TD

Vyhrocený příklad adaptace; Quayové Schulzovu unikavou, ale mnohdy (zdánlivě?) konkrétní povídku pojali zcela abstraktně. Nutně tak vznikají radikálně odlišné texty. Ten film tvoří převážně letmé pohyby a víceznačnost, kterou si buďto budete porovnávat s nepřevoditelným jazykem předlohy, nebo si s filmem vytvářet úplně jiný, a tím taky úplně jinou výpověď. Je to náročné, ale poctivé. A styl Quayů je k sežrání.

Vcelku sympatický pokus, kterému podráží nohy tvůrčí nerozhodnost. Autoři jakoby chtěli syrovou každodennost i podobenství; snad počítají s informovaným divákem, který nepotřebuje vysvětlovat zjevné (např. co všechno se dělo za války, poněvadž to film z větší části přeskočí), současně mu ale dávají morálně rozhořčené lekce o poválečném teroru a inscenují velké, symboly přetížené výjevy. Nakonec z toho stejně vychází spíš banální povzdech, jaká to byla těžká doba a že ne všechno v dějinách je černé nebo bílé. Jako nevypadá to lacině, není to urážlivá konina jako Musíme si pomáhat, ale asi bychom měli chtít víc. Dál tady: https://perplexedtranslator.wordpress.com/2021/03/03/shadow-country-krajina-ve-stinu/

Škoda příběhové linky s James a Flynnem; myslím, že minimalistická dvojhra Fiennese a Mulligan (oba skvělí!) by byla úplně stačila. Jinak chytrý, pečlivý film, který umí vyvolat pocit téměř fyzického kontaktu s krajinou, trávou, půdou. Z těch dvou filmů s Mulligan, co vyšly téměř současně (druhý je Promising Young Woman), je to ten méně okázalý, ale mně bližší.