můj bratranec Vinny (1992)
Tento film se rozjíždí ihned od začátku. Dva kluci se zastaví nakoupit v obchodě, nezaplatí omylem za plechovku s tuňákem a už za pár minut jsou na policejní stanici a čelí obvinění z vraždy. Jeden z nich se obrací na rodinného přítele, bratrance Vinnyho, který je má zbavit obžaloby. Vinny však ještě žádný podobný případ neměl a právničinu dělá teprve šest týdnů... Výborná komedie, která má slušný děj, zápletku a stojí a padá s komediálními výstupy Joea Pesciho, který hlavně v soudní síni září jako kometa. A přitom vůbec nepřehrává nebo zbytečně neafektuje. Je naprosto přirozeně skvělý, přesně tak, jak ho známe z jeho mafiánských rolí. Kdo má jeho herectví rád, neměl by Vinnyho minout. Poctivá práce a kvalitní zábava.
Půlnoční běh (1988)
Pohodová akční komedie Martina Bresta, kde perlí a hláškuje Robert De Niro a zdatně mu sekunduje Charles Grodin. Je to přesně ten typ filmu, který vyhledávám, když chci něčím vyplnit odpoledne a nechci přitom příliš namáhat mozek. Půlnoční běh je spolehlivý recept. Zábavná dvojice hlavních hrdinů, pár dobrých hlášek, sem tam nějaký ten výbuch, slušný Elfmanův jazz - rockový soundtrack a nechutný záporák s hubou plnou keců. Poctivě natočené dobrodružství, při jehož sledování jsem si uvědomil, že už jsem ho kdysi viděl. "Kolik je hodin?" - "Půl dvanácté." - "Stihnul bych to."
Hrůza na jevišti (1987)
Bohužel jsem zatím neměl možnost zhlédnout původní Hitchcockův film, který nemůžu sehnat. Italský remake je béčko jako hrom, plné těch nejznámějších lekaček (jedna je ale docela slušná) a klišé s příšernou hudbou. Ale jsou tady i klady - vrah v atypické soví masce, místy až přehnaná brutalita (končetiny létají vzduchem) či scéna, kdy vrah aranžuje své oběti. Chci vidět verzi od mistra Alfreda, pak můžu srovnávat, ale nebyl jsem nespokojen, film má docela slušnou atmosféru i napětí.
Mise (1986)
Historický film s lehce náboženským podtextem určitě není můj šálek kávy. Dokonce bych ho ve svém žánrovém žebříčku zařadil až někam k samotnému konci. Ale. Jsou dva důvody, proč mě "Mise" tolik lákala. Ano, jistě - tím prvním je Robert De Niro a druhým nikdo jiný, než hudební mág Ennio Morricone. De Niro zde předvádí další ze svých dokonalých výkonů na které má snad patent pouze on. Jeho přeměna by se dala nazvat - tam a zpět a je zahrána naprosto uvěřitelně a přesvědčivě. Své si zde odehraje i Jeremy Irons v roli kněze. Morricone? To bych nosil dříví do lesa. Naprosto tradičně jeho hudba povyšuje celý film, což už dnes bývá pravidlem v případě tohoto mistra hudebních filmových skladatelů. Hned při prvních tónech mi ta melodie přišla tak známá a povědomá a to jsem viděl Misi poprvé v životě [!!!!]. Toto prostě dokáže jenom on. Vlhkost džungle zde dýchne přes obrazovku až do vašich obýváků a závěrečná bitevní scéna doslova dojímá. Vydařená filmová mise.
20 000 mil pod mořem (1954)
Je fascinující, že Jules Verne psal o ponorkách ještě dávno před tím, než byly vynalezeny. 20 000 mil pod mořem - je jedním z jeho nejznámějších románů a toto filmové zpracování pod taktovkou režiséra Richarda Fleischera (Tora Tora Tora, Soylent Green, Ničitel Conan) dodnes patří k lákavé látce malých i velkých diváků. Ve filmu září James Mason jako démony posedlý idealista kapitán Nemo (jistá podobnost s Achabem z Bílé velryby), který ztrácí svou lidskost a stále více se pod hladinou moře odcizuje normálnímu soužití s lidmi, které už obecně zatratil. Dále je zde Kirk Douglas jako potrhlý a věčně rebelující harpunář či Paul Lukas jako konzervativní profesor Aronnax. Ve filmu je několik pamětihodných scén, vydařily se hlavně podmořské záběry, které vypadají jako z krásného dokumentárního filmu. Dále pak divácky vděčná bitva Nautilusu proti gigantické olihni, či Douglasův útěk z ostrova plného kanibalů. Ozdobou snímku jsou samozřejmě krásné triky - na dobu vzniku (1954) takřka neuvěřitelné ale i dnes působivé a okouzlující. Klasika dobrodružné sci-fi.
Cizinci ve vlaku (1951)
Jeden z těch méně známých (v porovnání s Vertigem, Psychem, Oknem do dvora či Ptáky), ale o to lepších Hitchcockových filmů, který jede od svého začátku až do konce po jasně dané přímce vykreslující změny povahy dvou naprosto rozdílných osob, které se měli tu čest jednoho dne potkat. Osudové setkání se pro jednoho muže mění v zábavnou hru, pro druhého v noční můru. Napínavý film, který udrží diváka v pozoru a ostražitosti. Nikdo z nás by si asi nepřál, objevit za svými zády takového "Bruna". Hitchcock se zde mj. předvedl i několika zajímavými záběry, které dokazují jeho režisérskou velikost.
Sledování (1998)
Nolanova černobílá režijní prvotina. Není to vůbec zlý film, ale v kariéře tohoto režiséra se zřejmě jedná o jeho nejslabší počin. Following má něco málo přes hodinu, ale přesto jsem se u jeho sledování docela nudil. Dojem vylepšuje až vypointovaná závěrečná čtvrthodina, která poskládá dříve rozsypané puzzle v jeden tvar.
Špinavé ulice (1973)
Jeden z těch méně známých Scorseseho snímků a také méně zajímavých. Špinavé ulice postrádají nějaký hlubší děj či příběh jako takový. Soustředí se pouze na partu pouličních zlodějíčků, kteří jedou ve špinavých kšeftech, pořád dokola jen sedí v baru a "fuckují". Za zmínku určitě stojí výkon Keitela a De Nira a kvalitní soundtrack. Pro fanoušky Martina Scorseseho asi povinnost, ale kdo si nechá tento film ujít, o nic nepřijde.
8 MM (1999)
Veřejně prohlašuji, že Nicolas Cage je pro mě po zhlédnutí tohoto filmu definitivně VELKÝM hercem. Víc nejsem po této Schumacherově emocionální smršti, ze které naskakuje husí kůže - schopen napsat. Nechť chválí jiní.
Barton Fink (1991)
Až dodnes mě tvorba bratří Coenů nechávala poněkud chladným. Nějak jsem jejich filmům nemohl přijít na chuť a stoprocentně se do nich ponořit. Vše změnil Barton Fink. Přesvědčivý výkon Johna Turturro (úplně jsem se vcítil do pozice spisovatele, který nemůže zachytit prvotní myšlenku, důležitou pro práci na scénáři) a obrovského herce Johna Goodmana. Jak výkonem, tak postavou. V tomto filmu je navíc mužem dvou tváří a to doslova. Vůbec celý snímek je plný zajímavých a hlavně tragikomických postav a možná, že i díky nim si jinak ponurý film zachovává jistou hořko - sladkou tvář. Ze všech doposud viděných filmů značky "Coen & Coen" je pro mě Barton Fink tím nejlepším.
Leon (1994)
Po úvodní půlhodině, kdy je na programu akce, Gary Oldman a drsné zúčtování s Mathildinou rodinou se na hodinu tempo filmu zostra zpomalí (od doby, kdy Natalie Portman zazvoní u Leonových dveří) a rozběhne se opět až nějakých dvacet minut před závěrečnými titulky, což je škoda, protože akční tempo snímku slušelo. Největším zážitkem pro mě nebyl ani Jean Reno, ani skvělý Oldman, ale náctiletá budoucí odstřelovačka v zeleném bomberu. Leon je dobrý film, ale ve filmografii Luca Bessona je minimálně jeden lepší, který mě zasáhl dříve a silněji - Brutální Nikita.
Spáči (1996)
Hodně nadprůměrný snímek Barryho Levinsona, který přímočaře vykresluje prožité peklo čtyř pouličních kamarádů, kteří za jednu klukovinu zaplatili hodně vysokou daň. Spáči jsou kvalitním dramatem, který je plný Hollywoodských hvězd v čele s Robertem De Nirem a Bradem Pittem. Menší roli alkoholického advokáta si střihl režisérův oblíbenec, nikdo jiný, než malý velký muž Dustin Hoffman. Kvalitní retro skladby, Williamsův padnoucí doprovod (v některých sekvencích ne nepodobný Čelistem), hnusný záporák Kevin Bacon (ten chlap se pro podobné role snad narodil), nápaditá režie a fakt silný příběh. To jsou hlavní plusy filmu. Mezi malé, zanedbatelné minus patří asi trošku více se táhnoucí druhá polovina snímku, která mohla být trochu přímočařejší. Vetší tah na branku by neuškodil. Spáči jsou na rozhraní čtyř a pěti hvězd. Přikloním se k nižšímu hodnocení, ale je opravdu poctivé.
Desatero přikázání (1956)
__ O tomto velkofilmu se dodnes traduje spousta legend. Jedna z nich tvrdí, že malou roli vojáka si ve snímku zahrál tehdy mladý Fidel Castro.
Sázka na smrt (1988)
__ Po filmu Bird (1988) se snímkem Sázka na smrt vrátil Clint Eastwood k roli filmaře "na plný úvazek". Právě v tuto dobu totiž končilo jeho funkční období, ve kterém působil jako starosta města Carmel, a mohl se tak opět naplno věnovat natáčení filmů. // Až v tomto pátém pokračování se postava detektiva Harryho Callahana konečně dožila věku, který mu na počátku určili tvůrci cyklu Harry Julian Fink a Rita M. Finková. // Když v únoru roku 1988 probíhaly postprodukční práce na snímku Bird (1988), Eastwoodovi lidé už v San Francisku a okolí natáčeli Sázku na smrt. // Tento film byl pro skupinu herců, kteří v té době začínali svou kariéru, příležitostí předvést svůj talent. Mezi ně patří Patricia Clarkson, Liam Neeson či Jim Carrey.
Brazil (1985)
__ Gilliamovi trvalo několik měsíců, než se s filmem probojoval do americké distribuce. Požadavky studia Universal, kterými byl štastný konec a vystřižení 20 minut, zamítl a nakonec se promítala kompromisní upravená verze. Režisérský sestřih vyšel jen na DVD.
Tron (1982)
__ Kolují fámy, že Akademie odmítla film nominovat na Oscara za nejlepší speciální efekty, protože byla toho názoru, že počítačová grafika je svým způsobem podvodem.
Znamení (2002)
Napínavý sci-fi snímek od režiséra Šestého smyslu, který sice nemá tak šokující pointu, ale celý film si udržuje slušnou dávku napětí a hlavně noční scény v kukuřičném poli jsou svojí atmosférou až zdraví nebezpečné. Mel Gibson hraje dobře, střihne si zde roli ovdovělého, bývalého kněze a jeho starostlivost o své dvě malé děti mu prostě věříte. Joaquin Phoenix mu zdárně sekunduje a rozhodně není nějakým rušivým elementem. Znamení je kvalitní a působivý snímek, který vás pohltí a po celou dobu stopáže udrží v pozornosti. Není to ovšem jen film o kruzích v kukuřici, ale především o znamení, které předá otci Hessovi (Gibson) jeho umírající žena.
Příběh z Bronxu (1993)
Režijní debut Roberta De Nira, který stojí rozhodně za pozornost a nezapře v sobě školu Martina Scorseseho. Mafiánské prostředí ve kterém vyrůstá mladý chlapec a čím dál silněji tíhne ke gangsterskému životu, přičemž se stále víc vzdaluje své rodině a otcovým představám o správné výchově - je zde vystihnuto opravdu povedeně. De Niro režíruje jako zkušený mazák a nemá se za co stydět. Naopak. Nabízí podívanou, která zapůsobí, pobaví a poodkryje nám životní styl mafie i trošku jinak, než ho známe z jiných snímků s touto tematikou. Příběh z Bronxu je pravdivá výpověď Chazze Palminteriho, který napsal předlohu a sám si střihl roli bosse Sonnyho. Film, z jehož některých scén zamrazí, film, který je autentickou podívanou a v jedné scéně Vás i rozesměje (to když Sonny uklízí na toaletu jednoho hráče kostek za druhým). Pro mě osobně lepší zážitek, než Scorseseho drsní - Mafiáni.
Velké závody (1965)
Režisér Blake Edwards po dvou skvělých Růžových panterech natočil další ztřeštěné dílko o jednom potrhlém závodě plném naschválů, pastí a podrazů, které o moc nezaostává za klenoty ve kterých zářil Peter Sellers. Velké závody jsou s trochou nadsázky směsicí Jamese Bonda, Fantomase, westernových klasik a dalších dobrodružných snímků s tím, že se neberou vůbec vážně a to mi je na tomto kousku tolik sympatické. Skvělé a hlavně hvězdné obsazení, od Tonyho Curtise, přes Natalii Wood až po Jacka Lemmona a jeho věrného souputníka Petera Falka (roztomilá postava). Právě toto duo je na obrazovce téměř neustále (Lemmon řekne Falkovi asi osmkrát, že je idiot, ale nedá bez něho ani ránu) a sledovat jejich šílené kousky se opravdu vyplatí - sehraná to dvojka. Příjemný film, u kterého vůbec nevadí delší stopáž a jehož závěr v cílové rovince je kouzelný. A ty hlášky. Hlavně při rvačce v salónu - "Udělejte mi tady místo chlapi, ať se můžu pořádně rozmáchnout."
Vražda na večeři (1976)
Parodie Roberta Moorea o jedné velké sázce a nepříliš vydařené večeři. Skvělý nápad - pozvat si do sídla ty nejlepší detektivy, kteří jsou zrovna k mání a hodit je do mlýnku zamotaných událostí, kdy jde každému hlava kolem z nevysvětlitelných situací, které se za bouřlivé noci odehrávají. Nevím, jestli mám chválit dřív skvělé výkony hvězdných herců (Niven, Sellers, Falk, Smithová), jejich české dabéry (Němec, Fischer, Klapka, Balzerová) či podmanivou hudbu, která zní jako směsice Elfmana a Manciniho. Každý si zde odehraje svůj part naprosto skvěle, ale nejvíce musím vyzdvihnout Petera Falka jako upřimného a hláškujícího Sama. Co slovo, to perla - to jsem fakt zíral. A hlavně se smál. Jde o úplně jinou postavu, než na jakou jsme zvyklí u Columba, Falk tady mluví sprostě, uráží ženy, je drzý. Spousta výborných hlášek, podařené herecké výkony a zajímavá pointa dělají z Vraždy na večeři příjemnou podívanou, která neztratila nic ze svého lesku a vypadá pořád svěže.
Jo (1971)
Výborná komedie odehrávájící se po drtivou většinu času v jednom domě (podobně jako Oskar) a ve které září francouzský král komiků Louis de Funés. "Jo" je jedním z mála nepříliš známých filmů tohoto herce, který má však rozhodně co nabídnout. Prakticky celý děj je o odklízení těla oběti, která se náhodou připletla do cesty a teď se jeví jaksi přebytečnou. Snímek nabídne spoustu zápletek, nedorozumění (opět jistá podobnost s Oskarem), výborných gagů a nenapodobitelných Funésových kreací. Ve filmu si jeho ženu opět střihne Claude Gensac a v menší roli se objeví tradiční Louisův spoluhráč a přítel Michel Galabru. Scéna, kdy podezřelý Funés sjíždí po zadku zábradlí mě rozesmála úplně nejvíc, stejně jako slovní přestřelky s komisařem. A Císlerův dabing? Pohoda, zvyknul jsem si po pár minutách a "Jo" si parádně užil. Spolupráce Girault - de Funés opět zabrala.
Jak vykrást banku (1964)
Polozapomenutá a v našich končinách málo známá, avšak velmi kvalitní komedie Louise de Funése, ve které ztvárnil obchodníka se zbraněmi Garniera, který se dostane do finančních potíží a odhodlá se za podpory své rodiny vykrást banku sídlící naproti jeho domu. V českém znění se v hlavní roli představí Václav Faltus, který zaslouží pochvalu za výkon, který má asi nejblíže k nedostižnému FF. Včetně Jeana Lefebvrea jsem poznal ještě spoustu dalších herců, které dobře znám z mistrových známějších snímků. Škoda, že tento film se k nám nedostal dřív, měl by určitě mnohem větší okruh fanoušků, které si zaslouží. Spousta humoru, několik výborných hlášek a hlavně tradiční kreace velkého de Funése, kterými zde opravdu nešetřil. Moc se mi líbí scéna, kdy v bance předvádí řediteli vábničky na kachny. Podařený snímek jako dělaný na odpočinek, který doporučuji. "To je víno od mého bratrance, má vinici. Ale nemyslete si, takhle normálně nepiju." - "To by ani nešlo."
Mafiáni (1990)
Jeden z nejznámějších mafiánských snímků a vychvalovaný klenot Martina Scorseseho mě bohužel nezasáhl tak, jak bych čekal a jak jsem se těšil. Trošku upozaděný je zde Robert De Niro a to hlavně na úkor Raye Liotty, který zde předvádí zřejmě svůj životní výkon (zaujal mě ještě v Zemi policajtů - kde hrál shodou okolností také De Niro), ale oba dva tentokráte strká do kapsy hajzl nad hajzly - Joe Pesci, který si svou roli pistolníka Tommyho vyloženě užívá a předvádí, jaké role mu sedí nejlépe. Ikdyž (anebo právě proto) je to bezcitná krysa, která střílí lidi do zátylku či je bodá nožem do hrudi, jde o postavu na kterou těžko zapomenete. Scorseseho režie tentokrát nijak neohromí a tak stojí za zmínku ještě trefná hudba, která se s průběhem let stylově mění a také dobová atmosféra.
Warrior (2011)
Neuvěřitelné. Neuvěřitelné, kam až jdou posunout hranice filmového umění i ve druhém desetiletí 21. století, kdy už se zdají být všechny kvalitní náměty vyčerpány. Warrior je jasným důkazem toho, že i dnes jde natočit film, který bude originální, drsný, akční a zároveň dojemný. Je jasné, že nejlepší scénáře píše sám život a toto je přesně ten případ. Příběh podle skutečné události, který svede dva znesvářené bratry proti sobě do arény, kde se ranami pěstí a kopanci rozhodně nešetří. Oscarový výkon Joela Edgertona, oscarový výkon Toma Hardyho a do třetice - oscarový výkon Nicka Nolteho. Pro mě určitě, tady má Akademie vážně z čeho vybírat. Úžasná hudba Marka Ishama (Crash) a samozřejmě Beethoven a jeho Óda na radost. Skvělá režie a výborně nasnímané akční scény. Při zápasech Brendana a Tommyho jsem seděl s hlavou v dlaních a otevřenou pusou a srdce mi bušilo jako o závod - neskutečný adrenalin. Hardyho výraz vteřinu před začátkem každého zápasu je pro mě ztělesněním odvahy, pomsty, smutku a odhodlání a rozhodně jsem nezáviděl jeho soupeřům. Po tomto výkonu se těším ještě více na Nolanův chystaný TDKR, kde se Hardy ujme role záporáka Banea. Abych se dlouze nerozepisoval: The Warrior je poutavé, citlivé drama, které vás vtáhne do děje a jeho závěrečná půlhodina zbaví slov i pravidelného tepu. Snímek s hlubokým psychologickým motivem a můj největší filmový zážitek od Černé labutě.
Hybrid (TV film) (2007)
Doslova klišovitý film s celým zástupem nelogičností a tupým příběhem, který je zajímavý snad jen svým prvotním nápadem, čímž však klady zřejmě končí. Hybrid je jeden z nejslabších představitelů snímků o lykantropii (pro fanoušky tohoto žánru doporučuji film Vlk (1994) s ďábelským Jackem Nicholsonem) a je úplně jedno, zda jde o film celovečerní či televizní, což je případ tohoto dílka. Polovinu stopáže sledujeme flashbacky plné houfujících se vlků. Vrah / Vlčí Muž - je nesympatický, jeho prokletí mu nevěříte a když už ano, přejete mu co nejtrpčí konec, který však k mému údivu nepřijde. Hlavní "hrdina" zde zůstává nepotrestán a nikomu nevadí několik jím poraněných či dokonce zavražděných nevinných lidí (včetně policistů) a film končí jakýmsi zvláštním a mnou nepochopeným happyendem, který jsem vážně nepobral. Jedna hvězdička za určitý náznak atmosféry v první půlhodince této zbytečné podívané.
Věc: Počátek (2011)
No, co dodat k prequelu legendárního filmu z roku 1982? Snad to, že to není úplně taková hrůza, jako spousta dnešních remakeů (Souboj Titanů) či takzvaných poct (Predátoři). Ale že bych se jako velký fanoušek původního snímku nějak tetelil blahem, to zrovna ne. Ledová atmosféra originálu je ta tam (snad s vyjímkou tzv. plombové scény, kdy je cítit určité napětí), stejně ta tam jsou i charismatičtí hlavní představitelé, kteří se zde divákovi pletou, nestačí mu zalézt pod kůži a ničím si ho prakticky nezískají, tudíž jim nemůže držet palce, popřípadě je litovat. Věc útočí skoro stejně často jako FC Barcelona, s tím rozdílem, že její útoky nejsou nijak zvlášť opodstatněné a promyšlené (opět srovnávám s geniálním Carpenterovým klenotem, kde mimozemský tvor útočí tehdy, když je zahnán do kouta anebo je to naprosto nevyhnutelně nutné pro jeho další existenci). Kamera - to je kapitola sama pro sebe, protože většina scén je příliš tmavých a hlavně nepřehledných. Pan kameraman navíc musí trpět Parkinsonovou chorobou, jinak si to nedokážu vysvětlit. No nic, nejkladnější věc shledávám asi v tom, že mě film naučil mít ještě radši The Thing (1982), protože ten vedle této nové verze vypadá jako Porsche vedle Trabanta. Ale nechci jen kritizovat, možná po další projekci hodnocení změním. Jen nevím jestli nahoru či dolů. Paranoia je prostě pryč.