Lostris...

Nevšední životní cesta jednoho obyčejného "Supetrampa"... jak moc mu rozumím...

Film, který bude vždycky jedním z mých nejoblíbenějších. 1. Johnny Depp a jeho Gilbert, se kterým jsem soucítila po celou dobu. 2. Leonardo jako Arnie, což nejde popsat, to se prostě musí vidět. 3. Matka, která mě nehorázně štvala tím, jak moc svým dětem zničila život, a na druhou stranu mi jí bylo zoufale líto. 4. Mám ráda filmy Lasse Hallstroma a tento považuju za jeho nejlepší. Stojí za to ho vidět. Minimálně jednou.

Romantické filmy obecně moc často nemusím... tenhle mě dojal, rozplakal, bavil, vtáhl a na konci jsem si říkala, že bych si to klidně dala ještě jednou... Jo, cukru je tam hodně a joo, hraje to na efekt. Ale co, Gerry byl sympaťák, Hilary mě překvapila a roli jsem jí věřila, romantika byla servírovaná tak, že mi to vyhovovalo. Za mě 5 hvězdiček. Ač romantický film jako poleno, tak v kabátku, který mi sednul.

Věřím, že realita skutečného feťáka je nahony vzdálená Jerryho závislosti... Ale to nic nemění na tom, že mě to vtáhlo a na konci vyplivlo s pocitem, že jsem to Beniciovi zase sežrala i s navijákem... Dokázala jsem se na to koukat opakovaně a pokaždé si tam našla něco nového... Jen tak na okraj: Micah Berry (syn Audrey) je jeden z nejroztomilejších dětských herců, co jsem kdy viděla...

Slovy nemůžu vyjádřitt, jak moc mě Adrien Brody dojal. Už jen kvůli němu se stojí na tento film podívat.

Od první chvíle se jede na vyhrocenost emocí, až na dřeň... Několikrát jsem měla pocit, že "to nedám", tak brutální to je. A ano, místy je chování hlavních postav dost přepálené. Nicméně právě ta vyhrocenost, sžíravá touha mladého bubeníka po úspěchu, absolutní dirigentova nadvláda a v neposlední řadě parádní hudba, váš přikovají k sedačce a vy nemáte čas šátrat rukou v pytlíku s brambůrkama. Má to ATMOSFÉRU, která vás nutí dál koukat, přestože máte chuť poslat Fletchera do hajzlu od cca třetí minuty, co se objeví na scéně... Mám ráda filmy, které mě nenechají v klidu, ať už v pozitivním či negativním slova smyslu. A tohle je TEN typ filmu. Neprošumí kolem. Zatne se do vás.

Jsou filmy, u kterých se těžko vysvětluje, proč pět hvězd. Protože Miles Teller a jeho postava (být na místě Megan, zapůsobil by na mě úplně stejně = charisma, humor, projev. Plus skutečnost, že není prvoplánově líbivý a vystajlovaný a svůj šarm nechává vyniknout postupem času a o to opravdověji). Protože se spolu baví přirozeně, nenuceně, vtipně a uvěřitelně. Protoze sexuální scéna působí reálně. A protože to všechno dohromady funguje. Viděla jsem to už několikrát a vždycky se bavím. A už je v oblíbených. Věřím ale, že je to hodně o sympatiích k hlavním představitelům. Pokud vám už od začátku nesednou, pravděpodobně se to během filmu moc nepromění. I když Miles zvládne svým pohodovým projevem hodně... Troufnu si říct, že zklamat to nemůže. Spíš mile překvapit a pozitivně naladit.

Pokaždé, když tenhle film běží v televizi, dívám se. Nikdy nepřepnu. Když jsem ho viděla poprvé, bylo mi cca dvacet. Místy jsem vůbec nechápala, o co jde, proč toho floutka všichni tak "hrotěj"... Věkem se ale všechno změnilo, zapadlo to do sebe. S každým dalším zhlédnutím mi padá brada víc a víc. Nicméně bezmezně obdivuju Matta i Bena, že ve svém věku dokázali vymyslet a nechat ožít něco tak výjimečného. Žádná klišé, sladké řeči, klouzání po povrchu... Nejsilnější z celého filmu je pro mě scéna v parku a okamžik loučení mezi Damonem a Williamsem. "Wille, nemůžeš za to." "Já vím". "Ne, podívej se na mě. Nemůžeš za to." "Já vím". "Ne, opravdu. NEMŮŽEŠ ZA TO."