Moje oblíbené filmy

• Frigo na mašině (1926) Friga na mašině jsem si oblíbil už jako malý, když jsem si ho často pouštěl u mého dědy z jedné ošoupané videokazety. Možná i proto je to dodnes můj nejoblíbenější Keatonův film a snad i mně nejmilejší film vůbec. Jeho síla není ani tak v komických situacích plných gagů, u kterých bychom se smíchy za břicho popadali, ale spíš v jeho atmosféře, v náladě jakou v nás vyvolává, v poezii a kouzlu, které obsahuje. „Na tomto filmu je možno obdivovat všechno: jeho jednoduchost i bohatost, jeho uvolněnost i napětí, jeho melancholii i humor. Všechny tyto pojmy vytvářejí celek.“ (Herbert Jhering) Doporučuji verzi se skvělou hudbou Carla Davise. Zajímavosti: Záběr s mostem a padajícím vlakem byl vůbec nejdražším záběrem v historii němého filmu. Delší 107 minutová verze je pouze pomaleji promítaná původní verze 75 minutová.

• Zbehovia a pútnici (1968) Jakubisko: "Jediný film, ktorý by som nevedel nakrútiť lepšie." Viděl jsem Zbehovia a pútniky už potřetí a stále se nestačím divit. Geniální skloubení obsahu, hudby a samozřejmě nesmírně nápadité a bohaté vizuality. Podle mě nejdrsnější a možná i vůbec nejlepší československý film. Jakubisko byl podle mě v 60. letech naším nejoriginálnějším a nejzajímavějším režisérem, který byl spolu s Elo Havettou a Věrou Chytilovou určitým protipólem estetiky ošklivosti Miloše Formana, Ivana Passera a dalších novovlnných režisérů. A řekl bych, že protipólem zajímavějším. Zajímalo by mě, jestli se ho někdy dočkáme dvd, ale nevím, jaké jeho kopie vlastně existují. "Škoda, že tento poviedkový triptych - o troch svetových vojnách - už nikto neuvidí v tej experimentálnej farebnosti ako bol urobený. Negatív sa stratil a dnešná kópia je vyrobená z talianskej verzie, ktorú si totalitný režim schovával ako usvedčujúci dôkaz pre chystané politické procesy s umelcami. Paradox: vďaka tomu zostal zo Zbehov aspoň bledoružový tieň mojej filmovej "runway"." (V rusky dabované verzi, kterou lze na internetu stáhnout, „kupodivu“ chybí krátká sekvence o okupaci Československa v roce 1968, kdy nadlouho pominula „doba, kedy ešte bolo možné vymýšlať a nakrúcať príbehy.“)

• U konce s dechem (1959) U konce s dechem bylo jedním z prvních „uměleckých“ filmů, které jsem viděl. A po celkem nevydařeném středoškolském filmovém klubu (Andrej Rublev, Satyricon apod.) asi první, který se mi líbil. I když jsem ještě ani nevěděl, kdo je Humphrey Bogart, kterého tu Michel napodobuje. U konce s dechem je film jak pro cinefily, tak pro průměrné diváky, má v sobě drama, romantiku, napětí, umění i revoluci a je tak „ďábelským koktejlem a manifestem Nové vlny.“ Řekl bych „možná“ nejlepší film všech dob, po všech stránkách stejně inovativní jako Občan Kane.

• Vtáčkovia, siroty a blázni (1969) „Šťastie je železničiar a dve biele kozičky.“ Poprvé jsem viděl film Vtáčkovia, siroty a blázni asi před dvěma lety a od té doby ještě aspoň čtyřikrát. Za celou tu dobu jsem ale nebyl schopen napsat k němu žádný uspokojivý komentář. Tak alespoň pár slov samotného režiséra: „V určité životní situaci, zvláště když si lidé uvědomují, že stárnou, hledají pocit štěstí. Třeba v nějaké hře, říkejme jí bláznovství. Jak jinak by člověk vydržel tlak světa, celé situace, jak jinak by mohl řešit pracovní i osobní problémy… Najdou na chvíli pocit štěstí v bláznovství a najdou svou osobnost, mají pocit svobody… ale člověk nemůže sám sebe dlouho klamat. Pak zaplatí daň za relativní štěstí.“ Jdou totiž za štěstím „tak vehementně, že pošlapou i to, co bylo hezké a čisté.“ Všichni, kdo jste dali filmu Post Coitum odpad! a co ohrnujete nos nad Bathory, které ještě ani nevstoupilo do kin, věnujte laskavě těch 80 minut filmu Vtáčkovia, siroty a blázni, který byl u nás 20 let zakázán. Tady totiž teprve uvidíte, jak originální filmař je Juraj Jakubisko, proč je jedním z našich vůbec nejlepších režisérů a proč převezme v Karlových Varech křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. A to natočil podle mě ještě o fous lepší film Zbehovia a pútnici!

• Rocky Horror Picture Show (1975) Co dodat? Snad nejkultovnější film všech dob. S geniální rockenrollovou hudbou a tanečními čísly, provokativní a vzrušující mizanscénou, dokonalým Timem Currym a původním autorem muzikálového představení Richardem O'Brienem, polonahou Susan Sarandon, trefnou cameo Meat Loafa, spoustou promakaných narážek a odkazů na béčkové filmy a výtvarné umění (nejlepší je Americká gotika).

• Slávnosť v botanickej záhrade (1969) Vlak bratří Lumiérů nás hned na začátku Slávnosti v botanickej záhradě přiveze do vinařské vesničky Babindol, do světa, kde se ještě dějí zázraky, kde se blázní, tancuje a miluje, kde ještě potkáte potulné muzikanty a potomky Daidalovy, kde slunce může vyjít i v noci, pokud tomu dostatečně věříte, do světa svobody a radosti, do světa Ela Havetty, v němž na hodinu a půl zapomenete na všechna vaše trápení.

• Muž na Měsíci (1999) Film je úžasnou úvahou o smyslu a formě humoru a v obecnější rovině o tom, co ještě je a co už není umění. Andy Kaufmann, geniálně ztvárněný Jimem Carreyem byl něco jako Arthur Rimbaud a James Joyce v literatuře či Beckett a Ionesco na divadle. Novátor, který povýšil humor na umění a který se narodil na svou dobu příliš brzy. Na filmu není špatný ani jeho sentiment, scéna pohřbu je jednou z nejdojemnějších, jaké znám.

• Calamity Jane (1953) Tenhle muzikál jsem si oblíbil jako docela malý, kdy mě fascinoval svět severoamerických Indiánů a Divokého západu. Do toho rázné a chytlavé písničky, podařené vtipy a živelná Doris Day. Druhá polovina je poměrně o dost slabší, ale i tak jeden z mých nejoblíbenějších filmů!

• Vztek (1995) Pro mě osobně ještě lepší než Smoke, jehož pandánem Blue in the Face je. Geniální Lou Reed představující nám své patentní Lou’s Views, Jim Jarmusch filozofující nad svou poslední cigaretou v životě, rapující podomní obchodník Malik Yoba, zpívající telegram Madonna, Michael J. Fox se svým snad trochu příliš osobním dotazníkem a v neposlední řadě stoický trafikant Harvey Keitel. Já osobně bych do téhle brooklynské trafiky chodil hrozně rád. Oba Wangovy filmy jsou osobitým doplňkem tvorby Jima Jarmusche nebo bratří Kaurismäkiů a je jen škoda, že se Wayne Wang podobné tematiky nedržel i dál, protože alespoň trochu podobné filmy hledám jen docela těžko.

• Odvrácená strana Měsíce (2003)