Co mi vadilo, je 1. Svěrákův huhňající vnuk (titulky by místy nebyly na škodu), 2. polopatovost, zvlášť v podání Kukyho ("břicho ne, tam mám vajíčka") a 3. závěr. ***spoiler*** Aby hlavní postavička celou dobu ze všech sil usilovala o návrat, překonala kvůli němu spousty překážek a téměř kvůli němu i přišla o život – a nakonec byla jako by nic s klidným srdcem předána náhodnému neznámému bezdomovci, sotva se stačila ohřát, to je k nevíře. Mezi klady řadím odlehčenou vtipnost (viz např. náhlý sníh), neotřelé zpracování (loutky v lese), odvážnou antiekologičnost (obyvatelé lesa odpadky potřebují a nechtějí je dát z ruky) a možná nakonec i ty drastické záběry pálení či vyndavání vnitřností, i když dětem to může způsobit slušné trauma. (Je pravda, že Kuky se někdy projevuje jako nevděčnej parchant, zejména v pasáži se snaživym ptákem: "ale to je mokrý, já potřebuju suchý", "jedno peříčko mi ale nepomůže", ale budiž mu to odpuštěno, když ho nakonec potkal takovej osud.)
Úvodní titulky jsou fakt super, to uznávám. :) Pak mě zaujal ještě výkon holčičky ze vzpomínek a průlety nad nočním Tokiem... První hodinu a půl se ještě dá udržet pozornost, ale to je film teprve kousek za polovinou; řekněme si to upřímně, ta poslední hodina tam být už nemusela a mohlo to skončit návratem do situace ze začátku filmu (protože pak už je to jenom nuda). First person kameru nechválím, protože si odedávna zarytě myslím, že to je vykrádání mého vlastního nápadu. Co je nesnesitelné, je sestra hlavního hrdiny, která vám během jednoho večera znechutí slovo "fuck(ing)" jeho neustálým omíláním natolik, že na něj dost možná začnete být alergičtí. Bohužel právě ona dostává v průběhu filmu čím dál více prostoru... Prolínačky jsou vážně dlouhé (aspoň to kroužení nad předmětem, "kterým se bude prolínat", by bylo záhodno zkrátit), ale jejich barevnost a blikavost do celkového rámce filmu docela zapadá. A kontroversnost? ***spoiler*** Pár scén asi bude působit pobuřujícím dojmem (vysypání zpopelněného bratra do dřezu, záběr na embryo/fetus po potratu), ale rozhodně to nejsou ty sexuální. V každém třetím filmu je sexu víc, a navíc tady většina choulostivých partií zůstává decentně zakryta vyzařujícím světlem. Celkový přínos filmu ale nenacházím... Ti, kdo stáli u zrodu tibetské knihy mrtvých, by asi tímhle zpracováním byli poněkud zaskočeni. :)
Vážně jsem se dlouho snažil zachovat i druhou hvězdičku, ale nešlo to. Cage si nejdřív skokem do vody odrovná záda a pak to začne... lže, šňupe, sází, vydírá, krade, zadlužuje se... a nic divácky atraktivního se neděje. Bývalo to mohlo mít aspoň varovný efekt na děti, aby držely ruce od drog daleko, ale to by to nesmělo skončit takhle. Ke všemu ještě ty pochybné roztřesené studie všelijakých halucinačních plazů... Dost rušivý byl taky čím dál častěji viditelný mikrofon, což nechápu (možná jsem viděl nějakou superneořízlou versi, jinak nevím, ani v goofs na IMDb to nezmiňujou). (A jak to dopadlo se psem, jsme se taky nedozvěděli.) Kdepak, žebříček fetujících vyšetřovatelů u mě nadále s bezpečným náskokem vede Douglas Fairbanks.
Tak aby hlavní hrdinové oblíbeného večerníčku bez skrupulí ničili veřejný majetek, jako je lavička, to už je trochu silná káva. Pak navíc naprosto nelogicky rozkopou silnici (sami evidentně nevědí, co si s dírou počít)... jediný pozoruhodný moment je asi auto na kolech (bicyklech).
Scénář vyvolává spoustu otázek, jež nikdy nebudou zodpovězeny... Ale tak aspoň že nezmokli, když už se dostali na to zcela náhodné místo a z čistého nebe začalo pršet.
Tvůrci zřejmě chtěli jenom dokázat, že umějí ztvárnit halucinace. Protože jinak se – snad kromě Goofyho mapy světa – divák nedočká ničeho, ba ani pointy. Obsazení velblouda do samého závěru mi nějak uniká... (Ona i ta kratičká stopáž svědčí o tom, že ke vzniku tohohle filmečku nevedla žádná kupa nápadů, ale spíš něco jako nutnost splnění ročních kvót.)
Možná jsem vůči těm letošním filmům nějak přísnější, ale... očekávání holt předčilo realitu. Podoba jednotlivých celebrit té doby je opravdu věrná, víc kladů se mi ovšem hledá těžko. Vlastně je to takové čekání, kdy přijde Je t'aime... moi non plus – a zbytek už je pak poněkud prázdný. Silné momenty aby pohledal...
Příběh o Johnu Champanovi, americké legendě, který zejména v 1. pol. 19. stol. rozšířil jabloně na rozlehlých územích Ohia, Indiany a Illinois. Takový opravdový muž, který sázel stromy. Je to samozřejmě trochu přibarvené (nikdo si nemyslí, že stačilo pohladit tchoře a všechna zvířata už mu pak bezmezně důvěřovala), dívku tady nahradil anděl atp., ale dost toho odpovídá skutečnosti (třeba ten vztah ke zvířatům: lhostejný mu prý nebyl ani hmyz a byl vegetarián). A koho nezajímají persony historie USA, aspoň se dozví, co všechno lze udělat z jablek.
Tohle spolehlivě otevře oči všem, kdo považují matematiku jen za nutné zlo. Na své si tu přijdou snad úplně všichni, od hudebníků (Donald jamuje s pythagorejci!) přes fotografy, malíře, architekty a jiné designéry (působivé hrátky se zlatým řezem) po sportovce (šokující karambolová odhalení a mistrné šťouchy). To vše proloženo žerty typu parodie na Alenku a šachy (narážka je koneckonců patrná už v samotném názvu). A navrch Galileiho citát v originále! To jsem nečekal... Zkrátka, ať už je váš postoj k matice jakýkoliv, tohle jí ve vašich očích přidá hodně kladných bodů. :) "La matematica è l'alfabeto nel quale DIO ha scritto l'universo."
Stellingova prvotina, se kterou se dostal dokonce na festival v Cannes, zaujme snad jen charismatickým ztvárněním ďábla (Moenen). Románu z počátku 16. století se nedrží natolik, jak by bylo záhodno (on si taky ten scénář psal Stelling sám), a i když jednotlivé jeho pasáže v ději rozpoznat lze, zklamáním je zcela useknutý závěr. Jde tak de facto jenom o zdánlivě krátkou sondu do středověkého života jedné dívky, která si začne s ďáblem – a ten už samozřejmě ví, jak rozsévat zlo, chtíč, chaos a agresi, kudy projde. (Každopádně doporučuju seznámit se nejdřív s dějem románu, protože jinak vám toho spousta nebude jasná, počínaje počátečním oběšením tety hlavní protagonistky.) Pro obě hlavní postavy to byl jediný film v kariéře.
*spoiler* Poselství filmu, že studovat je potřeba, a to pro případ, že vás partner tahá za nos, je poněkud zvláštní. Stačilo, aby si ji David opravdu vzal, a mohla mít skvělý život a veškeré vzdělání zahodit a slova o jeho zbytečnosti vůbec nemusela brát zpátky. Argument, že vysoká škola má smysl leda pro ty, co se k ní chtějí upoutat už navždy (anebo touží po místě ve státní správě), se tu nijak nevyvrací. Ale když pominu ještě pár nevěrohodností ve scénáři, kouká se na to docela dobře.
Na to, že nemám zrovna v lásce filmy o robotech a z prostředí vesmíru, to dopadlo docela dobře. Líbí se mi vykreslení budoucího stavu lidstva (i když jsou všichni nějak podezřele přátelští a bez výjimky v dobrém rozmaru), dobře tam pasují i úryvky z Kellyho Hello, Dolly!, dokonce ani nějakou ekologickou propagandu bych snímku nevyčítal, vždyť ***spoiler*** se naopak ukazuje, že lidstvo může Zemi klidně zničit, a stejně bude mít kam se vrtnout, a dokonce se pak klidně může vrátit zpátky, protože Země se sama navrátí do plodného stavu. Znepokojující ale je, jaký příklad dává dětem VALL-I, když pro nového robota klidně opustí věrného švába (i kdyby nešlo o lásku, tak přece "neopouštěj staré známé pro nové"), na jehož city se ohled vůbec nebere. Dost možná jde tedy o tragický příběh zlomeného srdce – nakouknout do švábovy hlavy nám však tvůrci (raději) nedávají.
***možný spoiler*** Vrcholy filmu, jehož postavy si pravidelně chodí stěžovat na osud svému tvůrci do bytu, jsou jednoznačně "eeeeeeeeeeeeeeee" a (bez jakéhokoliv varování) předlouhé balení šípů a luku nešikovnou rádobystařenkou. :) Domníval jsem se, že si to japonský "host" vyřídí přímo se spisovatelem, když se nabídl vyřešit Edgarovy problémy, leč nedočkal jsem se. (Jenom mi vrtá hlavou, nakolik to naléhavé volání "Stella! Stella!" naráží na Tramvaj do stanice Touha.)
Režisér a Annet Malherbe tady nemuseli nic hrát, protože manželé jsou i ve skutečnosti. I když o to pikantnější pak mohlo být to předstírání sourozenectví a Brandova oddanost Leně. Ta ho zprvu učí psát a číst, ale pak mu ukáže prso a odtud už k dítěti není daleko, zvlášť když je to všechno důkladně naplánováno Brandovou manželkou. Film, který zabírá nečekaně dlouhé období (určitě tak pět let), je prodchnut nizozemskými reáliemi (na záchodě mají narozeninový kalendář, pochutnávají si na vla, u diktátu se odkazuje na mnemotechnickou pomůcku 't kofschip) a graduje do takřka hororových scén a já ho považuju za Van Warmerdamův nejzdařilejší.
Vyhrožovat useknutím vl. ruky je originální – jenže ne vždycky to pochopitelně zabírá. :) Vrtošivá Emma Blank terorisuje své budoucí dědice (vyžaduje po Haneveldovi knírek, Meijerovi nechá zničit kánoi a ten pak natruc vyseká na trávníku hákový kříž, i když občas se její hry obrátí i proti ní, když ji třeba situace přinutí jíst samotné máslo) tak dlouho, než se provalí, čím je to dědictví vlastně tvořeno. Pak už je snadné vylít si na ní nahromaděnou zlobu jejím paralysováním a ignorováním. Milostná linie se mezitím odvíjí kolem Gonnie... Film, jehož režisér sám sebe obsadil do role psa donašeče Thea, není špatný, ale zaprvé se z námětu mohlo vytřískat víc a zadruhé se hl. protagonistka snáší opravdu těžko. A taky ten hagelslag na játrové paštice, to je vážně zvrácenost.
Tady je názorně vidět definitivní tematická vyčerpanost filmového média, ke které po sto letech jeho existence konečně dochází. Už se jenom svolají herci a odkýve se úplně všechno, co by se ve filmu dalo použít. Co na tom, že to nedává smysl, postrádá to konsistenci a divákovi to vůbec nic nepřinese ("tak mu uděláme radost aspoň odkazem na Hvězdné války, to by mohlo zabrat") – je to přece umění. A pod to se dá schovat všechno. Pochybuju, že už během natáčení věděli, jak to všechno skončí.
Dvaatřicetiletý Abel tráví veškerý čas doma. Tam se také odehrává seznamování s děvčaty (scény s tančením nebo se slanečky jsou z celého filmu asi nejlepší), tam má čas stříhat po mouchách a potají tam s matkou propašují i televisi. Ale po roztržce s otcem, jíž ani milující matka nedokáže zabránit, se Abel ocitne na ulici a netrvá dlouho a potká stejnou pracovnici Naakte meisjes, za kterou chodí jeho otec... a nakonec se u ní doma sejde celá famílie. Rozjezd dobrý, konec už taky vykazuje do jisté míry vzestupnou tendenci (děsivá scéna s točícími se popelníky), ale střední část filmu je pohříchu úmorně nudná.
Romantický western s několika neobvyklými prvky typu "dostavník nadnášený kládami tažený plujícími koni" nebo "porod bez nutnosti být těhotná". :) I can find another wife easy, yes, but not a horse like that!
Půlku filmu se banditi chechtaj, druhou půlku střílej (aspoň v director's cutu). Jeden z nejlepších westernů historie si teda představuju trochu jinak. Peckinpahovy kovbojky mi prostě k srdci nepřirostly, vysoko nad nimi ční třeba Strašáci. "With your permission, I need a bath." – "With my permission, I think you all need a bath."
Kdyby to skončilo v momentě, kdy odpoví, jaký že den jí to teda změnil život, bylo by to možná ještě lepší. Následné záběry už jsou možná nadbytečné. Ale celé to na mě zapůsobilo tak, že nějaký ten nedostatek ochotně přehlédnu. A hudba taky perfektní.
Připadalo mi to nějaké nedotažené. Viz třeba první část zprávy The law of 4. Who is 67? (pokud ji teda vůbec našel) nebo papír, co si na skále strčil do kapsy, atp.
Možná filmu trochu křivdím, ale kvůli komediální lince jsem nemohl věřit té dramatické (nedoplňují se, spíš se tlučou). Vtipné to občas je, netvrdím, že ne. Postrádal jsem taky větší dějovou provázanost a vysvětlení některých jevů (často jsou podány jako "prostě se to stalo"), viz třeba Carreyho kariérní úspěchy. A moje poslední poznámka se týká vyobrazení homosexuálů – zase jsou ukázáni jako sexuální mašiny, které pomalu nemyslí na nic jiného. Jistě, je to všechno nadsazené, ale když už je takový film točen pro širokou veřejnost, a má tedy šanci změnit její pohled na věc, pohříchu se o to nijak nesnaží. Spousta filmů těží už z toho, že pojednávají o homosexuálním vztahu; publikum, nechce-li působit homofobně, je pak nutně musí hodnotit kladně a výstavba příběhu atp. pak jdou stranou. To se podle mě týká třeba i Zkrocené hory; kdyby nešlo o dva chlapy, měla by těch procent o poznání méně.
Nevím, globální pohled na situaci v Káhiře se směrodatnými údaji to tedy není. Spíš jde o portrét několika výrostků, kteří si jako zdroj obživy vybrali třídění odpadků. Lepší by to bylo asi jako episoda City Folku.
Připadá mi, že tvůrci při tom usilovném vyplňování logy zapomněli na scénář. Čím víc log ale lidé poznají, tím víc u nich tenhle kraťas stoupne (funguje to stejně jako s poznáváním narážek ve filmu plném odkazů, který jinak za nic nestojí). Nicméně shromáždit slavné značky, to bych dokázal, s prominutím, i já.
Koukat na barevný němý film je vskutku nevšední zážitek. :) Jde o první hl. roli pro Annu May Wong a vůbec první hollywoodský "celovečerák" točený v barvě.
"The audience is now deaf." :) Nejpovedenější je asi dějová linie kolem prasečího výletu do Happy World Landu, možná ještě Elmyra Duff. Navíc ještě místy jakoby 3D kamera... dost silné ***.
Moje komentáře
Kuky se vrací (2010)
Co mi vadilo, je 1. Svěrákův huhňající vnuk (titulky by místy nebyly na škodu), 2. polopatovost, zvlášť v podání Kukyho ("břicho ne, tam mám vajíčka") a 3. závěr. ***spoiler*** Aby hlavní postavička celou dobu ze všech sil usilovala o návrat, překonala kvůli němu spousty překážek a téměř kvůli němu i přišla o život – a nakonec byla jako by nic s klidným srdcem předána náhodnému neznámému bezdomovci, sotva se stačila ohřát, to je k nevíře. Mezi klady řadím odlehčenou vtipnost (viz např. náhlý sníh), neotřelé zpracování (loutky v lese), odvážnou antiekologičnost (obyvatelé lesa odpadky potřebují a nechtějí je dát z ruky) a možná nakonec i ty drastické záběry pálení či vyndavání vnitřností, i když dětem to může způsobit slušné trauma. (Je pravda, že Kuky se někdy projevuje jako nevděčnej parchant, zejména v pasáži se snaživym ptákem: "ale to je mokrý, já potřebuju suchý", "jedno peříčko mi ale nepomůže", ale budiž mu to odpuštěno, když ho nakonec potkal takovej osud.)
Vejdi do prázdna (2009)
Úvodní titulky jsou fakt super, to uznávám. :) Pak mě zaujal ještě výkon holčičky ze vzpomínek a průlety nad nočním Tokiem... První hodinu a půl se ještě dá udržet pozornost, ale to je film teprve kousek za polovinou; řekněme si to upřímně, ta poslední hodina tam být už nemusela a mohlo to skončit návratem do situace ze začátku filmu (protože pak už je to jenom nuda). First person kameru nechválím, protože si odedávna zarytě myslím, že to je vykrádání mého vlastního nápadu. Co je nesnesitelné, je sestra hlavního hrdiny, která vám během jednoho večera znechutí slovo "fuck(ing)" jeho neustálým omíláním natolik, že na něj dost možná začnete být alergičtí. Bohužel právě ona dostává v průběhu filmu čím dál více prostoru... Prolínačky jsou vážně dlouhé (aspoň to kroužení nad předmětem, "kterým se bude prolínat", by bylo záhodno zkrátit), ale jejich barevnost a blikavost do celkového rámce filmu docela zapadá. A kontroversnost? ***spoiler*** Pár scén asi bude působit pobuřujícím dojmem (vysypání zpopelněného bratra do dřezu, záběr na embryo/fetus po potratu), ale rozhodně to nejsou ty sexuální. V každém třetím filmu je sexu víc, a navíc tady většina choulostivých partií zůstává decentně zakryta vyzařujícím světlem. Celkový přínos filmu ale nenacházím... Ti, kdo stáli u zrodu tibetské knihy mrtvých, by asi tímhle zpracováním byli poněkud zaskočeni. :)
Špatnej polda (2009)
Vážně jsem se dlouho snažil zachovat i druhou hvězdičku, ale nešlo to. Cage si nejdřív skokem do vody odrovná záda a pak to začne... lže, šňupe, sází, vydírá, krade, zadlužuje se... a nic divácky atraktivního se neděje. Bývalo to mohlo mít aspoň varovný efekt na děti, aby držely ruce od drog daleko, ale to by to nesmělo skončit takhle. Ke všemu ještě ty pochybné roztřesené studie všelijakých halucinačních plazů... Dost rušivý byl taky čím dál častěji viditelný mikrofon, což nechápu (možná jsem viděl nějakou superneořízlou versi, jinak nevím, ani v goofs na IMDb to nezmiňujou). (A jak to dopadlo se psem, jsme se taky nedozvěděli.) Kdepak, žebříček fetujících vyšetřovatelů u mě nadále s bezpečným náskokem vede Douglas Fairbanks.
Pat a Mat: Nehoda (1994)
Tak aby hlavní hrdinové oblíbeného večerníčku bez skrupulí ničili veřejný majetek, jako je lavička, to už je trochu silná káva. Pak navíc naprosto nelogicky rozkopou silnici (sami evidentně nevědí, co si s dírou počít)... jediný pozoruhodný moment je asi auto na kolech (bicyklech).
Pat a Mat: Kabriolet (1993)
Scénář vyvolává spoustu otázek, jež nikdy nebudou zodpovězeny... Ale tak aspoň že nezmokli, když už se dostali na to zcela náhodné místo a z čistého nebe začalo pršet.
Crazy with the Heat (1947)
Tvůrci zřejmě chtěli jenom dokázat, že umějí ztvárnit halucinace. Protože jinak se – snad kromě Goofyho mapy světa – divák nedočká ničeho, ba ani pointy. Obsazení velblouda do samého závěru mi nějak uniká... (Ona i ta kratičká stopáž svědčí o tom, že ke vzniku tohohle filmečku nevedla žádná kupa nápadů, ale spíš něco jako nutnost splnění ročních kvót.)
Serge Gainsbourg (2010)
Možná jsem vůči těm letošním filmům nějak přísnější, ale... očekávání holt předčilo realitu. Podoba jednotlivých celebrit té doby je opravdu věrná, víc kladů se mi ovšem hledá těžko. Vlastně je to takové čekání, kdy přijde Je t'aime... moi non plus – a zbytek už je pak poněkud prázdný. Silné momenty aby pohledal...
Johnny Appleseed (1948)
Příběh o Johnu Champanovi, americké legendě, který zejména v 1. pol. 19. stol. rozšířil jabloně na rozlehlých územích Ohia, Indiany a Illinois. Takový opravdový muž, který sázel stromy. Je to samozřejmě trochu přibarvené (nikdo si nemyslí, že stačilo pohladit tchoře a všechna zvířata už mu pak bezmezně důvěřovala), dívku tady nahradil anděl atp., ale dost toho odpovídá skutečnosti (třeba ten vztah ke zvířatům: lhostejný mu prý nebyl ani hmyz a byl vegetarián). A koho nezajímají persony historie USA, aspoň se dozví, co všechno lze udělat z jablek.
Up a Tree (1955)
Oko za oko, obydlí za obydlí. Obzvlášť nabitá je pasáž, kdy už k pokácení opravdu dojde.
Kačer Donald v kouzelném světě matematiky (1959)
Tohle spolehlivě otevře oči všem, kdo považují matematiku jen za nutné zlo. Na své si tu přijdou snad úplně všichni, od hudebníků (Donald jamuje s pythagorejci!) přes fotografy, malíře, architekty a jiné designéry (působivé hrátky se zlatým řezem) po sportovce (šokující karambolová odhalení a mistrné šťouchy). To vše proloženo žerty typu parodie na Alenku a šachy (narážka je koneckonců patrná už v samotném názvu). A navrch Galileiho citát v originále! To jsem nečekal... Zkrátka, ať už je váš postoj k matice jakýkoliv, tohle jí ve vašich očích přidá hodně kladných bodů. :) "La matematica è l'alfabeto nel quale DIO ha scritto l'universo."
Mariken van Nieumeghen (1974)
Stellingova prvotina, se kterou se dostal dokonce na festival v Cannes, zaujme snad jen charismatickým ztvárněním ďábla (Moenen). Románu z počátku 16. století se nedrží natolik, jak by bylo záhodno (on si taky ten scénář psal Stelling sám), a i když jednotlivé jeho pasáže v ději rozpoznat lze, zklamáním je zcela useknutý závěr. Jde tak de facto jenom o zdánlivě krátkou sondu do středověkého života jedné dívky, která si začne s ďáblem – a ten už samozřejmě ví, jak rozsévat zlo, chtíč, chaos a agresi, kudy projde. (Každopádně doporučuju seznámit se nejdřív s dějem románu, protože jinak vám toho spousta nebude jasná, počínaje počátečním oběšením tety hlavní protagonistky.) Pro obě hlavní postavy to byl jediný film v kariéře.
Škola života (2009)
*spoiler* Poselství filmu, že studovat je potřeba, a to pro případ, že vás partner tahá za nos, je poněkud zvláštní. Stačilo, aby si ji David opravdu vzal, a mohla mít skvělý život a veškeré vzdělání zahodit a slova o jeho zbytečnosti vůbec nemusela brát zpátky. Argument, že vysoká škola má smysl leda pro ty, co se k ní chtějí upoutat už navždy (anebo touží po místě ve státní správě), se tu nijak nevyvrací. Ale když pominu ještě pár nevěrohodností ve scénáři, kouká se na to docela dobře.
Poklad na Sierra Madre (1948)
S nevídaným nadhledem zakončený psychologický western noir. :) Čtvrtou hvězdu dávám právě za ten závěr.
VALL-I (2008)
Na to, že nemám zrovna v lásce filmy o robotech a z prostředí vesmíru, to dopadlo docela dobře. Líbí se mi vykreslení budoucího stavu lidstva (i když jsou všichni nějak podezřele přátelští a bez výjimky v dobrém rozmaru), dobře tam pasují i úryvky z Kellyho Hello, Dolly!, dokonce ani nějakou ekologickou propagandu bych snímku nevyčítal, vždyť ***spoiler*** se naopak ukazuje, že lidstvo může Zemi klidně zničit, a stejně bude mít kam se vrtnout, a dokonce se pak klidně může vrátit zpátky, protože Země se sama navrátí do plodného stavu. Znepokojující ale je, jaký příklad dává dětem VALL-I, když pro nového robota klidně opustí věrného švába (i kdyby nešlo o lásku, tak přece "neopouštěj staré známé pro nové"), na jehož city se ohled vůbec nebere. Dost možná jde tedy o tragický příběh zlomeného srdce – nakouknout do švábovy hlavy nám však tvůrci (raději) nedávají.
Ober (2006)
***možný spoiler*** Vrcholy filmu, jehož postavy si pravidelně chodí stěžovat na osud svému tvůrci do bytu, jsou jednoznačně "eeeeeeeeeeeeeeee" a (bez jakéhokoliv varování) předlouhé balení šípů a luku nešikovnou rádobystařenkou. :) Domníval jsem se, že si to japonský "host" vyřídí přímo se spisovatelem, když se nabídl vyřešit Edgarovy problémy, leč nedočkal jsem se. (Jenom mi vrtá hlavou, nakolik to naléhavé volání "Stella! Stella!" naráží na Tramvaj do stanice Touha.)
Big Buck Bunny (2008)
Co na tom, že je to udělané jen z volně dostupného softwaru, když je to tak zoufale nezajímavé...
Kleine Teun (1998)
Režisér a Annet Malherbe tady nemuseli nic hrát, protože manželé jsou i ve skutečnosti. I když o to pikantnější pak mohlo být to předstírání sourozenectví a Brandova oddanost Leně. Ta ho zprvu učí psát a číst, ale pak mu ukáže prso a odtud už k dítěti není daleko, zvlášť když je to všechno důkladně naplánováno Brandovou manželkou. Film, který zabírá nečekaně dlouhé období (určitě tak pět let), je prodchnut nizozemskými reáliemi (na záchodě mají narozeninový kalendář, pochutnávají si na vla, u diktátu se odkazuje na mnemotechnickou pomůcku 't kofschip) a graduje do takřka hororových scén a já ho považuju za Van Warmerdamův nejzdařilejší.
Laatste dagen van Emma Blank, De (2009)
Vyhrožovat useknutím vl. ruky je originální – jenže ne vždycky to pochopitelně zabírá. :) Vrtošivá Emma Blank terorisuje své budoucí dědice (vyžaduje po Haneveldovi knírek, Meijerovi nechá zničit kánoi a ten pak natruc vyseká na trávníku hákový kříž, i když občas se její hry obrátí i proti ní, když ji třeba situace přinutí jíst samotné máslo) tak dlouho, než se provalí, čím je to dědictví vlastně tvořeno. Pak už je snadné vylít si na ní nahromaděnou zlobu jejím paralysováním a ignorováním. Milostná linie se mezitím odvíjí kolem Gonnie... Film, jehož režisér sám sebe obsadil do role psa donašeče Thea, není špatný, ale zaprvé se z námětu mohlo vytřískat víc a zadruhé se hl. protagonistka snáší opravdu těžko. A taky ten hagelslag na játrové paštice, to je vážně zvrácenost.
Muži, co zírají na kozy (2009)
Tady je názorně vidět definitivní tematická vyčerpanost filmového média, ke které po sto letech jeho existence konečně dochází. Už se jenom svolají herci a odkýve se úplně všechno, co by se ve filmu dalo použít. Co na tom, že to nedává smysl, postrádá to konsistenci a divákovi to vůbec nic nepřinese ("tak mu uděláme radost aspoň odkazem na Hvězdné války, to by mohlo zabrat") – je to přece umění. A pod to se dá schovat všechno. Pochybuju, že už během natáčení věděli, jak to všechno skončí.
Abel (1986)
Dvaatřicetiletý Abel tráví veškerý čas doma. Tam se také odehrává seznamování s děvčaty (scény s tančením nebo se slanečky jsou z celého filmu asi nejlepší), tam má čas stříhat po mouchách a potají tam s matkou propašují i televisi. Ale po roztržce s otcem, jíž ani milující matka nedokáže zabránit, se Abel ocitne na ulici a netrvá dlouho a potká stejnou pracovnici Naakte meisjes, za kterou chodí jeho otec... a nakonec se u ní doma sejde celá famílie. Rozjezd dobrý, konec už taky vykazuje do jisté míry vzestupnou tendenci (děsivá scéna s točícími se popelníky), ale střední část filmu je pohříchu úmorně nudná.
Přepadení (1939)
Romantický western s několika neobvyklými prvky typu "dostavník nadnášený kládami tažený plujícími koni" nebo "porod bez nutnosti být těhotná". :) I can find another wife easy, yes, but not a horse like that!
Divoká banda (1969)
Půlku filmu se banditi chechtaj, druhou půlku střílej (aspoň v director's cutu). Jeden z nejlepších westernů historie si teda představuju trochu jinak. Peckinpahovy kovbojky mi prostě k srdci nepřirostly, vysoko nad nimi ční třeba Strašáci. "With your permission, I need a bath." – "With my permission, I think you all need a bath."
Květ pouště (2009)
Kdyby to skončilo v momentě, kdy odpoví, jaký že den jí to teda změnil život, bylo by to možná ještě lepší. Následné záběry už jsou možná nadbytečné. Ale celé to na mě zapůsobilo tak, že nějaký ten nedostatek ochotně přehlédnu. A hudba taky perfektní.
Prokletý ostrov (2010)
Připadalo mi to nějaké nedotažené. Viz třeba první část zprávy The law of 4. Who is 67? (pokud ji teda vůbec našel) nebo papír, co si na skále strčil do kapsy, atp.
I Love You Phillip Morris (2009)
Možná filmu trochu křivdím, ale kvůli komediální lince jsem nemohl věřit té dramatické (nedoplňují se, spíš se tlučou). Vtipné to občas je, netvrdím, že ne. Postrádal jsem taky větší dějovou provázanost a vysvětlení některých jevů (často jsou podány jako "prostě se to stalo"), viz třeba Carreyho kariérní úspěchy. A moje poslední poznámka se týká vyobrazení homosexuálů – zase jsou ukázáni jako sexuální mašiny, které pomalu nemyslí na nic jiného. Jistě, je to všechno nadsazené, ale když už je takový film točen pro širokou veřejnost, a má tedy šanci změnit její pohled na věc, pohříchu se o to nijak nesnaží. Spousta filmů těží už z toho, že pojednávají o homosexuálním vztahu; publikum, nechce-li působit homofobně, je pak nutně musí hodnotit kladně a výstavba příběhu atp. pak jdou stranou. To se podle mě týká třeba i Zkrocené hory; kdyby nešlo o dva chlapy, měla by těch procent o poznání méně.
Garbage Dreams (2009)
Nevím, globální pohled na situaci v Káhiře se směrodatnými údaji to tedy není. Spíš jde o portrét několika výrostků, kteří si jako zdroj obživy vybrali třídění odpadků. Lepší by to bylo asi jako episoda City Folku.
Logorama (2009)
Připadá mi, že tvůrci při tom usilovném vyplňování logy zapomněli na scénář. Čím víc log ale lidé poznají, tím víc u nich tenhle kraťas stoupne (funguje to stejně jako s poznáváním narážek ve filmu plném odkazů, který jinak za nic nestojí). Nicméně shromáždit slavné značky, to bych dokázal, s prominutím, i já.
Harpya (1979)
Takhle to dopadá, když se někomu snažíte pomoct... místy vážně dost hororové.
Toll of the Sea, The (1922)
Koukat na barevný němý film je vskutku nevšední zážitek. :) Jde o první hl. roli pro Annu May Wong a vůbec první hollywoodský "celovečerák" točený v barvě.
Tiny Toon Adventures: How I Spent My Vacation (video film) (1992)
"The audience is now deaf." :) Nejpovedenější je asi dějová linie kolem prasečího výletu do Happy World Landu, možná ještě Elmyra Duff. Navíc ještě místy jakoby 3D kamera... dost silné ***.