Natočené je to opravdu děsně. Málem jsem to vypnula. Ale pokud film beru spíše jako dokument, obsahuje zajímavé informace, které by se měly dostat do širšího povědomí lidí. K dramatu to má daleko. Po prvních scénách jsem se taky málem osypala, ale pak jsem se na to začala dívat z jiného pohledu a dozvěděla jsem se zajímavé informace, i když ne zrovna zdařilou formou.
I když mé myšlenky tento film na dlouho po odchodu z kina v dobrém smyslu zaměstnal, na plný počet hvězdiček celkový dojem nebyl. Jeho perfektní herectví by na to však stačilo, zvláště díky Arminu Muelleru Stahlovi. Až do poslední vteřiny mi nedovolil nevěřit v jeho nevinu, i když jsem chvílema byla na vážkách, zda ty jasně modré oči patří andělu či ďáblu.
Chápu, že tento film je na někoho příliš. Je pár kroků za populárními tarantinovskými hranicemi. Já jsem do konce vydržela a jsem za to ráda, protože to je vrchol celého filmu. I na mě je to příliš. Není to tak děsně moc sexu a nasilí, i když ani málo, ale vše je pojato moc absurdně, nic nemá svůj jasný důvod. Hákové kříže v poslední scéně mě opravdu rozesmály, ale to, co následovalo, mi urychleně zmrazilo úsměv na tváři. Prostě všeho moc škodí...
S Chaplinovým Diktátorem jsou to nejlepší filmy zesměšňující nacismus, co jsem zatím viděla. Opravdu jsem se výborně bavila a se mnou celý kinosál. Film má úžasný klasický vtip, chytrý a zvláště nápaditý, který se málokdy v současných komediích najde.
Nápad je to zajímavý, ale nemyslím, že zrovna dobrý. Forma dokumentu z toho alespoň v mých očích činí zdlouhavý film o ničem. Scénář má být přirozený, takže také není moc líbivý a ani nic jiného ve mně nezanechává moc dobrý, ale ani hrůzostrašný pocit. Zkrátka vidět to zase pár let nemusím.
Abych řekla pravdu, Matrix jsem ještě do nedávna plně nechápala. Oči mi pomohl dokořán otevřít dokument o natáčení, po němž jsem trilogii začala chápat jinak, zvláště jako celek. Poslední část jsem daleko více prožívala a nestačila žasnout, především nad scénou závěrečného boje se Smithem, kterou považuji za dokonalou jak myšlenkově, tak technicky. Už věřím, že Matrix bude aktuální a obdivuhodný ještě mnoho let...
Tomu říkám správná pohádka pro dospělé. Stojí na tradičních základech, ale pro potřebu velkých dětí je parodizována vtipnými narážkami na nejrůznější témata, ale v přiměřeném množství, což je hodně důležité. Je sladká, romantická, nechutná i akční, co více si přát. Potěší milovníky hudby vkusným výběrem skladeb a rozhodně neurazí svou formou animace, která lahodí i očím počítačových nadšenců.
S tímto filmem máme už několik let trochu zvláštní vztah. Je jedním z mála, které zpestřovali mé dětství. Ale i bez ohledu na to, je to docela zajímavý kousek s pár zdařilými výroky a navíc je to jedna z mála rolí, v níž mi Kurt Russel skutečně sedí.
Tento film mě k televizi nalákal pouze svým obsazením hlavních rolí dvojicí Maryl Streep a Robert De Niro, jelikož dějové schéma hovořící o náhodném setkání, z něhož se vyklube osudová láska, mou pozornost nijak neupoutalo. Dokonce jsem po prvních minutách přemýšlela, zda své volné chvíle nevyužít nějak jinak, jelikož film mě stále nijak přesvědčivě nezaujal. Ale nakonec nebylo třeba litovat ztráty času. Nejde sice o nijak originální a složitý příběh, ale opravdu vhodně převyprávěný. Právě pozvolné tempo přidávalo na dramatičnosti milostnému vztahu, jemuž stála v cestě manželství obou milenců. Film mě přijal do sebe a já naplno chápala, jak těžké rozhodnutí před nimi stojí. To si nakonec získalo mou pozornost, ona atmosféra, jež se rozprostřela i po našem obýváku.
Jeden z mých nejoblíbenějších snímků s Jackem Nicholsonem. Oscary v tomto případě absolutně splnily svůj účel - vyřkly zaslouženou poklonu dokonalému obsazení hlavních rolí. Jack Nicholson je výborný snad vždy, ale bláznivý spisovatel je jedním z nejlepších výkonů, nad nímž dodnes žasnu. Samotný příběh vyznívá jako obyčejná vtipně laděná romantická komedie, ale perfektní scénář a herci z něho činí překrásné umělecké dílo, přiněmž se pokaždé pře můj úsměv s pláčem.
Nemohu na to říci nic jiného než úžasné a velkolepé. Pokud si na očích nechám své růžové brýle, nevidím na filmu jedinou chybičku. Je dojemný, ale proložený úsměvnými scénami. Není nudný ani uspěchaný, zkrátka příjemně zvolna plyne. Výborně zpracováno, skvěle zahráno. Zvláštní poklonu si zaslouží Brad Pitt, který vytvořil dokonalou a paradoxně i okouzlující podobu smrti. Je to o životě, lidech a jejich vztazích.
Tohle moderní zpracování upírské tématiky mi vůbec nesedlo. Zvláště příběh ve mně vzbuzuje dost negativní reakce a forma podání na tom není o mnoho líp. Co bez komentáře chválím je výběr hudby, který perfektně dokresluje akčnost filmu. Přijde mi to jen jako umělá nenápaditá slátanina.
U tohoto filmu opravdu nevím, zda jde o komedii či tragedii a v tom vidím jeho největší slabinu. Na jednu stranu mi počínání hrdinů přijde vtipné, ale než se na mé tváři stačí objevit úsměv, je okamžitě rušen hrůzou situace, která není ani trochu k smíchu. Navíc se pro mě nikdo nestal běžným sympatickým hrdinou. Všichni byli nějak špatní, a nebo alespoň něčím divní tak, že ve mně vřelé sympatie nedokázali vyvolat. A tento pocit mám z celého filmu - nesedí mi.
Velice půvabná romantika s lehkým vtipem, jejímiž nejcenějšími přednostmi je výtečné herecké obsazení. Ačkoli jde o sladkou pohádku (je důležité to tak brát, jinak si holka vypláče oči, zatímco se její přítel unudí) ztvárněnou již na mnoho způsobů, rozkošný Tom Hanks ji činí jedinečnou.
Jde jednoznačně o můj nejoblíbenější německý film, a to již mnoho let, takže ani nebylo možné volit jiné než nejlepší hodnocení. Dříve to pro mě byla pouze pohádka, ale nyní mi dává mnohem víc. Za velice silným příběhem se skrývá ještě silnější myšlenka, která je opravdu překrásná a dojemná. Vlastně se mi to teď líbí ještě víc, když si mohu opravdu vychutnat každičkou část filmu. Škoda jen, že další 2 díly už s jeho dokonalostí nemají nic společného. A na závěr nemohu nepochválit hudbu, která mi v uších zní asi od Bastienova věku.
Jedna z nejzdařilejších amerických komedií posledních let. Originálním způsobem si pohrává s tématikou mimozemšťanů žijících mezi námi. Má to opravdu pěkný vtip, skvělé hlášky a příběh vychytaný do detailu, navíc Smithovi ta role vážně sedne. Stejně jako na poprvé se bavím i teď.
Jeden z oněch nevýrazných filmů, co jen vyplňuje denní program. Nijak moc propracovaný příběh o ženě, jež během krátkého momentu ztratí vše, pro co žila. Je to sice dojemné, ale tím kyčovitým všedním americkým způsobem.
Zajímavý pohled na mafii, který nestojí jasně proti ní, spíše vás utváří členem své rodiny stejně jako výborného tajného agenta Johnny Deppa, který také neodolává přátelství s Al Pacinem, druhou perlou filmu. Škoda jen, že konec je tak náhlý a není propracovanější, že celý děj pouze vyšumí.
Nehledejte tu divoký děj, jelikož tu najdete jen příběh jednoho života, který ztratil ponětí o svém smyslu. Čirou náhodou je jeho majitelem Jack Nicholson, který už tehdy zazářil v roli, v níž je možné najít mnoho společného s dalšími, čili vhodné pro něho. Ukázal to na muži, který skrývá svou beznaděj, zoufalství, samotu za sobectví a zlobu k lidem - zatím jen náznak bláznovství:).
Už jsme se s Armageddonem potkali mnohokrát, ale stále reaguji stejně, jako když to bylo poprvé. Zasměju se zdařilým vtipům, užívám si dokonale vybraného hereckého obsazení, od poloviny si začnu utírat slzy, a pak ještě několik minut po skončení v plném dojetí přemýšlím nad životem až nakonec opětovně vyřknu chválu zdařilému velkofilmu, u nějž nepochybuji nad důvodem natočení.
Můj první dojem tehdy utvořený v kině byl velice pozitivní. Líbil se mi humor, efekty i celá honba za můmií. Naše druhé setkání už ale nebylo tak vřelé. Film už mi neměl víc co dát, vše vyčerpal pro první pohled a teď mi jen příliš připomínal trilogii Indiana Jonese.
Půvabný příběh o životě sirotka, pro nějž se stává jedinou rodinou sirotčinec. Nový domov mu přesto dává téměř vše. Vše krom jediného, co mu nevědomně schází a zavede ho to do moštárny, kde poznává další (ne)štěstí lidského života. Příběh podle Irvingovi knihy je vyprávěn krásně pozvolna a plynule, bez přehnané nadsázky, přeslazení či jiného kousku navíc a tak, vhodnou formou, představuje nespočet podob lásky, která je pro příběh (život) vším.
Typické kopírování již jednou úspěšného tématu pomocí juniorského provedení. Nová lvice Elsa se tentokrát učí přizpůsobit drsné přírodě se svými náctiletými přáteli. Dá se na to sice koukat, ale člověku to nepřinese vůbec nic krom znechucení nad důvodem natáčení takových filmů.
Přestože učitelka Anna Siam skutečně navštívila a film se snaží vyprávět její příběh, je ho nutné brát spíše jako přikrášlenou pohádku, kterou pro upravená fakta samotné Thajsko odmítá. Uvědomujeme-li si tuto skutečnost a také to, že jde o pohled americký, pro nějž je země vrcholnou exotikou jako pro nás, pak už si můžeme v klidu vychutnávat orientální kouzlo krajiny, překrásné umění a někdy až šokující zvyky na pozadí seznamování se svérázné výrazně zářící Jodie Foster a krále, jež už není všemi poslouchán na slovo.
Jak slyším klíííd či o Mirečkovi, hned si vzpomenu na mou nejoblíbenější část básníkova života. I když jednička se zdařila, "anča" je bez chyby, ať už zavzpomínám na Vendulku nebo třeba Svěrákův poučný seminář.
Střední škola jako jedno z nejlepších období života bývá v českých filmech vtipným tématem a nejinak je tomu u debutu poety Štěpánka. Nápad maturantů s divadlem je vtipný stejně jako Štěpánovo první (za)milování a Šuby duby Amerika a kukadla jak zrcadla jsou nezapomenutelnými hesly jednoho z nejzdařilejších dílů básnické tetralogie.
Jde o mé první seznámení s Lolitou a bez možnosti srovnání ho hodnotím velmi dobře. Ironsovo ztvárnění zoufale zamilovaného profesora je jedinečné, člověk neví, zda ho odsuzovat, nebo politovat, a Dominique ztělesňuje ideální "nymfičku", která ve mně vyvolává stejnou rozporuplnost - neviňátko a mrcha v jednom. Jako velké plus vidím upřednostnění psychologické stránky příběhu před erotickou.
Film je natočený podle skutečné události a je třeba uznat, že reality se drží zuby nehty - dějem i celou formou provedení. Hlavním tématem je smysl lidského života, s nímž musel již od narození hlavní hrdina bojovat. S ohromnou vůlí se naučil žít s mozkovou obrnou, kvůli níž byl schopen ovládat jen levou nohu, s níž však brzy dokázal věci tehdy zcela nepředvídatelné - stal se uznávaným malířem, spisovatelem a i přes svůj strašlivý handicap poznal smysl žití. Nelze dodat nic jiného, než že stejně jako oscarová komise smekám před výkonem Daniela Day-Lewise.
Muset zvolit jediné slovo ke zhodnocení Scary Movie, tak ze mě okamžitě vypadne, že je to blbost, ale mít pár slov navíc, pak dodám, že to je zdařilá a nápaditá blbost. Na jednu stranu jde o typický americký humor, ale na druhou stranu zesměšňuje filmy, které jsou už sami o sobě hloubé. Vřískot a Tajemství loňského léta jsou spíše k smíchu než-li k vyděšení a je smutné, že právě tímto směrem míří spousta současných hororů. Scary Movie tento fakt jen podtrhává a poukazuje tak na stupiditu svých předloh. Každopádně výběr, úprava a spojení jednotlivých prvků je provedeno skvěle.
Za prvním dílem, který oplívá originalitou a vkusným vtipem, pokračování výrazně pokulhává. Nebýt skvělých dialogů rodilého newyorčana se špatnou angličtinou, tak asi zvažuji pouhé 2 *. Jde vskutku o ne moc zdařilé rozvinutí původního námětu.
Moje komentáře
Válka v Zálivu (TV film) (1998)
Natočené je to opravdu děsně. Málem jsem to vypnula. Ale pokud film beru spíše jako dokument, obsahuje zajímavé informace, které by se měly dostat do širšího povědomí lidí. K dramatu to má daleko. Po prvních scénách jsem se taky málem osypala, ale pak jsem se na to začala dívat z jiného pohledu a dozvěděla jsem se zajímavé informace, i když ne zrovna zdařilou formou.
Hrací skříňka (1989)
I když mé myšlenky tento film na dlouho po odchodu z kina v dobrém smyslu zaměstnal, na plný počet hvězdiček celkový dojem nebyl. Jeho perfektní herectví by na to však stačilo, zvláště díky Arminu Muelleru Stahlovi. Až do poslední vteřiny mi nedovolil nevěřit v jeho nevinu, i když jsem chvílema byla na vážkách, zda ty jasně modré oči patří andělu či ďáblu.
Zkurvená generace (1995)
Chápu, že tento film je na někoho příliš. Je pár kroků za populárními tarantinovskými hranicemi. Já jsem do konce vydržela a jsem za to ráda, protože to je vrchol celého filmu. I na mě je to příliš. Není to tak děsně moc sexu a nasilí, i když ani málo, ale vše je pojato moc absurdně, nic nemá svůj jasný důvod. Hákové kříže v poslední scéně mě opravdu rozesmály, ale to, co následovalo, mi urychleně zmrazilo úsměv na tváři. Prostě všeho moc škodí...
Být, či nebýt (1942)
S Chaplinovým Diktátorem jsou to nejlepší filmy zesměšňující nacismus, co jsem zatím viděla. Opravdu jsem se výborně bavila a se mnou celý kinosál. Film má úžasný klasický vtip, chytrý a zvláště nápaditý, který se málokdy v současných komediích najde.
Záhada Blair Witch (1999)
Nápad je to zajímavý, ale nemyslím, že zrovna dobrý. Forma dokumentu z toho alespoň v mých očích činí zdlouhavý film o ničem. Scénář má být přirozený, takže také není moc líbivý a ani nic jiného ve mně nezanechává moc dobrý, ale ani hrůzostrašný pocit. Zkrátka vidět to zase pár let nemusím.
Matrix Revolutions (2003)
Abych řekla pravdu, Matrix jsem ještě do nedávna plně nechápala. Oči mi pomohl dokořán otevřít dokument o natáčení, po němž jsem trilogii začala chápat jinak, zvláště jako celek. Poslední část jsem daleko více prožívala a nestačila žasnout, především nad scénou závěrečného boje se Smithem, kterou považuji za dokonalou jak myšlenkově, tak technicky. Už věřím, že Matrix bude aktuální a obdivuhodný ještě mnoho let...
Shrek (2001)
Tomu říkám správná pohádka pro dospělé. Stojí na tradičních základech, ale pro potřebu velkých dětí je parodizována vtipnými narážkami na nejrůznější témata, ale v přiměřeném množství, což je hodně důležité. Je sladká, romantická, nechutná i akční, co více si přát. Potěší milovníky hudby vkusným výběrem skladeb a rozhodně neurazí svou formou animace, která lahodí i očím počítačových nadšenců.
Velké nesnáze v Malé Číně (1986)
S tímto filmem máme už několik let trochu zvláštní vztah. Je jedním z mála, které zpestřovali mé dětství. Ale i bez ohledu na to, je to docela zajímavý kousek s pár zdařilými výroky a navíc je to jedna z mála rolí, v níž mi Kurt Russel skutečně sedí.
Zamilován (1984)
Tento film mě k televizi nalákal pouze svým obsazením hlavních rolí dvojicí Maryl Streep a Robert De Niro, jelikož dějové schéma hovořící o náhodném setkání, z něhož se vyklube osudová láska, mou pozornost nijak neupoutalo. Dokonce jsem po prvních minutách přemýšlela, zda své volné chvíle nevyužít nějak jinak, jelikož film mě stále nijak přesvědčivě nezaujal. Ale nakonec nebylo třeba litovat ztráty času. Nejde sice o nijak originální a složitý příběh, ale opravdu vhodně převyprávěný. Právě pozvolné tempo přidávalo na dramatičnosti milostnému vztahu, jemuž stála v cestě manželství obou milenců. Film mě přijal do sebe a já naplno chápala, jak těžké rozhodnutí před nimi stojí. To si nakonec získalo mou pozornost, ona atmosféra, jež se rozprostřela i po našem obýváku.
Lepší už to nebude (1997)
Jeden z mých nejoblíbenějších snímků s Jackem Nicholsonem. Oscary v tomto případě absolutně splnily svůj účel - vyřkly zaslouženou poklonu dokonalému obsazení hlavních rolí. Jack Nicholson je výborný snad vždy, ale bláznivý spisovatel je jedním z nejlepších výkonů, nad nímž dodnes žasnu. Samotný příběh vyznívá jako obyčejná vtipně laděná romantická komedie, ale perfektní scénář a herci z něho činí překrásné umělecké dílo, přiněmž se pokaždé pře můj úsměv s pláčem.
Seznamte se, Joe Black (1998)
Nemohu na to říci nic jiného než úžasné a velkolepé. Pokud si na očích nechám své růžové brýle, nevidím na filmu jedinou chybičku. Je dojemný, ale proložený úsměvnými scénami. Není nudný ani uspěchaný, zkrátka příjemně zvolna plyne. Výborně zpracováno, skvěle zahráno. Zvláštní poklonu si zaslouží Brad Pitt, který vytvořil dokonalou a paradoxně i okouzlující podobu smrti. Je to o životě, lidech a jejich vztazích.
Blade (1998)
Tohle moderní zpracování upírské tématiky mi vůbec nesedlo. Zvláště příběh ve mně vzbuzuje dost negativní reakce a forma podání na tom není o mnoho líp. Co bez komentáře chválím je výběr hudby, který perfektně dokresluje akčnost filmu. Přijde mi to jen jako umělá nenápaditá slátanina.
Pasti, pasti, pastičky (1998)
U tohoto filmu opravdu nevím, zda jde o komedii či tragedii a v tom vidím jeho největší slabinu. Na jednu stranu mi počínání hrdinů přijde vtipné, ale než se na mé tváři stačí objevit úsměv, je okamžitě rušen hrůzou situace, která není ani trochu k smíchu. Navíc se pro mě nikdo nestal běžným sympatickým hrdinou. Všichni byli nějak špatní, a nebo alespoň něčím divní tak, že ve mně vřelé sympatie nedokázali vyvolat. A tento pocit mám z celého filmu - nesedí mi.
Samotář v Seattlu (1993)
Velice půvabná romantika s lehkým vtipem, jejímiž nejcenějšími přednostmi je výtečné herecké obsazení. Ačkoli jde o sladkou pohádku (je důležité to tak brát, jinak si holka vypláče oči, zatímco se její přítel unudí) ztvárněnou již na mnoho způsobů, rozkošný Tom Hanks ji činí jedinečnou.
Nekonečný příběh (1984)
Jde jednoznačně o můj nejoblíbenější německý film, a to již mnoho let, takže ani nebylo možné volit jiné než nejlepší hodnocení. Dříve to pro mě byla pouze pohádka, ale nyní mi dává mnohem víc. Za velice silným příběhem se skrývá ještě silnější myšlenka, která je opravdu překrásná a dojemná. Vlastně se mi to teď líbí ještě víc, když si mohu opravdu vychutnat každičkou část filmu. Škoda jen, že další 2 díly už s jeho dokonalostí nemají nic společného. A na závěr nemohu nepochválit hudbu, která mi v uších zní asi od Bastienova věku.
Muži v černém (1997)
Jedna z nejzdařilejších amerických komedií posledních let. Originálním způsobem si pohrává s tématikou mimozemšťanů žijících mezi námi. Má to opravdu pěkný vtip, skvělé hlášky a příběh vychytaný do detailu, navíc Smithovi ta role vážně sedne. Stejně jako na poprvé se bavím i teď.
Všechno za život (TV film) (1996)
Jeden z oněch nevýrazných filmů, co jen vyplňuje denní program. Nijak moc propracovaný příběh o ženě, jež během krátkého momentu ztratí vše, pro co žila. Je to sice dojemné, ale tím kyčovitým všedním americkým způsobem.
Krycí jméno Donnie Brasco (1997)
Zajímavý pohled na mafii, který nestojí jasně proti ní, spíše vás utváří členem své rodiny stejně jako výborného tajného agenta Johnny Deppa, který také neodolává přátelství s Al Pacinem, druhou perlou filmu. Škoda jen, že konec je tak náhlý a není propracovanější, že celý děj pouze vyšumí.
Malé životní etudy (1970)
Nehledejte tu divoký děj, jelikož tu najdete jen příběh jednoho života, který ztratil ponětí o svém smyslu. Čirou náhodou je jeho majitelem Jack Nicholson, který už tehdy zazářil v roli, v níž je možné najít mnoho společného s dalšími, čili vhodné pro něho. Ukázal to na muži, který skrývá svou beznaděj, zoufalství, samotu za sobectví a zlobu k lidem - zatím jen náznak bláznovství:).
Armageddon (1998)
Už jsme se s Armageddonem potkali mnohokrát, ale stále reaguji stejně, jako když to bylo poprvé. Zasměju se zdařilým vtipům, užívám si dokonale vybraného hereckého obsazení, od poloviny si začnu utírat slzy, a pak ještě několik minut po skončení v plném dojetí přemýšlím nad životem až nakonec opětovně vyřknu chválu zdařilému velkofilmu, u nějž nepochybuji nad důvodem natočení.
Mumie (1999)
Můj první dojem tehdy utvořený v kině byl velice pozitivní. Líbil se mi humor, efekty i celá honba za můmií. Naše druhé setkání už ale nebylo tak vřelé. Film už mi neměl víc co dát, vše vyčerpal pro první pohled a teď mi jen příliš připomínal trilogii Indiana Jonese.
Pravidla moštárny (1999)
Půvabný příběh o životě sirotka, pro nějž se stává jedinou rodinou sirotčinec. Nový domov mu přesto dává téměř vše. Vše krom jediného, co mu nevědomně schází a zavede ho to do moštárny, kde poznává další (ne)štěstí lidského života. Příběh podle Irvingovi knihy je vyprávěn krásně pozvolna a plynule, bez přehnané nadsázky, přeslazení či jiného kousku navíc a tak, vhodnou formou, představuje nespočet podob lásky, která je pro příběh (život) vším.
Volání divočiny: Nové dobrodružství (TV film) (1996)
Typické kopírování již jednou úspěšného tématu pomocí juniorského provedení. Nová lvice Elsa se tentokrát učí přizpůsobit drsné přírodě se svými náctiletými přáteli. Dá se na to sice koukat, ale člověku to nepřinese vůbec nic krom znechucení nad důvodem natáčení takových filmů.
Anna a král (1999)
Přestože učitelka Anna Siam skutečně navštívila a film se snaží vyprávět její příběh, je ho nutné brát spíše jako přikrášlenou pohádku, kterou pro upravená fakta samotné Thajsko odmítá. Uvědomujeme-li si tuto skutečnost a také to, že jde o pohled americký, pro nějž je země vrcholnou exotikou jako pro nás, pak už si můžeme v klidu vychutnávat orientální kouzlo krajiny, překrásné umění a někdy až šokující zvyky na pozadí seznamování se svérázné výrazně zářící Jodie Foster a krále, jež už není všemi poslouchán na slovo.
Jak básníci přicházejí o iluze (1984)
Jak slyším klíííd či o Mirečkovi, hned si vzpomenu na mou nejoblíbenější část básníkova života. I když jednička se zdařila, "anča" je bez chyby, ať už zavzpomínám na Vendulku nebo třeba Svěrákův poučný seminář.
Jak svět přichází o básníky (1982)
Střední škola jako jedno z nejlepších období života bývá v českých filmech vtipným tématem a nejinak je tomu u debutu poety Štěpánka. Nápad maturantů s divadlem je vtipný stejně jako Štěpánovo první (za)milování a Šuby duby Amerika a kukadla jak zrcadla jsou nezapomenutelnými hesly jednoho z nejzdařilejších dílů básnické tetralogie.
Lolita (1997)
Jde o mé první seznámení s Lolitou a bez možnosti srovnání ho hodnotím velmi dobře. Ironsovo ztvárnění zoufale zamilovaného profesora je jedinečné, člověk neví, zda ho odsuzovat, nebo politovat, a Dominique ztělesňuje ideální "nymfičku", která ve mně vyvolává stejnou rozporuplnost - neviňátko a mrcha v jednom. Jako velké plus vidím upřednostnění psychologické stránky příběhu před erotickou.
Moje levá noha (1989)
Film je natočený podle skutečné události a je třeba uznat, že reality se drží zuby nehty - dějem i celou formou provedení. Hlavním tématem je smysl lidského života, s nímž musel již od narození hlavní hrdina bojovat. S ohromnou vůlí se naučil žít s mozkovou obrnou, kvůli níž byl schopen ovládat jen levou nohu, s níž však brzy dokázal věci tehdy zcela nepředvídatelné - stal se uznávaným malířem, spisovatelem a i přes svůj strašlivý handicap poznal smysl žití. Nelze dodat nic jiného, než že stejně jako oscarová komise smekám před výkonem Daniela Day-Lewise.
Scary Movie: Děsnej biják (2000)
Muset zvolit jediné slovo ke zhodnocení Scary Movie, tak ze mě okamžitě vypadne, že je to blbost, ale mít pár slov navíc, pak dodám, že to je zdařilá a nápaditá blbost. Na jednu stranu jde o typický americký humor, ale na druhou stranu zesměšňuje filmy, které jsou už sami o sobě hloubé. Vřískot a Tajemství loňského léta jsou spíše k smíchu než-li k vyděšení a je smutné, že právě tímto směrem míří spousta současných hororů. Scary Movie tento fakt jen podtrhává a poukazuje tak na stupiditu svých předloh. Každopádně výběr, úprava a spojení jednotlivých prvků je provedeno skvěle.
Krotitelé duchů II (1989)
Za prvním dílem, který oplívá originalitou a vkusným vtipem, pokračování výrazně pokulhává. Nebýt skvělých dialogů rodilého newyorčana se špatnou angličtinou, tak asi zvažuji pouhé 2 *. Jde vskutku o ne moc zdařilé rozvinutí původního námětu.