deep blue

Na zpomalenej let v terárku při instrumentální Ave Maria mi nestačí horní mez stupnice. Jinak se mi to ale moc nelíbilo, hlavně postavy jsou takový divně odtažitý, samý "realisticky" vyvedený hlodavci atp. - jak kdyby Švankmajera pustili dělat zvířecí animák. Ještě že tam je aspoň ta oranžová rybka. Výtvarně, animačně pětihvězdičkový (občas teď v pátek koukam na pořad Mistři českého animovaného filmu - ty by asi koukali) ale zbylý fluidum ať už westernový, nebo předevšim to nedětský mi přijde, že má takovou divnou pachuť.

Kdybych byl mladší, napsal bych, že Srbský film je totální šit a ten, kdo ho natočil je vypatlanej kretén a hotovo – z nějakého úhlu pohledu to tak určitě je, ale na stejnou věc často bývá víc úhlů pohledu a mě teď bude zajímat jiný. Nedávno jsem zaslechl, že podle Alfonse Muchy by umění mělo být hlavně o kráse. S pojmem „umění“ se člověk často setkává jako s něčím, co by asi mělo mít objektivní váhu – „odborníci teď určí, jestli má dílo uměleckou hodnotu“. Ani s názorem Muchy ani s objektivizací umění nesouhlasim. Pojem „umění“ mi dlouho docela vadil a přišel zbytečný - něco je považováno za vznešené umění a to ostatní je brak a kýč - nevěřim, že ta hodnota jde určit objektivně. Pro někoho je něco velké umění a pro mě to přitom nemá žádnou cenu – a co je pravda, kdo jí má? a je v takovém případě vůbec pravda jen jedna? těžko. Zároveň mi ale přišlo, že něco jako „umění“ by existovat mohlo a možná mělo. Co by to ale mělo být? A co když by umění byl umělý výtvor, který člověka dělá lepším? - kultivuje jeho přirozenost, bližší (asi) k animalitě, k sobecké a zbytečné agresi, bezohlednosti, lenosti, snaze jít za vlastním přepychem přes poškozování životů jiných atd. Pak by ten pojem měl asi cenu, a v lidské společnosti možná docela velkou. Jenže každý člověk je jiný, má jinou historii, povahu atd. - co někoho ovlivní pozitivně, jiného může ovlivnit negativně – proto by takové „umění“ muselo být subjektivní. Stejný výtvor by pak opravdu pro někoho byl uměním a pro jiného bezcenou trapárnou. Mohlo by pak být umění jen o kráse? - podle mě ne, i když to není příjemné. Muselo by být složené z krásy (cca dobra) proto, aby se jí člověk naučil poznávat a i z ošklivosti (cca zla) pro to samé a navíc proto, aby člověk poznal, že krása je lepší a pochopil jak snadno může být zničená/nepřítomná – a to často jen kvůli něčemu, co je možné nazvat „nízkost“. Krása a ošklivost by tedy byla také subjektivní (minimálně do určité míry). Myslim, že díky médiím už jsem viděl hodně „ošklivosti“ - reálné i fiktivní, viděl jsem záběry z koncentračních táborů, masové hroby, vraždy, mučení, popravy – a teď jsem viděl i Srbský film. Podle úvahy, kterou jsem nastínil by pro mě tenhle film musel být jednoznačně uměním, a tím i něčím, co má vysokou cenu. Ta představa se mi sice dost příčí, ale zatím v té úvaze nevidím chybu. Dal bych potom 4*, ale vůbec se mi nechce.

Nějak jsem nepochopil ty nenávistný útoky o bandě buranů a debilů na zájezdu - daleko víc na mě takhle působí tyhle komentáře, než ty výletníci. Mně to přijde jako zajímavej dokument a myslim, že nabízí to, co dokumenty nabízí - nějakej časoprostorovej výsek reality, pozorovaný z určitýho úhlu pohledu. Osobně mě tam kromě skeletu stavby hotelu Rugyong nejvíc zaujalo to fluidum totalitní kultury - pomníky, propagandistický plakáty, sbory zpívajících dětí a ta hudba! (připomínající konce filmů z Jackie Chanem) - že tam tohle "žije"/je aktivní a neni to jen v nějaký knížce o historii - je to možný autenticky vnímat (jako nějaká výprava z budoucnosti ála "Zabil jsem Einsteina, pánové!"). Zaujaly mě i ty výjevy jako "čistě náhodou je tady sbor" (zpívající něco jako "Ó náš velký Kim Čong-Ile"), v knihovně jen dva vojáci, protože normální lidi se přece připravujou na den volna; rozhovor se studentama, který kladou zahraničním turistům snad všichni otázku "jak se vám líbí zdejší počasí" a jako jeden z vrcholů vnímam akci s povinnou úklonou před sochou Kim Ir-Sena a to, že problémy by odnesly hlavně průvodci. To všechno mi navíc nebrání v úvaze, že (pravděpodobně) jde o jedno z míst světa, kde se to vlivem pár lidí, co se dostali k moci a drží se tam nějak nepovedlo a lidi se tam (pravděpodobně) nemají "moc dobře", i když by mohli - což je škoda a smutný. Je mi celkem jedno, jestli to někomu přijde jako moc banální úvaha nebo to považuje za zbytečnej přínos - mně to na jeden malej dokumentární film přijde docela dobrý. a Lá la lá la Kim Čong ÍÍÍL..... :)

Mně se ten skanzen líbí, na rozdíl od tý hudby. Je to zajímavý - třeba ta letní lyžovačka. Jinak mě zaráží jak někdo může napsat, že to je o ničem - ani oficiální text distributora si vůbec nevšim základní (podle mě) vyšší emocionální složky - že zůstal sám otec s pubertálnim synem po tom, co mu zemřela manželka (matka) a teď s tim nějak oba zápasí (kromě teen romantický linie). Například ta scéna, kdy si kluk pouští ten filmovej pás se svojí máti (možná spíš stylizovaný vzpomínky) je mnohem zajímavější než několik českých filmů z nedávný doby dohromady.

Na rozdíl od většiny uživatelů si myslim, že je to zajímavej film obsahově a chvílema i výtvarně (a to ještě vůbec neuvažuju, že je českej). Člověk by pomalu žasnul, jak zajímavý filmy se točily za komunistů v porovnání s tim, jak nezajímavý filmy se natáčí u nás po listopadu 1989 (až na výjimky jako je třeba "Akumulátor 1") - souhlasim, že slovo "halucinogenní" neni úplně mimo. Myslim, že "sdělení" má být asi ve víc rovinách s dominujícim nebezbečím "násilí schopné" techniky, která se vymkla jejim tvůrcům a ovladatelům proti nim (zajímavá televize v pozadí se zprávama o rozmisťování raket ?prvního úderu? - tam podle mě vůbec nejde o to, že je to USA ,nebo už trochu míň rafinovaný závěrečný projev přímo na kameru). Je to sice trochu konvenční dramitickej prvek, ale neva. Jestli něco dalšího - viděl bych to třeba na upozornění na nebezpečí nedomyšlenosti/povrchnosti (nastavení programu a komplikace, vycházející z jeho následného plnění).Ta syntezátorová hudba se mi líbí, přijde mi zajímavá ta časová a režimová neurčitost (autoři si vůbec nelámou hlavu s nějakym vysvětlováním - zajímavá lehkost), vilová čtvrť s duhou od nějakýho lomu slunečního světla v objektivu, robotika (vnitřní stavba robotů, silně připomínající film "Četník a mimozemšťané"), 350 GLS v bílý rakvi, úvodní sekvence - Nuselský most, "mrakodrapy" na Pankráci, sem tam i nějaká docela vtipná hláška..nechápu jak to ty negativní recenze můžou všechno přehlížet - ale je to samozřejmě subjektivní. Jestli mi něco nesedí, tak to je přechod od komedie v podstatě k hororu (tak je ten příběh ale postavenej - OK), pak ty tóny tý venkovský babičky, co peče koláče na českym venkově (ještě, že ten obraz vzpomínek z dětství nenakreslila postava Daniely Kolářové ve stylu Josefa Lady...brrr!) a pak si myslim, že postavě Jiřího Lábuse (v kontrastu s tim disko 83) by víc slušela linie s nějakou zajímavější vážnou hudbou - větší než nějakej "okresní" orchestr a lepší hudba než to nezajímavý fidlání - třeba Čajkovského klavírní koncert č.1 nebo něco podobně "většího". Docela by mě zajímal současnej remake; děti s iPodama, botama na kolečkách a tak (fluidum ČSSR sci-fi 80tých let by sice bylo pryč, ale mohlo by se vytvořit nový) - škoda, že současná česká kinematografie by se na něco takovýho asi těžko zmohla - finančně i tvůrčim potenciálem.

Nejen děj, ale i takový obsahový "fluidum" mi přišlo divně prázdný a studený. Nevim přesně čim to je - jestli tim skoro prázdnym, nočnim digi světem, nebo tim, že tam je většinu času jen pár lidských tváří a zbytek jsou helmy. Na začátku (např. někde okolo Eurythmics) byla chvílema cítit zvláštní síla - asi vliv hudby (i Duft Punk - a hlavně těch zvuků, co byly asi použitý v ukázkách na film "Počátek"), IMAXu a očekávání. Digitální Bridges mě překvapil - ta pomalu, neohrabaně artikulující pusa - jak u postav ze současného Medal Of Honour - čekal bych něco mnohem lepšího, ale i tak zvláštní (a dost přehrával). Nejsem moc na herecký výkony, ale některý kreace hlavního hrdiny mi přišly slabší (zvláštní tóny Arnolda Schwarzeneggera v obličeji), nebo i dějově - jako závěrečná pro hlavní hrdinku: "zahraj, že poprvé vidíš úsvit a jseš z toho nadšená" - to mě nějak nedostávalo. Takže obsah slabý tři hvězdičky. No a pak tady je ta forma a především výtvarnost - podle mého názoru potenciálně designový mezník, jeden z nejvýtvarnějších filmů v historii (kostýmy, interiéry dopravních strojů, letecká bitva, tuhé světelné stopy pohybu..), tam mi těch 5 přijde málo.

Asi by nemělo, ale překvapilo mě jak moc byl ten film takovej...ptačí - to prostředí, létání, zvuky. Myslim, že "Legenda o SS" (jak navrhuje Tom Hardy) je zvláštní případ filmu, který má mnohem výkonnější výtvarnou složku oproti složce obsahové - běžný postup (zdá se) posuzovat film především podle jeho dějového obsahu tady tak alespoň podle mého názoru víc než jindy naráží na svoje limity a ve výsledku by filmu jako celku (výtvarnému dílu při uvážení všech jeho složek) křivdil. Pětihvězdičkový rendering peří, zajímavá oblaka a zlatý sluneční svit, let v bouři a ten úvodní skoro snad z rázovými vlnami jak od letadla, barvy, scenérie, zpomalené záběry v animovaném filmu, „indiásnsky“ vyzdobená ježura, něco z výtvarného řešení koncových titulků...přijde mi jako kdyby to všechno bral běžný hodnotící postup za něco samozřejmého, co nestojí ani za řeč – podle mě to ale za řeč stojí a spousta rádoby umění z galérií je proti tomu pěknej šunt. Jinak obsah nepůsobil moc silně, ale to je asi tim, že to je zřejmě jeden z výrazných a tim dost známých a nepřekvapivých dějových archetypů - i když z toho úhlu pohledu a předevšim zesíleno tim, že v podstatě jde o film pro děti – vlastně OK, tenhle dějovej archetyp je dobrý poznat a někdy, někde pro někoho to musí být poprvé. Osobně mi vadí linie s bratrem, co se od začátku chová jako šmejd, zralej pro temnou stranu síly a pak to jen v příhodných podmínkách rozvine (i když z určitýho úhlu pohledu je jeho vývoj něco jako nejen emocionálně pochopitlenej...ovšem ne úplně nevyhnutelnej, takže ani to ho neomlouvá) a na druhý straně mi vadí zabedněnej přístup jeho hodnějšího bratra, kterej by se od něj snad v zájmu „dobra“ nechal sejmout a ještě tim asi zařídil záporáka do dalšího vývoje – myslim, že dobro by mělo tolerovat (takovou) agresivitu jen do určitý míry, nebo by to už pak nebylo dobro?..to bude asi nějaká velká filozofická otázka. Neposlouchat hlavu, ale svoje nitro no..to se snad dá udejchat, i když to podání moc opeřenci neuhráli a působilo to na mě jak z nějakýho kurzu „získejte zpět své sebevědomí v našem terapeutickém programu vyššího poznání duchovna...a hlavně nám za to zaplaťte velký prachyTM “. Pozvednutí zoufalých proč ne, ale „..navrácení moci slabým“ jako jeden z hlavních bodů na programu strážců, tak to už je teda na můj asi domnělej humanismus a nedomnělej anti hyperkorektní postoj trochu silný kafčo.

Pro mě má film dvě části. První měla hodně zvláštní nádech "reálnosti", jak by to asi vypadalo, kdyby se teenager rozhodl stát "superhrdinou" - dostal by na budku a všichni by na to čučeli na YouTube. Jsou v ní zajímavý (cca: "Tři na jednoho a mě se ptáte, jestli jsem v pořádku?!"...) a i roztomilý ("Neviděli jste Žužlu?"; "Tati a bude to bolet?") scény. Pak se pro mě film láme ve scéně s drogovym doupětem, kde se začne zabíjet aniž by záporáci byly jasně "definovaný" jako zabijáci, co si zaslouží být zabitý - tam je pro mě extrémní kontrast s první částí a vnímam to negativně - i když je jasný, že pokud by se neobjevila HIT GIRL, místo záporáků by asi zabili teenagera a tim by stejně nastal ještě drsnější kontrast s první částí - tzn. vstup HIT GIRL je nepříjemný, ale osvobozující. Druhá část mě jako celek tolik nebrala, i když pár věcí se mi líbilo - třeba stroboskopická sekvence včetně záběru na policajta, který měl nějaký poznámky na výchovu a pak ten jeho výraz při sledování záchranné mise na obrazovce; pak to "Od nich to bolelo víc...moje střely byly pomalejší" a z finále se mi nejvíc líbilo to "Kéž bych měl syna, jako jseš ty" od hlavního záporáka těsně před plánovanym zastřelením kladné protivnice (a taky to, že sejmout velkýho šéfa nebylo lehký a že se s tou holkou nijak nemazlil). Koukal jsem na komix předlohu a přišla mi mnohem drsnější. Pátá moje hvězdička je za "grafický vizuál", který doprovázel film - ty barevné cákance na plakátech nebo v ukázkách ("no problem"), což byl v této oblasti podle mě nejzajímavější výkon za poslední roky (beru to jako součást filmu) a nezachytil jsem k tomu nikde žádnou zmínku, natož ocenění.

Predátor je zajímavá látka, ale poměrně těžká. Nechápu převážnou pozitivitu recenzí - podle mě jsou „Predators“ dalším příkladem inteligenční nevýkonnosti současné hollywoodské, velké akční produkce (Transformers 2, Iron Man 2), kdy se potenciál zaručené návštěvnosti pokračování známého a úspěšného díla nevyužije pro něco víc výtvarného atd. (a tím patrně míň stravitelného, kdyby šlo o téma divákům neznámé) a místo toho je pokračování asi tak 5,6krát tupější (neplatí pro Transformers, tam je první díl tupej podobně). Někde jsem k Predátorům viděl zmínku o remaku prvního dílu – to by celkem odpovídalo, remake z roku 2010 – bohužel po víc jak 20ti letech o několik řádů pozadu a ne naopak. Už samotná zápletka mi přijde trapná a v porovnání s jedničkou charakteristická – místo elitního komanda na záchranné misi je to cca sebranka kriminálníků z různých koutů světa (což evokuje asi moderní přístup ála: i když jseš blbej a línej se učit, můžeš dokázat všechno, stačí bejt dostatečně bezohlednej, tim získat prachy a ty ti pak otevřou všechny dveře – get rich or die! Což je určitě způsob efektivní, ale problém je ten, že poškozuje životy jiných, tzn. je takový...predátorský, takže snad také s odpovídajícím koncem). V rámci technického realizmu mě asi nejvíc iritovala izraelská odstřelovačka, která (pokud se pletu, tak se omlouvám) v některých chvílích tu pušku se zaměřovacím dalekohledem používala jako zbraň pro boj zblízka a to snad ještě koukala do toho dalekohledu (ikdyž je to možná diskutabilní výtka), nebo závěrečný výbuch několika obranných granátů velmi blízko těla predátora, kterého to jenom odhodilo pár metrů místo aby ho roztrhalo X střepin, které by vznikly, nehledě na blízkost k samotnému výbuchu. Od někoho, kdo se jmenuje "Nimród" jsem čekal něco lepšího :). Co se týče obsahu - nějak nechápu hlavní (povinný) cíl - co chtěla postava Adriana Brodyho dokázat s predátorskym modulem, doletět odněkud z vesmíru zpátky na Zem?...myslim, že nutná závěrečná, příběhová katarze by šla pojmout jinak, možná depresivnějc, ale áčkovějc („...dobrý lov“). Abych jen nekritizoval, zajímavá byla past s postavou Danny Treja u které se až zdálo, že to „help me“ už ani neřikal on a pak souboj se samurajským mečem ve vysoké trávě (ale jen do jeho začátku, jinak mi přišel formálně dost nevyužitej), kde jeden z predátorů mohl zjistit, že ten dvounohej chcípáček ze Země s těma svýma retro hračičkama taky umí kousat. Jiank pro toho, kdo téma Predátora nebere jen jako zábavu k popcornu – objevil jsem zvláštní rozpor (možná). Pokud by predátoři vnímali svět pouze přes tepelné „stopy“ (jak tady byli prezentovaný, i když vzhledem ke scéně z druhého dílu na jatkách, kde si predátor přepínal módy vidění to není jasné) – bylo by při porovnání s lidským viděním pro ně asi poměrně obtížné vytvářet „lidsky vnímatelnou“ techniku (studené materiály, všechen ten pořádně jen lidsky viditelný „studený design“) a především by pro ně asi nemělo moc smysl sbírat a ověšovat se různými opět „studenými“ a tím hůř viditelnými trofejemi (například zajímavá kostěnná čelist na helmě jednoho z predátorů) – takto pojatý trofejní systém je asi dost nastavený na lidské vizuální vnímání světa. To vede na jednu z nejzajímavějších věcí, obsažených v tomto filmu – Hamingwayův citát a podporu úvahy, že Predátor obsahuje daleko víc „lidských, pozemských“ principů, než by se u mimozemšťana čekalo.

Musim říct, že na jednu stranu mě zaráží a na druhou něco jako negativně unavujou recenze, který si pořád stěžujou, že kromě Megan Fox ve filmu nic není atp. - myslim, že obecně i u jiných filmů je tenhle výsledek často spíš vizitkou diváka, který pravděpodobně není schopen si ve filmu nebo jeho prostřednictvím něco zajímavého najít/uvědomit atp. Pro mě osobně byl tenhle film milé překvapení, čekal jsem nějakou srágoru a taky něco drsnějšího, krvavějšího – nakonec se z toho vyklubal docela zajímavej teen horor s odpovídajícíma „american high school“ složkama jako je skoro finále během plesu, haranti ve velkých autech, roztleskávačky atd. Příjemně mě překvapila i hudba ve smyslu zařazených písniček – taky podle mého názoru důležitá složka teen filmů. Co se týče hodnocení obsah/forma, myslim, že forma jasně převažuje, připomnělo mi to trochu Tony Scotta (př. Bouřlivé dny, Poslední skaut, Pravdivá romance) nebo Harlinovo Noční můru v Elm Street 4, takže forma pro mě áčková – např. sypající se peří z probodané bundy nebo zpomaleně levitační zpracování závěrečné bojové scény „Jenifer vyškrtnout“ (následný příchod matky do pokoje byla taky dost zvláštní scéna, i když to spíš obsahově než formálně). Obsah mi nevadí, naopak mi přijde docela zajímavej – od tajemný skupiny (při ohni vypadal zpěvák docela nečitelně temně..i když se z něj pak vyklubal jen obyčejnej nenadpřirozenej šitař, což byla škoda, protože zdání "pekelné" kapely, co hraje vlastně docela hezky..to by mohlo bejt drsný) přes zvláštně romantickej vztah Needy a jejího kluka až po ústřední dvojici holek, jejichž kamarádství nezničilo ani to, že jedna vyrostla do krásy a druhá do „ošklivky Betty“. Přišel mi zajímavej ten princip „moje nej kamarádka je monstrum/moje sestra vlkodlak“ kdy náklonnost („nikdy na tebe nic neřeknu“), případně blízkost (ale jo, i ta líbací scéna byla zajímavá..čekal jsem, že na ní vybafne zakrvácená a ona jí ležela čistá v posteli v pyžamku jak 10ti letá kamarádka, co tam bude přes noc) vlivem okolností končí finálním bojem (stržení přívěsku „kamarádky až za hrob“ a „Jdeš mi po koze“, „ne po srdci“). Zajímavá byla taky bezohlednost Jenifer vzhledem k obětem ohně (ála: „no jo, tak uhořelo pár venkovskejch balíků, to je toho“) která byla sice už po její přeměně v nadpřirozený, vraždící monstrum, ale přitom působila jen jako obyčejnej komentář určitýho typu člověka. Jinak si ale myslim, že námět není moc dobře vytěženej, scénář mohl být lepší a má pár hluchých míst. Naopak za jedno ze silných považuju to, kdy je hlavní hrdinka nucená bojovat v plesových šatech. Ačkoliv jsem nebyl žádnej zvláštní obdivovatel vzhledu Megan Fox a ty její palce na rukách se mi vyloženě nelíbí (zvláštní kontrast a samozřejmě bez jejího vlivu) musim říct, že jí to ve filmu místama dost sluší a s jinym účesem by byla hodně hezká. Zvláštní byl i opuštěnej bazén a celá ta bojová scéna – určitě jeden z vrcholů filmu („..musíš kritizovat všechno, co dělám?!“, „ty šaty ti sluší“ / "já už jsem byl mrtvej předtim, ale tvůj hlas mě probudil" (cca)...a zajímavý plesový boty Needy). Sekvenci "já ti dam jíst mýho kluka!", kdy Needy bez rozmýšlení skočí do vody přímo za Jenifer-bestií aniž by měla jakoukoliv zbraň nebo speciální schopnost pak považuju za jednu z obsahově nejakčnějších za poslední dobu..proti tomu se př. Iron Man 2 může jít s většinou svojí převážně tupý akce zahrabat. Zajímavý je i koncový vyplavání míčků (spíš než scénáristicky potřebný „vyplavání“ nože) ze slavný bezedný díry někde v lese u silnice, stejně jako závěrečná fotografická kompozice (mohla bejt ale lepší). V noci po tomhle hororovym filmu mě probudila letní bouřka s dlouhou předehrou bez deště s blesky a hromy – to bylo jak dělaný na to, aby měl člověk nějaký strašidelný reminiscence, ale já jsem přitom myslel jak by to Megan Fox slušelo s jinym účesem a jak jsou ty hromy zvláštní – tak tomu řikam obsazení role :).