MikeeTheory

Ještě před pár lety jsem psal hudební recenze a myslím, že mi to (snad) i šlo. Nicméně včera jsem si uvědomil, že já ve skutečnosti nikdy nebudu dobrý recenzent. V první řadě jsem totiž FANOUŠEK, který je schopen se do uměleckého díla totálně zbláznit a v tu chvíli jde jakákoliv objektivita stranou. Duna 2 je film, který mě totálně pohltil. Od hudby přes krutopřísnou (sorry, lepší příd. jméno mi nenapadlo) atmosféru až po dechberouci vizuál. Hádám, že kariéra objektivního recenzenta je definitivně u konce.

Pomalejší, ale o to působivější a propracovanější Batman s velmi silným soundtrackem a perfektním Robertem Pattinsonem.

Že Nolan se svými vizemi nemůže zajít dál? Na to je jen jedna odpověď. TENET <3

Filmy o první světové válce se tolik jako o té druhé netočí. Na 1917 jsem se proto fakt těšil! A výsledek? Za mě super! Sam Mendes stvořil scénograficky dokonalé dílo, které sice neohromí příběhem, za to ale perfektně pracuje s detaily a atmosférou. Jasná ukázka toho, že tohle válečné období by si filmařsky zasloužilo daleko víc prostoru.

Na filmy od Luca Bessona mám prostě slabost. Jinak si to neumím vysvětlit. Na rovinu totiž říkám, že věci, které mi jinde vadí, tady ne že přehlížím, ale já si je doslova užívám. U Lucy se hnalo vše do extrémnu, Anna zase ujíždí v překombinavosti. No a?

Všechno to, co kritici filmu vytýkají, je bezpochyby pravda. I tak se ale může stát, že vás tenhle snímek úplně pohltí. Okouzlujícím vizuálem, jednoduchým pohádkovým příběhem i oním přátelstvím mezi člověkem a zvířetem. Je to sladké až to bolí, mě si to ale totálně podmanilo.

Geniální Fincher.

Takhle ... je fakt, že od filmu s takovým hereckým obsazením a ambicemi chcete všeobecně asi víc. Na druhou stranu lámat nad ním ihned bez rozmyšlení hůl by byla škoda. Ad Astra totiž klame. Vy čekáte velkou a epickou sci-fi podívanou, ve výsledku ale dostanete pravý opak. Onen žánr sci-fi je tady totiž jen jakýsi doplněk a prim tu hrají úplně jiné věci. Víc než samotná cesta vesmírem je zde mnohem důležitější psychologický pohled do Pittovy duše. Z tohohle pohledu lze Ad Astra chápat spíš jen jakousi zpověď, která by vlastně úplně v klidu mohla probíhat v jakémkoliv jiném prostředí. Že se tedy snímek potkal spíš s nepochopením, není divu.

Konečně někdo využil pravý potenciál postav(y) z předloh od DC Comics. Jasně, Todd Phillips si jde vlastní cestou a s komiksem laškuje velmi opatrně, že by s ním ale neměl vůbec nic společného a nebo ho snad ani nepotřeboval, to nesouhlasím. Stačí si ostatně některé tituly přečíst (zejména z přelomu 80./90. let) a spojitosti jistojistě najdete. I tak zaplať pánbůh za to, že Todd dostal s projektem zelenou. Je mi jasné, že samotné přesvědčování zrovna dvakrát jednoduché nebylo. Na druhou stranu mít v rukávu takové eso, jako je Joaquin Phoenix, to se prostě počítá. Jeho přerod v Jokera je stejně geniální jako hudba z pera Hildur Guðnadóttir. Tady to prostě minimálně jedním Oscarem zavání. Hodnocení pod tři hvězdičky je v tomhle případě pro mě absolutně nepochopitelné.

X-Men: Dark Phoenix má prostě tu nevýhodu, že vychází ve špatný čas. Filmu nehraje do karet jak euforie z Avengers, tak i fakt, že se marketingu nepodařilo dostatečně nalákat na velké finále. Ne teda, že by nějaké ohromné přišlo, ale to, že zakončení celé série nikoho moc nezajímalo, mi přijde jako hodně nešťastné selhání. I přesto trvám na tom, že Dark Phoenix je v celkovém dojmu docela slušná a nenáročná podívaná, kterou táhnou zejména skvělí herci a naprosto úžasná a podmanivá hudba Hanse Zimmera. Co ho ale bohužel táhne ke dnu, je prostoduchý scénář a celkově dialogy. Příběhu díky tomu chybí nejenom přesvědčivost, ale hlavně emoce. Z tohohle pohledu je tedy kritika ze strany recenzí asi oprávněná, na druhou stranu podobné věci se u marvelovek v minulosti dost přehlížely, takže ...