Moji oblíbení režiséři

• Juraj Jakubisko Pro mě osobně nejzajímavější československý režisér, který si musel pro svůj talent hodně vytrpět. Kdo neviděl jeho filmy z 60. let (především Vtáčkovia, siroty a blázni a Zbehovia a pútnici) tak vůbec nemá ponětí, kdo je Juraj Jakubisko. Bohužel normalizace ho naprosto umlčela a mohl se částečně vrátit až v 80. letech. A hned na začátku překotných 90. let se blýskl bezchybným Sedím na konári a je mi dobre. A ani dnes rozhodně Jakubisko nezůstává mainstreamovým a nudným filmařem, i když jeho tvorba není jednoznačně úspěšná. Zpočátku básník s citem pro ty nejzákladnější lidské problémy, později vizuální mág stříbrného plátna.

• Djibril Diop Mambéty Colobanský princ, nejparadoxnější africký filmový tvůrce, Dionýsos, nebo jen DDM. Avantgardní senegalský režisér, autor dvou nedokončených trilogií: o lidské lačnosti, moci a šílenství (Touki-Bouki, Hyeny) a o malých lidech (Frank, Malá prodavačka Slunce). Mambétyho filmy jsou fascinující, plné barev a zvuků, plné poezie i sociální kritiky, nabité magickou energií vyvěrající z temných afrických kořenů, ale i ovlivněné Západem. Mambéty byl revoltujícím filmovým básníkem a vizionářem, který tvořil, jen pokud měl opravdu co říci.

• Emir Kusturica Emir Kusturica pro mě není ani tak kultovní režisér zběsilých balkánských jízd, jako spíš vnímavý člověk, který má obrovský cit pro trable dospívání a prvních lásek (Vzpomínáš na Dolly Bell?, Otec na služební cestě), velký snílek (Arizona Dream), jugonostalgik, který se nikdy nesmířil s rozpadem Jugoslávie (Underground, Život je zázrak) a který se nikdy nezpronevěřil své rodné Bosně a Hercegovině. Emir Kusturica to je bezvýhradné přitakání životu a živelný dionýský přístup k filmovému umění.

• Jean-Luc Godard Godard to je ztělesnění francouzské nové vlny, ryzí experimentátor, permanentní novátor, za všech okolností vynálezce a rudý revolucionář, Rimbaud stříbrného plátna. Chcete-li vynalézt něco nového, nevyhnete se občas i slepým uličkám. Ale to přece nikdy nemůže zastavit Jeana-Luca Godarda! Pro Godarda 100% platí Rimbaudovo: „Dospívá k neznámu, a i kdyby se pomátl a málem ztratil smysl svých vidin, on je viděl! Ať ho třeba zahubí při jeho výboji věci neslýchané a nepojmenovatelné. Vstanou noví hrozní pracovníci a začnou na obzoru, kde on se zhroutil.“

• Aki Kaurismäki Aki Kaurismäki to je samorostlý Fin, který si s ničím nebere servítky a který si točí filmy, tak jak sám chce. Jeden z mála současných filmařů umělců. Jeho filmy poznáte na první pohled: stále stejní herci, melodrama se sociální tematikou, absurdní humor, obraz zbarvený nejčastěji do tmavě modra, statická kamera a nevýrazné herectví, zdánlivě nuda.

• Kevin Smith Režisér úžasných komedií, které mají nejen vtip, ale i hloubku. Stoprocentně kultovní filmař s nezaměnitelným rukopisem. Tvůrce nezapomenutelných filmových postav a postaviček. V neposlední řadě tedy také výmluvný Silent Bob!

• Elo Havetta „Umírá mladý, kdo je drahý nebi.“ Elo Havetta to je okouzlení životem a filmem. A i v tom málu, co po tomto všestranném umělci zbylo, je toho ažaž.

• Miloš Forman Miloš Forman to ze všech československých filmových režisérů dotáhl ve světě nejdál. Já mám ale stejně nejradši jeho české filmy. Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko, to je to, proč mám rád Miloše Formana.

• Orson Welles Zřejmě největší osobnost, kterou kdy světový film měl. Orel, kterému jeho doba přistřihla křídla. Všestranný režisér, který se ale mohl naplno projevit jen v jediném filmu. Herec, který se nebál ztvárnit i ty nejbizarnější filmové role. Geniální člověk s mnoha plány, z kterých ale mohl realizovat jen zlomek.

• Otar Iosseliani