martinez.

Do Chorvatska jedině přes Rakousko.

Jednoduše řečeno, oproti Tělu a Cyborg Cheerleader: Fuckdown in Hockey Mask Camp dobrý a funkční film. Od názvu, přes herce po atmosféru, kterou má na svědomí perfektní hudba a dobře umístněná kamera plus pomalý střih. Scénárista asi nechtěl nic pokazit pointou, takže nakonec žádná není, toť bohužel není řešení, ale... Omluvím to, líbilo se mi to.

Co na to říct? Peter Jackson je nejlepší režisér, jaký kdy po této planetě chodil a točil a chodit a točit bude, před látkou si klekl na kolena a nejenom on, ale všichni tvůrci a 11 Oskarů, výdělek přes 1,1 mld. USD a můj počet zhlédnutí každého dílu ve speciální edici blížící se třicítce snad mluví za vše. Osobně mám nejradši jedničku, to opojné zjišťování, že Jackson to opravdu dokázal bylo jen jednou, ale Návrat krále je docela jiný styl a hlavně zaostává jen o ten pocit, který míváme při prvním dílu každé série. K filmu: Nevím co vyzdvihnout jako první. Úžasný scénář, který diváka nenechává ani na chvíli nepřekvapeného nebo znuděného a to ani na po bůhvíkolikáté? Výpravu? Casting? Nálety kamery Andrewa Lesnieho? Jeden z nejlepších soundtracků od Howarda Shorea? Přelomové efekty? Ani bez jedné z těchto filmových složek si nedovedu Pána prstenů představit. Toto jsou prostě filmy mého života a oči mi slzí už jen když slyším jeden z Shoreových motivů. Vždyť pouze závěr po zdolání zla by vystačil na jeden film a co se emocí týká, skrývá do váčku filmy jako Titanic, Forrest Gump a možná je to zcestné přirovnání, ale i filmy jako Nae meori sogui jiugae, které mají vydolování slz jako primární cíl.