Nevěřil jsem jim ani slovo. Podle mého názoru naprosto chybné obsazení a úděsně zahraný. V celém filmu jsem nenašel jedinou postavu, která by mi byla alespoň trochu sympatická a ta zrzavá děvočka mi lezla na nervy už od začátku. Ačkoliv mám Aňu celkem rád, tady mi připadalo její klasický jalovo-civilní herectví úplně mimo. Tohle má do psychologického filmu hodně daleko.
Absolutní úlet a totální úchylárna, místy na hranici perverzní pornografie. Přesto bych řekl, že se celé KV divadlo bavilo, včetně mě. Co je to kunda, klávesnice a zombie si budu pamatovat dlouho.
První zpracování románu ze všech, které jsem viděl, kterému se podařilo podchytit realistické prvky toho vyjímečného díla pozdního romantismu a maximálně potlačit lacinost a podbízivou dojemnost, kterým se pochopitelně Bronteová ve své době nemohla zcela vyhnout.
Murnauův Fast je pro mě vrcholem němé filmové tvorby. Podle mě se jedná o maximum, co se v té době dalo němým obrazem vyjádřit. Skvělá kamera, vynikajícím způsobem provedené triky, dokonalé masky a líčení, herecké výkony i výprava. Ani patetický závěr s označením lásky jako spásou lidstva mi nezkazí celkový dojem.
V době kdy Mandlová herecky dozrávala a v Protektorátě dostávala ty nejlepší role, zahrála si v reichu v dost slaboduché komedii, jakých se točily desítky a ve kterých v Čechách hrála v polovině třicátých let. Herecky se však neměla za co stydět. Dobře zapadla do průměru. Její vcelku plynná němčina mě překvapila.
Zanussi a jeho další velké morální dilema. Hrdina pochází z rodiny vyvrhelů a stydí se za to. Sestra je trhlá excentrička, otec těžký alkoholik, matku má bůhvíkde a o rodinu se stará zahořklá tetka. Stará barabizna je plná skříní a v každé z nich je nějaký ten kostlivec. Rodina ho potřebuje... Po těžkopádné prvotině Struktura krystalu je tohle svěží a vyzrálé dílo, kterému dominuje především skvělý herecký výkon Maji Komorowské, se kterou Zanussi od té doby hodně často spolupracoval.
Zřejmě patřím mezi ty, kteří mají radši "socialistická hudební čísla", než stupidní vulgární zábavu Pavly Tomicové, Tomáše Matonohy (letos na dvou kanálech) a spol. Když v loňském roce zařadila ČT do vysílání první silvestrovský pořad s Vladimírem Menšíkem, bylo to jako pohlazení po duši. Na letošní silvestrovskou noc jsem se těšil především díky druhému archivnímu silvestru. Pro mě to byla kultivovaná a vtipná zábava.
Po trapném pokusu o akčního Prince dvojí krve je pro mě tenhle Harry Potter příjemným překvapením a návratem k normálu. Narozdíl od svého předchůdce má až překvapivě mnohem více svěžího vtipu a nepostrádá přiměřenou akci. Po celou dobu mě ani jednou nenapadlo podívat se na hodinky. Pro mě film splnil ten nejzásadnější účel - navnadit na závěrečné finále.
Zklamání pro ty, kteří čekali špínu. Zklamání pro ty, kteří čekali nějakou pikantní ochutnávku z chystané vzpomínkové knihy Jiřiny Švorcové, kde prý "nenechala na nikom, kdo si to podle ní zasloužil, nit suchou". Zklamání pro ty, kteří čekali, že budou herečtí kolegové házet na Švorcovou špínu. Dokument rozhodně není obhajobou ani pranýřem Jiřiny Švorcové. Jeho jediným účelem bylo přilákat diváky k obrazovce na herečku, která se již léta "nesmí" objevit ve filmu ani v televizi. Druhotný účel byl upozornit diváky na chystané odvysílání seriálu Žena za pultem na Barrandově. Oba účely dokument snad splnil, nicméně výpovědní hodnota je malá. Dokument o životě této herečky bych čekal spíš od České televize (natočenou 13. komnatu s J. Švorcovou ČT odmítla od dodavatelské firmy odkoupit a odvysílat, prý "z ideologických důvodů" - demokracie 21. století).
Film o člověku. O tom, jaký je. O jeho kladech a především záporech. O lidské aroganci, strachu, nadutosti, sebeklamu, lži, pomstychtivosti. Městečko Dogville, ulice Elm street - noční můra každého z nás při pohledu do zrcadla. Film s morálním poselstvím, ale bez uspokojivého závěru. Někdo by řekl divadlo. I tak by se dal film možná stručně charakterizovat. Nicméně jisté prvky nedivadelnosti dělají z toho díla film. Především jsou to vynikající herecké výkony, které jsou přísně civilní a ze kterých je vidět pevná a nekompromisní ruka Larse von Triera, který si dal veliký pozor, aby někteří z herců nezacházeli při svých výkonech do teatrálnosti. Ostatně prostředí jednoho ateliéru a chudá dekorace, za kterou by se stydělo i chudé české oblastní divadlo, by k tomu mohly svádět. A propos dekorace. Buď došly těsně před natáčením Trierovi peníze, nebo to byl záměr. Samozřejmě že záměr. Proč tahat do ateliéru psa, když si ho můžu nakrestlit na zem. Ostatně nakreslený pes mi kost, na který zbyl kousek masa, nesežere. Proč shánět keře angreštu a zasvinit ateliér hlínou, když může Lauren Bacall okopávat tvrdou podlahu ateliéru ohraničenou bílou křídou. Na co pořizovat u domů stěny a dveře, když je můžou herci pantomimicky naznačit. Zvuky a jejich použití. Další genialita tohoto díla. Zatímco herci chodí po ateliéru, otevírají a zavírají neexistující dveře, zvuky jsou reálné - vrzající půda pod nohama, zaklapnutí zavíraných dveří, zvuk motyčky okopávající keře angreštu... Pro mě je tohle vynikající, ucelené, krutě reálné, formou chudé, ale obsahově dokonalé filmové dílo. Šup s ním do topky ;-)
Skvělý režijní počin E. Esteveze, který nestojí ani tak na jeho samotné režii, jako spíš na hereckém výkonu mladého herce a na výkonu pečlivě vybraných představitelů dalších rolí (M. Sheena a K. Bates). Na mě osobně film hodně zapůsobil a proto nemohu hodnotit jinak. Jedná se o komorní, vysloveně herecký (ale ne ukecaný) film.
Oskar® za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli? WTF..? Pravdou je, že jsem ostatní nominantky zatím v akci neviděl a že jsem viděl Sandru Bullock asi poprvé hrát, ale pro mě to byl standartní ničím neoslnivý herecký výkon. Nicméně předpokládám, že akademici byli stejně překvapeni jako já, že Sandra umí také hrát. Příjemný (ne kýčovitý), zajímavý (ne zbytečně dramatický) a odpočinkový (ne nudný) příběh.
Upřímně řečeno, na Avatara se mi moc jít nechtělo. Už jen kvůli všeobecné hysterii kolem filmu. Opakoval bych už jen to, co bylo tolikrát řečeno o technické dokonalosti a absenci zajímavého a nápaditého příběhu. Nicméně musím ocenit několikaletou práci Jamese Camerona (když už to neudělali akademici) a dát plný počet.
Na svou dobu vynikající vizuální dílo podpořené nadčasovou hudbou nedoceněného génia ruského hudebního modernismu Dmitrije Šostakoviče. Přestože je Křižník Potěmkin ryze levicově orientovaný film, dokázal se v něm Ejzenštejn oprostit od laciné proleninovské agitace a soustředil se jak na vykreslení historických událostí roku 1905, tak na vyobrazení síly a nezdolnosti davu. Vrcholem a zároveň asi nejdiskutovanější částí filmu je masakr na Oděsském schodišti. Všechny naturalistické scény, jako davem ušlapaný chlapec, zastřelená matka s chlapcem v náručí, kočárek s dítětem řítící se po schodech mezi mrtvými těly, se mi na dlouhou dobu vryjou do paměti.
Tak jednoduchý, povrchní a odfláknutý film bych od E. Schorma opravdu nečekal. To vše bylo završeno trapnými hereckými výkony Brejchové, Kačera a Brodské.
Musím říct, že filmy, u kterých ještě ani v třetině nevím, o čem jsou, ve kterých se dvě postavy pět minut baví o něčem, o čem já nemám ani páru, mě neuvěřitelně rozčilujou. Každopádně tohle byl zajímavý námět, proměněný v průměrný doják. Hlavním kladem filmu je rozhodně vedlejší herecké obsazení, plné neokoukaných tváří, méně už tak obsazení hlavní role. Přiznám se, že Smithův stále konstantní trpitelský výraz v obličeji okořeněný občasnou glycerinovou slzou a stále stejná poloha hlasu už mě na konci filmu nudily, ne-li přímo sr..y. Agent Jay nebo detektiv Mike Lowrey, to jsou role, které Willovi sluší. Ale do filmů, které mají potenciál prověřit skutečný herecký talent, bych se příště na jeho místě raději nepouštěl.
Scénu s věšením obrazu použil už Vladimír Slavínský ve své komedii Poslední mohykán. Blažena Slavíčková si zopakovala roli služky. Starého nerváka skvěle zahrál Vlastimil Brodský.
Za zemřelého Jana Valáška musel film dokončit Karel Kachyňa. Nakolik to filmu prospělo, těžko soudit. Každopádně film nevybočuje z řady českých komedií té doby.
Neokoukaný herci v čele se skvělým D. Day-Lewisem v chladném a syrovém příběhu podle Uptona Sinclaira. Za zmínku rozhodně stojí hudba. Především ta použitá. Když na mě během filmu vybafla optimistická třetí věta z Brahmsova houslového koncertu, nevěřil jsem. Musím ale uznat, že sedla jak p....l na hrnec. Pro mě jasná volba. Za pět.
Solidní překvápko. Nečekal bych, že se Antonovi takhle povede jeho debut, navíc podle obtížného K. H. Máchy. Vynikající práce s obrazem, herci vesměs hodně dobrý. Speciální poděkování paní Mgr. Blaženě Urgošíkové za skvěle odvedenou restaurátorskou práci. Zatím nejlepší českej němák, jaký jsem viděl.
Syrové a šedivé drama natočil jako svou celovečerní prvotinu podle vlastního scénáře David Hollander a jediné, co se tomu dá opravdu vytknout je herecké obsazení. Pro profesionálku M. Pfeiffer nemohl být problém takovou roli ztvárnit. Ovšem proč byl do role emocionálně (na svůj věk) nadmíru vyspělého Waltera "použit" takový herecký nedomrlec, jakým A. Kutcher bezesporu je, to nechápu. S rolí se opravdu popral, to se uznat musí. Role mu zabrat dala. Ale nejhorší na tom všem je, že ta námaha byla na něm vidět. Prakticky celý film můžete sledovat, jak se Kutcher s rolí pere, jak nedostatek emocionální vyspělosti a zkušeností kompenzuje různými trapnými hereckými pózami, grimasami a obličejovými křečemi. Pokud se někdo domníval, že reálný život po boku o 15 let starší ženy udělá z hereckého kojence muže z bohatou škálou hereckých zkušeností, tak se mýlil. Zajímavému námětu filmu tohle hodně uškodilo a celý film to prakticky zabilo.
Tohle nebylo ani romantický ani komický. Tohle byla slátanina, ve který mohla T. Spellingová prezentovat svojí pověstnou náklonnost ke gayům, pro které si myslím to nebude nikdy žádný kultovní film s nálepkou "GAYMOVIE".
Olga Scheinpflugová napsala a zahrála. Scheinpflugová napsala hru Okénko pro Národní divadlo. Premiéru měla ve Stavovském divadle 16.10.1931 v režii Jiřího Frejky. Titulní roli domovnice Dynybylky ztvárnila Antonie Nedošinská, docenta Johánka Hugo Haas. Sama Scheinpflugová byla obsazena do role Růženky Dynybylové. Do derniéry 06.04.1932 se hra dočkala 33 repríz, což ani v té době nebyl kdovíjaký úspěch. Přesto se režisér Vladimír Slavínský rozhodl přenést hru na filmové plátno pod názvem Okénko (1933). Ve filmové verzi si své role zopakovali Nedošinská i Haas, avšak do role Růženky byla obsazena Lída Baarová. Druhou filmovou verzi, tentokrát z gruntu přepracovanou, natočil v roce 1948 opět Vladimír Slavínský pod názvem Dnes neordinuji a do hlavní role docenta Johánka obsadil Jana Pivce. V roce 1967 byla hra inscenována v brněnském studiu Československé televize. Kromě brněnských herců byla do titulní role Dynybylky obsazena právě Olga Scheinpflugová a že se do role temperamentní a vychytralé domovnice hodila, o tom není pochyb. Její přísně civilní, realistické herectví vytvořilo pod vedením režiséra Aloise Hajdy nadprůměrnou a vtipnou televizní komedii, která pobaví i dnes. Přece jenom téma mamonářství, závisti a vychytralosti českého člověka je stále aktuální.
Chápu, že první třetina filmu, tedy milostný vztah mezi Michaelem a Hannou, byla pro celý film důležitá, ale pro mě to byla nudná pasáž, která celý film snížila o stupeň. I moje hodnocení. Kate Winslett si dva Zlaté glóby a Oskara letos opravdu zasloužila.
Skvělý Rourke a nic víc k tomu. Bohužel. A navíc k tomu úděsný schématismus. Je opravdu škoda, že tak vynikající herecký výkon byl zabit zbytkem filmu.
Po skončení filmu, ale i zřejmě hodně dlouho potom si budu postavu Nixona asociovat s jeho postavou ve filmu, tak jak jí stvořil Frank Langella. Už dlouho jsem neviděl tak vyrovnaný, samozřejmý, suverenní a přesto citlivý mužský herecký výkon, jaký zde Langella předvedl. Vedle něj působil trochu prkenný Michael Sheen dost nevyrovnaně. SPOILER Přestože ve filmu duel vyhrál Frost, na hereckém poli pro mě jasně vítězí Langella. Přesto to pro mě film roku není.
Moje komentáře
Nevinnost (2011)
Nevěřil jsem jim ani slovo. Podle mého názoru naprosto chybné obsazení a úděsně zahraný. V celém filmu jsem nenašel jedinou postavu, která by mi byla alespoň trochu sympatická a ta zrzavá děvočka mi lezla na nervy už od začátku. Ačkoliv mám Aňu celkem rád, tady mi připadalo její klasický jalovo-civilní herectví úplně mimo. Tohle má do psychologického filmu hodně daleko.
Špičák (2009)
Absolutní úlet a totální úchylárna, místy na hranici perverzní pornografie. Přesto bych řekl, že se celé KV divadlo bavilo, včetně mě. Co je to kunda, klávesnice a zombie si budu pamatovat dlouho.
Jana Eyrová (2011)
První zpracování románu ze všech, které jsem viděl, kterému se podařilo podchytit realistické prvky toho vyjímečného díla pozdního romantismu a maximálně potlačit lacinost a podbízivou dojemnost, kterým se pochopitelně Bronteová ve své době nemohla zcela vyhnout.
Faust (1926)
Murnauův Fast je pro mě vrcholem němé filmové tvorby. Podle mě se jedná o maximum, co se v té době dalo němým obrazem vyjádřit. Skvělá kamera, vynikajícím způsobem provedené triky, dokonalé masky a líčení, herecké výkony i výprava. Ani patetický závěr s označením lásky jako spásou lidstva mi nezkazí celkový dojem.
Svěřuji ti svou ženu (1943)
V době kdy Mandlová herecky dozrávala a v Protektorátě dostávala ty nejlepší role, zahrála si v reichu v dost slaboduché komedii, jakých se točily desítky a ve kterých v Čechách hrála v polovině třicátých let. Herecky se však neměla za co stydět. Dobře zapadla do průměru. Její vcelku plynná němčina mě překvapila.
Rodinný život (1971)
Zanussi a jeho další velké morální dilema. Hrdina pochází z rodiny vyvrhelů a stydí se za to. Sestra je trhlá excentrička, otec těžký alkoholik, matku má bůhvíkde a o rodinu se stará zahořklá tetka. Stará barabizna je plná skříní a v každé z nich je nějaký ten kostlivec. Rodina ho potřebuje... Po těžkopádné prvotině Struktura krystalu je tohle svěží a vyzrálé dílo, kterému dominuje především skvělý herecký výkon Maji Komorowské, se kterou Zanussi od té doby hodně často spolupracoval.
Silvestr hravý a dravý (TV pořad) (1978)
Zřejmě patřím mezi ty, kteří mají radši "socialistická hudební čísla", než stupidní vulgární zábavu Pavly Tomicové, Tomáše Matonohy (letos na dvou kanálech) a spol. Když v loňském roce zařadila ČT do vysílání první silvestrovský pořad s Vladimírem Menšíkem, bylo to jako pohlazení po duši. Na letošní silvestrovskou noc jsem se těšil především díky druhému archivnímu silvestru. Pro mě to byla kultivovaná a vtipná zábava.
Harry Potter a Relikvie smrti - část 1 (2010)
Po trapném pokusu o akčního Prince dvojí krve je pro mě tenhle Harry Potter příjemným překvapením a návratem k normálu. Narozdíl od svého předchůdce má až překvapivě mnohem více svěžího vtipu a nepostrádá přiměřenou akci. Po celou dobu mě ani jednou nenapadlo podívat se na hodinky. Pro mě film splnil ten nejzásadnější účel - navnadit na závěrečné finále.
Tajemství Jiřiny Švorcové (TV film) (2010)
Zklamání pro ty, kteří čekali špínu. Zklamání pro ty, kteří čekali nějakou pikantní ochutnávku z chystané vzpomínkové knihy Jiřiny Švorcové, kde prý "nenechala na nikom, kdo si to podle ní zasloužil, nit suchou". Zklamání pro ty, kteří čekali, že budou herečtí kolegové házet na Švorcovou špínu. Dokument rozhodně není obhajobou ani pranýřem Jiřiny Švorcové. Jeho jediným účelem bylo přilákat diváky k obrazovce na herečku, která se již léta "nesmí" objevit ve filmu ani v televizi. Druhotný účel byl upozornit diváky na chystané odvysílání seriálu Žena za pultem na Barrandově. Oba účely dokument snad splnil, nicméně výpovědní hodnota je malá. Dokument o životě této herečky bych čekal spíš od České televize (natočenou 13. komnatu s J. Švorcovou ČT odmítla od dodavatelské firmy odkoupit a odvysílat, prý "z ideologických důvodů" - demokracie 21. století).
Dogville (2003)
Film o člověku. O tom, jaký je. O jeho kladech a především záporech. O lidské aroganci, strachu, nadutosti, sebeklamu, lži, pomstychtivosti. Městečko Dogville, ulice Elm street - noční můra každého z nás při pohledu do zrcadla. Film s morálním poselstvím, ale bez uspokojivého závěru. Někdo by řekl divadlo. I tak by se dal film možná stručně charakterizovat. Nicméně jisté prvky nedivadelnosti dělají z toho díla film. Především jsou to vynikající herecké výkony, které jsou přísně civilní a ze kterých je vidět pevná a nekompromisní ruka Larse von Triera, který si dal veliký pozor, aby někteří z herců nezacházeli při svých výkonech do teatrálnosti. Ostatně prostředí jednoho ateliéru a chudá dekorace, za kterou by se stydělo i chudé české oblastní divadlo, by k tomu mohly svádět. A propos dekorace. Buď došly těsně před natáčením Trierovi peníze, nebo to byl záměr. Samozřejmě že záměr. Proč tahat do ateliéru psa, když si ho můžu nakrestlit na zem. Ostatně nakreslený pes mi kost, na který zbyl kousek masa, nesežere. Proč shánět keře angreštu a zasvinit ateliér hlínou, když může Lauren Bacall okopávat tvrdou podlahu ateliéru ohraničenou bílou křídou. Na co pořizovat u domů stěny a dveře, když je můžou herci pantomimicky naznačit. Zvuky a jejich použití. Další genialita tohoto díla. Zatímco herci chodí po ateliéru, otevírají a zavírají neexistující dveře, zvuky jsou reálné - vrzající půda pod nohama, zaklapnutí zavíraných dveří, zvuk motyčky okopávající keře angreštu... Pro mě je tohle vynikající, ucelené, krutě reálné, formou chudé, ale obsahově dokonalé filmové dílo. Šup s ním do topky ;-)
Domácí války (1996)
Skvělý režijní počin E. Esteveze, který nestojí ani tak na jeho samotné režii, jako spíš na hereckém výkonu mladého herce a na výkonu pečlivě vybraných představitelů dalších rolí (M. Sheena a K. Bates). Na mě osobně film hodně zapůsobil a proto nemohu hodnotit jinak. Jedná se o komorní, vysloveně herecký (ale ne ukecaný) film.
Zrození šampióna (2009)
Oskar® za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli? WTF..? Pravdou je, že jsem ostatní nominantky zatím v akci neviděl a že jsem viděl Sandru Bullock asi poprvé hrát, ale pro mě to byl standartní ničím neoslnivý herecký výkon. Nicméně předpokládám, že akademici byli stejně překvapeni jako já, že Sandra umí také hrát. Příjemný (ne kýčovitý), zajímavý (ne zbytečně dramatický) a odpočinkový (ne nudný) příběh.
Avatar (2009)
Upřímně řečeno, na Avatara se mi moc jít nechtělo. Už jen kvůli všeobecné hysterii kolem filmu. Opakoval bych už jen to, co bylo tolikrát řečeno o technické dokonalosti a absenci zajímavého a nápaditého příběhu. Nicméně musím ocenit několikaletou práci Jamese Camerona (když už to neudělali akademici) a dát plný počet.
Kvůli mně přestane (TV film) (1982)
Hvězda navíc za skvělý výkon Jan Teplého v roli alkoholika. Vedlejší role - nejlepší výkon ze všech.
Křižník Potěmkin (1925)
Na svou dobu vynikající vizuální dílo podpořené nadčasovou hudbou nedoceněného génia ruského hudebního modernismu Dmitrije Šostakoviče. Přestože je Křižník Potěmkin ryze levicově orientovaný film, dokázal se v něm Ejzenštejn oprostit od laciné proleninovské agitace a soustředil se jak na vykreslení historických událostí roku 1905, tak na vyobrazení síly a nezdolnosti davu. Vrcholem a zároveň asi nejdiskutovanější částí filmu je masakr na Oděsském schodišti. Všechny naturalistické scény, jako davem ušlapaný chlapec, zastřelená matka s chlapcem v náručí, kočárek s dítětem řítící se po schodech mezi mrtvými těly, se mi na dlouhou dobu vryjou do paměti.
Silvestr na přání aneb Čí jsou hory Kavčí (TV pořad) (1977)
Po trapném Silvestru na Nově a ještě trapnějším na pomalu upadající Primě je tohle balzám na duši.
Mystery, Aljaška (1999)
Typická oddechovka s odporným americkým potleskem na konci filmu.
Vlastně se nic nestalo (1988)
Tak jednoduchý, povrchní a odfláknutý film bych od E. Schorma opravdu nečekal. To vše bylo završeno trapnými hereckými výkony Brejchové, Kačera a Brodské.
Sedm životů (2008)
Musím říct, že filmy, u kterých ještě ani v třetině nevím, o čem jsou, ve kterých se dvě postavy pět minut baví o něčem, o čem já nemám ani páru, mě neuvěřitelně rozčilujou. Každopádně tohle byl zajímavý námět, proměněný v průměrný doják. Hlavním kladem filmu je rozhodně vedlejší herecké obsazení, plné neokoukaných tváří, méně už tak obsazení hlavní role. Přiznám se, že Smithův stále konstantní trpitelský výraz v obličeji okořeněný občasnou glycerinovou slzou a stále stejná poloha hlasu už mě na konci filmu nudily, ne-li přímo sr..y. Agent Jay nebo detektiv Mike Lowrey, to jsou role, které Willovi sluší. Ale do filmů, které mají potenciál prověřit skutečný herecký talent, bych se příště na jeho místě raději nepouštěl.
Obraz (TV film) (1964)
Scénu s věšením obrazu použil už Vladimír Slavínský ve své komedii Poslední mohykán. Blažena Slavíčková si zopakovala roli služky. Starého nerváka skvěle zahrál Vlastimil Brodský.
Naše bláznivá rodina (1968)
Za zemřelého Jana Valáška musel film dokončit Karel Kachyňa. Nakolik to filmu prospělo, těžko soudit. Každopádně film nevybočuje z řady českých komedií té doby.
Až na krev (2007)
Neokoukaný herci v čele se skvělým D. Day-Lewisem v chladném a syrovém příběhu podle Uptona Sinclaira. Za zmínku rozhodně stojí hudba. Především ta použitá. Když na mě během filmu vybafla optimistická třetí věta z Brahmsova houslového koncertu, nevěřil jsem. Musím ale uznat, že sedla jak p....l na hrnec. Pro mě jasná volba. Za pět.
Cikáni (1921)
Solidní překvápko. Nečekal bych, že se Antonovi takhle povede jeho debut, navíc podle obtížného K. H. Máchy. Vynikající práce s obrazem, herci vesměs hodně dobrý. Speciální poděkování paní Mgr. Blaženě Urgošíkové za skvěle odvedenou restaurátorskou práci. Zatím nejlepší českej němák, jaký jsem viděl.
Vzájemná objetí (2009)
Syrové a šedivé drama natočil jako svou celovečerní prvotinu podle vlastního scénáře David Hollander a jediné, co se tomu dá opravdu vytknout je herecké obsazení. Pro profesionálku M. Pfeiffer nemohl být problém takovou roli ztvárnit. Ovšem proč byl do role emocionálně (na svůj věk) nadmíru vyspělého Waltera "použit" takový herecký nedomrlec, jakým A. Kutcher bezesporu je, to nechápu. S rolí se opravdu popral, to se uznat musí. Role mu zabrat dala. Ale nejhorší na tom všem je, že ta námaha byla na něm vidět. Prakticky celý film můžete sledovat, jak se Kutcher s rolí pere, jak nedostatek emocionální vyspělosti a zkušeností kompenzuje různými trapnými hereckými pózami, grimasami a obličejovými křečemi. Pokud se někdo domníval, že reálný život po boku o 15 let starší ženy udělá z hereckého kojence muže z bohatou škálou hereckých zkušeností, tak se mýlil. Zajímavému námětu filmu tohle hodně uškodilo a celý film to prakticky zabilo.
Polibte nevěstu (2007)
Tohle nebylo ani romantický ani komický. Tohle byla slátanina, ve který mohla T. Spellingová prezentovat svojí pověstnou náklonnost ke gayům, pro které si myslím to nebude nikdy žádný kultovní film s nálepkou "GAYMOVIE".
Rusalka (TV film) (1975)
Na televizní počin opravdu kvalitní výtvarné zpracování, výprava i zajímavé herecké obsazení.
Okénko od pí Olgy Scheinpflugové (TV film) (1967)
Olga Scheinpflugová napsala a zahrála. Scheinpflugová napsala hru Okénko pro Národní divadlo. Premiéru měla ve Stavovském divadle 16.10.1931 v režii Jiřího Frejky. Titulní roli domovnice Dynybylky ztvárnila Antonie Nedošinská, docenta Johánka Hugo Haas. Sama Scheinpflugová byla obsazena do role Růženky Dynybylové. Do derniéry 06.04.1932 se hra dočkala 33 repríz, což ani v té době nebyl kdovíjaký úspěch. Přesto se režisér Vladimír Slavínský rozhodl přenést hru na filmové plátno pod názvem Okénko (1933). Ve filmové verzi si své role zopakovali Nedošinská i Haas, avšak do role Růženky byla obsazena Lída Baarová. Druhou filmovou verzi, tentokrát z gruntu přepracovanou, natočil v roce 1948 opět Vladimír Slavínský pod názvem Dnes neordinuji a do hlavní role docenta Johánka obsadil Jana Pivce. V roce 1967 byla hra inscenována v brněnském studiu Československé televize. Kromě brněnských herců byla do titulní role Dynybylky obsazena právě Olga Scheinpflugová a že se do role temperamentní a vychytralé domovnice hodila, o tom není pochyb. Její přísně civilní, realistické herectví vytvořilo pod vedením režiséra Aloise Hajdy nadprůměrnou a vtipnou televizní komedii, která pobaví i dnes. Přece jenom téma mamonářství, závisti a vychytralosti českého člověka je stále aktuální.
Předčítač (2008)
Chápu, že první třetina filmu, tedy milostný vztah mezi Michaelem a Hannou, byla pro celý film důležitá, ale pro mě to byla nudná pasáž, která celý film snížila o stupeň. I moje hodnocení. Kate Winslett si dva Zlaté glóby a Oskara letos opravdu zasloužila.
Wrestler (2008)
Skvělý Rourke a nic víc k tomu. Bohužel. A navíc k tomu úděsný schématismus. Je opravdu škoda, že tak vynikající herecký výkon byl zabit zbytkem filmu.
Duel Frost/Nixon (2008)
Po skončení filmu, ale i zřejmě hodně dlouho potom si budu postavu Nixona asociovat s jeho postavou ve filmu, tak jak jí stvořil Frank Langella. Už dlouho jsem neviděl tak vyrovnaný, samozřejmý, suverenní a přesto citlivý mužský herecký výkon, jaký zde Langella předvedl. Vedle něj působil trochu prkenný Michael Sheen dost nevyrovnaně. SPOILER Přestože ve filmu duel vyhrál Frost, na hereckém poli pro mě jasně vítězí Langella. Přesto to pro mě film roku není.