femme fatale

Humanistická sonda, jejíž hlavní postavy symbolizují odvrácenou i silnou stránku lidské existence. Co s člověkem udělá strach, touha pomstít milovanou osobu či pocit viny? Kam jsme až schopni zajít a ospravedlňovat to, co děláme a přitom činit zlo, kam jsme až schopni zajít, když naplníme vůli motivací - neznáme hranic. Film je upřímný a snaží se věci ukazovat čistě, přirozeně a spravedlivě, což působí až s odzbrojující přesností na divákovu mysl. Režie, scénář, herecké výkony, střih a vizualní aspekt jsou na nejvyšší úrovni.

Není snadné zachytit všechny zásadní "vrstvy" života a propojit je v jeden snesitelný celek ve 140 minutové stopě. Dahan to vzvládnul bez větších potíží a ještě ke všemu přeskakuje tam a zpět, tak jakoby na vše vzpomínala zpěvačka a vybavovala si ty úseky sama (ostatně tak jako v její autobiografii, kterou diktovala zapisovateli z nemocničního lůžka), jako by jí plynuly na mysl. Samozřejmě filmu kraluje Marion Cotillard, to je bez debat. Role se ujala s urputnostní Piaf vlastní. Ostatně o tom také svědčí dnes již známá historka o tom, jak se Cotillard nemohla po natáčení zbavit "přítomnosti" Piaf a dokonce ve chvilce zoufalství podstoupila i exorcismus. Oscar více než zasloužený.

SPOILER: vynikajicí závěrečná "postelová" scéna zástupců Severu a Jihu (Jacksona a Gogginse) jako spojenců nastolujících spravedlnost, tím, že společnými silami pověsí zdroj nenávisti za smyčku a utnou ji tak tipec. Už chyběl jenom 360° záběr na ty finální jatka uvnitř prostoru Minniny galanterie.

J. J. Abrams vzal všechny přísady, které charakterizují Star Wars a zrcadlově je uhnětl dohromady. Opatrně, ale nekompromisně vytvořil příběh, který je součástí stejného světa SW, jaký byl vytvořen ve IV. V. a VI. epizodě. Člověka až napadne jestli by také nechtěl přetočit ty novější díly. Jinak asi neni co dodat, příběh je skvěle rozehrán, diváci nemůžou jinak, než napjatě očekávat pokračování. Je zde mnoho postav, které si člověk oblíbí a i takové, jejichž záměrem je, že je divák mít rád nebude. Vzhledem k závěrečné scéně doufám, že budou dialogy v následující epizodě hrát významnější roli.

Dávám 2** jako ocenění režisérské práce Chrise Columbuse a vtipně zahrané role Petera Dinklage. Bez nich by to byla jenom prázdná ale na pixely bohatá podívaná.

Jeden z mála naprosto originálních a svěžích scénářů, které se neopakují jako na běžícím pásu se skvělým načasováním, vizualizací, střihem, hereckým obsazením, kapkou humoru a mořem brutálních akčních scén. Podobným filmem, který mi zanechal tak neopakovatelný dojem by byli pouze Natural Born Killers. Je to vlastně film o lásce.

Variací na Scrooge od Dickense je mnoho, ale tato je originálně asi jediná, která je pouze jeho moderní paralelou, zatímco se v pozadí televizního štábu natáčí originální verze. Bill Murray jako Cross/Scrooge nezklamal, ale velmi pobavil, skvělé načasování, vyikající výkon Carol Kane jako trochu razantního ducha Vánoc současných, ale i velmi civilní podání "humanistky" Karen Allen dělá s filmu zábavnou, ale i dojemnou podívanou, navíc se i výtvarná podoba velmi zdařila a zároveň film jasně ukazuje své vánoční "morální poselství" jak se na pohádky sluší a patří.

Zbytečnost tohoto filmu mi přijde nepopsatelná, proto se ani nebudu rozepisovat. Dvě ** pouze za Emily Blunt, která zachraňuje, co se dá, jenom díky svému hereckému nadání (i když v tomto filmu, nebylo co hrát, díky opravdu děravému scénáři).

Kamera Rogera Deakinse a režijní vedení Villeneuva nás během příběhu nenechají vydechnout. Zásobují nás intenzivním až nepříjemným napětím, které prostě nedovolí odtrhnout se od plátna. Scénář je jasně směřován do propletené hry, která není černá nebo bílá, je velmi komplikovaná a my stejně jako hlavní hrdinka postupně ztrácíme naivní představy "o těch dobrých, bojující na správné straně" neboť na konci je jasné, že aby obě strany mohly hrát společnou hru, musí se jedna přízpůsbit druhé a hranice mezi nimi mizejí. Film se však nesnaží nějak zásadně soudit či moralizovat, je tak realistický, jak jen může být. Ukazuje koloběh násilí, které prostě nemůže za dané situace přestat, ba naopak chaos, destrukce i mizejicí základní lidské hodnoty vše jen prohlubují. Scénář ani řežie nám nenutí jednu danou pravdu či řešení problému, avšak závěrečná "podpisová" a "balkonová" scéna jemně naznačuje jakousi možnost jednotlivce, jak se rozhodnout, přestože to, co se děje nemůže vcelku ovlivnit.

Je těžké hodnotit něco tak těžkého a bolestného, i přesto, že je to tak nádherně ztvárněno. Je těžké propadnout příběhu, který se od začátku řítí do záhuby a je těžké chápat hlavní postavy, když jsou jejich povahy tak odpudivě děsivé. Přesto jsou Fassbender i Cotillard až magneticky neodolatelní. Hrají bez jediného zaváhaní a skoro to vypadá jakoby i bez dechu. Každé slovo, které vysloví má svou váhu a ve scénáři se najdou i místa, která nám mají pomoct pochopit proč se z Lady Macbeth stane bytost bez slitovani, žena toužící život ničit a ne ho darovat a z Macbetha voják s posttraumatickým syndromem z boje, jenž zároveň se ztrátou svých morálních hodnot, ztrácí zdravý rozum. Film samozřejmě dotváří i ostatní herecký ansámbl, skotská krajina a velmi dobrá práce ve střižně. Fassbendrův výkon však balancuje na hraně rozumu a šílenství, kterou samozřejmě překračuje tam i zpět a podobný herecký koncert si dlouho nevybavuji.