taraen

Můj nejoblíbenější seriál. Ano je pravda, že každý má spojený tenhle seriál se sprostými slovy a záchodovým humorem. Ale to není to, co dělá South Park tak zábavným. To co dělá South Park geniálním seriálem je naprostá politická nekorektnost. Nebojí se vytahovat všechny americké kostlivce ze skříně a nestraní vůbec nikomu. A všechno je zde dovedeno do naprostého extrému. Ale podle mě ukazuje, že všechno má dvě strany mince a nic není svaté, protože všechno má svou temnou stránku. Ukazuje klasické stereotypy americké společnosti (částečně to jde kvůli amerikanizaci bohužel aplikovat i na naši společnost). A ještě k tomu všemu je to prostě všechno nehorázná legrace. Aneb který jiný seriál by si dovolil, aby jedna z hlavních postav byla osoba, co nenávidí židy, zrzky a hipíky a obdivuje Hitlera (ano milujeme Cartmana XD)?

Miluji dlouhé záběry, miluji filmy, kde se nic neděje....ale čeho je moc, toho je moc. Neskutečná ukázka pseudointelektuality. V tom filmu se nic neděje. Ne že by se navenek nic nedělo, ale mělo to hloubku a pod povrchem bujely emoce. Tam se nic neděje. Pokud si režisér myslí, že umění spočívá v natočení spousty opravdu nádherných dlouhých záběrů, tak se mýlí. Film není pouze vizuální stránka (ačkoliv ta je v tomhle filmu dokonalá, to uznávám). Film by měl mít nějaký obsah, poselství, dopad. Tohle nemá. Pro mě největší zklamání LFŠ, protože jsem se na ten film doopravdy těšila a na poslední chvíli na něj běžela přes celé UH. A pak jsem litovala. Za vizuální stránku jedna hvězdička.

Pro mě nejlepší islandský film, co jsem viděla. Miluji Čechova a miluji islandskou přírodu. Úžasné spojení. Islandská povaha, styl života a smysl pro humor jsou mi velice dobré a se všemi postavami (až na Jónovu novou ženu) jsem se dokázala skvěle vcítit. Fascinující atmosféra, okouzlující momenty (večeře před domem) a dialogy nešustící papírem. Vtipné momenty plynule přecházející v drama a neštěstí. Prostě tak jako život. Chvíli se smějete a chvíli pláčete. A tohle se filmu podařilo opravdu skvěle vystihnout. Za mě bez rozmýšlení pět hvězd.

Přiznávám se, že tohle hodnocení je velice subjektivní, protože Ginsberg je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů. Je mi až neuvěřitelně blízký svou tvorbou a jak jsem zjistila při shlédnutí filmu i svými názory, ať už na umění nebo život. A i to, že přestože byl ohromně kontroverzní, nekonvenční a divoký člověk, skoro celý život až do své smrti žil s jedním partnerem mu u mě také přidává body. Samotný film se mi také líbil. Animace mě naprosto pohltily a tvoří opravdu nádhernou vizuální podobu už tak dokonalé básně Kvílení. Také retrospektivy z Ginsbergova život, rozhovory s ním a scéna prvního předčítání básně v sanfranciském klubu je velice povedená. Franco podal úžasný výkon a dokumentární forma je skvěle zvolená. Lépe nám pomáhá se do filmu vžít a zapomenout na to, že vlastně sledujeme jenom herce a ne realitu. Ovšem to co považuji za naprostou katastrofu je linie soudního procesu. Naprostá zaujatost, zbytečná patetičnost a úplně primitivní rozdělení postav na dobré a zlé. Cítila jsem se jako bych sledovala nějaký díl průměrného amerického právnického seriálu. Pokaždé když se ve filmu objevila scéna ze soudního procesu, bylo to jako přepnout na jiný film. Tohle opravdu tvůrci neměli zapotřebí a proto jim místo pěti hvězdiček patří jenom čtyři. Ale hodně mě to mrzí, protože vysekat a nebo přetočit soudní proces a mohla bych mít jeden ze svých úplně nejoblíbenějších filmů.

Ten film je technicky dobře natočený. Jsou tam doopravdy dobré záběry. Ale co se týká scénáře, tak je naprostá a totální sračka. Ten film je o ničem. Nejenom že to nemá žádný děj, ale ono to nemá ani žádnou hloubku. Prostě čistá sračka. Hlavní hrdinka je naprosto hrozná a už od první minuty máte chuť jí rozbít držku. A nakonec přichází absolutně trapné, pseudokontroverzní a pseudoumělecké vysvětlení, proč se chová, jako naprostá ****. Nemám ráda doopravdy špatné filmy. Ale pokud něco doopravdy nenávidím, jsou to špatné filmy, co se snaží hrát na umění. Někdo by měl režisérce naznačit, že není Bergman a ať se pokusí natočit něco opravdové a ne jenom kýbl pseudo zvratků. Fucking foxes!

Myslím, že málokteré filmová postava mě tak zaujala a byla mi tak blízká jako Enid. Enid je svá za každou cenu, ale neví co se životem a co chce...ovšem jednoznačně ví, co nechce. Ve filmu se toho moc neděje, Enid se nejdřív potuluje (a ironicky komentuje všechno kolem) se svou nejlepší kamarádkou Beckou a potom se Seymourem. V druhé polovině ji ale všichni opouští, takže začíná ta smutnější a vážnější část filmu. Filmu dominují skvělé herecké výkony (Thora Birch je jedna z mých nej hereček už od Americké krásy) a zajímavý scénář. Bizarní hlavní hrdinka s bizarním příběhem. Moc se tam toho neděje, ale řekne nám toho hodně. Ve filmu vystupují samé svérázné postavy, ale přesto je naprosto uvěřitelný.

Po dlouhé době opravdu vynikající český film. Všechno funguje. To že skoro všichni herci (až na Badinkovou) hrají Karamazovi už několik let na divadle, je opravdu poznat. Oni ty role žijí. A velice dobře je i to, že víme, že sledujeme divadelní představení. Přece jenom divadlo film jsou hodně jiné a převádění jednoho na druhé potřebuje spoustu změn. Díky tomu přehnané emoce a dlouhé monology nešustí papírem a nepůsobí divně...protože tohle je prostě divadlo. Volba kulis továrny je dokonalá. Motiv s dělníkem, kterému umřel syn, může na první pohled smrdět patosem a samoúčelností, ale je zpracován natolik syrově a silně, že dodává hře třetí rozměr. Vášeň, vina a trest a filozofické úvahy jsou smíchané s každodenním životem, malichernostmi a legráckami herců. Což ještě podtrhuje fenomenální konec. Kde končí realita a začíná divadlo? To nikdo neví, protože všichni jsme Karamazovi.

Ano Moorovy dokumenty jsou manipulativní, demagogické a populistické. Ale ony takové chtějí být! Nesnaží se vás ovlivnit tajně, ale naprosto otevřeně na vás apelují. A hlavně Moore je hlavně publicista a ne dokumentarista. To jak jezdil do velkých amerických bank s pytlem a chtěl vrátit peníze, byl vlastně jediný opravdu dokumentaristický moment, co si vybavuji. Ale to nevadí, protože Moore je dobrý publicista. Umí zaujmout a umí pobavit, překvapit i šokovat. Samozřejmě že je jednostranný, ale vždyť hlavní poselství tohohle filmu je, že nestrannost a nečinnost nejsou žádné řešení. A rozhodně je plus jeho odvaha. Nic pro něho není tabu. Nebojí se ptát na otázky, na které se bojí ptát celá Amerika. Moore zaujímá jasný postoj, který dává najevo už od začátku filmu. A buď nás přesvědčí nebo ne. Mě přesvědčil.

Ano! Ano! Je to vtipné, kontroverzní, sexy a originální. Rozhodně to není komedie, u které budete smíchy padat ze židle. Ale usmívat se určitě budete. Herci podávají skvělé herecké výkony a scénář je svižný a zábavný. Celý film je plný originálních a pikantních momentů. Nikdy by mě nenapadlo, že film o S/M může být tak roztomilý. Takhle si představuji skvělou romantickou komedii.

Pro mě zatím rozhodně nejlepší a nejsilnější Fassbinder. Film mě velice hluboko zasáhl. Hlavní postava se pohybuje na hranici mezi ženou a mužem, ale i na hranici sexuální orientace. A možná proto je nejsyrovější a nejopravdovější filmová postava, s jakou jsem se setkala. A hlavně nejlidštější. Hlavní postavu nemůžeme nikam zařadit a nikam ji zaškatulkovat, je každý a nikdo. Její/jeho pocity se tak rychle stanou vašimi pocity a ani nevíte jak. I samotný film nejde nikam zaškatulkovat. Ale právě protože se neohlíží na hranice žádného žánru a libovolně je mixuje, nebo přechází z jednoho do druhého, vzniká naprostá anarchie, která ale kupodivu funguje. Protože každý opravdový životní příběh je stejně šílený jako tenhle film.