Jsem studentkou Systematické biologie a ekologie na Ostravské univerzitě v Ostravě, kde také bydlím. Narodila jsem se však v Brně a žila zde téměř 20 let. Do Ostravy jsem se přemístila kvůli svému tvrdohlavému milovanému Ostravákovi, který nechtěl do Brna. Kvůli učení jsem hodně svých zájmů redukovala a zůstalo v podstatě jen čtení, filmy, turistika, běh a hudba. Ač studuji biologii, nemám ráda hmyz, ač by to většina vyučujících i spolužáků nechtěla ani slyšet. Z toho tak trochu plyne, že nejsem entomolog...a dokonce ani zoolog ne, ač mi obratlovci přijdou docela fajn. Nejspíše ze mě časem bude bryolog (tedy něco jako mechorostolog).

V dřívějších dobách jsem sledování filmů příliš neřešila a hltala vše co nabízela televize a mamčina videopůjčovna. Přelom začal snad až na střední škole, kdy jsem si začala filmy vybírat, televizi jsem pouštěla spíše na čt2 a pak začala filmy stahovat a registrovala se zde. Dnes televizi nemám a jsem tak oproštěna od stupidních reklam (kromě kina:)) a dabingu, na který jsem alergičtější než na pyl břízy.

Snažím se neupřednostňovat určité žánry, ale ne vždy se mi to daří. Stále je ve mě ještě kus naivního dítka a ráda se pro něco nadchnu.

V raném pubertálním věku jsem propadla fantasy. Začalo to ještě před pubertou, kdy jsem s bratrem a jiným mladým příbuzenstvem hrála Dračí doupě téměř při každé příležitosti. Pokračovalo to přečtením Hobita a Pána prstenů. Po určité době byl Pán prstenů zfilmován a nachytal mě zrovna v pubertě, takže jsem několik let žila ve stínu Pána prstenů, šila si kostýmy, účastnila se různých akcí, šermovala a lámala si přitom nos, říkala své fence Mordorka a podobně. V současné době už tyto aktivity neprovádím, přišly jiné věci a já jsem v zájmech velmi nestálý člověk.

První sci-fi jsem si přečetla až v páté třídě na základce, přišlo mi zajímavé, ale v té době jsem upřednostňovala fantasy. Časem se ale ukázalo, že fantasy mi již nemá co nabídnout a přesedlala jsem své zájmy na sci-fi, které stále považuji za svůj nejoblíbenější žánr.

Mezi mé nejoblíbenější patří japonské filmy, především ty, v nichž se vyskytuje Toshiro Mifune, který je pro mě ztělesněním slova samuraj (pokud teda nehraje zrovna mladého opilce jako v Opilém andělovi). Na nohy mu ale šlapou i Takashi Shimura a Tatsuya Nakadai, kteří rovněž v těchto starších japonských filmech podávají skvělé výkony. Japonsko je zvláštní země a možná kvůli této exotičnosti a nezvyklosti si mě získalo.

Stejně krásné mi totiž přijdou i japonské animované pohádky, zde jednoznačně vede Hayao Miyazaki, jeho Totoro je naprosto nepřekonatelný, člověk na chvíli zapomene na to, kým je, a chtěl by jezdit do školy kočkobusem :) Krása.

Další osoby, jichž si velice vážím, jsou režiséři a herci v jednom. Prozatím mě nadchli tito tři lidé: Charlie Chaplin, Woody Allen a Clint Eastwood, kteří jsou vynikající režiséři a stejně tak skvělí herci.

Co se týče mých oblíbených filmů, je pro mě vždy těžké vybrat ty opravdu nej...kromě lidí, které jsem se již vypsala, mám velmi ráda filmy, kde se vyskytuje James Stewart, který se pro mě stal zárukou kvality. Zbožňuji starší romantické komedie (ne to, o co se pokoušejí dnešní tvůrci), ale stejně tak dramata a noir filmy...starší filmy mají často tu výhodu, že se autoři nezaměřovali na efekty, ale na dialogy a děj. Také se nestávalo, že každý film musí být vtipný, jak je tomu u 90% dnešních filmů.

Další moji oblíbenou činností je sledování Star treku, nebo spíše bylo donedávna, kdy jsem dokoukala díly s nejstarší posádkou a nějak se nemohu donutit podívat se na novější díly...už mi ta stará posádka bude asi chybět :) Aktualizace: Picard taky není vůbec k zahození jakožto kapitán a nová generace už vůbec ne. Sice zde kromě modrých ufounů s tykadlama jako včelka mája nejsou moc srandovní příšery, ale co se dá dělat :). 

Knihy...

...čtu snad od doby, kdy jsem se naučila trošku lépe číst, vyrůstala jsem na Správných pětkách, Vernovi a podobných věcech, hltala jsem velké množství knih...možná jsem se místo čtení moha spíše učit anglicky, ale i teď si místo učení ráda čtu...občas i populární vědecké knížky (Pandin palec a podobné...), ale mnohem častěji trávím čas s nebiologickými knížkami. Stejně jako u filmů mám načteno hodně sci-fi, pár těch japonských věcí a pak klasiku.

Miyamoto Musashi - často se mi nestává, abych si na konci tisícistránkové knížky přála, aby nikdy neskončila...i když je pravda, že tak dlouhých knih jsem moc nečetla :) Skvělá knížka, Mifune Miyamota vyjádřil ve filmu snad bezchybně

Zeměplocha - posledních pár měsíců jsem jí propadla...ale už ji mám celou přečtenou, co teď budu dělat?

Franz Kafka - ač napsal jen tři romány, všechna díla jsou nezapomenutelná, autor si se svými hrdiny hází sem a tam a vy můžete jen nečinně přihlížet...mírně depresivní, ale skvělé

James Clavell - jeho Šogun je pro mě první dílo, které jsem o Japonsku četla, opět, jako u Musashiho, platí, že bylo velmi dobře zfilmováno, ale opět platí i to, že kniha je přece jenom kniha a najdete tam více věcí než ve filmu...a Šogunem začal můj zájem o Japonsko, který dosud trvá

P. K. Dick - další výjimečný autor, zhltla jsem téměř vše, co vyšlo v češtině, ale jeho děl se člověk nenabaží, prvotřídní scifárna

John Wyndham - opět mohu jen smeknout...

...ano, je jich víc, ale tihle mě první napadli, tak na tom snad něco bude :)

Hudba...

Již od mala jsem vyrůstala na poněkud "tvrdší" hudbě, než ostatní díky svému tatíkovi, takže jsem nikdy nezabředla v pop music. A pokud ano, tak jen okrajově a když jsem byla malá a to se nepočítá :) Nicméně své dospívání jsem prožila jako hard-corařka, vedli u mě Korn, System of a Down, Rammstein, ale i věci, které poslouchám doposud, jako třeba Sepultura. Postupem času se můj vkus měnil, začala jsem poslouchat power metal, jako jsou Hallowen či Gamma Ray. Ale poslední dobou opouštím i tuto hudbu a nejčastěji se nabažuji death metalem, black metalem nebo glam metalem. Stejně jako ve filmech mě i v hudbě zaujaly japonské skupiny, především glamové, ale i jiné. Za zmínku stojí asi nejznámější Loudness, ale také Sigh, Vow Wow, 44 Magnum, Anthem, Dead End a nakonec Seikima II s neopakovatelným démonem Kogurem :) No a nejaponské skupiny, těch je taky mnoho, uvedu jen moje nejoblíbenější imaginární brutalisty :) ....Dethklok....kteří stvořili tu nejlepší hudbu k nejlepšímu seriálu, jakou kdy svět slyšel...prostě brutááálnílní nářez :)

Jo a až někdo bude říkat, že deathmetal je jen blití a není to melodické, tak vězte, že třebas Dethklok hrají melodický death metal ;) Tudíž by měl být melodický. A opravdu je, stačí se jen trošku zaposlouchat do této nádherné, mnohými zbytečně odsuzované, hudby.