MaMitti
Martina Mitti
okres České Budějovice
email pozpátku: ittim.anitram (a) seznam.cz
12 bodů
okres České Budějovice
email pozpátku: ittim.anitram (a) seznam.cz
12 bodů
Moje komentáře
Příběh herečky (TV film) (2012)
Velmi výstižný název dokumentu.... s profi grafo rozborem od paní Evy Boháčkové :-)
Celestinské proroctví (2006)
Haaaaauuuuuuuu.....
Josef Fritzl: Příběh zrůdy (TV film) (2009)
Nemůžu si pomoct, ale celý Amstetten mi připadal divný....
Hirošima – den poté (2010)
Hirošima a Nagasaki....Sodoma a Gomora novověku...S opravdu morbidní nadsázkou lze říct, že Německo mělo svého Mengele (a nespočet jemu podobných) a USA si (s benevoletním souhlasem Ruska) střihlo atomový "pokus" a to rovnou dvakrát za sebou. Před atomovou energií nemám respekt, ale nevyslovitelnou fobii a nechápu, jak to někdo nemůže nechápat... Závěrečná slova jednoho z provázejících mluvčích dokumentu o tom, že to, že jednou vymizí jaderné zbraně nezaručí klid světu, protože lidé budou dál vědět, jak je vyrobit, jsou vlastně všeříkající...
Belle verte, La (1996)
Nezřízený idealismus, ale milý. Zaujalo mě výstižné synonymum pro řeznictví a masny - výstava mrtvých těl...zajímavé.
Goyovy přízraky (2006)
Goyovy přízraky jsou pro mě osobně takovým ekologickým filmem, mám na mysli, že je to film na "vícero použití" - jedno shlédnutí může film nechat hodně lehce vyvanout s nesplněnými očekáváními (ne úplně můj případ, film se mi líbil už poprvé), když to zkusíte po čase znova, možná bude vaše čelist klesat o poznání níž, aby váš oblíbený režisér stoupnul v Topce o příčku výš :-). A už se nemůžu dočkat nějakého příště....
Adelheid (1969)
Zásah.
Dešťová víla (2010)
Jedna z lepších nových pohádek letošních Vánoc. Rozhodně na tom má zásluhu Hapkova hudba, ale celkově se mi ta pohádka jeví sympaticky. Je pravdou, že scénář není brilantní, ale odpouštím, asi i z toho důvodu, že po těch pohádkách, co jsem letos viděla v televizi jako nové, je tato takovou snad náplastí...
Tajemství staré bambitky (TV film) (2011)
Taková pohádka současnosti...s celkem sympatickou ústřední dvojicí, no ale žádná velká výhra to nebyla.
Micimutr (2011)
Za L. Šafránkovou...
O Janovi a jeho podivuhodném pŕíteli (TV film) (1990)
No není to pohádka, je to spíš takový temnější pohádkový příběh, když ony jsou mi takové příběhy většinou nějak blízké...
Čekání na stříbrné zvonky (TV film) (1985)
Tento film je moje prokletí....Viděla jsem ho spolu s mým mladším bráchou třikrát za sebou u babičky na venkově, když mi bylo sedm....Kdo viděl, chápe, co mám na mysli...Od té doby se II. světové války nemůžu zbavit, tou dobou se ve mně (tohle byl opravdu drsný prvotní impulz) probudilo něco, co mou pozornost doteď velmi silně stáčí oním směrem...
Paměti mystika (TV seriál) (1998)
Velmi sympatické a působivé...
Muž, který sázel stromy (1987)
Jsem idealista a tak se mi tato poezie života náramně líbila...
Léčba rakoviny zevnitř (video film) (2008)
...Každá buňka vašeho těla naslouchá vašim myšlenkám...Dokument samotný je hodně americký, ale chápu ten postoj alarmu...a v tomto případě ho schvaluji.
Nosso Lar (2010)
Téma, které osloví a napoví (mě určitě :-) ). Přesto mi astrální svět (město) v tomto podání nebyl zrovna nejsympatičtější – mám na mysli to high-tech vyobrazení jednotlivých institucí, chyběla mi tam víc určitá řekněme esencialita. Ta přítomná v podobě lyrického sezení na trávníku a naslouchání překrásné hudby mi právě nekorespondovala s technologiemi budov a zařízení „třetího tisíciletí“ – trochu mi to připomnělo jednu ruskou pohádku, na které jsem byla v první třídě se základkou v kině a jejíž název jsem třeskutě zapomněla (bylo to o duších dětí, které se připravují na svůj vstup do těla a mají se narodit té které konkrétní mamince, děti předtím, než se narodí maminkám vyrábí různé dárečky, tenkrát mi to naprosto učarovalo….kdyby někdo věděl, o co jde, uvítám název pohádky, děkuji). Vyhovovalo by mi víc lazení astrálu do Harmonie s přírodou, potažmo s vesmírem, ne s hudbou technologií budoucnosti....Ale jinak je Nosso Lar opravdu pozoruhodné a velmi jiné dílo. Nejsilnější scéna ve filmu pro mě byla ta, ve které zástup Duší vítal zbídačené příchozí židovské duše….Nevím, jak hodnotit, něco mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami.
Prázdniny (2006)
Ta myšlenka výměny a oddechu celkem fajn, ale to je tak vše...
13. komnata Jiřiny Prekopové (TV film) (2011)
Nesedla mi provázející moderátkorka...
Santiniho jazyk (TV film) (2011)
Zklamání. Slibný námět, ale to strašný přehrávání všech herců..navíc bez špetky napětí a atmosféry.
Místo na slunci (TV film) (2011)
Neviděla jsem to celé, ale to, co jsem viděla, stačilo... Nejsem z těch, kdo velebí staromilství a staré zlaté časy, jsem ráda, že žiju tady a teď, přesto si myslím, že doba dřívější měla bezesporu své velké klady a naopak naše otevřená současnost má své velké mouchy. Těžko soudit, kam jsme se v oblasti mezilidských vztahů posunuli (že by z bláta do louže?). Jsem ráda, že jsem měla možnost prožít své dětství a mládí se svýma "normálníma" babičkama se stříbrnýma vlasama a "normálníma" dědečkama s lulkou (jeden s lulkou, druhý zapřisáhlý nekuřák s panáčkem slivovičky po ránu)...jaké budou babičky a dědečkové mojí generace? Já vím, je to daleko...ale je to... To, co si zasadíme, sklidíme. Téma odsunu stáří někam dál a pryč od ostatních není bohužel tak absurdní jak vypadá (panebože, skoro by tomu člověk i uvěřil - v dnešní době...), sympaticky natočené a podané.
Až tak moc tě nežere (2009)
Opravdu k sežřání ... myšleno ironicky...
Dvojí život Veroniky (1991)
..........Muselo to být ve snu....Viděla jsem obrázek. Jednoduchý až naivní ... Cestu v malém městě, lemovanou domy...A v pozadí kostel....vysoký kostel z červených cihel...........
Všechny příští Černobyly (TV film) (2011)
Mírový atom do každé rodiny.......všeříkající, nebo ne?
Zamilovaná (TV film) (1992)
Krásná hudba, milý příběh, milá hlavní postava, křehce uchopeno a křehce podáno, tak nějak blízké mi to bylo - při své vlastní vzpomínce....A ta hudba, ta hudba, ta hudba....zní.. zní.. zní....jako to baroko, baroko, nepravidelná perla...
Gándhí (1982)
Víc Velkých duší mezi ty (nás) menší... BK v nezapomenutelné roli.
Velká vlastenecká válka (TV seriál) (2010)
Nerada hodnotím, když něco teprve začíná. Ale začátek byl slušný, tak snad to tak bude pokračovat... 12.12. 2011:Tak já jsem byla spokojená, v kostce to dává celkem plastický (na Rusko!) pohled na jejich vidění velké vlastenecké války.
Racek Jonathan Livingston (1973)
Já jsem podobně jako Arbiter ten zklamanější racek, co se týká filmu. Písmenka knihy jsou víc než pětihvězdičková, film nevím, jak hodnotit...
Kráska a netvor 1950 (TV film) (2010)
Taková "noir" televizní inscenace. No jenže nic moc.... možná se mi to machruje takhle z téhle doby a místa, ale tuším, že bych TT nevěřila nos mezi očima už na tom nádraží (natož si k němu sedla do auta a odjela s ním)..... ty herecké výkony byly rozporuplné a celková atmosféra postrádala trošku víc napětí.
Heydrich - konečné řešení (TV seriál) (2011)
Nevyhovuje mi 25 minut každého dílu, ten čas je divný, navíc je osekaný ještě titulkama. Dvakrát se mi nezdá ani TT v roli průvodce, ale dejme tomu. Celkově jsem ráda, že takový pořad je (narozdíl od igi B. mám pocit, že lepší je investice veřejnoprávní televize do tohoto projektu než do nejroztodivnějších estrád tipu Zázraky přírody apod. a že těch v ČT je taky celkem dost). Zatím je asi předběžné hodnit celek, i když v určitých kolejích už tato dokumentární serie jede. Upravuji po dvou měsících - to, co mi ze začátku nevyhovovalo = 25 minut dílu, nyní celkem kvituji, vlastně to stačí, když je vystižena podstata (což není vždycky úplně dokonale, ale budiž).
Madisonské mosty (1995)
Tak další „pán na holení“ nám tu předvádí kousek svého (nejen režisérského) Já, zcela zjevně té ukryté části jinak povětšinou sympatického drsňáka se smyslem pro řád a spravedlnost (ale tolik zas jeho tvorbu neznám…). Romantika ze života s reálným koncem pulzuje živým scénářem a plnou atmosférou, přesto to není film děje a určitě neosloví každého. Mně při sledování napadlo, že jsem viděla podobné rozhodování, váhání a vážení životů svých i svých bližních právě v Zaříkávači koní a byla to tam také žena, která volila a zvolila podobně jako Franceska. Ta totiž měla v závěru MM velkou pravdu ženy matky….Nechci se dotknout mužů, ale jak v Zaříkávači koní tak tady, neměl ani jeden z nich nic co ztratit, oba by vlastně získali. A to je to, co zas Annie nazývá v Zaříkávači koní tím, že….to není fér. Ano, ale je to tak. No a nedovolím si tu nepřipomenout ještě jeden příběh a to příběh Hodin. Tam se Laura (v prostředním příběhu) rozhodne tak, jak se dvě výše uvedené dámy rozhodnout neodváží (sice to není primárně kvůli muži, ale hlas srdce, vnitřku, dá-li se to tak nazvat, převáží nad tíhou rutiny rodinného nenaplňujícího života, byť je to už život matky). Jak pak žije život taková žena, jak pak žijí život její děti (to, které přežije, protože miminko „raději“ zemře záhy) a i ona sama, zůstává otázkou (ve filmu je i zodpovězena, ale tu odpověď nedává paušálně, jak jinak). Ta linie balancování životní povinnosti a životní plnosti, ať už v životě ženy nebo muže, si s námi umí někdy podivuhodně pohrávat. Ale je fajn mít na paměti, že ať už člověk udělá cokoliv, udělá vždycky to, co si myslí, že je v tu chvíli nejlepší a nejoptimálnější – líp to prostě neumíme. Nebo ano?